Knihovna 2.0: pár poznámek k tématu

Autorova úvaha nad problematikou Knihovny 2.0.

Od doby, kdy jsem byl požádán o článek na téma Knihovna 2.0, uplynulo už „větší než malé množství" času, a chvíli, kdy se do toho pustím, jsem úspěšně odkládal. Kromě množství jiné práce (což se dá jako omluvenka použít vždy, ale vždy je to právě jen omluvenka vlastního určení priorit) byla mým důvodem nejistota, zda mám co přínosného k tomuto tématu říci a zda už nebylo řečeno dost a není spíš chvíle vyhrnout si rukávy, plivnout si do dlaní a začít Knihovnu 2.0 stavět. Na první otázku sám odpovědět nedokážu, na druhou jsem si, jak vidno, odpověděl záporně - ne, přestože už o zmíněném fenoménu bylo řečeno a napsáno mnoho, nemyslím, že by to stačilo a zájem odborné veřejnosti o různé semináře, konference a články s tímto zaměřením doma i v zahraničí mne o tom přesvědčují. Před dvěma dny mi má RSS čtečka přinesla z blogu Karen Blakeman avízo o chystaném semináři s názvem Web 2.0 - truth behind the hype, který se pro velký zájem koná opakovaně, a nebýt to v Birminghamu, určitě bych se ho rád zúčastnil také. Že je už třeba začít stavět a ne jen sbírat informace, to si ovšem rozhodně myslím, protože nikdy nepřijde chvíle, kdy už bude vše připraveno. Ne, takhle jsme to dělali v éře 1.0, v éře „alfa verzí", „hotových" produktů, které byly díky přepečlivé přípravě a plánování mnohdy zastaralé už ve chvíli, kdy byly uvedeny na trh. Nemám v úmyslu snažit se napsat odborné pojednání, vědecký článek a pojmout téma v úplnosti. Mým cílem je úvaha a zamyšlení nad několika jeho aspekty.

První věc, o které se zmíním, je také zpravidla první ve většině pojednání o Knihovně 2.0. Logicky se vždy nejdříve mluví o Webu 2.0 a uvádí se více či méně z obrovského množství pokusů o jeho definici. Vzápětí se také většinou (a je to dobře) objeví zmínka o kritice tohoto pojmu, jeho neoprávněnosti, nepatřičnosti či bezobsažnosti. Pokud se na frázi „Web 2.0" zeptáme Googlu, ukáže nám přes 40 milionů výskytů a v případě „Library 2.0" je výskytů přes 1,3 milionu. Wittgenstein kdysi napsal, že „významem slova je způsob jeho užívání". Myslím, že na tom něco je. Výše zmíněná „dvounulová" označení se evidentně užívají poměrně často, a i když jde v řadě případů jen o módní nálepku, je nesporné, že cosi označují a nějaký význam mají, třebaže není snadné jej jednoduše a jednoznačně definovat. V určitém okamžiku vznikla potřeba pojmenovat nějakou skupinu jevů a procesů, které vykazují něco významně nového a zastřešit je jednoduchým a stručným názvem. Logickým důsledkem je pak používání retronymů s přívlastkem 1.0, což ale nemusí nutně znamenat něco špatného či nekvalitního, je to prostě jen pomůcka k rozlišení. Důležité je uvědomit si, že ona magická dvojka neoznačuje změnu skokovou či revoluční, ale že situace musela vývojově dozrát do určitého stadia, ve kterém se potřeba odlišení stala nezbytnou. V tomto textu používám záměrně český výraz Knihovna 2.0 a nejsem zdaleka sám, kdo jej prosazují. Nevede mě k tomu jazykový purismus, ale snaha o to, aby tento pojem v naše profesním jazyce zdomácněl a ztratil punc něčeho cizího, neznámého a složitého, který možná výraz Library 2.0 stále ještě má. Může se to jevit jako detail, podle mého názoru však nikoli nepodstatný.

Druhá věc, o které se chci zmínit, je šíře konceptu Knihovna 2.0. Je velmi důležité, abychom si ho ve svých hlavách neomezovali jen na sféru virtuální, k čemuž silně svádí jeho generický vztah s Webem 2.0. Stejně důležité (a já se domnívám, že dokonce důležitější) je to, co znamená Knihovna 2.0 ve sféře fyzické. Zapojení a využití služeb typu Web 2.0 ve virtuální oblasti se děje, i v našem prostředí je na postupu a nemám o něj velké obavy. Z části je to možná díky „těm lidem přes počítače", kteří jsou v knihovnách a kolem nich a kteří jsou, když ne samotnými spolutvůrci, pak alespoň běžnými či přímo nadšenými uživateli těchto služeb. Vidí je zevnitř a jejich přínos dokážou ocenit. To ale nestačí. Je třeba, aby se nové funkce a služby nedostávaly do knihoven v závislosti na tom, že je výrobce softwaru zařadí do své nabídky a prodá nám novou verzi. Musíme je chtít. A musí je v knihovnách chtít zejména knihovníci a mezi nimi samozřejmě hlavně management. A konečně, abych se dostal zpět k úvodu odstavce, musí dojít k plnému porozumění konceptu Knihovny 2.0 v oblasti „nepočítačových" služeb. Musíme si uvědomit, že šedivá, pomalá a zaprášená knihovna s nejmodernějším webem, špičkovým katalogem a online službami nikdy nebude Knihovnou 2.0. Mít dobré technologie je výborné, ale je to pouze podmínka nutná, nikoli postačující, jak by řekl matematik. Online služby nějakého druhu (mít web je také online služba) má dnes téměř každá česká knihovna, pomineme-li ty úplně nejmenší, a i těch přibývá. Přirovnáme-li knihovnu k bytu, často to jsou však pouze dveře s novým a nezadržitelně stárnoucím nátěrem, který se tu a tam obnovuje. V lepších případech pak jde o virtuální předsíň či dokonce kuchyň. Cílem by však - shodně se soudobým trendem bydlení - měla být knihovna jako obývák s kuchyňským koutem - jeden velký, světlý prostor, který nerozděluje jasná hranice mezi virtuální a reálnou tváří, prostor, ve kterém se žije.

Třetí věc, nad kterou se chci zamyslet, je asi nejsložitější - Jak na to?. Klíčovým faktorem konceptu Knihovny 2.0 je změna. Změna je nepříjemná věc. Změnit něco znamená vždy nějaké úsilí, práci a málokdy je předem zajištěn úspěšný výsledek. Aby toho nebylo málo, odvážím se tvrdit, že Knihovna 2.0 znamená průběžnou a hlavně trvalou změnu. Na jedné straně této změny stojí uživatelé, kteří jsou na něco zvyklí, a i když to něco není dokonalé, po určité době to berou jako stav věcí a spokojí se s ním. Na druhé straně jsme my, lidé v knihovnách, kteří to sice myslíme dobře, ale přirozeně jsme více či méně postižení provozní slepotou. Jak tedy začít věci měnit? Ze strany uživatelů musíme získávat co nejsilnější zpětnou vazbu. Nejen pasivně, sledováním různých tradičních číselných ukazatelů, na které jsme zvyklí ve formě „oblíbených" knihovnických statistik, ale i aktivně, musíme se ptát a naslouchat. Nejvyšším stupněm zpětné vazby je dialog, interakce a k tomu bychom měli různými, nejen technickými prostředky směřovat. I ta čísla, ve kterých jsme tak „kovaní", bychom se měli snažit aktivně interpretovat a neskončit jejich zapsáním do deníku. A možná začít sledovat i jiná čísla, která jsou dosažitelná, nesou potenciální poznatky a čekají, až se nad nimi zamyslíme. Ze strany knihoven považuji za nejdůležitější informovanost. Abychom mohli chtít, musíme nejprve vědět. Je třeba se vzdělávat na různých úrovních. V rovně teoretické vidím v českém prostředí jako velmi důležité (rychlé) překládání textů, kterých na téma Knihovna 2.0 vychází v zahraničí značné množství. Nejen akademické studie, ale zejména příručky typu how-to-do by u nás jistě našly mnoho čtenářů. V praktické rovině, která zasáhne nejen účastníky seminářů a konferencí, jsou zapotřebí vzdělávací kurzy pro běžný knihovnický personál. Mnoho, zejména mladších pracovníků knihoven služby typu Web 2.0 využívá v běžném životě, ale nepovažují je za něco, co může mít spojitost s knihovnami. Mnoho (a asi více) je ale takových, kteří o této sféře nevědí nic nebo velmi málo. V této souvislosti si vždycky vzpomenu na prezentaci Christine Mackenzie, ředitelky australské Yarra Plenty Regional Library na konferenci METLIB 2008. Popisovala v ní, jak použili metodu 23 věcí (Learning 2.0 - The 23 Things) při vzdělávání svých zaměstnanců. Nešlo v ní přímo o vzdělávání v oblasti knihovnictví, ale o důvěrné seznámení lidí s pojmy a službami Webu 2.0. Nejčastějšími zápornými reakcemi účastníků na počátku série kurzů bylo: „Nemám na to čas.", „Co to má co společného s mou opravdovou prací?!" a „Cítím se provinile, když se tímhle zabývám.". Výsledky byly velmi pozitivní. Koncept 23 věcí by bylo jistě možné v počeštěné podobě úspěšně použít i v našem prostředí. Což nás přivádí ke známé poznatku, že příklady táhnou. Nic nezapůsobí tolik, jako vidět na vlastní oči, jak někde jinde něco vymysleli, aplikovali a úspěšně provozují. Dokážu si představit něco jako českou knihovnickou best practices wiki, kde by se shromažďovaly a publikovaly případové studie o nových službách knihoven a zkušenostech s jejich zaváděním.

Čtvrté a poslední zamyšlení chci věnovat funkci, která je pro Knihovnu 2.0 zásadní, a to je tvorba a sdílení obsahu. Obsahem může být v širším pojetí i obsah knihovního katalogu, ale to jsou stále jen metadata a uživatelům jde o primární obsah, data, plné texty, obrazy atd. Část tohoto obsahu může pocházet přímo z činnosti knihovny samotné, např. časopis, který vydává, či obrazové kolekce dokumentující její činnost apod. U těchto dokumentů může knihovna sama rozhodnout, zda a jakým způsobem jej zpřístupní (a bylo by dobré, kdybychom si oblíbili licence ctreative commons). Ovšem v celkovém množství dokumentů, které knihovny obhospodařují, je to pouze zlomek a je třeba zpřístupnit jiná díla. Stále více českých knihoven různý elektronický obsah ve svých fondech má a jeho objemy rostou, ať už se jedná o obsah vzniklých digitalizací či born digital. Když ovšem dojde na otázku jeho zpřístupnění, narážíme na těsné hranice autorského práva a restrikce autorských svazů, které nám prakticky znemožňují legálně dálkově zpřístupnit obsah, který by byl alespoň z minulého století. Pokud v této oblasti nedojde k výraznějšímu posunu, bude mnoho online služeb končit právě u těch pomyslných dveří, o kterých se mluvilo výše. Možnosti změn v legislativní oblasti leží do značné míry mimo prostředí knihoven, ale je na nás, abychom trvale vysvětlovali a připomínali význam, který tato problematika ve svých důsledcích má.

Jak jsem se zmínil v úvodu, mým cílem nebylo postihnout problematiku Knihovny 2.0. v úplnosti a zabývat se rozborem jednotlivých služeb. Chtěl jsem se zastavit u aspektů, které mi připadají důležité a byť nebylo řečeno nic převratně nového, snad takto přispět svou špetkou do informačního mlýna.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback