Konference DIGI2015

16. 1. 2016

Anotace: Zpráva rekapituluje nejdůležitější příspěvky konference, jejíž podtitul zněl Využití digitálních technologií v památkové péči. Jednalo se o mezinárodní akci konanou v sále pražského IKEMu v posledním týdnu listopadu 2015. Byla určena všem zájemcům o problematiku i mezioborové setkání. Autorka zde dostala příležitost poprvé vystoupit na konferenci.

Klíčová slova: kultura, ochrana, památky, 3D skenování, fotogrammetrie, digitalizace, digitální technologie

Ve dnech 26.-27. listopadu se uskutečnil první ročník mezinárodní konference DIGI 2015. Hlavním pořadatelem byl spolek Omnium, který je aktivní v oblasti záchrany ohrožených památek a ve vzdělávací činnosti v tomto směru. Hlavním sponzorem byla firma Prima Bilavčík. Poskytla konferenční tašky, ve kterých každý návštěvník našel svinovací metr. Firma je totiž “největší nezávislý dodavatel délkové měřicí techniky v České republice.”[1] Jeden den byl věnován tématu “Sběr dat v oblasti dokumentace památek”[2], což v praxi znamenalo především různé technologie pro 3D skenování. Druhý den byl rozčleněn na sekce týkající se zpracování takto získaných dat, příkladů z praxe a projektů, ve kterých hraje hlavní úlohu digitalizace. Zde byly zastoupeny knihovnické a archivní příspěvky.

Úvodem vystoupili dva anglicky přednášející. Čeští zájemci mohli využít překládacího zařízení a naopak zahraniční hosté měli k dispozici překlad v jejich jazyce. Pan Dirk Rieke-Zapp z německé firmy AICON představil technologii 3D skenování. Popsal ji jako přesnou metodu s uplatněním v průmyslu, zdravotnictví a také v památkové péči, kde se používá k prostorovému zdokumentování hmotných objektů. Technologie byla použita například při průzkumu Rosettské desky nebo obrazu Mony Lisy (díky technologii mohlo být určeno, kolik barvy bylo naneseno). Jako člověk s 25 lety zkušeností v oboru uvedl pan Rieke-Zapp svou vizi do budoucna. Předpokládá, že se sníží cena přístrojů pro 3D skenování, tyto budou pracovat rychleji a budou schopny zaznamenat i poloprůhledné nebo zářivé předměty. Ty totiž současná technika snímat nedokáže.

Španěl Manuel May Castillo, akademik z fakulty archeologie Leidenské univerzity v Holandsku pokračoval příspěvkem, ve kterém hovořil o fotogrammetrii. Tuto metodu používá spolu se svým týmem Heritage 3D, se kterým usiluje o zpřístupnění modelů památek široké veřejnosti. Práce tohoto týmu obnášela mimo jiné vytvoření modelu

       několika jeskyní s pravěkými malbami chráněnými UNESCO,

       střechy historicky hodnotné sýpky, díky čemuž mohla být citlivě opravena,

       zdí kostela, aby mohla být identifikována poškození kamenných prvků.

Pan Castillo vyslovil nutnost mezinárodní spolupráce, čímž by rád dosáhl zapojení více lidí, neboť se projekt netěší velké finanční podpoře. I proto se snaží podnítit zájem ve studentech, které zapojuje do fotogrammetrického zpracování muzejních sbírek, obsahující předměty z dob Mayů. Zde si můžeme všimnout spojitosti s českým prostředím. V projektu Virtuální národní fonotéky se rovněž potýkáme s nedostatkem personálních sil pro sběr primárních dat, což pomáhají řešit studenti KISKu.

S příspěvkem “Skúsenosti s kombinovaným využitím fotogrametrie a laserového scanovania při tvorbe modelov a výkresovej dokumentácie rozsiahlych a komplikovaných stavebných celkov” přijel ze Slovenska Josef Ornth. V prezentaci uváděl příklady práce jeho firmy, která se zabývá prostorovou dokumentací (“digitalizací”) historických památek i nehistorických budov. Tuto činnost popsal jako syntézu geodetického zpracování, informačních technologií, hardwaru, softwaru a znalostí z oboru památkové péče, stavebnictví a architektury. Za zajímavé považuji nároky na úspěšné vytvoření 3D modelu:

       budova nesmí být pod lešením,

       v době snímání se nesmí rekonstruovat,

       okolí nesmí být zarostlé vyšším plevelem (například keři),

       neměla by skýtat nebezpečí pro pracovníky firmy, kteří budou snímání provádět.

Pro uspokojivý výsledek je žádoucí zkombinovat metodu laserového 3D skenování (vytvoří kostru objektu) a fotogrammetrie (doplní kostru o detaily). Líbil se mi přístup pana Orntha, když se rozhovořil o případech, ve kterých se rozhodl digitalizaci odsunout, jelikož objevil netopýry ve věži, nebo “Hnízdil tam vtáčik.”

Dle mého názoru by se ve firmě Ornth mohli uplatnit studenti našeho oboru. Jde v ní více o technickou práci než ochranu památek. Firma poskytuje služby, které si od ní objednávají třeba ústavy památkové péče. To s sebou přináší nevýhodu, že výsledná data a 3D modely, které firma dodá, potom patří pouze jemu. Otázka zpřístupnění tedy závisí na objednateli služby 3D dokumentace. Tato může být využita směrem prezentačním (3D předloha poslouží k následnému vytvoření fyzického modelu památky - například do muzejní expozice) nebo technickým (použití architektem nebo restauratérem památky). Napadlo mne další využití, kterým jsou učebnice a manuály. Výstup 3D dokumentace může být ve vektorovém formátu, tzv. blueprint, který umožňuje schematické znázornění snímaného objektu nebo předmětu.

Ukázky práce fy Orth: https://www.youtube.com/watch?v=3GPT39Ks4gY

Prezentace Jany Maříkové Kubkové z Archeologického ústavu AV ČR a Jiřího Šindeláře z firmy zaměřené na geodetické práce byla cílena na výzkum historické dokumentace katedrály svatého Víta na Pražském hradě. Znamenalo to, že pracovníci ústavu shromáždili veškeré písemné dokumenty, plány a náčrty půdorysů, které vznikly během archeologických výzkumů v minulosti. Porovnali tyto zdroje a na základě zjištěných informací získali představu o tom, jak se rotunda sv. Víta rozrostla do dnešní podoby katedrály. Nechali vyhotovit digitální modely a poté fyzické modely pro výstavní účely. Výzkum přinesl zjištění, že v místech před oltářem se pravděpodobně nachází prostora v zemi. Psal se rok 2005. “Rozhodli jsme se odstranit jednu dlaždici a ten prostor navrtat,” popsal vzrušeně pan Šindelář snahu o rozluštění otázky, zda se pod povrchem skutečně nachází místo, které až dosud zůstalo archeologům skryté. Takto byla objevena hrobka s rakvemi a několika artefakty. Hlavním cílem výzkumu bylo zaznamenání a pochopení změn v architektuře katedrály, ne nalezení hrobky. Tato byla probádána za použití speleologického vybavení, které se užívá při zkoumání potenciálně nebezpečných (stísněných) jeskynních útvarů. Výsledkem byl 2D a 3D model prostory a odebrané vzorky materiálů. Na otázku z publika, v jaké podobě bude výzkum pokračovat, odpověděla paní Maříková Kubková diplomaticky, že jsou omezeni tím, že na Hradě sídlí arcibiskup a prezident, takže budou zejména publikovat.

Příspěvek pana Constantina Kinského, francouzského rodáka žijícího v Česku, mne nadchnul. Týkal se zámeckého muzea ve Žďáře nad Sázavou, které velmi toužím navštívit. Svým výstupem ukázal, že ne tak atraktivní témata (cisterciácký klášter jako předchůdce zámku, středověk, baroko, město Žďár v současnosti) mohou ve spojení s technologiemi dostat nový rozměr. To významně pozvedne customer experience. Koncepce muzea zahrnuje:

       interpretační přístup (obsah zprostředkován zážitkem, díky čemuž člověk pochopí problematiku svou vlastní cestou)

       imersivní expozici (odklon od tradičního muzejního formátu, zvukové a světelné efekty oprostí člověka od reality; poslouchá ženský hlas symbolizující světlo, který jej dovede do lesa, ozvou se zvuky štípání dřeva, z něhož byl vystavěn první cisterciácký klášter)

       interaktivitu (digitální knihy s prvky gamifikace; mapping = projekce světla na sochu anděla, který z první perspektivy vypadá přirozeně a po projekci se změní na kostlivce, symbol smrti)

Na konci prohlídky, která probíhá s audioprůvodcem, se člověk octne v centru expozice, on představuje naději a světlo, které ho na začátku provázelo. Tato myšlenka je mi v dnešní komerční době velmi sympatická, protože nahlíží na člověka jako na nezbytnou součást výstavy/světa, bez které by postrádala smysl. Zároveň mu dává příležitost k seberozvoji.

Jindřich Plzák z Katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni věnoval prezentaci dokumentování historických památek pomocí “dálkově pilotovaných létajících systémů” (dronů) a techniku demonstroval mj. na příkladu plzeňské zříceniny hradu Litice. Poté srovnal vzniklý prostorový model s náčrtkem archeologické pracovnice, který v minulosti zhotovila ručně. Byly patrné rozdíly v zachovalosti objektu (opadané zdivo), některé ale byly způsobeny perspektivou, kterou měla pracovnice ze země. Dron výškou limitovaný není.

Výstup Jiřího Kmoška (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemické technologie, Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství) a Jaroslava Pěčka (zaměstnanec firmy obchodující mj. s 3D skenery)byl hodně praktický a proto atraktivní. Muži vylíčili rekonstrukci bronzových nánožníků a vytváření prostorového modelu torza topeniště. U náholenic byla situace složitá v tom, že neznali jejich původní podobu. Měli k dispozici pouze 24 kusů kovu, ze kterých kdysi nánožníky sestávaly. Tyto se podařilo zrekonstruovat:

Obr.č. 1 - Rekonstrukce bronzových nánožníků

Torzo topeniště mělo historickou hodnotu, proto bylo důležité jej prostorově zdokumentovat. Dům, ve kterém se nacházelo, je nyní zbouraný. Data o topeništi a jeho model však zůstal zachován.

Paní Větrovská z Centra pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví z ústecké Univerzity J.E. Purkyně představila aktivity vedoucí k záchraně kostela Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech. Z tohoto kostela byly během 80. let minulého století odstraněny sochy, štuková výzdoba a další cenné součásti, aby nedošly k úhoně. “Prvky mobiliáře leží někde na trávníku pod plachtou,” posteskla si paní Větrovská, takže původní snaha uchránit vzácný mobiliář tímto vzal za své (minimálně v případě dřevěných soch). V současnosti probíhají rekonstrukční práce. Studenti pomáhají formou praxí s 3D skenováním, které přispěje k obnově památky. Paní Větrovská zmínila překážky, se kterými se setkali. Byly to problémy se skenováním zlacených míst výzdoby nebo chvějící se lešení, které bylo této technice ke škodě.

Odpoledne toho dne přišel na řadu Zdeněk Marek s příspěvkem s velmi dlouhým názvem. Jeho některé slajdy byly plné textu, které pan Marek procházel jeden po druhém, což bylo velmi únavné. Ironií bylo, že takový seznam uvedl slovy: “Tady je jednoduchý sumář.” S čímž jsem opravdu nemohla souhlasit. Z vystoupení jsem si i tak odnesla několik poznatků:

       jak publikovat prostorové modely ve 2D podobě (například v učebnici)? Je vhodné obsáhnout pohled zepředu, zcela zprava a ve 45° úhlu zprava a zleva.

       Sketchfab je online prostředí pro sdílení 3D modelů. Redukce rozlišení je přibližně 5% ze 100. Najdeme zde několik štukových erbů z kostela v Konojedech (viz předchozí příspěvek).

       pan Marek a paní Větrovská působí v klášteře Rajhrad, kde pracují na realizaci 3D modelu tamní knihovny a klášterních prostor. V budoucnu by měly být regály s knihami klikatelné s přesměrováním do knihovního katalogu.

Malgorzata Macura přijela ze Slovenska s příspěvkem Virtuální muzeum fresek Dolního Slezska. “Virtuální představení slezských freskových maleb probíhají ve speciálně upraveném multimediálním sále v budově Přírodovědného muzea.”[3] Zde se nachází ovládací panely a plátna, na která se promítá obsah. Expozice je zdarma dostupná online. Výhodou této formy oproti fyzické návštěvě je možnost zblízka se podívat na malby a umělecké předměty, které se nachází na nedostupných místech (např. vysoko u stropu), kam by se člověk běžně nedostal. Dle mého názoru má projekt vzdělávací a výzkumný potenciál.

Poslední středeční příspěvek se týkal tématu, které se intenzivně prolínalo celým dnem. Toho si byl vědom Petr Herzan z firmy SolidVision, za což se úvodem omluvil. Příspěvek zmiňuji kvůli jeho formě. Obsahově se skutečně dotýkal záležitostí, které ten den již byly řečeny (proti tomu však neexistuje valná prevence, stejně tak vůči umístění v programu). Publikum již bylo unavené a místy to dávalo polohlasně najevo. Přednášející se tím nenechal odradit a pokračoval ve své (pravda ne zrovna energické, avšak rozvážné) řeči. Jeho prezentace byla graficky názorná, stručná a zejména nepřeplněná textem, jako tomu bylo u mnoha předchozích prezentací. V průběhu se pan Herzan několikrát omlouval za “obrázkovost” a jednoduchost prezentace. Domnívám se, že zbytečně. Dle mého názoru by prezentace měly takto vypadat, je-li jejich cílem zaujmout a nezahltit informacemi (jiná situace nastává u prezentací, které mají později sloužit jako učební materiál). Cestou z konference jsem pana Herzana potkala. Jsem ráda, že jsem se dokázala překonat a sdělila mu své příznivé dojmy z prezentace, které on rozhodně postrádal.

Čtvrtek se nesl ve znamení více tematických bloků a výstupu mne a kolegy. Jelikož nás náhle přeřadili z odpoledního času na dřívější, nezaznamenala jsem do podrobností několik příspěvků, neboť mne pohltila nervozita.

Den byl uveden Rudolfem Vyhnálkem a novou zkratkou - BIM. Vyjadřuje název “building information modeling”, jenž označuje proces (nikoliv software) zhotovení modelu budovy. Nejde tedy pouze o “hezkou projektovou dokumentaci”, jak uvedl pan Vyhnálek, nýbrž o činnost, v jejímž důsledku investor ušetří na nákladech. Na prostorovém modelu, který vznikne například 3D skenováním, je možné si vyzkoušet fungování budovy nanečisto, před jejím reálným postavením. Prostřednictvím modelu lze naplánovat stavbu, koordinovat ji, použít ji při správě budovy a později při simulaci její demolice. Model usnadní řadu úkonů nezbytných pro chod budovy od rozvržení rozvodné sítě po výměnu konkrétního ventilu nebo zářivky. Představu o výsledku takového procesu může přinést toto video. V ČR působí Odborná rada pro BIM, která popularizuje BIM na českém trhu. Od roku 2011 pořádá konferenci BIM Day.

V konání Odborné rady, kterou pan Vyhnálek popisoval, můžeme vysledovat paralelu mezi Pracovní skupinou pro ochranu, digitalizaci a zpřístupňování zvukových dokumentů v ČR (dále PS MZK), jejíž aktivity dlouhodobě sleduji. Stejně jako Odborná rada se PS MZK snaží prezentovat svůj předmět zájmu při každé vhodné příležitosti. Oba subjekty spojuje rovněž publikační a také metodická (poradní) činnost. Odborná rada si klade ambici stát se “platformou pro setkávání odborníků z oboru stavebnictví. V případě zavádění BIM se jedná o dlouhodobý proces změn, o kterých je potřeba diskutovat. BIM klade na každého z účastníků stavebnictví různé nároky a požadavky, mění role i odpovědnosti. BIM představuje nový rozměr spolupráce, který je potřeba přijmout na všech úrovních. A tom všem je potřeba vést dialog.”[4] Modifikováno do podoby cílů PS MZK, tato pasáž jim zcela odpovídá. Překvapivé souvislosti mezi Odbornou radu pro BIM, činnou v oboru stavebnictví a PS MZK, která je aktivní na poli ochrany zvukových dokumentů, si troufám považovat za známky vhodně zvolené strategie.

Příspěvek paní Emilie Benešové z Národního archivu byl zaměřen na digitalizaci historických fotografií. Prezentace byla velmi textová.

Marta Jílková a Kateřina Šírová Vojířová, pracovnice Městské knihovny v Praze, vystoupily s projektem PRALIT. Na jeho uskutečnění využila Městská knihovna dotací z Norských fondů. Cílem projektu je digitalizace unikátní židovské literatury, její zpřístupnění a propagace.

Z příspěvku Ladislava Bezděka z Národního památkového ústavu vyšlo překvapivé zjištění. Ve výsledku skeneru (jedná se o klasický, nikoliv 3D skener) za 1,5 milionu a kancelářským o hodnotě 5000 Kč není významný rozdíl.

Obr.č. 2 - S kolegy z MZK

Po panu Bezděkovi předstoupila Lenka Damborská a Michal Indrák, které znám z Moravské zemské knihovny (dále MZK). Pan Indrák pojednal o projektech, které jsou spjaty s digitalizací. Jmenoval zapojení MZK do Národní digitální knihovny, krátce popsal projekt Staré mapy a Virtuální národní fonotéka. Kolegyně Damborská se zaměřila na Krameria, což lze označit jako technické řešení projektů, jejichž výstup je v digitální podobě. MZK používá Krameria ve své Digitální knihovně pro zpřístupnění těch písemných pramenů a zvukových dokumentů, kterým uplynula ochrana autorského zákona. Dosud chráněné dokumenty jsou přístupné pouze v budově knihovny. MZK vytváří Krameria do podoby mobilní aplikace pro Android a iOS.

Následovalo vyvolání Filipa Šíra a mne. Každý jsme přednesl tu část prezentace, která mu byla blízká nebo s kterou měl přímou souvislost. Zázemí mi prezentování ztížilo, neboť kromě stolku s podklady, ke kterému se člověk hrbil, vyžadoval pozornost menší monitor s obsahem screenu. Když jsem chtěla něco ukázat, musela jsem poodstoupit od mikrofonu a použít laserové ukazovátko. Při tolika podnětech se mi těžko dařilo zachovat jasnou mysl. Rozhodně šlo o hodnotnou zkušenost. Věřím, že jsme iniciativu Virtuální národní fonotéky přiblížili publiku dostatečně.

Obr.č. 3 - Přednes Heleny Novotné a Filipa Šíra

Na příspěvek Andrey Nasswettrové zůstalo minimum návštěvníků, neboť se konala po přestávce. V přednášce jsme se dozvěděli o nedestruktivních zobrazovacích technologiích k identifikaci míry napadení dřevěných předmětů parazity nebo houbami. Byl to digitální mikroskop, rentgenový přístroj a výpočetní tomografie.

Josef Záruba završil program konference. Jeho výstup utrpěl stejně jako předchozí den Petr Herzan. Pan Záruba představil práci své olomoucké firmy Artzoom, která se zabývá 3D dokumentací uměleckých děl.

Konferenci DIGI2015 hodnotím jako zdařilou. Blíže jsem se setkala s technologií 3D skenování, což rozšířilo mé obzory ve směru budoucího pracovního uplatnění. Setkala jsem se s odlišnými způsoby vystupování a různě zpracovanými prezentacemi. Tento zdroj poučení jsem prohloubila vlastním výstupem a zapojením se do psaní textu do sborníku, který vyjde v průběhu roku 2016.

Použité zdroje

[1] Přístroje pro měření a metrologii I PRIMA BILAVČÍK [online]. 2014 [cit. 2015-11-28]. Dostupné z: http://www.merici-pristroje.cz/

[2] DIGI2015 - ÚVOD [online]. 2015 [cit. 2015-11-28]. Dostupné z: http://www.digi2015.cz

[3] Virtuální muzeum. Virtuální muzeum barokních fresek Dolního Slezska [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné z: http://wirtualnefreski.pl/o-muzeum

[4] 5 základních pilířů činnosti Odborné rady pro BIM. Odborná rada pro BIM [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné z: http://www.czbim.org/1118-piliru.aspx

      Seznam obrázků

Obr.č. 1 - KMOŠEK, Jiří. PĚČEK, Jaroslav. Rekonstrukce bronzových nánožníků [grafické zpracování rekonstrukce]. Praha, 2015.

Obr.č. 2 - ŠÍROVÁ VOJÍŘOVÁ, Kateřina. S kolegy z MZK [fotografie]. Praha, 2015.

Obr.č. 3 - ŠÍROVÁ VOJÍŘOVÁ, Kateřina. Přednes Heleny Novotné a Filipa Šíra [fotografie]. Praha, 2015.

Poznámka o autorovi

Helena Novotná je již čtvrtým rokem studentem Kabinetu informačních studií a knihovnictví MU. Od roku 2014 se podílí na projektu Virtuální národní fonotéka, který ji inspiroval při výběru tématu bakalářské práce a v následném oborovém směřování na magisterském stupni.


Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

5 komentářů

Obrázek uživatele Filip Šír

První rok této nové konference, která v prostředí českých paměťových institucí nemá zatím své místo, bude i v roce 2016, a to 24.-25. listopadu v Praze. Pokud někomu chybí diskuze, nové pohledy a směry jakými se může a vydává digitalizace v ČR a v zahraničí - přijeďte.

Obrázek uživatele Gabriela Šimková

Budeme rádi za sdílení webu nebo pozvánky na akci, Filipe. Tedy až budou k dispozici :)

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
7. 2. 2019

Reading by means of your enjoyable despatch, desire further me to do so sometimes. brain games for kids

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback