Kyberaktivismus. Část I.

Článek je zkrácenou verzí bakalářské práce s názvem Kyberaktivismus. Je rozdělen do dvou částí. První část vymezuje pojem kyberaktivismus, věnuje se prostředí Internetu a jeho potenciálu pro aktivismus, a konkrétním nástrojům a prostředkům kyberaktivismu – online petice, hromadné e-maily, sociální sítě, blogy a další.

Poznámka redakce: první část výtahu pochází z bakalářské diplomové práce: HOLOUBKOVÁ, Hana. Kyberaktivismus. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická
fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a
knihovnictví, 2009. 64 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Miroslav Jurman.

Úvod

Internet je v dnešní době nepostradatelnou součástí každodenního života pro miliony lidí a přináší neustále nové možnosti. Současná společnost je s Internetem velmi úzce spjata. Zasahuje nejen do oblasti obchodu, vzdělání a zábavy, ale ovlivňuje téměř všechny oblasti lidského zájmu. Internet je prostředím, kde se setkávají jednotlivci i skupiny různých sociálních vrstev, vyznání a názorů, a které lze snadno jeho prostřednictvím oslovit. Ukázal se být silným informačním a komunikačním prostředkem s obrovským mobilizačním potenciálem, čímž se stal ideálním a velmi účinným nástrojem aktivismu, v prostředí Internetu nazývaného jako kyberaktivismus.

Tento článek se snaží přiblížit metody a prostředky, které kyberaktivismus využívá k ovlivňování politické, kulturní i sociální scény, jako jsou online petice, hromadné e-maily, sociální sítě, blogy, hacktivismus a další, a zdůrazňuje jejich konkrétní klady a zápory. Důraz je kladen i na právní (na základě platných zákonů ČR) a etické aspekty této činnosti.

Zvýšená pozornost je věnována aktivistickým skupinám působícím na území ČR.

1 Internetový aktivismus - úvod do souvislostí

S každým vznikem nové technologie se možnosti aktivismu posouvaly významně kupředu, ale především vznik masmédií znamenal nevídané možnosti. Příchod Internetu způsobil, že aktivismus dostal zcela jiný rozměr a otevřel cestu tzv. kyberaktivismu. Tento druh aktivismu nemá ustálený název a k jeho označení jsou používány též pojmy jako např. Internet activism, net-activism, e-activism, virtual activism, digital activism a další.

1.1 Kyberaktivismus a předpoklady Internetu k jeho využití

Internetový aktivismus je součástí mediálního aktivismu[1], který k prosazování svých cílů využívá Internet. Internet umožňuje oslovit mnohem širší veřejnost, než umožňují jiná média, bez ohledu na geografickou polohu jednotlivců, a to s vynaložením mnohem menších nákladů.

Internet jako celosvětová globální síť umožňuje a usnadňuje spolupráci organizací na mezinárodní úrovni a každý uživatel Internetu tu má možnost svobodně vyjádřit a prezentovat své názory, popřípadě se aktivně angažovat. „Organizace jsou nyní schopné sdílet své názory globálně. Aktivity v kultuře a oblasti lidských práv byly limitovány oblastí působnosti organizace. S Internetem se nyní aktivity mohou dotknout každé části světa. Rozšířil organizacím okruh působnosti."[2]

Na rozdíl od mnohých televizních a rozhlasových stanic, které mohou být a často také jsou ovládány vládními segmenty či velkými společnostmi, na jejichž podpoře jsou dané stanice existenčně závislé, Internet jako takový nelze cenzurovat. Nelze ho tedy ovládnout jako celek, a tím pádem umožňuje šířit informace jakéhokoliv charakteru nejen pravdivé, ale i zkreslené. Velmi rychlé šíření informací umožňuje komukoliv snadné, rychlé a levné publikování.

S výjimkou některých zemí, jako je např. Čína, které cenzurují a důsledně kontrolují činnost svých občanů na Internetu, umožňuje tato Síť svým uživatelům opravdovou svobodu projevu.

S možností snadného překročení geografických hranic lidé přestávají být vzájemně spojeni pouze národní příslušností. Internet spojuje lidi se společnými zájmy, postoji a názory a naopak umožňuje lidem poznávat se a navazovat kontakty s uživateli z naprosto odlišných kultur a zemí. Umožňuje vytvářet virtuální zájmové skupiny bez ohledu na to, zda se jednotliví členové skupiny znají osobně či nikoli. Tito lidé jsou přesto schopni diskutovat o problému, který je středem jejich zájmu, podílet se na protestu např. podpisem petic, aniž by se vzájemně setkali.

V souvislosti s rozšiřujícím se užíváním Internetu rostou i možnosti internetového aktivismu. Stává se tak nejúčinnějším nástrojem mediálního aktivismu obecně. Od ostatních nástrojů mediálního aktivismu se liší především svojí interaktivitou (e-maily, diskuse, komunikace v reálném čase atd.). Dává možnost k okamžité akci, protože poskytuje nepřetržitý přístup a v jednom jediném okamžiku je možné reagovat na jakýkoliv aktuální problém.

Kyberaktivismus umožňuje vzbudit zájem o celosvětové otázky lidských práv či životního prostředí v globálním měřítku. V rámci aktivismu se Internet stal velmi účinným manipulačním prostředkem. Umožňuje snadno vyvíjet vliv na dané cílové skupiny.

Je třeba si uvědomit, že internetový aktivismus se nikdy nemůže stát náhražkou přímé akce[3], je pouze jejím velmi účinným doplňkem. „(...)důležitou součástí politického aktivismu vždy byla ochota nasadit své tělo do akce. Zasílání online petic na svůj e-mailový seznam adresátů je přeci jenom vzdálené od sezení v bufetu obchodního domu Woolworth nebo připoutávání se řetězy ke starému stromu. Můžete opravdu nasadit své tělo do akce online?"[4]  Nelze počítat s tím, že můžeme nahradit např. protestní pochod e-peticí. Masa lidí má zcela jinou moc.

Vzájemná kombinace online a offline taktik zvyšuje účinnost každé z nich. Internet je ideálním prostředím pro mobilizaci stoupenců a získávání finančních prostředků. Je ideálním nástrojem za předpokladu, že je potřeba rychle získat podporu nebo zmobilizovat určité skupiny lidí na druhém konci planety.

Kyberaktivismus dokáže zaktivizovat i takové jedince, kteří by se do přímé akce nezapojili, ale prostřednictvím Internetu jsou ochotni projevit své názory či se jinak připojit k protestu.

Přináší možnost, jak reálně ohrozit nadnárodní společnosti. Umožňuje vedení nadnárodních (globálních) kampaní. Globální aktivismus[5] je může významně poškodit. Internet slouží jako účinný prostředek ve věci upozorňování a zvyšování zájmu např. o problematiku porušování lidských práv. Velké společnosti či státy mohou být vážně ohroženy takovými masovými kampaněmi, které mohou vést k nezájmu uživatelů o nějaký produkt či vyvolat nejrůznější sankce a represe. Umožňuje tedy vyvíjet velmi účinný cílený a efektivní nátlak.

1.1.1 Základní formy kyberaktivismu

Mnohé metody internetového aktivismu vznikly modifikací RL (real life) metod a  byly přizpůsobeny elektronickému prostředí, jiné vznikly pro akci v kyberprostoru zcela nově. V online prostředí se setkáváme s novou formou petic, které se v tomto případě nazývají on-line nebo elektronické petice. Dalšími metodami jsou e-mailové kampaně, které jsou založeny na hromadném rozesílání e-mailů, blogging, vytváření webových stránek, propagace prostřednictvím sociálních sítí a další metody. Zcela novou formou, která vzniká v rámci internetového aktivismu, je např. „virtuální přímá akce"[6], tj. hactivismus, který využívá metody hackingu k prosazování svých cílů, jejichž prostřednictvím dociluje např. blokace webové stránky, přidávání vlastních zpráv na cizí webové stránky, zahlcení e-mailové schránky, atd.[7]

1.2 Faktory ovlivňující využití kyberaktivismu

Kyberaktivismus má samozřejmě také své nevýhody, které většinou souvisí se samotným prostředím Internetu.

Z účasti na kyberaktivismu je vyloučena většina populace, která je zasažena tzv. digital divide, tj. socioekonomickou propastí, která neumožňuje jedincům rovný přístup k digitálním technologiím. Největší dopad na vznik a šíření digital divide má ekonomická situace především v rozvojových zemích. Vyloučeni jsou obvykle také jedinci ze sociálně slabších skupin, kteří si též nemohou dovolit zakoupit drahé ICT.

Částečná či úplná negramotnost obyvatel některých zemí a oblastí hraje velkou roli ve schopnosti počítač použít a správně ho ovládat. Vzniká tak široká skupina počítačově negramotných lidí, kteří by k němu eventuelně mohli mít přístup, ale nejsou schopni ho použít. Tento problém se týká též osob gramotných, které nejsou schopny zvládnout ovládání takto složitého přístroje.[8]

Z uvedeného problému plyne, že internetový aktivismus nelze plně vztáhnout na každou skupinu. Je tedy dobré vědět, s jakou skupinou pracuji, než začnu aplikovat kyberaktivistické metody.

Dle statistik Internet World Stats[9] čítalo množství uživatelů Internetu ke dni 31. března 2009 23,8 % světové populace. To znamená možnost přímo oslovit „pouze" ¼ obyvatel planety, přičemž rozdíly mezi jednotlivými kontinenty jsou propastné. Afrika čítá pouze 5,6 % uživatelů Internetu, zatímco Severní Amerika 74,4 % uživatelů. Ve 2. čtvrtletí 2008 dosahoval v ČR počet dospělých uživatelů Internetu 54% (dle ČSÚ).[10] O net-aktivismu tedy můžeme hovořit jako o revolučním nástroji aktivismu, ale ne všude a za každých podmínek použitelném.

Dalším faktorem, který výrazně ovlivňuje aktivní účast na aktivistických projektech, je obava ze zneužití osobních údajů, které jsou požadovány např. pro verifikaci podpisu petic.

Značné omezení je tvořeno jazykovou bariérou (větší část Internetu je v angličtině), kterou alespoň částečně pomáhají zmírnit stále kvalitnější překladové slovníky. Tyto slovníky umožňují uživateli zorientovat se v cizojazyčném textu, ne mu však plně porozumět. Překlad těchto slovníků bývá velmi kostrbatý a nepřesný a většina z nich slouží především pro překlad z nebo do světových jazyků a překlady méně rozšířených jazyků bývají takřka nemožné. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že člověk jazykově nevybavený, pokud se nejedná o anglicky hovořícího rodilého mluvčího, se v podstatě větších, mezinárodních kampaní účastnit nemůže.

Nevýhodou se také může jevit právo rovného přístupu a využití Internetu pro všechny, tedy i skupiny nelegální, které se oficiálně nemohou prezentovat prostřednictvím médií jako je rozhlas či televize, ale prostřednictvím Internetu vytvářejí své webové stránky, kde se prezentují a aktivizují stoupence. Příkladem z české scény může být např. ultrapravicová skupina Národní odpor[11], která je považována za jednu z nejnebezpečnějších neonacistických skupin u nás.

Zapojení se do kyberaktivismu může vyvolat u účastníků pocit splněné povinnosti a dále se neúčastní důležitých „offline" akcí, což může mít též značně negativní dopad na výsledky aktivistických kampaní.

Další negativa vážící se ke konkrétním typům kyberaktivismu jsou uvedena v následující kapitole u každého z uvedených příkladů.

2. Nástroje a prostředky kyberaktivismu

Jak již bylo naznačeno výše, kyberaktivistické metody můžeme shrnout do dvou základních skupin na základě jejich vztahu k RL aktivitám.:

  1. metody vzniklé modifikací RL aktivistických metod přizpůsobené elektronickému prostředí (např. e-mail, online petice atd.),
  2. zcela nové aktivistické metody (př. hactivismus).

Dále je můžeme rozlišovat na základě toho, zda jsou propojeny s RL aktivismem či jsou využívány bez vazeb na RL aktivismus a mohou stát samostatně.

Nástroje lze rozdělit na aktivní (např. e-mail a jiné prostředky komunikace) a pasivní (např. webové stránky).[12]

2.1 Webové stránky

Základním, ne však nezbytným prostředkem kyberaktivismu jsou webové stránky, které napomáhají vytvářet povědomí veřejnosti o dané skupině a jejích cílech. Jejich účelem je především zaujmout.

Musí být co možná nejlépe optimalizované pro vyhledávače, aby je potenciální čtenář měl možnost snáze vyhledat. Vstoupí-li návštěvník na stránky, musí zde být udržen co nejdéle. Je tedy zřejmé, že stránky musí být maximálně interaktivní s doplňky jako jsou obrázky, video a audio. Dá se říci, že jsou spíše jakýmsi rozcestníkem pro informování veřejnosti o skupině a daných aktivitách, umisťování výzev k akci, petic, podcastingu, on-line videí a streamů vztahujících se k zaměření skupiny. Mohou zde být také umisťovány pravidelně vycházející e-ziny dané skupiny.

Prostřednictvím webu mohou být distribuovány i takové doplňky jako jsou bannery, screensavery a tapety, které také přispívají k šíření povědomí o skupině či problematice.

Umístěním dokumentů s možností stažení z Internetu se znásobuje potenciální možnost jejich šíření.

2.2 Blogging

V kyberaktivismu se mohou aktivně angažovat i sami jednotlivci bez spolupráce s nějakou organizací. Blogging je jednou z velmi úspěšných metod.

Často se jedná o jednotlivce či malou skupinu, kteří sdílí zájem o nějakou problematiku a prostřednictvím blogů se snaží nejen vyjádřit svůj názor, ale také informovat a vzdělávat veřejnost. Mnohdy odkazují na konkrétní neziskové organizace, které se aktivně problematikou zabývají. Tímto způsobem lze získat velké množství dobře informovaných přívrženců. Příkladem je blog Pražské úterní skupiny Amnesty International ČR[13], který se zabývá lidskými právy. Výhodou tematických blogů je časté obměňování obsahu a možnost zpětné vazby.

Během své existence dosáhly blogy značného rozvoje. Nesetkáváme se již pouze s klasickými textovými blogy, které jsou tvořeny kombinací textu, obrázků a odkazů, ale také s audioblogy, videoblogy, photoblogy a moblogy.[14]

Poněkud netradičními blogy jsou moblogy, tj. blogging z mobilu. Rozvoj mobilních telefonů kombinovaných s fotoaparáty umožňujících připojení k Internetu, nahrávání videí a majících mnoho dalších služeb podnítil vznik této služby. Jistě není třeba upozorňovat na její obrovský potenciál k využití v rámci potřeb kyberaktivismu.

Moblog je ideálním příkladem využití Internetu k podpoření RL aktivismu. Tímto způsobem lze snadno zprostředkovat zprávy či dokonce videa z nějaké offline akce v krátkém časovém horizontu široké veřejnosti.

Jako problém se u blogů může ukázat, jak na ně upozornit, neboť blogů je obrovské množství a jen malá část ukrývá skutečně kvalitní obsah.

2.3 Prostředky komunikace v online prostředí

Kyberaktivismus využívá širokou škálu komunikačních služeb. Od nejvyužívanějšího e-mailu přes nejrůznější instant messangery, chat a diskusní skupiny. Tyto prostředky jsou aktivními nástroji internetového aktivismu vzniklé modifikací RL metod, jako je rozhovor a korespondence. Kromě e-mailu slouží tyto prostředky především jako doplňky jiných kyberaktivistických metod či RL metod. Jedná se o nástroj aktivní, protože zpráva nezůstává na jednom místě, ale jedním uživatelem je vysílána a druhým přijímána.

2.3.1 E-mailový aktivismus    

Rozesílání e-mailů jako podpora aktivismu není pouze doménou Internetu, ale využívá se i v lokálních sítích.

E-mail je pravděpodobně nejefektivnějším nástrojem pro potřeby kyberaktivismu. Šetří čas odesílatelů i adresátů. Většinou aktivistických organizací je využíván především pro rozesílání výzvy k akci. Výhodou elektronické pošty je velké rozšíření a velice jednoduchá použitelnost, dává možnost zaslat velké množství kopií v krátkém čase a umožňuje přímo zacílit na uživatele. Jeho použití nás nic nestojí.

Může být využit k šíření odkazů na webové stránky, petic, informování veřejnosti nejen o akci, ale také k mobilizaci, shánění finančních prostředků a komunikaci se všemi zúčastněnými stranami. Kromě toho, že do této metody nemusíme investovat velké peníze, umožňuje nám dokonce dosáhnout značných finančních úspor. Vše, co se často zprostředkovává v papírové podobě, je nyní možné poslat digitálně. Je tedy optimálním distributorem zpráv všeho druhu.

Speciálním využitím e-mailového aktivismu je rozesílání protestních e-mailů jednotlivci zmobilizovanými určitou skupinou. „Obyčejní" lidé tak mohou přímo aktivně vyjadřovat nesouhlas s určitou situací. „Podstatné u této formy angažovanosti je, že protestní mail posílá každý nespokojený občan sám (přestože zpravidla z předdefinovaného webového formuláře). To je důležitá hranice, která kyberaktivismus odděluje od hacktivismu, napadání a narušování serverů z ideologických pohnutek. I v tomto případě mohou být použity e-maily, ty jsou ale z důvodu vyšší účinnosti automaticky generovány a jejich množství a frekvence pak dokáže vyřadit server z provozu." [15]

E-mailový aktivismus má také své slabiny. Je nevhodný pro dlouhá sdělení a posílání velkých souborů. Pozornost čtenářů je možné udržet jen po omezenou dobu. Je tedy ideální pouze pro stručná a jasná sdělení. Zájemci si podrobnější informace mohou sami dohledat na základě připojených odkazů.

Předpokládá časté připojení k Internetu. Pokud je tedy v krátkém časovém horizontu nutné rychle zmobilizovat aktivní sílu, může se ukázat jako ideální a rychlý prostředek, ale také naopak jako slabý nástroj, jestliže například v požadované době nezastihne větší část stoupenců online. V tomto případě se mohou jevit klasická „papírová" sdělení jako spolehlivější. Papírová sdělení svojí hmotnou podstatou mohou působit důvěryhodněji a mohou vyvolat větší zájem. Ideální je tedy kombinace obou zmíněných nástrojů. Přesto je největší síla e-mailu nepochybně ve schopnosti mobilizovat a informovat.

E-mailové akce nejsou zdaleka ojedinělé. Hnutí Duha vyzývá k podpoře prostřednictvím e-mailu takto.:

Poslanec, který dostane několik dopisů, všimne si toho a více zvažuje, jak bude hlasovat. Když řediteli velké společnosti přijdou stovky e-mailů, začnou se věci hýbat. Pomozte prosím - stačí jen několik úderů do klávesnice. [16]

Organizace Greenpeace nás seznamuje s konkrétními výsledky.:

3. duben 2006 - Po nátlakových a spotřebitelských akcích, online aktivismu a více než 100 000 e-mailech od Obránců oceánů z celého světa dodavatelé mořských potravin Gorton‘s, Sealord a Nissui ukončily aktivní podporu japonského lovu velryb. [17]

K zasílání informací a jiných materiálů je nezbytné zajištění souhlasu adresáta. Spamming není vhodnou zbraní, předně je neetické v masovém měřítku rozesílat nevyžádanou poštu, a jednak lidé takové e-maily často nečtou vzhledem k neustálému zahlcování schránek nejrůznějšími reklamami, hoaxy a zavirovanými e-maily. Nemá tedy smysl posílat e-maily těm, kdo o ně nestojí, protože je pravděpodobně smažou bez otevření a potenciální sympatizanti ztratí důvěru k odesílateli. To ovšem neznamená, že spamming není kyberaktivistickou metodou.

2.3.2 Chat a Instant Messangery

V případě potřeby větší interakce lze využít i jiné komunikační prostředky, jako je chat či instant messaging. Na rozdíl od e-mailu umožňují komunikaci v reálném čase. Umožňují pořádat schůze, konference a nejrůznější debaty bez fyzické přítomnosti účastníků.

Chat spojuje lidi stejných zájmů a napomáhá vytvářet virtuální skupiny. Využívá se k „setkání" s osobností či nějakým specialistou.

Instant messangery nabízejí různé služby. Jsou vhodné pro menší skupiny než chat. Nabízí online spojení povahy textové, audio a dokonce i video, jednotlivcům i skupinám. Umožňují posílat soubory a jsou maximálně interaktivní. Nevýhodou je, že některé instant messangery nejsou vzájemně kompatibilní.

Nejrůznější příležitosti virtuálních setkání přinášejí značné možnosti mezinárodním organizacím. Umožňují snazší koordinaci nadnárodních kampaní.

2.4 Sociální sítě

Sociální sítě přinášejí v oblasti kyberaktivismu možnosti jak pro jednotlivce, tak pro různé skupiny. Jsou ideálním prostředkem propagace organizace či jejích kampaní, ale také mobilizace přívrženců.

Sociálních sítí v dnešní době existuje velké množství. Z těch nejznámějších jsou to např. Facebook, MySpace, Hi5, Twitter, YouTube, Flickr.

Napomáhají vytvářet sociální skupiny propojené nejen na bázi vzájemné známosti z reálného života, ale také na základě společných názorů a přesvědčení. Lidé mohou vzájemně podporovat určitou myšlenku bez toho, aniž by se osobně znali. Vzájemná propojení mezi uživateli přinášejí potenciální možnost oslovit všechny uživatele na základě těchto vazeb. Vytváří se zde značné množství virtuálních komunit.

Možnosti aktivismu v prostředí sociálních sítí je možné nejlépe ukázat na oblíbené globální sociální síti Facebook. Tato síť je často využívána různými organizacemi k vlastní prezentaci. Skupiny, které umožňuje založit, jsou velmi interaktivní, jejich členové se mohou podílet na vytváření obsahu vkládáním fotografií, komentářů a zapojováním se do diskuse. Mohou skupinu doporučit svým „přátelům" registrovaným na Facebooku, a tak rozšiřovat určitou komunitu. Názory členů skupiny lze výhodně využít pro nastávající kampaně, které se snaží oslovit veřejnost, tedy je dobré znát předem jejich názory na danou problematiku. Organizace zakládající danou skupinu může přímo oslovovat (např. pomocí zpráv) své registrované příznivce a informovat je o nastávajících událostech a novinkách např. z průběhu kampaní.

Proti využívání sociálních sítí ale mluví několik faktorů. Jedním z nich může být obrovský rozsah sociální sítě. Facebook sice čerpá své výhody z mnoha registrovaných členů, ale je třeba si uvědomit, že takto velká komunita je značně nepřehledná. Skupiny musí soupeřit o přízeň uživatelů. Jejich obsah musí tedy být co nejzajímavější. Přesto k vyhledávání různých skupin uživatelé většinou dochází cíleně, což znamená, že většina těch, kteří se stanou členy skupiny, jsou jejími přívrženci již z dřívějších dob a tímto způsobem chtějí „jen" vyjádřit svoji podporu. Tito členové jsou ovšem klíčoví. Pokud mají vůli rozšiřovat povědomí o dané skupině a rozesílají upozornění na ni, pak se jedná o velmi účinnou propagaci. Členy vytvořené skupiny je možné vyzvat k aktivnímu zapojení se např. na přípravě reálných kampaní. Z relativně pasivních podporovatelů v kyberprostoru se mohou stát velmi aktivními v reálném světě.[18]

I při vytvoření větších zájmových skupin se objevuje problém neaktivních členů, kterých bývá obvykle značné množství. Často se stává, že se uživatelé z náhlého popudu do skupiny přihlásí, ale už ji nikdy nenavštíví. Efektivita těchto stránek pak může být poněkud diskutabilní vzhledem k malé aktivní účasti jejích členů. Základem úspěchu je vytvořit co možná největší aktivní skupinu.

K propagaci organizace jako celku využívá sociální síť Facebook např. nezisková organizace Svoboda zvířat. Tato organizace dosáhla ke dni 31. 5. 2009 počtu 227 členů[19], ale nebyla zde zaznamenána naprosto žádná aktivita. Uživatelé k tomuto dni nevložili žádné fotografie, videa, odkazy a dokonce nezaložili ani žádnou diskusi. Jejich členství je tedy vyjádřením pasivní podpory dané skupině, ale vzhledem k jejich nulové aktivitě je třeba se zamyslet, zda tento způsob propagace má vůbec smysl. V takovém prostředí nemá význam cokoliv prosazovat. Samozřejmě nelze tento stav generalizovat. Členové některých skupin jsou velmi aktivní a skupiny získávají stále nové příznivce.

Tento způsob upoutání pozornosti na sociální síti je cílený pouze na omezenou skupinu lidí. Mnoho potenciálních sympatizantů skupiny není na sociálních sítích registrováno a ti, kteří zaregistrovaní jsou, nemusí o dané skupině vědět. Z tohoto důvodu je vhodné mít vytvořené také externí webové stránky s odkazy na stránky či skupinu na sociální síti. Významná je role externích stránek jako nositele všech důležitých informací. Stránky na Facebooku nabízejí jen velmi omezené prostředky, a tak by měly být pouze zjednodušeným odrazem stránek externích.[20]

Sociální sítě tedy umožňují relativní zviditelnění skupin a jejich kampaní, ale také umožňují přímo se zapojit do nějaké akce. Na sociální síti Facebook existují takové skupiny, jejichž existence je např. alternativou petic. Takovou skupinou je Najde se milion Čechů, kteří podepíšou petici proti neonacistům?.[21] Skupina neodkazuje na žádnou konkrétní petici, ale sama takovou peticí s 38048 „podpisy"[22] (myšlen počet členů skupiny) je. Otázkou zůstává, zda takové vyjádření nespokojenosti může mít nějaký dopad, či je to pouze zcela prázdné gesto.

Spíše ojedinělé jsou na sociálních sítích kampaně jedinců. Příkladem využití Facebooku pro neziskovou kampaň vedenou jednotlivcem je „narozeninový experiment" Adama Javůrka. Rozhodl se přesvědčit své přátelé na sociální síti Facebook a Twitter a čtenáře svého blogu, aby namísto něho v rámci jeho narozenin podarovali vybranou neziskovou organizaci, pro kterou si dal za cíl vybrat 20 000 korun.[23] A. Javůrek svůj cíl naplnil a podařilo se mu 20 000 korun skutečně vybrat. Tento příklad ukazuje nejen to, že i jednotlivec má šanci se prosadit a být úspěšný, ale také to, že Facebook lze využít i k získání finanční podpory.

Při získávání finančních prostředků v prostředí sociálních sítí je třeba postupovat obezřetně. „Podobný způsob shánění peněz asi nelze doporučit jednotlivcům či organizacím, které se v sociálních sítích teprve rozkoukávají. Nejprve je třeba si vybudovat jistou pozici, se kterou se pojí i velmi potřebná důvěra. Naopak organizace, které mají např. mnoho členů či příznivců, nebo jsou jejími příznivci svého druhu "celebrity", by podobný model mohly s úspěchem zopakovat. Nezanedbatelnou roli hraje také sociální a věkový profil vašeho okolí na Facebooku - čím více výdělečně činných, tím je větší šance, že se neomezí na dárcovskou DMS a pošlou větší částku převodem z účtu."[24]

Všechny výše uvedené argumenty mají vliv nejen na úspěch získávání finančních prostředků, ale také na pozitivní vývoj všech kampaní vedených na sociálních sítích.

2.5 Online petice

Petice je klasickým prostředkem vyjádření občanské nespokojenosti s aktuální situací. Papírové petice mají svoji dlouhou historii a donedávna byl papír jedinou možnou formou, jak petici vytvořit. Dnes se setkáváme nejen s těmito peticemi „klasickými" - papírovými, ale také stále poměrně novými elektronickými (počátek 90. let[25]), které lze distribuovat prostřednictvím webových stránek či elektronické pošty.

S elektronickými peticemi se setkáváme čím dál tím častěji ve všech oblastech zájmu. Jejich úspěch tkví v možnosti shromáždit velké množství podpisů ve velmi krátkém čase, ale je otázkou, zda jejich obrovské cirkulující množství nesnižuje jejich možnost účinku. Elektronické petice a jejich způsob snadného a rychlého šíření prostřednictvím Internetu umožňuje získat podporu na mezinárodní úrovni, narozdíl od klasických petic papírových, jejichž oběh je omezen vlastní hmotnou podstatou.

K vytvoření petice v internetovém prostředí lze využít nejrůznějších petičních hostingů, jako jsou např. petice.nazory.cz, petice.net či petitiononline.com.[26] Tyto petiční hostingy umožňují bezplatně založit vlastní petici. V případě používání těchto hostingů je třeba počítat s jistým bezpečnostním rizikem. Těchto hostingů je nejčastěji využíváno jednotlivci bez vlastních webových stránek či znalostí, jak e-petici vytvořit.

Různé organizace spíše využívají své vlastní webové stránky a na nich umístěnou svoji vlastní petici, která může mít nejrůznější grafickou podobu a vyžadovat různé osobní údaje. Petice se skládá ze dvou základních částí, prohlášení o obsahu petice a stručného formuláře sloužícího k podpisu petice.

Prostřednictvím e-mailu lze šířit petice v podobě řetězových petic stejně tak jako řetězové dopisy. Před jejich používáním varuje ve svém článku Phil Agre, profesor působící na katedře Informačních studií University of Carolina v Los Angeles. Zdůrazňuje, že zasílání řetězových dopisů je zcela neproduktivní. Vždy vzniká množství multiplikátů, které jsou nepřehledné a mnohé z nich nedosáhnou svého cíle. Ve výsledném součtu se jména častokrát opakují, vzhledem k tomu, že ze stejného seznamu vychází vždy několik lidí, kteří za něj připojí své vlastní jméno a rozešlou dalším lidem, kteří se podepisují pod stejný základ.[27] Takovéto petice nelze smysluplně spravovat. Ještě dlouho po jejich uzavření mohou mezi lidmi cirkulovat. Přináší s sebou také rizika zneužití osobních údajů a snadno se mohou stát šiřiteli virů.

Elektronické petice nemají v České republice právní platnost. Zákon o právu petičním č. 85/1990 Sb.[28] umožňuje pouze podání petic papírových. Může se tedy zdát, že vytváření elektronických petic nemá smysl, ale není tomu tak. Elektronické petice podporují papírové a jsou především demonstrací nespokojenosti lidí využitelnou například ve styku s médii. Slouží tedy především k přímému ovlivňování veřejného mínění.

Z následujících úryvků z rozhovorů, které byly zpracovány pro server o českém Internetu LUPA, můžeme jasně vyvodit důležitost elektronických petic pro různé kampaně, a to i přes jejich právní neplatnost. Z rozhovoru se Zdeňkou Rybovou, vicepresidentkou Hnutí pro život ČR.:

„Na vašich stránkách nalezneme také online petice, proč podporujete i tento způsob petiční činnosti, když nemá patřičnou právní váhu?"

Chceme především podpořit aktivní povědomí o problémech, kterými se zabýváme mezi občanskou společností. Řada lidí dnes čte již zpravidla jen internetová média a tištěným periodikům nedává tolik času. Představení problému skrze Internet je pro nás způsobem, jak předestřít většinou náročnou problematiku bioetických témat v dostatečně širokém měřítku tak, aby nedošlo ke zkreslení výkladu. Zainteresovanost občanů na veřejných tématech, které řeší mj. i politici jimi zvolení, je pro nás důležitým bodem povzbuzení lidí k aktivitě ve svém nejbližším okolí.

(...)

„Jaký očekáváte efekt internetové petice?"

Máme zkušenost, že:

  • lidé je rádi podepisují,
  • lidé se ptají na jejich právní závaznost,
  • lidé na téma reagují e-mailem, ve kterém popisují vývoj a současný stav svého názoru na často diskutovaná bioetická témata."[29]

Z tohoto rozhovoru vyplývá, že elektronické petice neplní pouze svoji roli projevu nesouhlasu, ale také zvyšují zájem o danou problematiku, a to v takovém měřítku, že se lidé sami domáhají bližších informací v rámci dané problematiky.

Následující úryvek je vybrán z rozhovoru s Janem Cieslarem a Janem Sixtou, autory petice s názvem Na komunisty si zvykat nechceme!, kterou ke dni 31. května 2009 podepsalo 68958 lidí[30].:

„Proč jste zvolil právě internetovou formu petice, která nemá právní sílu té standardní vlastnoručně podepsané?"

(...)Největší výhodou je možnost rychlé odezvy a možnosti další komunikace s petenty prostřednictvím webu i e-mailu. V současné době však již kolují i písemné archy, které mohou využít ti, kteří na Internet nemají přístup. Myslíme si, že zcela ignorovat názor přibližně padesáti tisíc lidí, byť vyjádřený na Internetu, není již zcela jednoduché a argument "pouhé" internetové podpory zde neobstojí. Naprostá většina lidí na sebe navíc dobrovolně nechává e-maily pro pozdější možnou verifikaci, takže se možného zpochybňování celé akce příliš neobáváme. Primárně jde o vyjádření našeho občanského postoje."[31]    

Tento úryvek z rozhovoru s iniciátory petice dává najevo, že není zcela nezbytná právní platnost, aby měla elektronická petice svoji váhu.

Elektronickou petici tedy nelze v souladu s právem oficiálně předložit patřičnému orgánu ČR, ale lze ji zcela legitimně podat např. k Evropskému parlamentu ve věcech týkajících se činnosti Evropské unie.[32]

Jako budoucnost ve využívání elektronických petic vidím rozšíření elektronického podpisu, který by umožnil získat stejnou váhu petic elektronických jako papírových.     

„Papírové" petice se mohou stát také součástí kyberaktivismu, pokud jsou tyto formuláře dány do oběhu v prostředí Sítě.

Použitá literatura:

AGRE, Phil. Designing Effective Action Alerts for the Internet [online]. 24 April 1999 [cit. 2009-06-02]. Dostupný z WWW: <http://polaris.gseis.ucla.edu/pagre/alerts.html>.

BENNETT, W. Lance. Moc nových médií : internetový a globální aktivismus. Revue pro média. 2005, roč. 4, č. 12-13, s. 19-25. Dostupný z WWW: <http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Revue12-13/RPM-12-13-preklad_bennett.pdf>.

BERG, Michal. Jak využít Facebook pro neziskové kampaně?. Fb1.cz [online]. 21.4.2009 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: <http://www.fb1.cz/pripadove-studie/jak-vyuzit-facebook-pro-neziskove-kam....

Blog Pražské úterní skupiny [online]. 2007 , 21. leden 2009 [cit. 2009-06-20]. Dostupný z WWW: <http://uterniskupina.blogspot.com/>.

Cyberactivism revolutionises Greenpeace campaigns. Archive Greenpeace [online]. [2003] [cit. 2009-03-29]. Dostupný z WWW: <http://web.archive.org/web/20030115071758/http://archive.greenpeace.org/
cyberstory/cyberactivism.htm>.

Cyberactivism : Online Activism in Theory and Practice. Edited by Martha McCaughey and Michael D. Ayers. New York : Routledge, 2003. vii, 310 s. ISBN 0-415-94320-5.

ČERNÝ, Michal. Píšeme petice. Lupa.cz [online]. 9. 1. 2009 [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.lupa.cz/clanky/piseme-petice/>. ISSN 1213-070.

Československo. Zákon č. 85 ze dne 27. března 1990 o právu petičním. In Sbírka zákonů, Československá federativní republika. 1990, částka 19, s. 374-375. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=2330>.

ČINČERA, Jan. Internet a politické uspořádání. In Internet a trvale udržitelný rozvoj : společenské a environmentální dopady rozšiřování globálních počítačových sítí. Praha, 2001. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK. Vedoucí disertační práce prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc. Dostupný z WWW: <http://obcan.ecn.cz/docs/iapu.rtf>.

DENNING, Dorothy E. Activism, Hactivism, and Cyberterrorism : the Internet as a Tool for Influencing Foreign Policy. In ARQUILLA, John, RONFELDT, David. Networks and Netwars : the Future of Terror, Crime, and Militancy. Santa Monica : RAND, 2001. s. 239-288. ISBN 0-8330-3030-2.

EMERSON, John. An Introduction to Activism on the Internet [online]. January 2005 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: <http://www.backspace.com/action/all.php>.

Facebook : Najde se milion Čechů, kteří podepíšou petici proti neonacistům? [online]. [2009] [cit. 2009-06-01]. Dostupný z WWW: <http://www.facebook.com/group.php?gid=64978620352>.

Facebook : Svoboda zvířat [online]. [2009] [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.facebook.com/group.php?gid=72113479895>.

Greenpeace : úspěchy Greenpeace [online]. [2007] [cit. 2009-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.greenpeace.org/czech/about/uspechy>.

Hnutí DUHA : pomozte e-mailem [online]. [2006] [cit. 2009-05-09]. Dostupný z WWW: <http://www.hnutiduha.cz/index.php?cat=podpora&art=email>.

Internet a jeho používání jednotlivci : 2. čtvrtletí 2008. ČSÚ [online]. 2008 [cit. 2009-05-02]. Dostupný z WWW: <http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/internet_a_jeho_pouzivani_jednotlivci_2_
ctvrtleti_2008
>.

KRAUSE, Audrie, et al. The Virtual Activist 2.0 : a Training Course. NetAction [online]. [2001], last modified 08/27/2007 [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW: <http://www.netaction.org/training/v-training.html>.

NIELSEN, Jakob. Digital Divide : the Three Stages. Useit.com : Usable Information Technology [online]. November 20, 2006 [cit. 2009-04-02]. Dostupný z WWW: <http://www.useit.com/alertbox/digital-divide.html>. ISSN 1548-5552.

Odpor.org [online]. 2006 , 10. 4. 2009 [cit. 2009-04-11]. Dostupný z WWW: <www.odpor.org>.

Petice. Evropský parlament [online]. [2006] [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.europarl.europa.eu/parliament/public/staticDisplay.do?languag....

Petice : Na komunisty si zvykat nechceme!. Vítězný únor [online]. 2008 [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.viteznyunor.cz/Petice.html>.

SCHULTZ, Dan. A DigiActive Introduction to Facebook Activism. [online]. 2008 [cit. 2009-06-01], 15 s. Dostupný z WWW: <http://www.digiactive.org/wp-content/uploads/digiactive_facebook_activis....

TADROS, Marlyn. How activists have used the Internet. Virtual Activism : closing the digital divide [online]. 2004 [cit. 2009-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.virtualactivism.org/articles/activists.htm>.

TADROS, Marlyn. To email or not to email : the horrors and blessings of email activism. Virtual Activism : closing the digital divide [online]. [2004] [cit. 2009-05-06]. Dostupný z WWW: <http://www.virtualactivism.org/articles/email.htm>.

World Internet Usage and Population Statistics. Internet World Stats [online]. 2009 [cit. 2009-04-06]. Dostupný z WWW: <http://www.internetworldstats.com/stats.htm>.



[1] Ve smyslu aktivismus využívající k prosazení svých cílů média, nikoliv aktivismus zabývající se médii.

[2] „Organizations are now capable of sharing their views globally. Activities on Culture and Human Rights were limit within the country where some organizations were. With the Internet, activities could now touch every corner of the world. It widened an organization's working circle". TADROS, Marlyn. How activists have used the Internet. Virtual Activism : closing the digital divide [online]. 2004 [cit. 2009-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.virtualactivism.org/articles/activists.htm>.

[3] Akce jednotlivců či skupin, které jsou podnikány za účelem dosažení vytyčených cílů bez podpory „shora". Př. demonstrace, stávka, vniknutí na cizí pozemek a další.

[4] „ (...)a substantial component of political activism has always been the activist's willingness to put her body on the line. After all, forwarding an online petition to your e-mail recipient list is far from sitting in at Woolworth's lunch counter or chaining yourself to an old tree. Can you really put your body on the line online?" Cyberactivism : Online Activism in Theory and Practice. Edited by Martha MCCaughey and Michael D. Ayers. New York : Routledge, 2003. vii, 310 s. ISBN 0-415-94320-5. s. 5.

[5] BENNETT, W. Lance. Moc nových médií : internetový a globální aktivismus. Revue pro média. 2005, roč. 4, č. 12-13, s. 19-25. Dostupný z WWW: http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Revue12-13/RPM-12-13-preklad_bennett.pdf.

[6] „virtual direct action" VEGH, Sandor. Classifying Forms of Online Activism : the Case of Cyberprotests against the World Bank. In MCCAUGHEY, Martha, AYERS, Michael D. Cyberactivism : Online Activism in Theory and Practice. New York : Routledge, 2003. s. 71-95. ISBN 0-415-94320-5. s. 83.

[7] DENNING, Dorothy E. Activism, Hactivism, and Cyberterrorism : the Internet as a Tool for Influencing Foreign Policy. In ARQUILLA, John, RONFELDT, David. Networks and Netwars : the Future of Terror, Crime, and Militancy. Santa Monica : RAND, 2001. s. 239-288. ISBN 0-8330-3030-2. s. 263-280.

[8] NIELSEN, Jakob. Digital Divide : the Three Stages. Useit.com : Usable Information Technology [online]. November 20, 2006 [cit. 2009-04-02]. Dostupný z WWW: <http://www.useit.com/alertbox/digital-divide.html>. ISSN 1548-5552.

[9] World Internet Usage and Population Statistics. Internet World Stats [online]. 2009 [cit. 2009-04-06]. Dostupný z WWW: <http://www.internetworldstats.com/stats.htm>.

[10] Internet a jeho používání jednotlivci : 2. čtvrtletí 2008. ČSÚ [online]. 2008 [cit. 2009-05-02]. Dostupný z WWW: <http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/internet_a_jeho_pouzivani_jednotlivci_2_
ctvrtleti_2008
>.

[11] Odpor.org [online]. 2006 , 10. 4. 2009 [cit. 2009-04-11]. Dostupný z WWW: <www.odpor.org>.

[12] KRAUSE, Audrie, et al. The Virtual Activist 2.0 : a Training Course. NetAction [online]. [2001] [cit. 2009-04-12]. Dostupný z WWW: <http://www.netaction.org/training/v-training.html>.

[13] Blog Pražské úterní skupiny [online]. 2007 , 21. leden 2009 [cit. 2009-06-20]. Dostupný z WWW: <http://uterniskupina.blogspot.com/>.

[14] EMERSON, John. An Introduction to Activism on the Internet [online]. January 2005 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: <http://www.backspace.com/action/all.php>.

[15] ČINČERA, Jan. Internet a politické uspořádání. In Internet a trvale udržitelný rozvoj : společenské a environmentální dopady rozšiřování globálních počítačových sítí. Praha, 2001. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK. Vedoucí disertační práce prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc. Dostupný z WWW: <http://obcan.ecn.cz/docs/iapu.rtf>.

[16] Hnutí DUHA : pomozte e-mailem [online]. [2006] [cit. 2009-05-09]. Dostupný z WWW: <http://www.hnutiduha.cz/index.php?cat=podpora&art=email>.

[17] Greenpeace : úspěchy Greenpeace [online]. [2007] [cit. 2009-05-08]. Dostupný z WWW: <http://www.greenpeace.org/czech/about/uspechy>.

[18] SCHULTZ, Dan. A DigiActive Introduction to Facebook Activism. [online]. 2008 [cit. 2009-06-01], 15 s. Dostupný z WWW: <http://www.digiactive.org/wp-content/uploads/digiactive_facebook_activis....

[19] Facebook : Svoboda zvířat [online]. [2009] [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.facebook.com/group.php?gid=72113479895>.

[20] SCHULTZ, Dan. A DigiActive Introduction to Facebook Activism. [online]. 2008 [cit. 2009-06-01], 15 s. Dostupný z WWW: <http://www.digiactive.org/wp-content/uploads/digiactive_facebook_activis....

[21] Facebook : Najde se milion Čechů, kteří podepíšou petici proti neonacistům? [online]. [2009] [cit. 2009-06-01]. Dostupný z WWW: <http://www.facebook.com/group.php?gid=64978620352>.

[22] Počet členů skupiny Najde se milion Čechů, kteří podepíšou petici proti neonacistům? k 1. 6. 2009.

[23] BERG, Michal. Jak využít Facebook pro neziskové kampaně?. Fb1.cz [online]. 21.4.2009 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: <http://www.fb1.cz/pripadove-studie/jak-vyuzit-facebook-pro-neziskove-kam....

[24] Tamtéž.

[25] GURAK, Laura J., LOGIE, John. Internet Protests : from Text to Web. In MCCAUGHEY, Martha, AYERS, Michael D. Cyberactivism : Online Activism in Theory and Practice. New York : Routledge, 2003. Cyber-Social Movements Emerging Online. s. 25-46. ISBN 0-415-94320-5. s. 26.

[26] ČERNÝ, Michal. Píšeme petice. Lupa.cz [online]. 9. 1. 2009 [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.lupa.cz/clanky/piseme-petice/>. ISSN 1213-070.

[27] AGRE, Phil. Designing Effective Action Alerts for the Internet [online]. 24 April 1999 [cit. 2009-06-02]. Dostupný z WWW: <http://polaris.gseis.ucla.edu/pagre/alerts.html>.

[28] Československo. Zákon č. 85 ze dne 27. března 1990 o právu petičním. In Sbírka zákonů, Československá federativní republika. 1990, částka 19, s. 374-375. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=2330>.

[29] ČERNÝ, Michal. Píšeme petice. Lupa.cz [online]. 9. 1. 2009 [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.lupa.cz/clanky/piseme-petice/>. ISSN 1213-070.

[30] Petice : Na komunisty si zvykat nechceme!. Vítězný únor [online]. 2008 [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.viteznyunor.cz/Petice.html>.

[31] ČERNÝ, Michal. Píšeme petice. Lupa.cz [online]. 9. 1. 2009 [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.lupa.cz/clanky/piseme-petice/>. ISSN 1213-070.

[32] Petice. Evropský parlament [online]. [2006] [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: <http://www.europarl.europa.eu/parliament/public/staticDisplay.do?languag....

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback