K letošním postupovým zkouškám

Mezi přibývajícími zdroji, v nichž autoři hořekují nad negativními důsledky demokratizace vysokoškolského vzdělání a devalvací hodnoty vysokoškolského vzdělání, nezbývá než s ulehčením konstatovat - zase jednou jsme to v záplavě studentů přežili. A co že jsme přežili? Mluvím o nejobtížnějších týdnech v akademickém roce, v nichž probíhají státní a postupové zkoušky. Reflexe na statnice se zde již před časem objevily, proto se zaměřím jen na postupové zkoušky, první obsáhlejší a náročnější překážku ve studiu na KISK.

Postupové zkoušky jsou barometrem, jak se v průběhu času mění kvalita studentů. Ne že by úspěch ve zkoušce nutně předznamenával, jak kvalitní bude ze studenta absolvent. Vždyť krása oboru se mnohdy začne odkrývat před studenty později, až začnou více vnímat širší souvislosti a zanoří se hlouběji do komunity kamarádů a kolegů. Ovšem v čem postupovky vnímám jako výpovědní, je v přístupu ke vzdělávání jako takovému.

Letošní postupové zkoušky ssebou přinesly celou řadu náročných požadavků: kromě přípravy na zkoušku z otázek z NAMI (Nástroje a možnosti internetu) a INFOSu (Informační fondy a služby) a  dvou semestrů úvodu do informační vědy v rozsahu 112 méně obsáhlých otázek probíraných před dvojčlenou komisí (Škyřík, Lorenz), také vytvoření osobní webové stránky v souladu se všemi aktuálními požadavky na jejich architekturu, povinné přečtení zadané knihy (T. L. Friedman - Svět je plochý) a napsání eseje na zadané téma a oponentury k jinému z takto vzniklých esejů.

Tento komplex úkolů propojený v jedné zkoušce nabízí zajímavou představu o jedinci, stejně jako o celém kolektivu studentů. Letošní rok se nesl v duchu mírného zklamání. Snaha vytvářet podmínky pro skupinovou spolupráci byla překuta k jiným cílům: místo k podpoře zájmu o vzdělávání a tvorbu vedla ke snaze usnadnit si cestu za vytouženým titulem. Ta se projevila společným úsilím sepsat obsah zadané knihy a sdílet ho s ostatními, místo chuti do přečtení zajímavé knihy. Ani oponentury na eseje různorodé kvality nepřinesly očekávaný účinek - mnohdy zůstaly pouze shrnutím eseje, bez vlastní invence, ale hlavně bez kritického hodnocení. Ačkoli vnímám poklesnutí zájmu o samotné studium a touhu po poznání, ani předešlé roky nepůsobily vždy přesvědčivě, narozdíl od dalšího skutečného vývoje. Doufám v to i tentorát. A abych nekřivdil, celá řada studentů u zkoušek příjemně překvapila/potěšila. Ovšem celkové výsledky posuďte alespoň ze statistiky sami:    

známka - počet studentů

A - 6

B - 12

C - 15

D - 5

E - 9

F - 16

 

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

5 komentářů

Obrázek uživatele Daria
18. 6. 2009

Mám jaksi touhu a potřebu se ospravedlnit, co se psaní těch našich slavných oponentur týká, proto si dovolím citovat z Vašich pokynů ke zpracování eseje: "Oponenturu v podobě resumé v rozsahu jedné normostrany i s vytištěnou seminární prací, na niž bylo resumé psáno, každý odevzdá v papírové formě v Kabinetu knihovnictví do 5.6. 2009." A protože resumé je opravdu pouhým shrnutím obsahu, pokud možno bez sebemenšího názoru, tak to pro mě například znamenalo spíš hození si korunou: oponentura - resumé..?

Obrázek uživatele Tonda
18. 6. 2009
Podle mě by ta koruna musela mít tři strany. Další možností je resumé oponentury. Alespoň já to zadání chápu takhle.
Obrázek uživatele Daria
19. 6. 2009
Svatá pravda a nešťastná formulace...příště to hodím na Inflow do placu a hned budu chytřejší:)
Obrázek uživatele Tonda
19. 6. 2009
No minimálně se dozvíš dalších x způsobů jak si vyložit zadání a nebudeš si házet mincí, ale kostkou :-)
Obrázek uživatele Ronja
19. 6. 2009
Máte pravdu, splnění postupové zkoušky bylo díky množství úkolů opravdu velmi náročné. Především napsání eseje v rozsahu 10 stran a tvorba www stránek byla velmi časově náročná záležitost. Především proto, že nestačilo jen sednout a začít psát, ale také proto, že bylo potřeba nastudovat příslušné množství literatury.  A pochopitelně pro člověka, který se o něco takového pokouší poprvé velmi náročné. Ovšem ano, o tom studium je … Ale myslím, že v případě aféry „Plochého Světa“ nešlo v první řadě o nechuť, přečíst si doporučovanou knihu, či snahu podvodem si usnadnit cestu za titulem, ale o nedostatek času a touhu ze všech zbývajících sil splnit zadané požadavky. A na druhou stranu, není jedním z dnešních požadavků společnosti „spolupráce, kolaborace a sdílení“?

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback