Knihovny současnosti 2014

22. celostátní knihovnická konference se konala ve dnech 9. až 11. září v prostorách Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Pro rekordní tři stovky účastníků bylo připraveno přes 40 odborných příspěvků a 3 workshopy. Tradiční témata, jako jsou marketing služeb knihoven, naplňování cílů Koncepce rozvoje knihoven a vývoj kolem Centrálního portálu knihoven, doplnily sekce věnující se lidským zdrojům, katalogizačním pravidlům RDA nebo službám pro produktivní generaci. Zde je výběr toho subjektivně nejzajímavějšího, co na konferenci zaznělo.

9. 9. 2014, den první

Tematický blok Trendy rozvoje knihoven. (Garanti: Ing. Lea Prchalová, RNDr. Tomáš Řehák)

Potřeba transformace knihoven

Liv Saeteren, emeritní ředitelka Městské knihovny v Oslo

Úvodní příspěvek celé konference probíral téma místa knihovny ve společnosti 21. století. Stejně jako u nás, se v norské společnosti vede široká debata o tom, jestli knihovny mohou přežít v digitálním světě. Liv Saeteren tvrdí, že základ úspěchu spočívá ve správně zvolené strategii.
Podle jejího názoru mají knihovny potenciál nabízet něco, co by se dalo nazvat „digitálním kurikulem“. Množství informací v digitálním světě může být pro část společnosti “neviditelná”. Protože prostě nevědí, kde a jak je najít. Proto je důležité věnovat se rozvoji informační gramotnosti ve společnosti. Knihovna je ideálním místem, kde by se vzdělávání mohlo nabízet.
Liv hovořila také o budovách knihoven a tom, jak důležité je již při jejich navrhování brát zřetel na jejich novou úlohu. V mysli mnoha zainteresovaných lidí existují totiž zažité stereotypy o tom, jak by knihovna měla vypadat a jaké služby má nabízet. Pokud architekti, politici nebo investoři jsou stereotypy ovlivněni, může nová budova vypadat skvěle, ale pro moderní služby nebude plně využitelná, nebo dokonce je nebude umožňovat nabízet vůbec. Proto je nutné tyto stereotypy vymazat a seznámit odpovědné osoby s vizí, trendy a strategií moderní knihovny. A to platí i o knihovnících samotných.
Jako příklad fungujících strategií uvedla novou koncepci knihovny v Oslu. Ta by se dala shrnout do volně přeloženého sloganu: „Inspiruje a udržuje Oslo vzhůru“. To ovšem neznamená, že knihovna bude otevřena nonstop. Je to spíše metafora k tomu, jak se bude bude prezentovat navenek. Má být místem inspirativním, které nabízí širokou paletu služeb a forem obsahu, pro co nejširší okuh uživatelů.
Liv se věnovala také příležitostem, které knihovnám přináší digitální publikování. Jedním z nich je rostoucí počet vydávaných titulů a tím rozmanitost na tzv. dlouhém chvostu. Právě tituly mimo mainstream mohou být velmi zajímavé. Jejich zpřístupněním se vytváří prostor oslovit nové uživatele, kteří dosud nepatří mezi tradiční návštěvníky knihoven.
Zatímco se další instituce nabízející veřejný prostor často orientují jen na určitou část společnosti, měla by moderní knihovna nabízet prostor pro všechny bez výjimek.
Knihovna v Oslu se snaží oslovit širokou veřejnost například pravidelnou akcí, kdy otvírá své prostory až pro 3000 lidí. Ti ji přemění za pomoci kapel a DJejů na netradiční taneční parket. Tato akce vždy přinese velmi silnou reakci na sociáních sítích a pomáhá měnit stereotypní vnímání knihovny jako místa, kde je nuda a musí být ticho.
Bojovat je nutné i se stereotypy mezi knihovníky. Například o nutnosti doplnit si kompetence v oblasti vědy a technologií. Knihovny by také měly zvážit produkci vlastních digitálních publikací a zavádění služeb digitálního kurátorství.
Liv Saeteren uzavřela svůj příspěvek konstatováním, že knihovny by se neměly věnovat střednímu proudu, ale nabízet obsah, akce a služby, které si uživatelé jen těžko hledají jinde. Pokud se omezí na tradiční portoflio, ztrácí konkurenceschopnost.

Trendy švédského knihovnictví aplikované v Sigtuně

Zuzana Helinsky, konzultantka pro knihovnictví

Zuzana Helinsky, původem Češka, seznámila účastníky konference s poznatky z knihovnické praxe ve Švédsku. Podobně jako naše knihovny čeká příští rok změna katalogizačních pravidel, prožívají nyní švédské knihovny rozsáhlou transformací v oblasti kvalifikačních systémů. Systém SAB, majoritně používaný ve veřejných knihovnách, se nahrazuje systémem Dewey.
Zajímavostí Švédska je, že školní knihovny tam jsou ze zákona povinné. Ovšem parametry toho, co se za knihovnu považuje, bohužel nejsou v legislativě jasně vymezené. Proto kvalita jejich fondu i rozsah nabízených  služeb se škola od školy velmi líší. Pouze 57 % švédských školních knihoven obsluhuje knihovník s odpovídajícím vzděláním. Ještě dramatičtější situace je v provozní době. Pouze 20 % z nich má otevřeno alespoň 20 hodin týdně. Celých 150 000 studentů má přístup pouze do knihovny bez knihovníka.
Z českého pohledu je zajímavá i situace s výpůjčkami elektornických knih v knihovnách. Největší švédští vydavatelé vytvořili společnou produkční firmu Elib, která distribuuje veškerou produkci elektronických knih. Knihovny mají tak jednoho partnera, se kterým jednají. Dosud platila dohoda, která umožňovala knihovnám půjčovat e-knihy za paušální poplatek, který činil 20 švédských korun (cca 55 Kč) za výpůjčku. Nyní probíhá jednání o nových podmínkách a k dohodě zatím nedošlo. Mezi sporné body zatím patří například požadavek vydavatelů na různé ceny u titulů. U bestsellerů a dalších komerčně zajímavých titulů požadují vyšší platby výměnou za příslib nižších cen u starších děl.
Dále se Zuzana Helinsky věnovala problematice zajišťování prostředků pro financování provozu a programu knihoven. Podle ní je nutným základem této činnosti brát ji spíše jako hru, nejlépe zábavnou. V době omezování rozpočtů je obstarávání peněz z alternativních zdrojů důležité, ale nesmí se stát jen úpornou snahou. Do tohoto procesu musí být zapojen celý kolektiv knihovny, který musí sdílet základní vize a cíle instituce. Důležité je ukázat případným dárcům přínosy, které budou ze spolupráce s knihovnou mít.
Jako příklad revitalitalizace a úspěšného restartu uvedla příběh knihovny v Sigtuně. Té patřilo druhé nejslabší místo v tabulkách hodnocení knihoven z celé země. Město leží na spojnici mezi Stockoholmem a univerzitním městem Upsala. V současné době má kolem 27 000 obyvatel.
Původní budova sdílela prostory s pojišťovnou a vstupovalo se do ní přes zrušený obuvnický obchod. V letošním roce se podařilo otevřít novou knihovnu. Její budovu postavila soukromá developerská firma a město si ji pronajalo na 20 let.  Od otevření nové budovy se zvýšil počet uživatelů o celých 40 %.
Otevřením nové knihovny se uzavřel proces, který započal již v roce 2006. Tehdy se začalo nejprve optimalizací a modernizací knihovního fondu a dalšími revitalizačními kroky.


10. 9. 2014, den druhý

Tematický blok Katalogizační pravidla RDA v širších souvislostech. (Garant: Ing. Jiří Mika)

Vývoj RDA a jejich prosazování ve světě

Mgr. Jarmila Přibylová, Národní knihovna ČR

Příspěvek se věnoval historickému vývoji RDA a postupu jeho implementace ve světě. Tento standard byl testován nejprve v USA, kam byl také poprvé zaveden do praxe (v roce 2011). Knihovna Kongresu standard používá od roku 2013. Později se začal používat i v dalších, především v anglo-saských zemích.
Od roku 2009 koordinuje společný evropský postup sdružení EURIG. Pravidla AACR2R se přestávají vyvíjet, knihovny stojí tedy před klíčovým rozhodnutím ohledně přijetí standardu, který bude splňovat požadavky současné praxe, ale bude rozšiřitelný v budoucnu. Ohledně plošného přijetí RDA nepanuje shoda. Některé státy se rozhodli RDA implementovat, jako například Nizozemí, Německo, Rakousko nebo Švýcarsko. Některé státy vyčkávají, Itálie RDA odmítla.
Jelikož jsou pravidla obsáhlá a stále dochází k jejich aktualizacím, jsou přeložena zatím pouze do němčiny, španělštiny, portugalštiny a v tištěné verzi do čínštiny. Anglickou verzi bude používat nejen například Nizozemí, ale i Česká republika. Pro katalogizátory bude v místním jazyce k dispozici zjednodušený soubor pravidel, případně i soupis shod a rozdílů mezi RDA a stávajícími pravidly.

RDA - nová katalogizační pravidla

PhDr. Jaroslava Svobodová, Národní knihovna ČR

Podrobnějí se formátu RDA věnovala ve svém příspěvku Jaroslava Svobodová. Uvedla, že tento standard vychází z FRBR a FRAD. Oproti AACR2R došlo ke značným změnám v terminologii, ale i ve struktuře. RDA je strukturováno podle entit (dílo vyjádření, provedení). Jednou z výrazných změn je také způsob zápisu bibliografických údajů přesně podle zdroje. Nebudou se používat zkratky, nebude docházet k nahrazování slovních vyjádření číslicemi. Odlišný je také přístup k popisu druhu dokumentu. RDA rozlišuje tři hlediska: typ obsahu, typ média a typ nosiče. Za pramen zápisu se považuje celý zdroj, ale zůstanou preferované prameny popisu. Změna je i v pojetí a rozšíření zápisu nakladatelských údajů.
Vzhledem k tomu, že primárním bibliografickým formátem v ČR je MARC21, bude se metodicky řešit pouze přechod na RDA v tomto formátu. Převážná část menších knihoven (typicky městské) používá stále UNIMARC. Pokud budou chtít používat RDA, musí nejprve přejít na MARC21.
Již v lednu 2011 Národní knihovna ČR (NKP) upozornila poprvé na to, že v budoucnu dojde k přechodu na RDA.  21. listopadu 2013 byl schválen harmonogram přechodu. Nyní již existuje schválená verze minimálního záznamu a doporučený záznam pro monografie. Do konce roku 2014 by měl být schválen rozsah minimálního záznamu dalších typů dokumentů. Výrobci a dodavatelé knihovních systémů připravují své produkty na zavedení nových pravidel. NKP dá k dispozici elektronický materiál, kde bude popsán zápis podle RDA v polích MARC21.
V roce 2015 se rozeběhne v krajích základní školení a otevřou se e-learningové kurzy. Oficiální přechod na pravidla RDA je 1. dubna 2015.
UNIMARC bude akceptován v SK dalších 12 měsíců. Retrokonverze je beze změn, RDA se týká pouze nových a živých záznamů.


Zavádění pravidel RDA z pohledu krajské knihovny

Zuzana Hájková, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

Prezentace se věnovala přechodu na RDA z pohledu krajských knihoven. Pro ně je přechod závazný. Je tomu tak především z toho důvodu, že krajské knihovny jsou nezanedbatelným dodavatelem záznamů do Souborného katalogu. Nedůsledný přechod by způsobil zvýšení počtu nechtěných duplicit. Krajské knihovny mají také důležitou roli při působení na menší knihovny ve svém regionu, aby v nich došlo k přechodu na MARC21 a RDA.
Budou jim také poskytovat informace o procesu přechodu a vysvětlí jim hlavní změny oproti AACR2.

 

RDA a BIBFRAME: budoucnost bibliografické kontroly?

PhDr. Barbora Drobíková, Ph.D., Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK

Příspěvek Barbory Drobíkové zasadil problematiku RDA do ještě širších souvislostí. Pro správné pochopení největších změno oproti AACR2 je potřeba si uvědomit, že RDA jsou především tzv. obsahová pravidla. Primárně se neřeší formát zápisu. Největší rozdíl tedy není v zápisu, ale v přístupu k němu a ve snaze popsat zdroj skrze vzájemný vztah souvisejících entit. Hovoříme o vztahu díla a jeho vyjádření.
Standard MARC21 pochází ze 60. let minulého století. Jeho struktura dnes neumožňuje zápis všech možných vzájemných vztahů. Proto vznikají koncepty vhodnějších formátů. Formát tedy ovlivňuje pravidla a opačně. Jedním z možných nástupců je BIBFRAME, který by měl umožňovat zapisovat v plném rozsahu, který vyžaduje RDA. Měl být založen na XML a propojených dat. Je to však publikační formát, ne interní formát systému. Zatím jde o koncept, neustále se na něm pracuje a vznikají i alternativní přístupy.
Výstup bude čitelný pro stroje. Bude tak možná kvalitnější výměna informací i mimo sytémy používané v knihovníckém světě.

Tematický blok CPK a služby. (Garanti: Mgr. Tomáš Gec, Mgr. Štěpánka Žižková, PhDr. Radka Římanová)

Centrální portál českých knihoven ve 3. čtvrtletí 2014

PhDr. Bohdana Stoklasová, Knihovna Akademie věd ČR

Bohdana Stoklasová je jednou z vůdčí osobností projektu CPK a seznámila přítomné s jeho aktuálním stavem. Nejprve shrnula hlavní cíl tj. umožnit klientům získat požadované dokumenty v tradiční tištěné nebo elektronické podobě a komplexní informace kdykoli, odkudkoli a kdekoli.
V polovině roku 2014 byla schválena 3. verze Projektového záměru a finalizuje se odborná část zadávající dokumentace pro výběrové řízení. To se opírá o informace a zjištění získaná z průzkumů, setkávání s odborníky i knihovníky. Cenné informace poskytla také analýza zkušeností knihoven, které používají řešení plánované pro portál a analýza výsledků RFP.
Svůj příspěvek uzavřela Bohdana Stoklasová shrnutím toho, co CPK nevyřeší. Uvedla na pravou míru nejčastější omyly a nereálná očekávání. Patří mezi ně například představa, že CPK nabídne automaticky z domova zdarma i placené elektronické zdroje. Vše bude záležet na smlouvách, které knihovny s dodavateli uzavřou. Již nyní je jasné, že část zdrojů bude dostupná pouze z prostoru knihoven. CPK také nebude nabízet funkcionality knihovních systémů, respektive bude moci být využíván jako náhrada za OPAC. Stejně tak nebude nahrazovat weby jednotlivých knihoven. Knihovny si určí míru integrace CPK do svých webů podle svých potřeb.

Zapojování knihoven do CPK

Ing. Petr Žabička, Moravská zemská knihovna v Brně

Petr Žabička hovořil především o technickém pozadí zapojování knihoven do projektu CPK a o úskalích, která bude nutné vyřešit. Základní funkcionalitou CPK bude agregace metadat z knihovních systémů zapojených knihoven. Jejich součástí budou také informace o všech exemplářích a jejich dostupnosti. U některých souborů může velikost přesahovat limit daný normou ISO 2709, bude tedy nutné hledat alternativní možnosti.
Dalším možným problematickým bodem může být zařazování různých zdrojů vytvářených mimo knihovny. Jejich datová struktura bude muset být převedena a to může být nejen složité, ale v některých případech také nemožné.
Testy při integraci záznamů z různých zdrojů ukazují již nyní nestejnou kvalitativní úroveň dat. V CPK pak mohou být viditelné odchylky od standardů a chyby v záznamech, které například v SK vidět nejsou. Takové vady bude nutné opravit v původních systémech. Dalším možným zdrojem problémů mohou být také historické záznamy, vytvářené podle jiných katalogizačních pravidel.
Díky tomu, že knihovní systémy používají různé způsoby k propojování vazeb mezi záznamy, bude se muset i tento nesoulad řešit. Připomeňme, že MARC21 tyto vazby umožňuje vyjádřit v polích 76X až 78X, ale jejich využívání se v ČR příliš neprosadilo.
Pokud se podaří vyřešit všechny tyto otázky. Bude nutné řešit i to, jaké údaje zobrazovat ve fasetách. Stejně tak navrhnout systém tvorby fasetů tak, aby zabránil velkým zdrojům „ovládnout“ fasety na úkor menších zdrojů.
Značná nesourodost panuje také v zápisu údajů o exemplářích. I termíny jako lokace a signatura mají v některých knihovnách různé významy. Navíc je část údajů kódována. Tyto údaje však budou pro portál klíčové. Proto i zde bude nutné sjednotit formát jejich zápisu. Použitelnost budoucího portálu záleží ve značné míře na kvalitě metadat. Proto je pro úspěch klíčová práce katalogizátorů a striktní dodržování standardů ze strany knihovních systémů.

MVS, šance na změnu

Ivo Kareš, Jihočeská vědecká knihovna

MVS je službou, která se neobejde bez aktivních knihoven. Její podmínky definuje Knihovní zákon, přesto existují různé přístupy k formě a zpoplatnění. Některé knihovny různým způsobem omezují rozsah dokumentů, které nabízí k MVS. Některé naopak službu nadužívají a nahrazují nedostatečnou akvizici v určitých typech dokumentů nebo tematických oblastech. Sdružení Sdruk tedy vypracovalo studii, která měla za cíl zjistit více informací.
Za rok došlo ke 300 000 požadavkům na MVS a na poštovném bylo utraceno necelých 7,5 milionů Kč. Některé knihovny volí alternativní formy dopravy, kdy například využívají své zaměstnance při cestách z a do zaměstnání.
V dubnu proběhlo jednání k optimalizaci služby MVS. Mělo by dojít k aktualizací metodického pokynu pro MVS. Dojde k upřesnění popisu fungování služby a souvisejících procesů. Dále se také bude jednat o tom, jak řešit problematiku nákladů na poštovné. Bude připraven návrh na dotování dalšího zajištění MVS ze státního rozpočtu.

CPK a MVS

Mgr. Karolína Košťálová, Národní knihovna ČR

V rámci příprav CPK došlo také k průzkumu, který zjišťoval očekávání knihoven i uživatelů ohledně MVS a služby dodávání dokumentů. S výsledky seznámila účastníky konference Karolína Košťálová.
Uživatelé byli dotazováni na jejich ochotu cestovat pro objednaný dokument do knihovny a případně i platit za jeho dodání přímo domů. 54 % z nich bylo ochotno cestovat pouze do knihovny v místě bydliště a jen 12 % do okresního města. Uživatelé jsou ochotni zaplatit za dodání dokumentu domů. 21 % uvedlo, že by tuto službu byli rozhodně ochotni zaplatit a celých 40 % volilo variantu spíše ano. 61 % dotázaných by bylo tedy ochotno za dodání domů zaplatit. 42 % z nich uvedlo částku do 50 Kč jako akceptovatelnou, do 30 Kč by bylo ochotno zaplatit 30 % respondentů. Vzhledem k cenám za poštovní služby není dodržení cen podle představ uživatelů většinou splnitelné.

11. 9. 2014, den třetí

Tematický blok Aktuální stav implementace koncepce rozvoje knihoven. (Garant: PhDr. Vít Richter)

Možnosti změny koncepce katalogizace v ČR: analýza

Edita Lichtengergová

Prezentace se věnovala probíhající analýze originální katalogizace a přebírání záznamů. V souvislosti s přechodem na RDA se hovoří o odklonu od minimalistického zpracování. To u AACR2 vycházelo z omezeného prostoru na zápis v lístkových katalozích. V praxi tak docházelo k redukování údajů, které v elektronickém prostředí mohou být zapisovány a také zpracovány. Po nasazení RDA tedy dojde k rozšíření údajů. Například se to týká doplnění záznamu o údaje o všech autorech díla. U AACR2 platilo tzv. pravidlo tří. Při analýze nárůstu práce se zápisem bylo zjištěno na vzorku titulů, že počet autorů naroste více než dvojnásobně.
Proces sdílené katalogizace se potýká s problémem rychlosti. Povinné výtisky přicházejí do knihoven na hraně zákonné lhůty (30 dní od vydání), nebo ji dokonce překračují. Záznam se tedy dostává do ČNB pozdě. Knihovny, které by mohly využít záznam převzatý, musí záznamy vytvářet a sdílená katalogizace tak není tak efektivní, jak by mohla být. Jedním z možných řešení by bylo zavedení nákupu tzv. 3. výtisků. To by mohlo motivovat nakladatele k rychlejšímu odesílání titulů příjemcům povinného výtisku a urychlilo by to tvorbu záznamů v ČNB. Tato změna by znamenala navýšení nákladů o více než 14 mil. Kč. Tuto částku by bylo možné snížit výběrem takto nakupovaných titulů nebo výběrem nakladatelství, jejichž publikace jsou plošně nejvíce zastoupeny. Další možností je zkrácení zákonné lhůty, která by pravděpodobně nezpůsobila nadšení v řadách nakladatelů a mohla by mít efekt spíše kontraproduktivní.

Odevzdávání a příjem elektronických publikací

Mgr. Martin Žížala, RNDr. Tomáš Svoboda, Národní knihovna ČR

Národní knihovna připravuje spuštění systému e-Deposit, který bude sloužit pro příjem elektronických publikací a otevře tak možnost zavedení elektronického povinného výtisku. Systém by měl být schopen akceptovat jak born-digital knihy, tak elektronické tiskové předlohy.
V současné době není zákonem odevzdávání ošetřeno, je tedy dobrovolné. Nový systém by měl nabízet rozhraní pro jednoduché vložení dokumetu a zápis popisných metadat. Dále bude dokument zpracován akvizicí a katalogizátory. Následně bude předán k dlouhodobé archivaci (LTP). Zároveň bude připraven pro sdílení a zpřístupnění.

Koncepce trvalého uchovávání a zpřístupnění publikovaných digitálních a digitalizovaných dokumentů a navazující aktivity v této oblasti

Ing. Petr Žabička, Moravská zemská knihovna

Petr Žabička představil první verzi návrhu koncepce dlouhodobé ochrany digitálních dat pro knihovny, kterou pro MZK připravuje tým vedený Markem Melicharem a Janem Hutařem.
V současné době LTP systematicky řeší jen projekt Národní digitální knihovny. Vzhledem k rostoucímu počtu digitalizačních projektů z veřejných prostředků je nutné začít se problematice věnovat systematičtěji. Národní strategie si klade za cíl mimo jiné rozvoj plánování v oblasti, podporu spolupráce, rozvoj mechanismů financování nebo podporu vzdělávání.
Důraz se klade na to, aby existovalo open-source řešení LTP, které bude státem garantované. To by mělo LTP učinit dostupné i institucím s omezeným rozpočtem. Mělo by také dojít k certifikaci použitých řešení.
První projekty se začínají již rozbíhat a budou zdrojem zkušeností. Například Národní archiv začíná pracovat s OSS systémem Archivematica, MZK má téměř hotovou koncepci LTP.
Bude zajímavé sledovat vývoj v této oblasti v nejbližší době. Dlouhodobá ochrana dat může být zajímavá i pro další instituce nebo firmy. Pokud budou knihovny aktivní v této oblasti, může to posílit jejich pozice mezi paměťovými institucemi. 

Zdroj:
Knihovny suočasnosti 2014: Sborník z 22. konference, konané ve dnech 9. až 11. září 2014 v areálu Univerzity Palackého v Olomouci. Praha: Sdružení knihoven ČR, 2014. ISBN 978-80-86249-71-1.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback