Lars Bjørnshauge: Doufám, že zanikne samotný koncept časopisu

Na konferenci Bibliotheca Academica 2015 jsme měli tu čest popovídat si o principech otevřeného přístupu s Larsem Bjørnshaugenem. Je jedním ze zakladatelů DOAJ a OpenDoar a působí ve SPARC Europe a dalších projektech, o otevřeném přístupu toho tedy ví z praxe opravdu hodně. Bavili jsme se o přínosech i nástrahách, a také o hodnotách, které si s otevřeným přístupem spojujeme.

 Jak byste v pár větách shrnul výhody otevřeného přístupu?

Hlavní výhodou otevřeného zveřejňování výsledků výzkumů je, že se tím zbavíme bariér. Ani ty nejbohatší univerzity ve Velké Británii nebo USA si nemohou dovolit nakupovat přístup ke všem zdrojům, které jejich výzkumníci a studenti potřebuji, aby mohli sami dělat dobrý výzkum. Samozřejmě, když se podíváme za hranice západní Evropy, řekněme do Ameriky, Asie či Afriky, najdeme zde univerzity, které nemají předplacený jediný časopis. Jak mohou dělat výzkum? Vidím zde příležitost pro otevřený přístup, z nějž může benefitovat vědecký výzkum na globální úrovni, vysoké školství, průmysl a inovace, a který povede k novým produktům a pracovním příležitostem. Z mého osobního pohledu je to pak především otázka demokracie a její kvality. 

 Ve vaší přednášce jste mluvil o rozdílu mezi politikou a mandátem v otázkách otevřeného přístupu. O co se jedná?

Politika je spíše taková méně závazná idea, která může být například tvrzení, že chceme, aby vědci publikovali své články v režimu otevřeného přístupu. Mandát je ale něco jiného, je to závazek, který vyžaduje, aby autoři publikovali pod otevřeným přístupem. To je ten podstatný rozdíl, politika univerzity ani vědce k ničemu nezavazuje, mandát ano.

 Další rozdíl, který jste zmínil, byl rozdíl mezi kvalitou a prestiží u časopisů s otevřeným přístupem. Co jste těmito dvěma termíny myslel?

Víte, prestiž je něco jako vnímaná kvalita, něco, o čem si myslíme, že je kvalitní. Když se podíváte na nejprestižnější časopisy s nejvyšším impakt faktorem, na jejich články, nemají často vůbec žádné citace. Jen pár jich má těch citací hodně. Ti, kdo hodnotí výzkumnou činnost, jsou často líní lidé, potřebují číslo a impakt faktor, aby mohli říct, že tohle a tohle je dobrý výzkum. To ale vlastně moc neříká o skutečném obsahu toho výzkumu. Vezměme si třeba Nature a Science, což jsou dva nejprestižnější časopisy. Existují důkazy toho, že ve skutečnosti nepublikují nijak kvalitní výzkum. Publikují výzkum, který může tvořit titulky novin. Jeden německý profesor tyto časopisy pak nazývá „celebrity mezi vydavateli“.

Když mluvíme o kvalitě časopisů, tak mluvíme spíše o službách, které by časopisy měly poskytovat autorům. Pokud časopis vydá autorovi nějaký článek, měl by zajistit, aby se dostal k lidem, které jeho téma zajímá.

 Použil jste krásné slovo – trendspotting. Jaké jsou trendy v oblasti otevřeného přístupu?

Tak to je velice těžká otázka. Dneska jsem mluvil o tom – a mnoho mých kolegů se mnou v tomto nesouhlasí – že nevěřím, že to, čemu říkáme zelená cesta v otevřeném přístupu, nějakým způsobem změní systém, což můžeme sledovat i na číslech. Zelená cesta závisí na systému předplatného, a to je přece to, co chceme z publikační činnosti úplně vymazat. Zelená cesta je přesný příklad politiky, která pouze říká, jak by věci měly být. Stejné je to u tzv. hybridního otevřeného přístupu, kde v časopise existuje určité množství předplacených míst. Vydavatel pak nabídne vědcům, aby cenu zaplatili a jejich článek pak bude otevřeně přístupný. Doufám, že se nakonec prosadí zlatá cesta otevřeného přístupu. Osobně doufám, že zanikne samotný koncept časopisu, vždyť je to v podstatě relikt doby tisku, který už dále nepotřebujeme. Koncept časopisu je to, co stojí za celou tou bublinou impakt faktoru. Doufám, že přijde doba, kdy budou moci vědci publikovat svůj článek online a jejich kolegové jej budou reálně recenzovat až po publikaci.

 Když jste mluvil o vaší roli v Directory of Open Access Journals (DOAJ), zmínil jste určité etické principy, které za DOAJ stojí. Můžete je shrnout?

Základem těchto principů je to, že pracujeme na tom, aby byly časopisy transparentní v jejich redakčních postupech. Každý by měl mít právo vidět, že časopis skutečně dělá to, co o sobě prohlašuje. Když třeba říkají, že mají oboustranně utajené recenzní řízení, popíšeme je tak, ale pokud vědci zjistí, že tomu tak není a recenzní řízení je špatné, budeme na to adekvátně reagovat. Nebo pokud časopis řekne, že má kontrolu plagiátorství, a pak se zjistí, že ne. Takže transparentnost – každý může vidět, co o sobě časopis říká a co reálně dělá. Samozřejmě bojujeme proti špatným vydavatelům, protože jejich publikační praxe je často hrozná. Autor chce být například z nějakého důvodu rychle vydán a ozve se mu časopis, který o sobě tvrdí, že u něj recenzní řízení trvá pouze 24 hodin, po kterých článek hned publikuje.

 To jsou ty takzvané „predatory journals“? Říkal jste ale, že toto označení nemáte rád.

Ano, to proto, že nesouhlasím s člověkem (Jeffrey Beall, pozn. redakce), který vytvořil onen známý seznam těchto časopisů. Jeho kritéria pro to, co znamená „predátorský časopis“, nejsou transparentní. Je zároveň žalobcem, porotcem i soudcem. Navíc – je proti otevřenému přístupu. Napsal několik článků namířených proti všem, kdo jej podporují a propagují. Rektoři, sponzoři, všichni jsou podle něj „banda komoušů“ bojujících proti korporátu. To není pravda, nejsme proti zisku, ale mělo by se jednat o transparentní trh, soutěž jako taková není nic špatného. 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback