28/09/2008…dočtete knihu?
Stává se mi to snad vždycky, když nějakou dočtu. Kniha prostě skončí a mi je z toho smutno, byť všechno dobře dopadlo. Cítím se zkrátka opuštěná a podvedená a to i přes to, že když s četbou začínám, vím, že mě čeká i konec. Prostě cítím, že něco z mého života zmizelo a zůstalo podivné prázdno. Nutno ovšem dodat, že mě to za chvíli přejde a nemusím vyhledávat odbornou pomoc, ale stejně – onen pocit se dostaví vždy.
Jedinou výjimkou jsou knihy na pokračování, je-li pokračování již vydané. Jako můj poslední případ „smutku“ (dejme to do uvozovek, jsou totiž i jiné a horší smutky): Přečetla jsem Abarat a byla jsem šťastná, že můžu sáhnout po jeho pokračování!
„Pokračování! Existuje vůbec něco, co by lidskou duši rozehřálo víc?“
-Troy McClure
O to horší pak ale byl jeho konec, neboť další pokračování zatím neexistuje…
Jeden můj známý říkal, že je vždycky šťastný, když něco přečte, protože je to u něj prý úspěch.
Zajímalo by mě tedy, jak jste na tom Vy? Jsem jediná, co má dojem, že hrdinové z knih odejdou hned na poslední stránce?
Cesty
Přesně jsi popsala pocit, který také znám. Snad je to tím, že se ocitnu v jiném světě, jiném životě, jiných problémech. Někdy se mi vůbec nechce zpět. A nejraděj mám hodně tlusté knížky, tam je jistý, že tam chviku pobydu. Když je to hodně dobrý, tak se vracím a čtu si ji opakovaně. Nevím, třeba v knížce najdeme sílu, kterou nemáme v životě. Stáňa