Kniha v 21. století: "Lidé už nechodí. Surfují."

Úvod

Ve dnech 15. a 16. února se v prostorách Slezské Univerzity v Opavě konal 9. ročník knihovnické konference s názvem Kniha ve 21. století; podtitul konference zněl "Budoucnost knihoven - trendy a směry". Do sněhem zaváté Opavy dorazilo zhruba 150 účastníků, většina z nich byla z veřejných knihoven. Sněhová kalamita se nakonec podepsala i na přednáškách, jejichž počet byl poměrně radikálně zredukován zejména druhý konferenční den. Nedorazili např. hned tři přednášející doktorandi z Žiliny, kteří uvízli někde na trase Žilina - Brno. Organizátorem konference byl Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) společně s Opavskou Univerzitou.

Návštěvníci konference těsně před zahájením

Středa, blok 1: Metamorfózy knihy

Tomáš Baránek: „Zkušenosti nakladatele e-booků"

Úvodní přednáška patřila Tomáši Baránkovi, zkušenému nakladateli, vydavateli a v neposlední řadě i spisovateli. Baránek stál u zrodu nakladatelství Computer Press a nyní má vlastní nakladatelství Jan Melvil Publishing. Uvedl zajímavou věc, a to že pracovníci Jam Melvil Publishing se běžně neschází a raději komunikují v online prostředí Basecampu. Svou pozornost Baránek zaměřil především na e-knihy a problémy, které se k nim váží jako je nejednotnost formátů, autorské právo či neochota nakladatelů poskytovat knihovnám knihy v elektronické podobě. Baránek kritizoval Kindle, resp. společnost Amazon, která zahltila český trh svými čtečkami, pro které však neposkytuje potřebný obsah - české knihy. Prosazuje proto čtečky Wooky, které podporují české knihy. Jan Melvil Publishing proto začali vydávat některé knihy i elektronicky, aby tak otestovali český trh. Pro Wooky prodali zhruba 1500 knih, což Baránek považuje za relativní úspěch s tím, že vše je stále v zárodečné a více méně experimentální fázi a potrvá ještě dlouho, než si čtenář bude moci bez problémů pořídit do své čtečky knihy běžně dostupné na knižních pultech.

Vít Richter: Novela autorského zákona a elektronické služby knihoven - o co knihovny usilují?

Vít Richter, klasik knihovnických konferencí a výjimečná osobnost českého knihovnictví, svou přednášku věnoval problematice autorského zákona v kontextu činnosti knihoven. Podle Richtera je autorský zákon hlavní překážkou v plném rozvoji digitalizace a hlavně rozšíření elektronických knih. U elektronických knih je totiž jeden zásadní problém: jdou velice snadno kopírovat, a to tak dokonale, že ve výsledku nelze rozpoznat originál od kopie. Klasické papírové knihy lze samozřejmě kopírovat také, avšak u běžné (tištěné) kopie dokumentu je degradace natolik velká, že se jednoduše nevyplatí. Co tedy přinese budoucnost? Přinese zánik klasických knih? Nejspíše ne. Přinese ale rozšíření knih elektronických. Knihovny by na to měly být připraveny, protože pokud by se e-knihy rozšířily masově, je potřeba rychlá novelizace autorského zákona tak, aby knihovny mohly na tento případný stav operativně reagovat. Richter dále rozebral formulaci „na místě samém", která se objevuje v zákoně v souvislosti s přístupností digitálních dokumentů v knihovnách. Následkem této formulace nelze řadu digitálních dokumentů zpřístupnit online, avšak je možné je zpřístupnit přímo v knihovně na vybraných počítačích zajištěných proti vytváření digitálních kopií dokumentu (typickým představitelem takové služby jsou e-prezenčky).

Antonín Pokorný: Čtečku nebo knihu?

Pokorný se vrátil nejdříve k dějinám elektronických čteček, které rozdělil do třech fází, přičemž právě probíhá fáze třetí, pro kterou je charakteristické výrazné rozšíření čteček. Je však třeba nezaměňovat čtečky a tablety; i když se dá tablet používat pro čtení knih, primárním zařízením pro čtení elektronických textů jsou elektronické čtečky. Klíčový moment v rozvoji čteček Pokorný vidí ve vynálezu elektronického inkoustu, který vedl k mnohonásobnému prodloužení výdrže baterií čteček. Elektronický inkoust totiž spotřebovává energii pouze pro otáčení stránek, resp. změny elektronického obrazu, samotné zobrazování už energii nepotřebuje. Pokorný se zabýval i technologií Mirasol, která umožňuje barevné zobrazení a poradí si i s tolik oblíbeným videem. Závěrem publiku sdělil, že co se týče půjčování čteček v knihovnách, je skeptik; to proto, že knihovny zatím nejsou schopny zajistit čtenáři do čteček obsah (snad s výjimkou volných děl, která však nejsou až tolik čtená). Spíše vidí potenciál čteček v použití ve vzdělání - mohou naučit lidi číst a pracovat s elektronickým textem.

Jana Matějková: Možnosti elektronických knih

Přednáška Jany Matějkové z Knihovny psychologických a sociokulturních věd UK v Praze je jen těžko popsatelná, o to více však byla inspirativní. Matějková hovořila o svých zkušenostech s elektronickými knihami, a jak se jejich knihovna vypořádává s autorským právem. Upozornila na to, že na českém trhu se neprosazuje jen Wooky, ale o své místo bojují i další formáty a čtečky, které jsou podporovány různými poskytovateli. Jelikož Matějková pracuje v akademické knihovně naší nejznámější univerzity, nemá její mateřská knihovna nouze o finance. Některé její kalkulace a výpočty nemalých finančních částek, které jsou mnohdy potřeba pro provoz nějaké služby, proto často vzbuzovaly mezi přítomnými knihovníky z veřejných knihoven úsměv.

Milan Konvit: K problematice vytvoření informačního prostoru

Vzhledem ke stále se zvětšujícímu časovému skluzu se Milan Konvit pokusil vtěsnat svou přednášku do pěti minut, což se mu nakonec takřka povedlo. Tedy ve zkratce: spolu s vývojem člověka se vyvíjel i jeho informační prostor (IP), který lze rozdělit na tři fáze: 1) orální IP (postrádá externí paměť, šíří se jen zvuky), 2) písemný (prostor s externí pamětí, rozvoj tištěných médií) a 3) digitální IP (přímo závislý na podpoře ICT). A jaký bude informační prostor v budoucnu? Bude to prostor s podporou orálního (slova), písemného (knihy) i digitálního (e-knihy) média. Závěrem Konvit nadhodil zajímavou myšlenku: "Lidé už nechodí. Surfují. Když po nich budeme chtít, aby si k nám pro informaci přišli, tak nepřijdou. Připravme se na to."

Středa, blok 2: Role knihoven v celoživotním vzdělávání

Zlata Houšková: Knihovna - vzdělávací instituce???

Přednáška Zlaty Houškové z NK ČR vzbudila mezi přítomnými knihovníky (resp. skoro jen knihovnicemi) snad největší zájem. Houšková však ve své přednášce přinesla více otázek než odpovědí. Zabývala se hlavními problémy a otázkami, se kterými se knihovny potýkají coby veřejné, kulturně-vzdělávací instituce. Asi největší nevyužitý potenciál mají knihovny v oblasti neformálního vzdělávání, kam patří např. kurzy pro seniory, nezaměstnané, práce s dětmi mimo školní dobu apod. Jako příklad konkrétních úspěšných akcí uvedla Krajskou knihovnu v Liberci, která pořádá periodické kurzy pro cizince, nebo Karlovarskou knihovnu, která tlumočí své vzdělávací akce do znakového jazyka.

Alena Holíková: Virtuální akademie třetího věku v knihovně

Pokud Zlata Houšková hovořila o tom, jaké akce by knihovna mohla pořádat, Alena Holíková z knihovny Libina ukázala, jaké v libinské knihovně skutečně pořádají. A že jich není málo. Knihovna sídlí v luxusní Langerově vile. Kromě veřejného internetu má akvárium, pořádá tvůrčí dílny a v jejích prostorách sídlí klub seniorů. Spolupráce knihovny s klubem seniorů vyústila v založení Virtuální univerzity třetího věku. Vycházeje z webu e-senior.cz byla vytvořena řada přednáškových kurzů na témata, které si sami senioři vyberou (od astronomie po lesnictví). Senioři se však nejen učí, ale jezdí na výlety, kulturní a vzdělávací akce a navázali spolupráci s nejednou vzdělávací a kulturní institucí.

Silvia Stasselová: Úloha knižníc v celoživotnom vzdelávaní podľa platných odporúčaní IFLA - Medzinárodnej federácie knižničných asociácií a inštitúcií

Předsedkyně Spolku slovenských knihovníků se rozhodla představit organizaci IFLA, mezinárodní organizaci sdružující zájemce o knihovny a jejich činnost z celého světa. Zabývala se organizační hiearchií a strukturou organizace, která je poměrně propracovaná, avšak nevýhodná v tom, že organizace je založena hlavně na dobrovolnících, jejichž aktivitu nelze za stávajících podmínek vynucovat. Stasselová představila klíčové dokumenty organizace, které se snaží definovat hlavní funkce knihoven a jejich služeb.

Adéla Dilhofová: Možnosti celoživotního vzdělávání pro knihovníky

Přednáška Adély Dilhofové byla zaměřena na celoživotní vzdělávání knihovníků. Je třeba si uvědomit, že celoživotní vzdělávání je především kontinuální proces. Knihovníci jsou však rozeseti po celé zemi a zařizovat pro ně školení a kurzy je velmi náročný i nákladný proces, proto se pro souvislé a ucelené vzdělání stále častěji používá e-learning. Dilhofová přítomné upozornila hlavně na webové stránky kurzy.knihovna.cz, kde lze najít podrobnější informace o e-learningových kurzech pro knihovníky včetně několika již hotových kurzů.

Helena Gajdušková: Celoživotní vzdělávání na Vsetínsku

Gajdušková započala svůj vstup odvážným tvrzením:

pokud knihovny chtějí úspěšně realizovat své vzdělávací aktivity, musí být „lepší" než ostatní vzdělávací instituce.

Měly by poskytovat něco nad rámec formálnímu vzdělání; typickým příkladem jsou vzdělávací aktivity se zaměřením na specifické cílové skupiny, jako jsou nezaměstnaní, děti nebo senioři. Vzdělávání prostřednictvím knihovny autorka rozdělila na organizované a neorganizované. Zatímco za organizovaným stojí aktivity knihovny a jejích zaměstnanců, vzdělání neorganizované je realizováno skrze knihovní fond. Gajdušková dále představila konkrétní projekty Vsetínské knihovny jako je Literární jako ve Vsetíně nebo projekt Komunitní knihovna celoživotního vzdělávání.

Jarmila Burešová: Informační vzdělávání v knihovnách, s přihlédnutím k potřebám sociálně vyloučených osob

Přednáška Jarmily Burešové z Knihovny města Ostravy (KMO) byla zcela unikátní. Burešová se věnovala hlavnímu problému, se kterým se některé pobočky KMO potýkají: jsou to sociálně nepřizpůsobiví občané, z nichž většina patří k romskému etniku. Krátce představila program Sociální inkluze Ostrava, který se snaží o začlenění těchto obyvatel do každodenního života. I když tento program příliš nepočítá se spoluprací i s knihovnami, Burešová vidí v pomoci knihoven velký potenciál. Poté představila konkrétní projekty i konkrétní problémy, které některé ostravské pobočky řeší. Bylo tak dobře vidět, že některé knihovny řeší zcela jiné problémy, než většina ostatních veřejných knihoven.

Lubomír Novotný: Krajské knihovny v síti

Středeční konferenční den uzavřel Lubomír Novotný z Vědecké knihovny v Olomouci, která je zároveň krajskou knihovnou. Novotný do Opavy přijel představit několik projektů, které jeho domovská knihovna provozuje. Začal s projektem Digimon, jehož cílem je digitalizace a mikrofilmování moravských novin a jejich následné zpřístupnění online. Dalšími projekty, které Novotný představil, byly výstavy zaměřeny především na historii Slezska jako např. Veduty slezských měst a staré mapy Slezska nebo Slezsko po Velké válce - Šlask po wielkiej vojnie.

Následoval raut v blízkém Gastrocentru FPF SU, kde bylo připraveno víno a občerstvení. Vzhledem k počtu účastníků měl raut velmi skromnou návštěvnost, odhadem tři desítky lidí, kteří se brzy rozprchli.

Čtvrtek, blok 3: Teenager a čtení

Martina Wolna: Práce s teenagery v třinecké knihovně

Zástupkyně knihovny ve slezském Třinci svůj vstup věnovala M klubu, což je zájmový klub pro děti a mládež, který vznikl z iniciativy třinecké knihovny. Nápad vytvořit mládežnický spolek měli knihovníci již v roce 2004; původní záměr knihovny však bylo vytvořit Informační centrum pro mládež (ICM). O něco později se tato koncepce změnila a cílem třineckých knihovníků bylo vytvořit něco mezi ICM, volnočasovým klubem a knihovnou. Teprve o pět let později se však sehnaly peníze a potřebné prostory na provoz klubu, k jehož slavnostnímu otevření došlo v roce 2010. Prostory klubu jsou vymalovány pestrými barvami (jak zasvěceně prozradil kolega Wolne: „disko červenou" a „funky žlutou") a kromě kvalitní sbírky komiksů a regálů s knihami zahrnují i řadu společenských her. Hlavním cílem knihovny je, aby se do chodu klubu zapojili hlavně sami mládežníci, kteří by měli vědět nejlépe, čemu se chtějí ve svém volném čase věnovat.

Martina Wolna z knihovny města Třince

Čtvrtek, blok 4: Studentská sekce

Sylvie Strýčková: Zelená knihovna

Studentskou sekci otevřela svým příspěvkem Sylvie Strýčková, studentka Kabinetu informačních studií a knihovnictví na FF MU v Brně. Do Opavy přijela představit projekt Zelená knihovna, na kterém pracuje společně se dvěma dalšími studenty. Jak už by mohl napovědět název, projekt si klade za cíl zvýšené ekologické chování knihovny a potažmo i jejích uživatelů. Jak Strýčková uvedla, knihovny jsou veřejné instituce se vzdělávacími záměry a měly by proto jít ostatním občanům příkladem. Představila hrubé výsledky dotazníků, které v rámci projektu rozesílali do knihoven, a jejichž cílem bylo prošetřit, do jaké míry se knihovny chovají ekologicky. Po její přednášce se rozeběhla zajímavá diskuse, kde se posluchači např. dozvěděli, že pořídit ekologický papír do kopírovacích zařízení je dost velký problém. Žádný známý výrobce totiž ekologický papír nedoporučuje z důvodu několika násobně zvýšené poruchovosti kopírovacího zařízení.

Sylvie Strýčková prezentuje projekt zelena.knihovna.cz

Lucie Mlýnková: Marketing do knihoven

Další studentka KISK hovořila o projektu MADOK!, tedy MArketing DO Knihoven. Hlavní náplní projektu je využít nástroje klasického marketingu a aplikovat je do činnosti knihoven tak, aby z toho měly knihovny co největší prospěch. Projekt by také mohl sloužit jako inspirace pro knihovny a knihovníky, kteří se pro nějakou marketingovou strategii rozhodnou. Na webu Madoku již vznikl odborný heslář, který může zájemcům posloužit jako kvalitní a přehledný zdroj základních pojmů z oblasti internetového marketingu.

Lucie Mlýnková a její projekt MADOK!

Mališová & Sedláčková: Čtenářské charakteristiky deseti a patnáctiletých dospívajících

Silně zkrácený blok i celou konferenci uzavřela dvojice studentek z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské Univerzity. Začaly s tím, že v České republice nejsou od roku 1999 k dispozici žádné souborné profily čtenářů. Proto se dvojice rozhodla provést poměrně rozsáhlý výzkum, který se zaměřil na děti a dospívající ve věku 10 a 15 let. Autorky měly celkem 400 respondentů rovnoměrně rozložených mezi obě věkové kategorie. Respondenti byli podrobeni dotazníkovému průzkumu doplněnému o několik rozhovorů. Díky grantu, který se na pokračování výzkumu podařilo získat, by autorky chtěly získat data až od 2000 respondentů. Mališová a Sedláčková představily některé otázky a data získaná v průběhu průzkumu, okořeněné vybranými vtipnými odpověďmi, které se v dotaznících objevily.

Závěr

Jak už bylo řečeno v úvodu, konference byla poznamenána sněhovou kalamitou, což se nejvíce podepsalo na poslední, studentské sekci, kde z avizovaných osmi přednášek proběhly pouze tři. Potěšující však bylo, že dvě z toho měly studentky KISK. Konference měla hojnou účast, což lze nejspíše přičítat tomu, že - jak mi bylo řečeno jedním knihovníkem - knihovníci mají podobné vzdělávací akce povinné.

Organizace konference byla místy zmatená, ne vždy se to dalo přičíst na vrub sněhové nadílce (např. účastnický poplatek byl podle webu odpuštěn pouze „studentům SU v Opavě a přednášejícím", přičemž na místě mi bylo opakováno, že se to vztahuje i na studenty z jiných škol a poplatek jsem tedy jako student MU platit nemusel). I přes dílčí nedostatky myslím, že konference byla zdařilá a pestrost odpřednášených témat měla přínos hlavně pro ty, kterým byla primárně určena - stávajícím knihovníkům veřejných knihoven. Závěrem se sluší dodat, že z konference vyjde elektronický sborník, který bude časem zpřístupněn na webu konference.