Knihovna na malém městě: vize, sny a realita

15. 12. 2011

Příloha č. 22/2011

Autoři přílohy: InHD + Lucie Kaloudová

Ve čtvrtek 1. prosince jsem se na Blok expertů opravdu těšila. Když jsem si registrovala téma, o kterém budu psát příspěvek, vybírala jsem podle toho, že pracovní název „Veselé knihovnické povídání Léni a Jéni“ sliboval ryze knihovnické téma. Ovšem poté, co jsem měla tu čest poznat Honzu Jukla na Infokonu, mi bylo jasné, že jsem si nemohla vybrat líp. Hned jsem vyhodnotila, že bude skutečně o čem psát a navíc během přednášky nehrozí, že by se někdo nudil :).

Jan Jukl, Lenka Navrátilová, Tomáš Štefek - Knihovna na malém městě: vize, sny a realita from KISK on Vimeo.

 

Nakonec vystoupila na Bloku expertů dokonce trojice přednášejících. Tandem Honzy ukla a Lenky Navrátilové z Městské knihovny Polička doplnil ještě Tomáš Štefek Prostějova.

Jako první vystoupila Lenka se svým přiznáním:

„Jmenuju se Lenka a jsem
knihovnice…“.

 

Původně si prý nechtěla vůbec chystat prezentaci, ale pak ji napadlo složit prezentaci z mozaiky fotek, které pro ni mají nějaký význam. Hned první fotografie naznačovala, že jsme ze začátku limitováni jen vlastními hranicemi. Do knihovny nastupujeme ze školy mnohdy plní ideálů a zdá se nám, že nic není nemožné. Alespoň podle Lenčiných zkušeností s KISKem tomu ve škole vždycky tak bylo. Nic nebylo problém. V knihovně už to tak ale mnohdy nefunguje…

Lenku po nějaké době zachvátila málem panika, protože zjistila, že by se toho dalo
v knihovně hodně zlepšit a s mnoha věcmi pohnout. Ale najednou byla sama, kdo si myslel, že je potřeba něco inovovat, ale sama to nedokázala. Když už to chtěla skoro vzdát, uvědomila si, že je tam hlavně pro lidi – pro čtenáře, pro uživatele, pro návštěvníky knihovny. A ti všichni ji potřebují. Potřebují knihovnu a potřebují ochotné knihovníky. Každý knihovník by si měl najít tu část knihovnické práce, která ho baví, ve které je dobrý a užívat si, že může dělat nejlepší práci na světě :).

Když se rozhlédnete po knihovně, zjistíte, že tam chodí spousta divných lidí, ale akových těch dobře divných, něčím zajímavých, výjimečných. Se svými kolegy a právě s návštěvníky naší knihovny bychom měli jako knihovníci hodně komunikovat. Relaxovat a komunikovat. Ať se lidé cítí v knihovně jako doma. Jako u sebe v obýváku. Nechte jim otevřené dveře a přivítejte je v knihovně…

Jako druhý před nás předstoupil Tomáš Štefek z prostějovské knihovny. Ze začátku působil zmateně, možná trochu nesměle. Pak se mu ale podařilo získat si přízeň zejména dámské části publika, když chtěl udělat striptýz, aby nás zaujal. No, nakonec sice zůstalo jen u vysvlečené mikiny, ale pobavil nás :).

Když nastoupil do knihovny v Prostějově, měl na starosti ty nejmenší vesnické knihovny. Tehdy si uvědomil, že oproti tomu, co už v té době znali a praktikovali knihovny ve městech, jsou staré knihovnice na malých vesnicích mnohdy třeba i deset let pozadu. Hlavně pokud jde o služby.

Tyto rozdíly by ale mohli takřka eliminovat mladí lidé (ideálně studenti KISKu), kteří na vesnicích fungovali jako pomocníci. Oproti městu má ale vesnice také své výhody. Například výhodu komunity. Já ze svých vlastních zkušeností můžu říct, že organizovat jakoukoliv akci ve vesnické knihovně je poměrně dost jednoduché, pokud je dobrý nápad. Lidi Vám přijdou vždycky, mají pocit jakési soudržnosti a loajality vůči svojí knihovně i knihovnici…

Na závěr svojí prezentace nás Tomáš seznámil s novou profesí (novým pojmem), kterou by rád uvedl v průběhu roku 2012 do praxe a sám ji na sobě vyzkoušel, zda může skutečně fungovat. Takže příští rok se můžeme těšit na profesi zvanou Local Information Buddy (LIB), což bude lokální informační kámoš. Osobně si myslím, že obzvláště vesnice by mohly být v tomto ohledu velice nakloněny takovéto profesi.

Na závěr vystoupil Honza Jukl. Před šesti lety se stal ve svých 26 letech ředitelem
Městské knihovny Polička. Propaguje heslo „Více punku do knihovny“ (aneb Fuck The ystem, jak sám říká). Víc mladých do knihovny – to podle něj knihovnám prospívá.

Ve skutečnosti bylo dost obtížné sledovat Honzovy myšlenkové pochody, ale byla to
zábava. Několikrát nám řekl, že jsme všichni Boží a pak taky, že kdo chce být Boží až do důchodu, je pro něj zásadní knihou Pipi Dlouhá punčocha.

Knihovna už podle něj zdaleka není jen o literatuře (nezbývá než souhlasit). Už to není tak, že když něco potřebuju, jdu do knihovny – doma máme přece Google. Knihovna by proto měla být hrad umění a literatury, měla by sloužit celoživotnímu vzdělávání, měla by být angažovaná a knihovník by měl být chytrej a schopnej zhodnotit (situaci, knihu, informaci, cokoliv).

Nakonec se nám svěřil se momentálním jediným cílem. Honza chce uspořádat na Strahově autorské čtení poezie a hlavně teda naplnit kapacitu 25 tisíc lidí. Srdečně jste všichni zváni :). Přednášku ukončil mnohoznačným vzkazem:

„Nebojte se konat v knihovnách dobro!“

 

Fotogalerie

V kategorii: InHD
Štítky: Inflow magazín
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
25. 2. 2014

Jo knihovnice, to je džob k nezaplaceni... Obor VŠ s platem prodavacky v supermarketu :-(

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
25. 2. 2014

Tak stálo by asi za širší debatu, co je na malém městě společensky žádanější a vlastně i přínosnější... Na to seřazení max. 10 nových knih měsičně do polic a natažení jejich katalogového popisu z Národní knihovny by stačila absolventka základní školy s dvoutřetinovým platem té prodavačky.

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback