Jak válčím se školou… Další postřehy a zprávy z Tallinnu… Co mě čeká a nemine

26. 4. 2012

Zbývá mi posledních šest týdnů. Letí to, milé děti, ani se nenaděju a už budu sedět v busu domů. Dokonce už i jízdenku mám koupenou…


Co tady vlastně teď dělám? Dá se říct, že poslední dva týdny prokrastinuju a přemýšlím nad tím esejem do Human Resource Managementu a nechce se mi do toho, protože to bude 60% mojí známky a protože to pak budeme muset prezentovat před celou „třídou“, takže by to opravdu mělo mít hlavu a patu:). Dvakrát týdně chodím na volejbal, třikrát týdně do posilovny, jednou týdně na ruštinu, neboť intenzivní HRM část už je za mnou a čeká nás už jen ten esej. Na fráninu už jsem se vykašlala – třikrát týdně vstávat na osmou mě devastovalo a vyučovací styl našeho Francouze byl hrozně chaotický a já v tom potřebuju mít víc systém.


Měli jsme tu White T-shirt Party, nějakou tu Movie Night („The Class“ – drsný, tyhle filmové večery jsou super, vždycky je tam nějaký host, kterého se můžeme vyptávat, tentokrát tam byl hlavní herec filmu), International Dinner, na kterou jsme s Terkou připravily víceméně tradiční „chlebíčky“ (přeložily jsme to jako „little party breads“ a sežraly se okamžitě), navštívila jsem reggae party, byla na koncertě místních kapel a včera prováděla po městě jednoho kluka z VUT, co studuje ve Vilniusu a teď je tu na výletě. No, zkrátka se nenudím a furt je co dělat. Ani číst nestíhám.

IMC

Poslední tři večery jsem strávila předmětem International Marketing Communication a nebyly to večery ztracené! Upřímně „rekomenduju“:). Vlastně jsem o tom předmětu předem vůbec nic nevěděla, jen mi to přišlo zajímavé podle popisu, tak jsem si říkala, proč to nezkusit. Zprvu jsem se divila, proč se to vyučuje až kdesi na konci dubna a je to intenzivně tři 3-hodinové večery za sebou, teď už je mi to jasné. Měli jsme totiž hostující vyučující z Belgie (Hilde Eeckhout z Artevelde University College), která byla fakt super! Přednášky byly živé, plné osobních zkušeností a zážitků, spousta obrázků, videí, příkladů. V podstatě jsme letem světem probírali, na co všechno musí firma myslet, když chce proniknout se svým produktem/službou na cizí trh. Nejvíc jsme se věnovali kulturním odlišnostem, zvyklostem v byznysu… Uváděli jsme si řadu „nepovedených“ i povedených případů, které se firmám přihodily…


„Proč v Japonsku nefrčí model velkých balení a 1+1 výrobek zdarma? Napadlo by Vás, že Japonci mají prostě tak mrňavý bytečky, že to zkrátka nemají kam dát? :)“


„Proč se Rolls Royce nedařilo v Německu prodat auto nazvané ,Silver Mist‘? Řekli byste, že ,mlha‘ přece nezní tak špatně… Jenže v němčině to znamená něco úplně jiného:). Zkuste si to vyhledat.“

HRM

Když IMC porovnám s HRM, tak z duelu vychází jako vítěz IMC. HRM postupně ztrácelo na zajímavosti. Vlastně to o HR bylo jen první tři hodiny, které vedla naše vyučující Aira Lepik. Pak jsme měli hostující vyučující z Portugalska, která nám přednášela o multikultuře, jenže to zdaleka neuměla tak dobře a zábavně podat jako Hilde. Nakonec jsme strávili několik týdnů tím, že jsme se učili, jak se připravuje byznys projekt. To by nebylo zastak zlé, jenže se jednalo o „na dálku“ vyučovanou hodinu přenášenou skrz telekonferenci z Francie. Můžete si myslet, jak moc je to cool, ale je fakt těžké udržet pozornost, když je vyučující jen na obrazovce. Francouzi nám streamovali jeden ze svých předmětů, ale pro nás byl ten obsah trochu mimo, protože my nejsme studenti informatiky a managementu jako oni. Společně s klukama z Francie jsme museli vytvořit týmy a zpracovat vlastní byznys projekt s výhledem na 5 let. Ta spolupráce byla zas docela náročná na komunikaci a porozumění, protože pro nás to byla „španělská vesnice“. No, nadšená jsem z toho zrovna nebyla. Přesto dle referencí kamarádů a spolužáků je HRM lepší kurz než Information Knowledge Management (to je ten druhý velký kurz, který jsem si mohla na začátku vybrat). Tak alespoň že tak:).

Další postřehy

Měli jsme tu čest navštívit ruský market rozkládající se na nemalé ploše za nádražím. Rozhodně je zajímavé se tam mrknout. Člověk sice musí dávat bacha na peněženku, ale jinak je to doslova kulturní zážitek. Seženete tam snad všecko. Fakt. Od jídla všeho druhu (mají tam třeba jedno skladiště jenom s masným zbožím), po oblečení, boty, léky, náhrobek, prošlé sušenky za pár centů či škrabku na tvrdé paty…


Moje úlovky – pašmína šála za 6E, boží náušnice za 2E, výše zmíněná škrabka na paty (dřevěná s nápisem „from Siberia with love“) za 1E, nejlepší ruský retro plakát „NET“ za 1E (znáte toho pána, jak odmítá alkohol, že). Terka tam pořídila tradiční pravé vlněné ponožky několikrát levněji, než se prodávají v centru. Kamarádi Francouzi tam zase pořád kupují nějaké kraviny jako nafukovací kladiva, ulítlé bačkory či čepici k sovětské uniformě s nezbytnou hvězdou, srpem a kladivem. A domluvíte se tam rusky/česky vcelku bez problémů.


Nedávno jsme začali objevovat tuhle „čtvrť za nádražím“. Je tam hodně starých průmyslových objektů, kde se nacházejí zajímavé hudební kluby. To je úplně jiné kafe než ty taneční hrůzy v centru. Tady konečně narazíte na normální lidi. A Estonce. A jsou tu taky pěkné stylové kavárny s ucházejícíma cenama.


Od příštího roku by tu mělo být MHD zadarmo. Alespoň pro místní a rezidenty (což jakožto student jste, když si tedy pořídíte tu jejich ID za 25E). Takže je rozhodně na co se těšit. Ještě jsem se nezmínila, že tu šaliny dávají chodcům na přechodu přednost. To je ale nezvyk oproti Brnu:).
http://zpravy.ihned.cz/c1-55179610-obyvatele-tallinnu-rozhodli-chceme-je...


Pojem aprílové počasí tu platí na 100%. Dva dny je hnusně, prší, fučí, psa by ven nevyhnal. Pak je zas jeden den krásně, skoro na tričko. Předpověď počasí se vyplatí sledovat každý den, protože se hrozně rychle mění. Ještě dnes dopoledne předpovídali na neděli zamračeno a přeháňky a během půl dne už to je zas jinak. Ještě v půlce dubna jsme tu měli sněháňky, ale dnes už to doopravdy vypadá, že bude jaro. V centru rostou zahrádky a na ukazateli před obchoďákem jsem zahlédla +18°. To je za dva měsíce posun o 40° nahoru! Svítá o půl šesté a slunko zapadá tak o půl desáté.


Málem jsme mohli potkat medvěda! Při našem nedělním minivýletě jsme navštívili městskou část Pirita (přístav tady kousek), kde jsme se koukli na starý pobořený klášter. A údajně tam právě v tu neděli naháněli hnědého medvěda, který se zatoulal, chudinka. Za informaci díky Romče Králové.
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=742065#utm_m...
A já blbec se vleču někam do národního parku počítat zvířátka, která se mi vůbec neukázala (vyjma bobků a stop), přitom mám medvěda za humny.


Stala se mi tu taková nemilá věc. Povedlo se mi vyhodit pojistky půlce patra, když jsem dala do zásuvky svůj počítač. Naštěstí počítač i zdroj je nakonec OK. Docela šok, když Vám ze zásuvky vylítne oranžovej plamen. Už chápu, že nám tu žádná žárovka v lampičce nevydrží dýl jak dva týdny. Ta elektřina je tu nějaká pošahaná.


Jestli tu bude doopravdy hořet, tak já na to teda dlabu. Jednou týdně nám tu houká požární hlásič v celé budově. Jedná se o !velmi! nemilý zvuk. Jednou nás to vzbudilo v sedm ráno. K tomu ještě máme v každé kuchyňce extra vlastní houkačku, takže když něco smažíte, tak si musíte dávat bacha a hodně větrat.

Co bude…

V sobotu jdeme s erasmákama na balet do národního divadla. V neděli jedeme na výlet do Paldiski, kde budeme chodit po pobřeží a objevovat krásy města, které bylo dříve montovnou ruských ponorek. V pondělí máme děkanský day off, protože v úterý je tu taky svátek jako u nás. Ten strávíme s erasmákama výletem na kolech. Další víkend letíme do Osla, pak ještě jeden víkend ve Stockholmu. Čeká nás Farewell Party, kde dostaneme speciální knížku složenou z našich medailonků. Půjdu na exkurzi do místní ZOO zadarmo a ještě tu pro nás chystají piknik ve skanzenu. Chci vylézt na tu vysokou věž kostela, co je na každé pohlednici, abych si město vyfotila z ptačí perspektivy. Jít ještě do nějakého toho muzea a galerie. S Terkou bychom rády na výlet na druhý největší ostrov Hiumaa. Dvakrát denně tam létá takové malé letadélko, neberte to za 28E zpáteční:D. Možná se ještě podíváme na Saaremaa (největší ostrov), ale to teprve uvidíme. Pořád ještě před sebou máme školní povinnosti, které si musíme splnit.

 

PS: Jop a úplně bych zapomněla - přijela k nám pouť! Už je tu dva týdny:)

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele admin
Anonym
15. 10. 2012
Ahoj, mohla bys prosím více specifikovat ty zajímavé hudební kluby za nádražím, které jsi objevila? Protože taky nemůžu vystát tu hudbu v klubech ve městech.. Díky ;)
Obrázek uživatele štěně

Mrzí mě, že tu nefunguje žádné upozornění na nový komentář, takže opět reaguji zoufale pozdě:) Ale třeba někdo další si to přečte... Zajímavé hudební kluby jsou za nádražím na ulici Telliskivi - opuštěné tovární haly... jak je restaurace F-hoone

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback