K otázce výskytu entropie v lidském nevědomí

Článek se kriticky ptá, proč se lidstvo dostatečně nezaměřuje na zachování svého přírodního bohatství a neusiluje o udržení zdravého životního prostředí. Co nás vede k tomu, že si doslova kopeme hrob a dostatečně nedbáme na zlepšení podmínek k žití následujících generací a jejich udržování naší dlouho budované kultury?

Již článek Úspora energie otištěný roku 2009 v časopisu National Geographic předkládá jasný nástin toho, jak bychom mohli ušetřit její podstatné množství, ale vždy existuje nějaké ale: „Už známe nejrychlejší, nejméně nákladný způsob, jak zpomalit klimatické změny: spotřebovat méně energie. S trochou úsilí a peněz by většina z nás mohla snížit své dávky energie o 25 % - a tím prospět Zemi i vlastní peněžence. Co nám v tom brání?ˮ[1] Ano, to je přesně ta otázka - co nám brání v tom, abychom Zemi prospívali a šetřili přírodní zdroje?

Podíváme-li se na tuto problematiku z hlediska politického přístupu, tak pouze v angloamerickém světě lze nalézt ekologické smýšlení u politiků, které dosahuje i mimo hranice těchto států a snaží se zabraňovat průmyslovým katastrofám po celé Zemi. Největší obavy dnes vyvěrají z neekologické výroby zejména v Číně, ale i v jiných státech Asie. Například vytváření norem Evropské unie ale dosahuje pouze k importu z mimoevropských zemí. Proces tamní výroby je velmi málo, nebo není zcela vůbec pozitivně ovlivněn a emise oxidu uhličitého, které dávají vzniknout skleníkovému efektu na celé Zemi, se v obrovském množství nadále šíří atmosférou.

Za nižší stupeň v systému ekologického chování můžeme považovat nakládání jednotlivců s energiemi a produkovaný odpad domácností. Usilovná snaha recyklace odpadu v domácnostech Evropanů a zejména v severoevropských zemích působí téměř jako sisyfovská práce, jen co se ocitneme například na cestách po Indii, která evokuje jednu velkou skládku rozprostírající se mimo jiné i ve vodních tocích. Ze své pozice mohu těžko odhadovat, odkud pochází přístup tohoto národa k přírodě, jestliže i ty neprostší kmeny žijící v Tichomoří jsou schopny existovat v jednotě s přírodou a neberou si více, než skutečně potřebují ke svému životu.

Má vůbec smysl usilovat o záchranu životního prostředí navzdory všem těmto negativním a dlouhodobě neměnným vlivům? Ve výše zmíněném článku se můžeme dočíst, že
pokud bychom vyměnili polovinu všech klasických žárovek za úsporné, snížili bychom uvolňování CO2 z osvětlení o 42,4 milionu tun ročně, čili o 36 %ˮ[2]
a dále, že „kdybychom vypnuli domácí počítače, když je nepoužíváme, omezili bychom jejich vliv na emise CO2 o 8,3 milionu tun ročně, tedy přibližně o 50 %ˮ[3] a „kdybychom zlepšili spotřebu svých aut o dva kilometry na litr, můžeme snížit jejich emise CO2 o 239 milionů tun ročně, což je pokles o 20 %ˮ[4], a to jsou již poměrně výrazné procentuální podíly. Nechci se ale zabývat čísly, protože co z toho plyne například pro průměrného Inda, který automobil zřejmě ani nemá a počítač pravděpodobně nepoužívá? Ráda bych se spíše zamyslela nad možností existence nějakého vlivu na naše chování k vlastnímu životnímu prostředí, které může existovat v naší mysli, v našem podvědomí.

Josef Šmajs v knize Ohrožená kultura píše, že globální ekologická krize „nevzniká jako prostý důsledek rozporu člověka a přírody či jako důsledek mravního selhání člověka. Mezi přírodou a člověkem, který je sám produktem a částí přírody, žádný vážný rozpor neexistuje a člověk mravně neselhal[5] Lidská morálka byla podle něj „od počátku přibližně taková, jaká byla kulturní adaptivní strategie člověka jako druhu: fylogeneticky předurčená, teritoriálně omezená, krátkozraká; hájila zájmy jednotlivce, kmene, regionální kultury[6] Šmajs dále upozorňuje na klíčový fakt, že podstata opozice kultury k přírodě jako jejímu hostitelskému prostředí nebyla nikdy odkryta.[7] Ráda bych se tedy zaměřila na možnost, že jsou tato fakta součástí samotné lidské podstaty.

Druhý termodynamický zákon říká, že v izolovaných systémech s časem narůstá entropie, uspořádané se mění v méně uspořádané. Současně platí, že celková entropie se stále zvyšuje. Vyvstává tedy otázka související s Mine-Body problémem[8] - může se entropie v nějaké podobě vyskytovat v některém z mozkových center a ovlivňovat vnitřní, pravděpodobně podvědomé uvažování člověka?

Lidský mozek je v oblasti neurochirurgie, potažmo v psychiatrii, jen málo prozkoumaným orgánem. O jeho fungování toho víme poskrovnu. Je tedy možné, aby entropie ovlivňovala a byla součástí duševního základu a podstaty člověka?

Jestliže je entropie součástí veškeré přírody, vesmíru a tedy i jsoucna, mohla by být také součástí lidské podstaty a jeho podvědomí, nebo mít na ně alespoň vliv. Způsob, jakým entropie funguje v celém vesmíru může obdobně fungovat také ve způsobu, jakým zanikají vyspělé civilizace. Pokud entropie narůstá s časem a každá civilizace a každý člověk je součástí přírody a vesmíru, měly by tytéž podmínky a zákonitosti platit i pro něj osobně. Může se tedy entropie projevovat nejen stárnutím organismu a jeho následným posmrtným rozkladem, ale také prostřednictvím myslí lidí a jejich nevědomého přispívání ke zhroucení vlastní civilizace? Pokud ano, vysvětlovalo by to, proč se neustále chováme tak nešetrným způsobem

Thomas Cole, obraz Zkáza z cyklu Příběh říše (1836) inspirovaný vypleněním Říma Vandaly roku 455 n. l.

Následně je třeba se ptát, zda lidské jednání vede již od počátků ke konci. Jednáme a chováme se tak, aby nastal nevyhnutelný konec, nebo jsme se mu alespoň přibližovali, anebo nám pod vlivem entropie na konci nezáleží stejně tak jako na našem životním prostředí?

Kladné odpovědi by znamenaly, že konec každé kultury a lidského společenství je nevyhnutelný stejně tak, jako že nic netrvá věčně a vše jednou skončí. Je tedy začátek současně koncem? Je vidina konce logická a tudíž méně děsivá, díky čemuž proti konci a situaci, která k němu vede, zcela a stoprocentně nebojujeme a nevynakládáme všechny své síly a prostředky? Je nám kromě touhy a potřeby objevovat, vynalézat a obhospodařovávat dáno také spění k zániku? V souvislosti se současným lidským konáním na této Zemi mám takový pocit. Klíčovým faktem pro vyjasnění těchto otázek by ovšem bylo nalezení a ustanovení fyzické podstaty entropie jako jevu, který je plně součástí fyzické přírody a přírodních jevů a vesmíru jako celku.

Použitá literatura:

CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 802461037x.

MILLER, Peter. Úspora energie: Začíná to u vás doma. National Geographic: Česko. 2009, č. 3, s. 78-99. ISSN 1213-9394.

ŠMAJS, Josef. Ohrožená kultura: Od evoluční ontologie k ekologické politice. 2. rozš. vyd. Praha: Hynek, 1997. ISBN 8085906538.

Zdroj obrazové přílohy:

The Course of Empire. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco

(CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 20 February 2013 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z:

http://en.wikipedia.org/wiki/The_Course_of_Empire



[1] MILLER, Peter. Úspora energie: Začíná to u vás doma. National Geographic: Česko. 2009, č. 3, s. 78-99. ISSN 1213-9394.

[2] Tamtéž, s. 85.

[3] Tamtéž.

[4] Tamtéž, s. 89.

[5] ŠMAJS, Josef. Ohrožená kultura: Od evoluční ontologie k ekologické politice. 2. rozš. vyd. Praha: Hynek, 1997, s. 72. ISBN 8085906538.

[6] Tamtéž.

[7] Tamtéž.

[8] Více viz CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 14. ISBN 802461037x.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
8. 4. 2013

Druhý termodynamický zákon říká, že je-li systém izolovaný, dochází k maximalizaci stavové funkce, kterou nazýváme entropii. Váš článek má ale v tomto ohledu dva zásadní sporné momenty:

  1. Země není izolovaný termodynamický systém, ale přijímá energii ze Slunce (ale samozřejmě nejen z něj). Nelze obecně tvrdit, že se entropie na Zemi zvětšuje.
  2.  Z čeho vyplývá, že lze entropii aplikovat na sociologický fenomén a to tak, že bude platit druhý termodynamický zákon? Existuje definovaný stav lidstva s minimální rozuspořádaností? Jinými slovy, která stavová funkce popisuje chování lidí v nejnižším energetickém stavu?

Snaha přenášet druhý termodynamický zákon je častým prohřeškem proti metodologii vědy. Nerespektuje její definici, mikroskopickou interpretaci ani skutečnost, že existují lokální maxima, která mohou celý triviální pohled značně zesložitit. Není jasné, jak se z termodynamického systému, který předpokládá určité rozdělení částic, dostaneme k systému lidskému, kde se každý člověk chová individuálně a chování lidstva nespěje k nějaké rovnováze.

Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin-top:0cm; mso-para-margin-right:0cm; mso-para-margin-bottom:10.0pt; mso-para-margin-left:0cm; line-height:115%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:"Times New Roman"; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-fareast-language:EN-US;}

 

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
6. 6. 2013

A co když myslenky a vzpomínky jsou pouze reakci na podnety a s vedomim nesouvisi? Myslenky, které mame dokážeme pozorovat. Kdo je tim pozorovatelem?

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback