Library 2.0 – možnosti využití technologií Webu 2.0 pro zlepšení služeb knihovny. Část 2.

Odborná práce „LIBRARY 2.0 – možnosti využití technologií Webu 2.0 pro zlepšení služeb knihovny“ pojednává o nových trendech, které jsou výsledkem aplikace nástrojů a služeb Webu 2.0 ve sféře knihoven. První tématická část příspěvků popisuje problematiku Library 2.0. Úvodní kapitola obsahuje vymezení pojmu, druhá rozebírá teoretický koncept modelu Library 2.0 – tj. obecnou charakteristiku, klíčové principy, pilíře a služby modelu Library 2.0, včetně obecného rozdělení služeb, jejich příkladů a detailního popisu. První část práce uzavírá kapitola přinášející kritické zhodnocení modelu Library 2.0. Druhá část práce se věnuje sestavení teoretického konceptu implementace modelu Library 2.0 v prostředí vysokoškolských knihoven. Jednotlivé kapitoly se postupně zabývají teoretickým návrhem kroků, jejichž realizace má vést k uplatnění modelu Library 2.0 v praxi. Jde o kapitoly rozebírající procesy přípravné, procesy změn a na závěr procesy udržení a rozvoje.

2.2   Teoretický koncept modelu Library 2.0

Jak lze vysledovat z obsahu předchozího příspěvku, dosažení jednotného a obecně platného výkladu pojmu „Library 2.0" je dosti obtížné. Připomeňme si také, nehledě na problematické aspekty formulace pojmu, že veškeré snahy o pojmový výklad, a tedy i výsledky těchto snah jsou ovlivněny do jisté míry i tím, že celá věc současně prochází neustálým vývojem.

Přestože různorodost výkladů je patrná, nalézáme v nich společné rysy a podstatné charakteristiky, jež jsou základními body teoretického konceptu modelu Library 2.0. Odhalení a popsání jednotlivých vlastností a principů nám umožní hlouběji pochopit a vysvětlit danou problematiku. Jsou cestou k dosažení podstaty, kdy dojde k jasnému a srozumitelnému ustanovení širšího teoretického rámce.

2.2.1     Obecná charakteristika modelu Library 2.0

V této části vyjdeme z výkladů pojmu, které byly předloženy v minulém příspěvku a pokusíme se konkrétněji vyjádřit charakteristiku Library 2.0. V rámci formulací byly uvedeny základní popisy, které ve většině případů poukazují na to, že Library 2.0 je přechodem či změnou. Podstatou jsou inovativní služby a maximální zapojení stávajících uživatelů a získání nových. Především právě pro zajištění optimálního propojení mezi poskytovanými službami a potřebami uživatelů jsou v případě Library 2.0 využity technologie Webu 2.0. Zde je nutné považovat tyto technologie za pouhý nástroj vedoucí k naplnění daných snah či představ, nikoliv za podstatu Library 2.0. Základním bodem účinného využití technologií by měla být skutečná znalost požadavků, zájmů a potřeb uživatelů, nikoliv snaha vnutit uživatelům představu knihovny, která vychází z předpokladu, že by dané služby mohli potřebovat.

Library 2.0 není cíl, ale spíše neustálá cesta. Není uzavřeným konceptem, ani nejde o detailně vymezený sled konkrétních kroků vedoucích k bodu, kde vše má svůj ideální a konečný stav. Jde o naplňování principů, které jsou základem tohoto modelu. Knihovna by si měla ve spolupráci s uživateli a jejich potřebami stanovit vizi, promyslet své poslání a postupně vše plánovat a naplňovat. Právě proto je v případě Library 2.0 zmiňována neustálá změna. Změna, která pomáhá pružně odpovídat na rostoucí a měnící se potřeby uživatelů. Dává knihovně nejen schopnost dostatečně reagovat na proces technologického vývoje, ale i možnost využívat nových technologií, plynoucích z tohoto vývoje, pro zlepšování služeb a rozvíjení spolupráce s uživateli. S ohledem na výše zmíněné, je pro knihovnu nanejvýš důležité přistoupit samozřejmě i na proces změny zažitých knihovnických návyků, tradičních náhledů a způsobů myšlení. Být všudypřítomnou, inovativní, flexibilní a sociálně interaktivní knihovnou. Vydat se na cestu směrem od „statické" knihovny 1.0 ke knihovně 2.0 (viz obr. 2).

library 2.0

Obrázek 2: Zobrazení rozdílů mezi Library 1.0 a Library 2.0

Schopnost dokázat reagovat na neustále se měnící potřeby uživatelů je zásadním principem i posláním Library 2.0. Je vhodné rozvíjet tuto schopnost právě s podporou technologií a účastnictví uživatelů. V řadě případů není zavedení nových technologií Webu 2.0 pro knihovny zátěží ani z finančního, ani z časového hlediska. Těchto zřejmých výhod je dobré využít a rozvíjet s jejich pomocí účastnictví, podpořené důvěrou a schopností knihovny, naslouchat současným i potenciálním uživatelům, jejichž názor jakožto zákazníků, je nepopiratelný a do jisté míry směrodatný.

Základním elementem Library 2.0 je aktivní uživatel, jenž má prostřednictvím své účasti možnost přímo formovat určité aspekty činnosti instituce, modifikovat nabídku i rozsah poskytovaných služeb. Obousměrný informační tok mezi knihovnou a uživateli ve formě požadavků, podnětů, připomínek a nápadů umožňuje knihovně rozvíjet její vztah s uživateli a zlepšovat činnosti knihovny, jejíž střed zájmu se nachází v uspokojení potřeb uživatelů. Podobně jako u Webu 2.0 je i v rámci Library 2.0 dosti důležitá vzájemná spolupráce a zkušenost sdílená uživateli. Knihovna se stále hlouběji noří do virtuálního prostředí a stává se mnohem více sociálním místem, kde se uživatelé setkávají jednak mezi sebou, ale především pak s knihovnou, stejně jako knihovny participují navzájem.

Naplnění snahy vydat se tam, kde jsou uživatelé, být s nimi v maximálním možném kontaktu a rozvíjet tak jejich účastnictví, není možné uskutečnit pouze a jen s pomocí nových technologií. Důležitou roli v rámci Library 2.0 hrají knihovníci. Jsou nedílnou součástí úspěšnosti fungování. Právě zaměstnanci knihovny jsou ti, jež s podporou vedení knihovny realizují myšlenku Library 2.0.

Knihovnický personál je běžně ve svém osobním životě v pozici uživatele Webu 2.0. Ale zároveň by měl být zprostředkovatelem služeb knihovny založených na Webu 2.0. Proto je důležité, aby právě tyto technologie osobně reflektoval.

Význam knihovníků jakožto základního bodu modelu Library 2.0 dokládá „A Librarian's 2.0 Manifesto" , kde je popsáno celkem sedmnáct bodů, které jsou příznačné pro knihovníka 2.0 a jimiž by se takový knihovník měl řídit, aby byl nedílnou součástí modelu Library 2.0 a ideálním prostředníkem mezi knihovnou a uživateli. Knihovník 2.0 by neměl být jen člověk znalý nových technologií, aktivní, experimentující či sledující potřeby uživatelů, jimž podřizuje svou práci a snaží se na základě toho prosadit změny v činnosti knihovny. Měl by vyhledávat kontakt s veřejností a být nanejvýš inovativní, umět se zasnít, přesto však reálně hodnotit. Knihovník 2.0 hraje velmi důležitou roli i v rámci procesu filtrace, zpracování a uspořádání informačního obsahu, jehož množství s přispěním technologií Webu 2.0 rapidně narůstá.

2.2.2     Klíčové principy modelu Library 2.0

Na základě formulace „Library 2.0 je aplikací interaktivních, kolaborativních a multimediálních webových technologií na knihovní služby a sbírky" uvádí Jack Maness čtyři charakteristické principy, které jsou základem pro srozumitelné vyjádření obsahu modelu Library 2.0. Těmito principy jsou:

▪ soustředěnost na uživatele - uživatelé jsou spolupodílníky v rámci procesu návrhu a implementace služeb knihovny. Stejně tak se podílí na tvorbě, zprostředkování a využívání datového obsahu. Procesy jsou natolik dynamické, že role knihovníka a uživatele ztrácí ostré vymezující hranice.

▪ zprostředkování multimediální zkušenosti - zvukové a obrazové komponenty jsou nejen součástí sbírek, ale i služeb knihovny.

▪ bohatost sociálních kontaktů - webový prostor knihovny zahrnuje přítomnost uživatelů. To přináší možnost plné vzájemné komunikace (synchronní i asynchronní) mezi veřejností a knihovnou (resp. knihovníky).

▪ inovativní přístup - knihovna jakožto poskytovatel veřejných služeb se mění podle potřeb společnosti. Zároveň je však důležité, aby bylo uživatelům umožněno podílet se individuálně na změně knihovny. Z toho plyne, že je třeba uplatňovat princip neustálé beta verze a být inovativní. Pamatovat na průběžnou změnu svých služeb a stále objevovat nové cesty, jak zprostředkovat pro jednotlivce i komunity možnost hledat, nacházet a využívat informace.

Výše uvedené zákonitosti lze dále doplnit o principy, jež uvádí Bonaria Biancu ve své „Library 2.0 Meme Map". Na první pohled mnohem rozsáhlejší a především komplexnější vyjádření klíčových bodů modelu Library 2.0 obsahuje celkem 8 základních principů, k nimž jsou vztahovány další související charakteristiky a vlastnosti (obr. 3).

library 2.0

Obrázek 3: Library 2.0 Meme Map

Hlavní body:

1. orientace na uživatele

2. technologie znalé a respektující prostředí

3. dosažení uživatelského Long Tailu

4. obsah pro více druhů přístrojů (PC, mobilní telefon, PDA aj.)

5. komponentově založený systém, nikoliv masivní ILS[1]

6. konstantní změna

7. užití aplikací a služeb Webu 2.0

8. otevřené standardy

Související body:

- spojení s prostředím e-learningu

- zaměstnanci: vznik vývojových technologických skupin

- knihovna je systém pro integraci změny v rámci všech úrovní knihovnických operací

- knihovna nemá bariéry

- knihovna je lidská

- uživatel 2.0: posun od konzumenta obsahu k tvůrci obsahu

- knihovna je všudypřítomná

- knihovna používá flexibilních, na míru vytvářených systémů

- sociální počítačové aplikace umožňují naplnit potřeby uživatelů kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv to požadují

- fyzický prostor knihovny: místo pro spolupráci a konverzaci; mobilní prostředky pro uživatele

- OPAC[2]: sdílené vyhledávání, RSS pro katalogizační záznamy a výsledky vyhledávání, taggování[3] (značení) záznamů, uživatelské hodnocení

- knihovna vyzývá ke spolupráci

- knihovna: uchvacuje, navrhuje, učí, seskupuje, kombinuje, organizuje

2.2.3     Pilíře modelu Library 2.0

Na základě shrnutí informací, uvedených v dřívějších příspěvcíc, můžeme konstatovat, že Library 2.0 je specifický model služeb, jehož cílem je přinést knihovnám nástroje či technologie, umožňující podpořit účastnictví a efektivně reagovat na neustále se měnící potřeby uživatelů. Autoři Michael Casey a Laura Savastinuk uvádějí ve své publikaci tři podstatné složky modelu Library 2.0, vedoucí k uplatnění výše popsaného cíle. Ty jsou nejen základem procesu teoretického plánování, ale i navazující praktické realizace Library 2.0.

2.2.3.1     Stálá a smysluplná změna

Připomeňme, že změna je primární komponentou Library 2.0. Jestliže není knihovní instituce otevřená změně, pak má minimální šance na přežití v blízké budoucnosti. Obavy z jistých typů změn jsou normální. Změny nesvědčí nejen zaměstnancům, ale především uživatelům. Avšak oddalování či neuskutečňování procesu změn ve výsledku přináší negativní vývoj pro budoucí existenci instituce. Když mluvíme o konstantních a účelných změnách, tak nemyslíme změny pro změny. Přestože jsou změny dosti razantní, nemusí být obtížné a „bolestivé". Model konstantní a účelné změny je vhodnou cestou. Pokud je prováděn správně, bude povětšinou pozitivní pro všechny. Jedním ze způsobů, jak zajistit, aby změna byla konstantní a účelná, je nutnost naplánovat a realizovat proces změn v organizační struktuře

Změny mohou být dosti zásadní, proto je pochopitelné, že mohou mít odstrašující vliv na ty, kteří mají s podobnými změnami špatné zkušenosti z minulosti. Neznalost důvodů, proč se změny mají dít, je nejčastějším původcem znepokojení, co se týče těchto procesů. Chce-li knihovna dosáhnout efektivity a kladných výsledků díky změnám, musí být změny motivované. Instituce, která využívá metodu stabilní změny formou, která je účelná a jasně srozumitelná, bude mít více úspěchu oproti ostatním knihovnám, jež tak nečiní.

Dobrým typem konstantní změny v rámci modelu Library 2.0 je kontinuální proces dohlížecích a aktualizačních služeb. Tento způsob, na rozdíl od ostatních, není natolik nevlídný pro zaměstnance a uživatele. Všechno, co knihovna poskytuje, je třeba opakovaně prověřovat právě proto, aby knihovna dokázala neustále stanovovat, co je a co není užitečné pro uživatele. Zmíněný typ konstantní změny se provádí organizovaně, nepřináší tolik stresu a zajišťuje velkou úspěšnost.

Výhody modelu Library 2.0 v rámci procesu konstantních změn jsou patrné především v porovnání s metodou „naplánuj - implementuj - zapomeň", jež je knihovnami zpravidla používána. K tomuto postupu nejčastěji dochází, když se knihovna rozhodne zavést službu, pak ji pracně naplánuje, přichystá a poté ihned zapomene - nerozvíjí ji, není podstatou zájmu. Když se tak stane, netrvá dlouho ani pro uživatele, aby danou službu zapomněli. Naopak s využitím metody konstantní změny, která požaduje pravidelné ověřování knihovnických činností, mohou tyto lépe sloužit zaměstnancům i uživatelům. Knihovny by měly průběžně prověřovat služby, procedury, práci zaměstnanců a jiné operace. Provádět změny kdykoliv je to nutné, v naději, že to učiní knihovnu lepší pro všechny zúčastněné. Nic kromě procesu změny není konstantní. Model pro změnu by měl být jak vertikální, tak horizontální. Je to průřez sférou zaměstnanců, služeb a procedur.

2.2.3.2     Uživatelská účast

Aktivní účast uživatelů může pomoci rozšířit a zefektivnit služby, nebo navrhnout určité dílčí změny v oblasti poskytovaných služeb. Jde o zapojení uživatele do procesu tvorby a implementace služeb knihovny. Účast uživatele může dopomoci ke zlepšení celkového fungování instituce a naplňování jejího poslání. Tím však není myšleno, že uživatelé musí mít přímou kontrolu nad procesem vytváření a hodnocení služeb. Měli by mít však alespoň určitý vliv. Míra spolupráce s uživateli by se měla reálně odvíjet od charakteru organizace, modelu služeb či typu společenství, jemuž poskytuje knihovna své služby. Zapojení uživatelů může např. zahrnovat uživatelsky přizpůsobené rozhraní, taggování, psaní hodnocení, recenzí a komentářů v prostředí online katalogu nebo internetových stránek knihovny. Personalizované a uživatelsky přizpůsobené rozhraní umožní uživatelům individuálně zvolit, co chtějí, aby bylo na internetových stránkách knihovny. Personalizace je možná i v rámci OPACu apod.

Na základě uvedeného popisu nesmí knihovna samozřejmě zapomenout ani na zpětnou vazbu s uživateli. Jejich zapojení přináší možnost vyjádřit se k tomu, co oni chtějí a žádají. Takovýto přístup zajišťuje knihovně poznatky o tom, jaké služby pracují dobře, které nikoliv a proč je tomu tak. Popsaný proces nemusí probíhat jen v elektronickém prostředí. Pracovníci knihovny jsou přece taktéž zdrojem zpětné vazby mezi knihovnou a uživateli, kteří fyzicky navštíví danou instituci.

2.2.3.3     Ukotvení stávajících a získání potenciálních uživatelů

Knihovna má silnou základnu svých stálých uživatelů a slabší skupiny sporadických uživatelů. Vedle toho existuje široká obec těch, kteří služeb knihovny nevyužívají, neboť daná knihovna jako instituce není jejich primárním cílem či zájmem, nebo jsou podobné služby lépe dostupné jinde, v efektivnější formě, rozsahu a s daleko více možnostmi. Fakt, že knihovny v současné době ztrácejí své výsadní postavení na poli poskytování služeb informační povahy, dokazuje i řada výzkumů.[4] Je třeba se neustále zajímat o to, co požadují stávající uživatelé, stejně tak by knihovna měla zkoumat, z jakého důvodu ostatní lidé instituci nenavštěvují či nevyužívají jejích služeb. Co by knihovna měla pro lidi udělat, aby se stali jejími uživateli? Jak zajistit udržení současných uživatelů? Jsou zde přitom finanční a prostorová omezení.

V řadě knihoven je činnost zaměřena primárně na uživatele, jež tvoří její podstatnou základnu. Uvedené skupině jsou poskytovány stejné služby a stejné informační prameny. Knihovna si však musí uvědomit, že mimo to existují další možnosti. Cokoliv z toho, co instituce poskytuje, nedokáže uspokojit potřeby všech stálých i případných potenciálních uživatelů. Je třeba neustále operovat různými formami v takových oblastech, kde je možné dosáhnout a naplnit princip tzv. Long Tailu. Pro knihovny je dobré uvědomovat si a samozřejmě i aplikovat zmíněný princip. Je důležité zaměřit se na uživatele právě i z oblasti Long Tailu, což zahrnuje nejen poskytování různorodých služeb, ale i přístupů ke zdrojům, které nejsou primárním zájmem stálé uživatelské základny. Knihovny nakupují především dokumenty, které jsou jejich uživatelskou základnou požadovány. Jde o populární tituly. Publikace jevící se jako nepopulární či okrajové však mají taktéž svou čtenářskou základnu. Reálně je poptávka po „ostatních" dokumentech ve výsledku značná. Je nutné tedy zvážit i tento fakt a v rámci knihovny maximálně podřídit veškeré jednání tomu, aby knihovna udržela stávající uživatele a přitom navyšovala i počty nových.

Možností, jak s pomocí Long Tail principu dosahovat na okrajové uživatele a jejich potřeby, je hned několik. Např. se doporučuje s použitím služby Netflix[5] zpřístupnit stahování materiálů či datových obsahů, jež v knihovně nejsou dostupné (službu využívá např. Niagara University Library[6] pro zpřístupňování DVD).

2.2.4     Služby modelu Library 2.0

Podstatou modelu Library 2.0 není bezhlavé zavádění nových služeb nebo zlepšování stávajících s pomocí moderních technologií a postupů. Hlavním cílem je především poznat potřeby uživatelů a reagovat na ně, tj. poskytnout služby žádané. Jakékoliv služby, ať už tradiční či nové, by tedy měly být koncipovány právě tak, aby bylo uvedeného cíle dosaženo. Samozřejmě i s ohledem na celkovou vizi a poslání instituce. Řada knihoven nabízí tradiční knihovní služby, které jsou uživateli dobře přijímány. Stejně tak existují knihovny se zcela novými a moderními službami, jež jsou taktéž úspěšné v plnění uživatelských potřeb. Zde je jasně patrné, že úspěšné a efektivní fungování jakékoliv služby je určeno uživateli. Tady je ten klíč, který je zásadní pro model Library 2.0. Hlavním cílem je uspokojit potřeby vycházející z reálných požadavků uživatelů. Žádné služby by neměly existovat bez možnosti průběžné kontroly a vyhodnocení. Doposud úspěšné fungování služby nezaručuje tento stav i v budoucnu. Faktem tedy je, že žádná služba nemůže být úspěšná bez určitého stupně zpětné vazby či spolupráce ze strany uživatelů knihovny.

Než se knihovny přímo pustí do procesu zavádění či inovace konkrétních služeb, musí mimo jiné dostatečně podrobně naplánovat metodiku realizace. Ta umožňuje pro každý typ knihoven zvlášť stanovit nejvhodnější a optimální způsoby aplikace služeb modelu Library 2.0. Příklad metodiky jednotlivých procesů realizace modelu Library 2.0, sestavené pro vysokoškolský typ knihoven, bude představen v některém z následujících článků.

Zavádění nových uživatelsky řízených služeb, stejně jako i procesy rozvoje a zatraktivňování tradičních (původních) služeb, by se tedy neměly dít živelně nebo jen proto, že jsou současným trendem. Zde opět platí pravidlo respektování uživatelských potřeb. Struktura služeb by měla zahrnovat konstantní změnu a uživatelskou účast, jejichž význam byl již vysvětlen. Uplatňování výše popsaného hraje velkou roli v tom, aby knihovna mohla považovat své služby za Library 2.0.

Stále rostoucí počet aplikací Webu 2.0 a jejich následná implementace v prostředí knihoven umožňuje nejen uživatelům, ale i zaměstnancům plně využívat výhod těchto aplikací. Použít je k zefektivnění knihovnických procesů, k propagačním a marketingovým účelům, k dosažení uspokojování potřeb uživatelů, k rozvoji uživatelské základny, ke vzájemné komunikaci, k rozvoji učení a rozšiřování znalostí (e-learning 2.0), ke spolupráci a rozvoji účastnictví, ke sdílení informací a k budování trvalých a pevných sociálních vztahů mezi knihovnou a uživateli. Velký přínos mají služby modelu Library 2.0 v možnosti oslovení cílových skupin různého věku a sociálního postavení. Dokáží optimálně reagovat na potřeby komunit i národnostních menšin a rozvíjet spolupráci s nimi.

Stejně jako zavádění nových inovativních služeb modelu Library 2.0 je neméně důležitá především i propagace jejich existence. Právě snaha o maximální podporu toho, aby se uživatel o službě dozvěděl, je jednou z hlavních podmínek úspěšnosti. I pro tento účel se aplikace Webu 2.0 dají vhodně využít. S pomocí nástrojů Webu 2.0 může knihovna oslovit uživatele mnoha účelnými způsoby v rámci prostředí, jež je jim blízké. Nesmíme ale zapomenout, že užití aplikací Webu 2.0 pro potřeby propagace nových služeb musí knihovna samozřejmě skloubit s tradičními a prověřenými způsoby propagace, které běžně využívá.

Model Library 2.0 však nezahrnuje pouze aplikaci služeb souvisejících s Webem 2.0 - tedy technologií Webu 2.0, fungujících prostřednictvím jejich implementace v elektronickém prostředí knihovny. Připomeňme, že model Library 2.0 je založen především na přístupu, otevřenosti a spolupráci. Řada odborníků proto vztahuje služby modelu Library 2.0 i na fyzické prostředí knihovny. Např. Marylaine Block ve svém článku představuje řadu takovýchto služeb včetně popisu účelu jejich použití. Z nich si pro příklad jmenujme: fyzické diskuse o službách knihovny s uživateli, poradní výbory, zájmové programy (výstavy děl uživatelů, hudební produkce uživatelů na půdě knihovny), besedy a kroužky, knižní kluby, výuka počítačové gramotnosti, výuka užívání nových technologií aj.

Navzdory výše uvedenému se v tomto případě dále zaměříme především na možnosti využití nových technologií v oblasti elektronického (virtuálního) prostředí knihovny s odvoláním na klíčovou charakteristiku Library 2.0, a to: uplatnění technologií a principů Webu 2.0 v prostředí knihovny.

2.2.4.1     Obecné rozdělení služeb

Na technologie Webu 2.0 je třeba pohlížet jako na nástroje a prostředky pomáhající knihovně přesunout se za stávajícími i potenciálními uživateli a umožňující poskytnout těmto uživatelům služby dle jejich potřeb a požadavků. Služby modelu Library 2.0 liší právě tím, v jaké míře se vztahují k aplikacím Webu 2.0.

2.2.4.1.1      Hledisko přímého účinku Webu 2.0 na knihovnické služby

▪ služby vycházející z pojetí Webu 2.0 - realizace knihovnických služeb založených na charakteru Webu 2.0. Uživatelé, jež používají služeb Webu 2.0 mimo prostředí knihovny, očekávají podobné funkce plynoucí z těchto aplikací i v rámci služeb knihovny. Příkladem může být možnost taggování či komentářů v OPACu.

▪ služby Webu 2.0 používané pro poskytování knihovnických služeb - realizace knihovnických služeb prostřednictvím existujících technologií Webu 2.0. Což znamená: klasické standardní aplikace Webu 2.0 použité jako plnohodnotné či doplňkové služby knihovny.

Knihovna může např. vytvořit svůj účet na Flickru, MySpace[7] či profil na Facebook. Touto cestou se lze setkat s veřejností a s novými uživatelskými potřebami. Flickr účet umožní knihovně zveřejnit fotografie z knihovnických akcí a případně i na tyto akce obrazovou formou (plakáty, pozvánky) zvát, nebo sledovat uživatelské komentáře. MySpace profil přináší knihovně nástroj, jak se setkat s uživateli v místě, kde se často a rádi ve svém volném čase pohybují. To by zahrnovalo např. implementaci OPAC vyhledávání do profilu MySpace.

2.2.4.1.2      Hledisko nepřímého účinku Webu 2.0 na knihovnické služby

▪ služby jako odpověď na kulturní účinky Webu 2.0 - protože většina z aplikací Webu 2.0 má sociální, spolupracující a interaktivní charakter, jejich účinky vnikají do života uživatelů. Ovlivňují způsoby, jak lidé pracují, komunikují a společensky se stýkají. Tento soubor služeb je proto spíše netechnický. Uplatňují se zde především nové metody sociální interakce. Uživatelé si zvykli komunikovat s pomocí služeb instant messagingu, MySpace nebo Facebook. Zmíněný fakt by měl vést knihovny k tomu, aby přesouvaly některé své služby na tato místa a účastnily se popsaných procesů, jež se staly součástí života uživatelů.

▪ služby jako odpověď na environmentální účinky Webu 2.0 - účinky Webu 2.0 působí na prostředí, ve kterém knihovny fungují. Aplikace Webu 2.0 ovlivňují knihovní oblast tím, že mění informační prostředí. Zavádějí zcela nové druhy informačních zdrojů, metody práce s informacemi, očekávání uživatelů. Nejlépe lze následující služby popsat na příkladu, jak Web 2.0 princip „čtení/psaní webu" ovlivnil publikování. Byla umožněna oboustranná komunikace mezi autory a čtenáři. Jakákoliv změna modelu publikování informací má jasný vliv na knihovnickou sféru.

Konkrétní služby modelu Library 2.0 budou rozebírány v pokračování příspěvku v příštím vydání časopisu.

[1] ILS (Integrated Library System) - integrovaný knihovnický systém napomáhající k realizaci knihovnických služeb.

[2] OPAC (Online Public Access Catalogue) - veřejně přístupný online katalog.

[3] Značení obsahu za pomoci tagů (volitelná klíčová slova popisující obsah).

[4] Viz. zpráva OCLC (Online Computer Library Center) z roku 2005 s názvem „Perceptions of Libraries and Information Resources".

[5] http://www.netflix.com

[6] http://www.niagara.edu/library/

[7] http://www.myspace.com/

 

Použité zdroje

viz. http://library20.webnode.cz/pouzite-zdroje/

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback