Obrazné vyjádření knihy (potažmo knih až knihovny) v přírodě z hlediska paměti:
„Kniha jakožto fyzický „přenašeč“ myšlenek a emocí spodobněných v zaznamenaných znalostech, zkušenostech, příbězích, prožitcích apod. (sémantický obsah díla) má i svoji strukturu, jíž reprezentuje její obsah – v obsahu nalézáme organizaci díla, obvykle členěnou do kapitol a podkapitol. Tak, jak z textu vyrůstají, formují a prolínají se jeho kapitoly, mohou i z útrob paměti stromu vyrůstat kapitoly z větví, jež vytváří bohatost a nádheru jeho koruny, v níž každá větev i větévka má své nezastupitelné místo – bere na sebe roli hostitele konkrétních myšlenek (listů) a z nich zrajících plodů. V průběhu životního cyklu ztrácí listy této letokruhy kódované informace svoji barvu, usychají a padají, ale to jenom proto, aby se mohly v přírodě znovu, v nové podobě a v jiných barvách opět zjevit, a tedy vydat nový myšlenkový obsah vyrůstající vždy z pevných kořenů tradic, hodnot a kultury (kontext díla). Přestože je tato přirozená informace chráněna svojí vlastní vazbou z kůry, i ona podléhá ničivým zásahům zvenčí: nejsou-li jí dopřány slunečné dny plné porozumění v tichosti padajícího stínu, musí čelit bouřím hněvu a lijákům nepochopení a mnohdy dojde na řadu i ničivá cenzura, tedy hrubé a násilní vyrvání díla (stromu) ze svých kořenů – a duch knihy, proudící míza, se ztrácí...
Lidé stromy píší a organizují je do parků a zahrad – v nich pak v případě výběru a prohlídky konkrétní jednotky naráží na druhovou a žánrovou pestrost, v alejích mohou sledovat seriál na pokrčování ...“
Příklad vztahu „člověk-strom-kultura-společnost“ se smutně, tiše ale zřetelně vypíná třeba v tragédii „Lidická hrušeň“:

Lidická hrušeň : Wikimapy
Co k tomu dodat? Napřed to byla myšlenka pro blog, poté byl text vložen jako metaforický úvod do seminární práce z Příroda a kultura a nakonec to z něj bylo zkopírováno, upraveno a v tuto chvíli přece jen do blogu zařazeno…
Aktualizace
Koho text zaujal, ať už pozitivně, negativně či s rozpaky :-), jeho plnou verzi najde o patro výš: Člověk, příroda, cit a paměť.












Interpretace viděného
V podstatě se stotožňuji se slovy recenzenta a dodávám, že ty prázdné tváře dětí na fotografiích Ruuda van Empela opravdu nenechají mysl klidnou.
Hned mi taky bylo jasné, že prostě chci, aby to EVa taky viděla :).