Jaká je budoucnost veřejných knihoven?

Seminář Inovácie pre budúcnosť verejných knižníc, který uspořádala Městská knihovna v Bratislavě, se nesl v duchu aktuálních trendů v knihovnách, jako je uplatňování designového myšlení, využívání technologií nebo aplikace inovativních přístupů. V rámci programu vystoupili řečníci z České republiky, Slovenska a také Německa.

Jaká je budoucnost veřejných knihoven? Takovou otázku si kladli návštěvníci a přednášející, kteří se zúčastnili semináře Inovácie pre budúcnosť verejných knižníc. Ten se konal 17. 10. 2018 v Mestské knižnici v Bratislave. K jakým odpovědím nakonec dospěli a co přínosného a obohacujícího si mohl účastník odnést? To se můžete dočíst v této reportáži, která shrnuje to nejzásadnější z celého dne.

Design, technologie a inovace

Seminář se konal při příležitosti 118. výročí založení bratislavské městské knihovny a byl realizován ve spolupráci s Goethe Institutem. I díky podpoře slovenského Fondu na podporu umění mohl mít seminář mezinárodní účast. Kromě slovenských přednášejících dorazili do podkrovního sálu knihovny také hosté z České republiky a Německa.

knihovna

Jako první vystoupil Tomáš Štefek z KISKu jako člen týmu, který se snaží prosazovat a podporovat sociální inovace v knihovnách.
Štefek ve svém příspěvku nazvaném Inkubátor sociálních inovací v knihovnách projekt představil, seznámil účastníky s jeho cílem a čeho se snaží pomocí metod designového myšlení v prostředí českých knihoven dosáhnout.
Podrobněji se věnoval jedné z fází projektu – inkubátoru. Tu odborně i organizačně zaštiťuje a v Bratislavě měl příležitost sdílet výstupy a poznatky ze dvou běhů uskutečněných v Praze a Brně.
Shodou okolností jsem měl možnost zúčastnit se spolu s kolegy z Knihovny Třinec brněnského inkubátoru a stále vnímám onu zkušenost jako velmi cennou. Je to dáno především tím, že jsme měli možnost po delší době opět vyzkoušet a projít si designovým procesem. Popsat ho detailně by vydalo na další samostatný článek. To, z čeho těžíme dodnes, je uvědomění si, že můžeme vymýšlet sebelepší služby, ale pokud do celého procesu vzniku nezapojíme ty, kterým jsou určeny, je možné, že ani zdaleka nebudou mít kýžený dopad. A myslím, že právě toto je jedna z věcí, která se v prezentaci podařila Tomáši Štefkovi zdůraznit.
Tomáš Štefek mluvil o sociálních inovacích a zmiňoval teoretické rámce a několik různých příkladů z praxe. Další přednášející, Filip Hrazdil z Knihovny města Ostravy na něj nejen symbolicky, ale také trefně navázal.
Jeho přednáška se totiž týkala seniorů a hendikepovaných, jimž se v Ostravě koncepčně a systematicky věnují. Nabízejí jim různorodé a pestré množství aktivit, mezi kterými nechybí vzdělávání v oblasti IT a technologií.
Hrazdil mluvil především o praxi, o zkušenostech, jak náročná jeho práce může být, ale také, že má smysl. Knihovny jsou totiž jedním z důležitých míst, které se těmto sociálním skupinám věnují a reálně pomáhají překonávat digitální a technologickou propast.
V případě seniorů – nejvíce ohrožené skupiny, a to např. klamavou reklamou, spamy nebo dezinformacemi[1] – je to o to záslužnější. Lepší pochopení rizik, jež internet přináší, může vést k větší obezřetnosti a lepšímu hodnocení informací, které se k dané cílové skupině dostávají.
O tom, že svou práci v Ostravě dělají dobře, vypovídá i nedávné ocenění v soutěži Knihovna roku, které ostravští knihovníci dostali. Zvláštní ocenění mimo jiné také za kluby Generace zaměřené na uživatele obvykle seniorského věku.[2]
Velmi inspirativní byl v mnoha ohledech příspěvek Annabell Huwig z městské knihovny v německém Ludwigshafenu. Annabell je mladá knihovnice, která pracuje a zajišťuje provoz tzv. Ideenwerk. Jedná se knihovnický Maker Space, jenž vznikl díky rekonstrukci knihovny a je věnovaný především mladým a tvořivým lidem. Pro lepší představu se jedná o v českých knihovnách známý koncept klubů pro mladé (např. třinecký Mklub nebo brněnský TeenZone). S tím rozdílem, že Maker Space se zaměřuje především na tvůrčí stránku a technologie. Annabell velmi zaníceně a s nadšením mluvila o tom, co všechno mohou návštěvníci Ideenwerku zažít a vyzkoušet si. Mluvila o využívání 3D tiskáren, kurzech zaměřených na robotiku a o tom, jak populární jsou u nich počítačové hry.
Sálem v tu chvíli vždy zašumělo a nejednomu z posluchačů se do hlavy určitě dostala myšlenka: Je to ještě knihovna? V Ludwigshafenu by vám odpověděli, že ano. Po vzoru dánských nebo nizozemských knihoven totiž sledují trendy a reagují na to, co jejich uživatelé a návštěvníci potřebují. Pokud je to příležitost setkat se přáteli a odehrát turnaj v populární hře Fortnite,[3] tak jim k tomu dají prostor. A podle všeho to opravdu funguje.

Po krátké přestávce, krátkých debatách a diskuzích okolo stolů s občerstvením program pokračoval.
Hana Ficková z Knihovny města Ostravy začala trochu nečekaně svou prezentaci v angličtině, zároveň se jí tím povedlo uvést všechny do tématu kurzů angličtiny pro knihovny. Hana se podělila o své zkušenosti lektorky a vedoucí kurzů. Ty mají podle ohlasů jejich kolegů a kolegyň velký úspěch. Nejsou totiž zaměřené na stále stejné opakování gramatiky a učení se slovíček, ale na co největší využití v knihovnické praxi.
Zkušenosti Hanu Fickovou totiž přivedly z poznání, že pro knihovnice a knihovníky, kteří jsou v přímém kontaktu s uživateli, je nejdůležitější poradit si v aktuální situaci. Většinou se jedná o registraci do knihovny, prosba o knížku nebo možnost využití internetu. A právě tyto situace si v rámci primárně konverzačních kurzů všichni společně procvičují. V Ostravě tak cizinci nemusí mít strach, že by jejich požadavkům personál knihovny nerozuměl.
Můj příspěvek se věnoval Knihovně Třinec. Ta v letošním roce oslavila jedno na první pohled nijak významné výročí – už 20 let sídlí na jedné adrese. Jenže právě nastěhování se do budovy mateřské školky odstartoval další vývoj a rozvoj třinecké knihovny.
Mezi milníky a zásadní události patřilo například, že se knihovna začala systematicky věnovat podpoře čtenářství, a to i za použití metod RWCT. Anebo jako první knihovna v České republice vytvořila samostatné oddělení pro mládež – Mklub. Celý proces postupné proměny knihovny pak byl rámován dvěma zásadními událostmi: úspěšnou rekonstrukcí celé budovy v roce 2014 a oceněním Knihovna roku v roce 2015.
Ve výčtu služeb, aktivit, programů a přístupů, které Knihovnu Třinec formují nakonec nejvíce rezonovala ta část, která se věnovala lidem, ať už to byli zaměstnanci, dobrovolníci nebo partneři třinecké knihovny. Bez jejich spolupráce a podpory by totiž takových úspěchů a pokroku nedosáhla.
Poslední dva příspěvky patřily “domácím”, tedy zástupcům ze Slovenska. Pavol Špáni mluvil o projektu InfoGate. Ten je velmi podobný českému portálu knihovny.cz s tím rozdílem, že zde je hlavním tvůrcem a řešitelem soukromý subjekt (v tomto případě společnost SVOP).
Uživatelsky se jedná o velmi zajímavý projekt, který by mohl být inspirací právě pro knihovny.cz, a to především v dílčích funkcionalitách. Například u knih, které mají také audioverzi, je možné si pustit ukázku nebo knihy nabídnout k prodeji pomocí Bazaru.
Jak zmínil Pavol Špáni ve své prezentaci, vývoj portálu stále probíhá, funkčnost se ladí a hledají způsoby, jak do portálu zapojit co nejvíce knihoven.

někdo

Knihovnám a především technologiím a systémům se věnovala Jana Šubová z Cosmotronu. Její příspěvek přibližoval výhody technologií jakými jsou např. RFID čipy. Ty mohou zásadním způsobem proměnit uživatelskou zkušenost návštěvníků knihovny.
Zde si opět můžeme pomoct příkladem ze Skandinávie, kde je tato změna pravdepodobně nejvíce patrná. Proces půjčování a vracení knih je zde plně automatizovaný a za pomocí technologií ji uživatel zvládne sám. Knihovník má díky tomu prostor věnovat se jiným službám nebo se může stát průvodcem návštěvníka a věnovat mu více pozornosti a péče, což pomáhá naplňovat vizi, že knihovny zde nejsou pro knihy, ale pro lidi.

Budoucnost veřejných knihoven je...

Titulek této reportáže je otázkou, kterou si kladou nejen knihovníci a knihovnice na Slovensku, v České republice nebo v Německu, ale ve své podstatě kdekoliv na světě. A odpověď není jednoznačná. Bohužel nebo bohudík? To je také velmi obtížné určit. Budoucnost knihoven (všech, nejen těch veřejných) je totiž závislá na tom, kam a jakou cestou se bude ubírat naše společnost, jaké technologie nám zásadně vstoupí do našich životů a jakým způsobem se budeme vyrovnávat a potýkat s lokálními a globálními problémy. Dobrou zprávou při pohledu do rozmazané a nejasné budoucnosti je, že jsou zde knihovny, organizace, skupiny nebo jednotlivci, kteří jsou schopni se těmto výzvám postavit a tvořit z knihoven prostor s jasnou vizí a především dávat jim smysl. A přesně tuto zprávu se podařilo organizátorům semináře předat všem jeho účastníkům.



[3] Jak to například udělali před nedávnem v knihovně v dánském Herningu: https://www.facebook.com/aktivitetsnyt/videos/335530603880262/

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback