Krutá volba

Její matka vypadala na obrazovce drobně a křehce. Zhubla - a možná i přišla o rozum. Byla tam? Kde? Co to povídá?

"O čem sakra mluví?" rozčiloval se Ken. "Tohle je můj příběh. Ona s ním nemá co dělat."

Corinne si vzpomněla na záplavu vzkazů na mobilu. Tak kvůli tomu jí volala?

"Řekla jsi jí něco z toho, co jsem sám na místě činu objevil?" obvinil ji Ken.

"Vůbec jsem s ní nemluvila," bránila se Corinne. Stáli v ložnici před televizí, objímala ho kolem pasu a v pěsti svírala látku jeho trička. "A ty jsi přece neobjevil nic, co by osvobozovalo Timothyho Gleasona, nebo ano?"

"Kruci, ne!"

"Možná jí někdo něco důvěrně svěřil," hádala Corinne. "Však víš, pracuje jako psychoterapeutka. A teď má pocit, že by to měla zveřejnit."

"No, bylo by hezké, kdyby..."

"Pst," okřikla ho, protože před obrazovkou se náhle objevila Lorraine Bakerová.

"Stojím tady před domem Eve Elliottové v Charlottesvillu. Eve, která pracuje v pedagogicko-psychologické poradně Virginské univerzity, se rozhodla promluvit a poprvé sdělit veřejnosti informace týkající se Timothyho Gleasona. Eve? Co myslíte tím, že jste tam byla?"

Její matka si odkašlala. "Byla jsem tam, když Genevieve Russellová zemřela."

"Totálně zcvokla," vyprskl Ken.

"Pst!" okřikla ho Corinne.

"Kde?" zeptala se Lorraine.

"V chatě u řeky Neuse nedaleko New Bernu."

"V té chatě, u níž byly obejevny tělesné pozůstatky paní Russellové?"

"Ano."

"Jak jste se tam dostala?"