Jarní semestr na hranici vyhoření

Panika. Stres. Nervy. Apatie a letargie. Areálem Arne Nováka pobíhá tlupa zombíků, jejichž stav je způsoben dříve zmíněnými faktory. Někteří lidé se ještě zuby nehty drží, jiní se rozhodli ukončit svůj (studijní) život, a to i silnější kusy. Připadá vám to jako scénář béčkového hororu ze studentského prostředí? Nikoliv, toto je realita druhého semestru prvního ročníku magisterského studia na KISKu. Proč?

Ano, to je otázka, kterou si pravděpodobně tento semestr položil nejeden student tohoto oboru. Proč mám dělat tenhle úkol? Proč se topím v tunelu tvořeného z hromady práce a nevidím ono pověstné světlo na jeho konci? Proč se dobří studenti rozhodli ukončit studium, a další se k ukončení nebo přerušení chystají? Proč je semestr rozvržený, tak jak je? Spousta otázek, na které neznáme odpověď a při skupinovém brainstormingu by nás jistě napadla spousta dalších. A co se tedy v tomto semestru děje tak hrozného?

Odpověď je velmi jednoduchá, avšak velmi dobře shrnující situaci. „Je toho prostě moc.“ Zatímco podzimní semestr byl víceméně procházka květnovým arboretem, kdy tři áčkové předměty vyžadovaly sem tam vaši účast, účast na výjezdu a naučení se na zkoušku, semestr jarní je pádem do Macochy, pád do reality, nebo také, jak by řekl klasik, pád na držku. ¨

Hlavních áčkových předmětů tu máme hned pět. Diplomový seminář, který je jednou za 4 týdny a účast na něm je povinná, a vzhledem k tomu, že výstupem je projekt k diplomové práci, tak je i jasné proč. A tento předmět je celkově podstatný, i když ostřílení KISKoví bakaláři si opět kladou onu otázku zmíněnou v úvodu, protože krom pár změn oproti bakalářské práci zbytek náplně předmětu již slyšeli na semináři k bakalářce. Druhým áčkem je Organizace znalostí, o jejíž důležitosti mají i ostřílení bakaláři vážné pochyby. Součástí tohoto předmětu jsou každotýdenní úkoly, přičemž který z nich dává zrovna smysl, je určeno pravděpodobně aktuální konstelací hvězd a velikostí skvrn na Slunci. V pátečním přednáškovém koktejlu je tento předmět následován Informačním chováním. Jedná se o předmět velmi obsahově zajímavý, leč s jedním velikým strašákem. Tím strašákem je reálný výzkum, který máme provádět.

Co tam máme z předmětů dál? Učící se společnost. Předmět, ve kterém musíte napsat za semestr 6 příprav, a tedy se i šestkrát objevit na přednáškách a účastnit se diskuze. Velmi nešťastně je předmět s částečně povinnou docházkou umístěn na konec dne. K diskuzi se v něm dostaneme někdy kolem třetí hodiny odpoledne, kdy většina studentů poté, co se odtajnilo dadaistické zadání úkolu do Organizace znalostí a mají hlavu jako pátrací balon z hromady informací, které dostali v Informačním chování, není schopna jakékoliv rozumné argumentace, nedej bože diskuze, a pouze zoufale touží po propuštění. Ovšem potom by měla přijít třešnička na dortu – APLS neboli Aplikovaný seminář. Předmět, který je pokračováním DISRI ze semestru podzimního a jeho cílem je vytvořit nějaký reálný projekt. Zde se mění hlavní otázka z „PROČ?“ na „KDY?“, o čemž se rozepíšu později. Každopádně avizované přednášky, vždy k určitému tématu, neprobíhají. U druhé byla ještě snaha, poté předmět vymizel do ztracena. Někdy v půlce semestru se objevil záblesk v podobě možnosti nechat se certifikovat v projektovém managementu, ovšem od té doby je opět ticho po pěšině. K závěrečnému testu (ano, časově náročný projekt nestačí k ukončení předmětu, je třeba také nějaká ta teorie, že) jsme dostali pouze nějaký odkaz se standardem, není z něj příliš patrné, jak bude náš test alespoň v obrysech vypadat, a tedy strategie přípravy na něj je také záhadou. O termínech pomlčím.

Rychlé shrnutí, pro ty, kdo se již ztratili. Na každý týden je tedy třeba: vypracovat úkol do Organizace znalostí a případně přípravu do Učící se společnosti. Nezní to tak hrozně, že? Ale představte si, že do toho máte dva týmové úkoly – jeden je výzkum, který se pořád musí nějakým způsobem hýbat, abyste stihli termín. A pokud máte joo velké štěstí, jste hlavou celé skupiny! Což v praxi víceméně znamená, že bez vaší pobídky se nestane nic. Pak tu máme projekt do APLSu, který zahrnuje spoustu dílčích kroků a opět je tu potřeba někdo, kdo bude celou skupinku tak nějak korigovat. Scénář vcelku podobný jako u výzkumu. (Říká se tomu příprava na reálný život v nějaké firmě. Ovšem ve firmě jsou lidé, kteří nebudou vykazovat výsledky, ohroženi ztrátou zaměstnání, a tedy možnými existenčními problémy. Zatímco v univerzitním prostředí nejhorší, co se vám může stát, je nedosažení počtu kreditů a tedy neudělení Mgr. titulu, přičemž život jde dál a nějakou práci si najdete vždycky). Pak je potřeba získat i nějaké ty B kredity. A u béčkových předmětů rozhodně neplatí, že by byly zadarmo. Nejsou. Musíte v nich také vykázat nějakou činnost, ať už průběžně nebo na konci semestru či ve zkouškovém.

Takže váš týden taky může vypadat takhle (vezměme si teď jako modelový příklad studenta se smyslem pro zodpovědnost, kterého KISK baví, a snaží se intenzivně studovat): Kromě úkolů do Organizace znalostí a Učící se společnosti makáte na výzkumu do Informačního chování a projektu do APLSu, a protože jste zodpovědný student, snažíte se, aby nestagnovalo ani jedno. Pak plníte ještě úkoly do béčkových předmětů. Nemluvě o brigádách, které někam nacpat prostě musíte, protože neznám mnoho studentů, kterým by studium hradili rodiče sakumprásk. (Kantorský argument, že student má studovat a ne pracovat, ve vás vzbuzuje pak už jen buď záchvaty zoufalého smíchu nebo vnitřní žár, který vám umožní vyskočit až tři metry vysoko). O nějakém work-life-(study) balance se pak už příliš bavit nelze, přičemž jde o něco, co vám umožní udržet si alespoň trochu stabilní duševní rozpoložení.

Hned je ten týden zajímavější, co?

Do kreditů se totiž počítá čas, který předmětem strávíte, nikoliv už energie, kterou musíte vynaložit na jeho úspěšné zakončení. A když energii cpete do aktivity k výzkumům a projektům, může se vám stát, že na průběžné úkoly jakéhokoliv charakteru vám již nezbyde a nemáte kde brát, musíte se tedy do práce nutit a jít do svých hlubokých energetických rezerv. A nedostatek energie může vyústit až v syndrom vyhoření.

Co se tímto eposem snažím říct? Že druhý semestr magisterského studia KISKu je velmi obtížnostně nevyvážen. Co by se stalo, kdybychom nějaký z těžších předmětů měli už v semestru prvním? Ano, možná by pár lidí odešlo. Ale nemá být přece jen filtrovacím semestrem právě ten první? Udivuje mě, že zrovna na KISKu, který se velmi podrobně zabývá vzděláváním a přístupům k němu, je rozvržení hodin takovýmto způsobem nevyvážené. Aby první semestr byl pohoda a sranda a z druhého se studenti měli zbláznit. Neměla by jít katedra, kde je tolik schopných pedagogů a (zpočátku) nadšených studentů, jít příkladem a neměli by být jejím výsledkem motivovaní studenti, kteří vědí, co a proč se po nich chce a dle toho se zařídit?

Opět spousta otázek a žádné odpovědi…

Zdroj obrázku: https://pxhere.com/en/photo/1197145

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

5 komentářů

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
13. 5. 2019

K poslednímu odstavci - Lorenzův předmět byl původně až ve 3. semestru, takže dřív byla ta obtížnost trochu optimalizovanější. Ale jinak se vším naprosto souhlasím.

Obrázek uživatele Bývalý Atlet

No nevím, my měli za našich mladých let v jarním semestru 6 áčkových předmětů + já konkrétně další 3 béčka. Vzpomněl jsem si na heslo do ISu, abych to mohl ověřit :-D Podzim předtím 4 áčka. A hned chuťovky jako věda o vědě, IKM, APLS... A i přes tehdejší (spíš vyšší než nižší) náročnost na splnění předmětů si nevybavuji, že by nějací silní jedinci houfně opouštěli naše studentské řady, natož aby brečeli na hrobečku jménem Inflow. Naopak jsme opravdu pořádně makali. Viděli jsme v tom smysl. Např. náš APLS projekt, který jsme stvořili, i bez nás stále pokračuje. Bude tomu 10 let... Na odpolední výuku jsme se regulérně těšili. Kocovinka z předcházejícího dne byla pryč, podvečení pivo se blížilo. Žádný syndrom vyhoření, nýbrž pokec o proběhnuvším studentském dnu čekal nás po výuce. Po práci legraci. Popř. hromadný učení se spolužáky na blížící se zkoušku. Nebo obojí. A druhý den ráno do zaměstnání, jednodenní dovolená skončila... Vejška nemá bejt žádná dávačka. A co na to všechno věrná víkendová milenka diplomka? Jak jsem se na ní vždycky těšil... Slabí dom! 

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
14. 5. 2019

A teď si vem, kolik práce jsi mohla udělat za dobu, co jsi psala tenhle článek. Nebreč a makej!

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
14. 5. 2019

nesouhlasim s tim, že by bylo studium na kisk buhvijak narocne. co mi na nem ale vadilo je to ze jsme se ucili veci co nedavaji smysl a nemaji zadnou hodnotu pro pozdejsi zamestnani (mluvim ze zkusenosti)

napr. domenova analyza co jsme tenkrat delali byla uplny joke. stravil jsem nad tim projektem hodiny a vedel jsem pritom ze odevzdavam neco co nikdy nepouziju.

to same aplsy a vyzkumy, jen zlomek z nich mel nejaky realny prinos. v prvnim semestru magistra rozdelit do tymu lidi kdy pak pulka tymu odpadne a tahnou to jeden dva lidi tak si nepredstavuju simulaci realne prace.

to nejhorsi je ale organizace studia. nejvic me za ty dva roky dopalily vsechny ty seminare k diplomkam a prubezne zpravy a projekty shaneni podpisu vedoucich a predobhajoby.. 

tady bylo asi cilem donutit studenty makat na diplomce v prubehu semestru (coz je super myslenka, ale..) ale ve finale to ma opacny efekt. 

pamatuju si ze jsem nad temahle organizacnima vecma stravil vic casu nez nad samotnou diplomkou. no a stejne nas to hodne vzdalo a tu diplomku neodevzdalo nebo prodluzovalo tak k cemu to vsechno? uplne by stacily individualini konzultace s vedoucim a jeho doporuceni jestli muzu postoupit do dalsiho semestru nebo ne. 

nepamatuju si ze bych nekdy od nejkoho dostal na ty odevzdany anotace a zpravy zpetnou vazbu. podle me to stejne nikdo necetl.

no a na tech seminarich fakt studenta nenaucite psat diplomku.. navic uz jsme za sebou v teb dobe meli uspesne obhajene bakalarky vsichni

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
14. 5. 2019

Dovolím si také přispět do diskuse. Na KISKu se mi líbí, že mám velké možnosti co se týče zapisování si praxí nebo různých terénních projektů. Ty nahrazují tu cennou praxi, která chybí ve všech povinných předmětech (také si nemyslím, že by ty průběžné úkoly v mnohých z nich přinášely něco užitečného, spíš naopak si připadám zavalená prací, která vede v tom lepším případě jen k úspěšně ukončenému předmětu). Co mi přijde ale naprosto zcestné, je velké množství skupinových projektů. Jsem zatím v prvním ročníku a co je to "apls" vím jen zprostředkovaně (odkládám na další semestry), ale už teď mám hrůzu z toho, co přijde. Zatím jsem o aplsech neslyšela nic pozitivního. Jsem docela pečlivá, a tak se bojím, že celý projekt zůstane na mně, když nebudu mít štěstí na podobně založené členy týmu. :(

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback