Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí: kontexty, problémy, trendy

Konference Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí (Kontexty, problémy, trendy) se konala ve dnech 1. a 2. prosince 2009 v konferenčním sále Moravské zemské knihovny v Brně. Pořadateli akce byla Obec spisovatelů (Sdružení autorů literatury pro děti a mládež při OS), Ústav české literatury a knihovnictví Filosofické fakulty MU, Česká sekce IBBY (International Board on Books for Young People - Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu), Obec moravských spisovatelů a Moravská zemská knihovna. Nad konferencí převzali záštitu rektor Masarykovy univerziy prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. a děkan Filosofické fakulty Masarykovy univerzity prof. PhDr. Josef Krob, CSc. Konference byla pořádána s grantovou podporou Ministerstva kultury České republiky.

Moravská zemská knihovna (MZK)

1. den konference

Úvodní slovo konference patřilo předsedovi Obce moravských spisovatelů, PhDr. Jaroslavovi Novákovi, který nejdříve představil sponzory konference a poté řekl několik slov o stavu literatury pro děti a mládež, jakožto součásti světové literatury, o kterou bohužel není projevován dostatečný zájem a zmínil se o tom, že existuje velké množství kvalitní literatury z této oblasti, které je nicméně doplňována neméně velkým množstvím takzvaného braku.

Luisa Nováková a Jaroslav Novák

Poté pan doktor Novák předal slovo děkanovi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity prof. PhDr. Josefovi Krobovi, CSc. Pan děkan začal svoji řeč podivem nad samotnou existencí dětské literatury, o které jakožto otec již dospělých dětí ztratil přehled. Uvedl také úsměvnou historku o tom, jak při snaze najít si aktuálně čtenou dětskou literaturu narazil na titul „O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu", kterou by dle vlastních slov měl strach předložit vlastním dětem.

Jako poslední pronesl několik slov úvodem vedoucí Ústavu české literatury a knihovnictví Doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc., který především vyjádřil poděkování všem sponzorům, díky jimž mohla být konference uskutečněna.

Po těchto úvodních slovech již přišly na řadu samotné příspěvky konference, které byly v obou dnech rozděleny do tří přednáškových bloků.

Konferenční sál MZK

Úvodní referát konference s názvem Magnetická pole české literatury pro děti a mládež na začátku 21. století přednesla prof. PhDr. Svatava Urbanová, CSc. (vedoucí Katedry české literatury, literární vědy a dějin umění Filozofické fakulty Ostravské univerzity). Na počátku svého příspěvku vyjádřila naději v to, že se literatura pro děti začíná konečně brát na vědomí a sleduje se ve vztahu k jiným uměleckým druhům. Dle jejích slov v posledním desetiletí došlo k oživení a osvěžení této literatury, které bylo podmíněno zejména novými impulsy, například autory-výtvarníky, kteří významně přispívají do fondu literatury pro děti a mládež. Dále se zmínila o nástupu nových médií (především internetu), který vytlačuje klasické zdroje informací, jako jsou například časopisy, a jehož prostřednictvím se dnes lidé primárně dozvídají o aktuálních nabídkách nakladatelství. Svatava Urbanová také poukázala na to, že v posledních letech jde spíše kniha za čtenářem, nikoliv naopak. Jako příklad uvedla několik takovýchto projektů - Celé česko čte dětem, Kniha mého srdce nebo Noci s Andersenem. Přes všechny tyto novinky však nepřevládá fenomén novosti a existují časově neproměněná magnetická pole dětské literatury v podobě klasických Večerníčků, Českého špalíčku, písňových textů Svěráka a Uhlíře a mnohých dalších. V dalších bodech poukázala na odtabuizování v literatuře pro děti (jako příklad uvedla knihu O krtkovi, o které na počátku mluvil Josef Krob), o ustávající důležitosti žánrů, které se v posledních letech stírají a prolínají a také o důležitosti významu paratextů, o kterých poté podrobněji přednášela PaeDr. Lenka Müllerová, Ph.D., MBA.  V závěru svého příspěvku Svatava Urbanová mluvila o nakladatelstvích, jakožto nejdůležitějším magnetickém poli (konkrétně byla zmíněna nakladatelství Meander, Baobab a Albatros).

Druhý příspěvek s názvem Fikce a skutečnost v současné literatuře pro mládež patřil PhDr. Janě Čeňkové, Ph.D. (Katedra žurnalistiky Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK). Na úvod svého referátu se zmínila o své účasti na literární konferenci ve Frankfurtu a poté již mluvila o tématu svého příspěvku, jímž se zabývá. Jako názornou ukázku si vybrala romány Zlodějka knih od Markusa Zusaka a Nazí od Ivy Procházkové. V obou případech stručně nastínila děj románu, zaměřila se na zajímavé prvky v jednotlivých románech a upozornila na jejich společné rysy. Na závěr svého příspěvku vyzdvihla mimořádnou kvalitu obou děl.

Dalším přednášejícím byla PhDr. Milena Šubrtová, Ph.D. (Katedra české literatury, PdF MU) s příspěvkem Autenticita, intimita a osobní prožitek v literatuře jako jedna z tendencí polistopadové prózy pro děti a mládež. Nejprve mluvila o autenticitě jakožto jednom z dominujících kritérií při posuzování literární tvorby, základním znaku české prózy a výrazném a významném prvku v literatuře. Dále vyjmenovala několik žánrů autentické literatury v literatuře pro děti a mládež (deníky, memoáry, autofikce) a pokračovala o častých literárních tématech v literatuře pro dospívající mládež, kterými jsou především autobiografičnost, intimita a výjimečná životní zkušenost, a vyjmenovala několik takovýchto děl (Karolína Vaverková - Bílá moc, Martina Kopřivová - Zpověď modelky - Ať si na to každej přijde sám, Petr Vomastek- Z deníku anorektika, Petra Braunová a Leny Payerová - Pozorovatelka). V závěru mluvila o stále častějším použití autenticity v literatuře, která má význam jak pro autora knihy (sebepoznávací a terapeutický rozměr díla), tak pro recipienta (poznávací a sociální funkce díla) a upozornila na spornou estetickou hodnotu těchto děl.

První blok přednášek uzavřely příspěvkem Současné trendy v literatuře pro dívky od 12 let Mgr. Karolina Horynová a Tereza Pecáková (literární redaktorky v nakladatelství Albatros). Nejprve si vzala slovo Karolina Horynová, která poukázala na literární trendy objevující se v tomto druhu literatury - problémová próza související s autenticitou a triviální četba, která se dále dělí na „soft" fantasy a prózu z exklusivního prostředí. Problémovou prózu charakterizovala jakožto nejvýraznější trend, ve kterém se objevují závažnější témata (drogy, anorexie, zneužívání, šikana) zpracovaná na vyšší literární úrovni. Poté předala slovo Tereze Pacákové, jež mluvila o triviální, tedy oddechové četbě, která se dělí na „soft" fantasy (příkladem uvedla zfilmovanou knihu Stephenie Meyerové Stmívání) a na prózu z exklusivního prostředí, pro kterou u nás nejsou vhodné podmínky, a proto se k nám dostávají pouze zahraniční díla. Společný příspěvek ukončila Tereza Pacáková zmíněním se o současném rozvolňování žánrových struktur, symbióze žánrů a snaze autorů o exponování závažnějších témat do literatury pro mladé.

Po příspěvku následovala diskuze, krátká přestávka a poté druhý přednáškový blok.

Mgr. Marcela Hrdličková (doktorandka na Katedře české literatury a knihovnictví) uvedla svůj příspěvek Krize rodiny jako ústřední téma příběhové prózy ze života dětí na počátku třetího tisíciletí citátem Lva Nikolajeviče Tolstého „Rodina je jednou z nevyhnutelných podmínek štěstí". Dle jejích slov je téma rodinného soužití velkým prostorem pro zpracování. Jako příklady uvedla knihy Ivony Březinové - Holky na vodítku, trilogii, v níž jde ve všech případech o nesoulad v rodině a knihu Ivy Procházkové - Eliáš a babička z vajíčka. Dále hovořila o typech kompenzace neúplné/nefungující rodiny v literatuře pro děti a mládež, která je buď dočasná (v mladším školním věku), nebo trvalá (v starším školním věku). V závěru příspěvku zmínila, že literatura, kterou čtou současné děti, potvrzuje úvodní citát, a že by rodina měla plnit i tradiční funkce, nejen ty materiální.

Andrea Balázsová, MA (redaktorka a překladatelka) si připravila příspěvek s názvem Situace dětské literatury v Maďarsku. Na úvod uvedla několik charakteristických rysů a rozdílů maďarské literatury pro děti oproti té naší. Základní rozdíly oproti české literatuře pro děti jsou především rovnoprávnost dětské literatury, které bylo v Maďarsku dosaženo až v posledních letech a neexistence teorie dětské literatury v minulých letech. Poté mluvila o rostoucí propasti mezi školou a životem a o „computer" kultuře, která se dnes dostává do popředí a stala se tak přirozenou půdou v růstu dnešní mládeže. Příspěvek zakončila slovy o Csille Sándor, které se dává velká zásluha na rozvoji maďarské dětské literatury ve všech směrech a zmínce o našich pohádkách známých v Maďarsku (večerníčky Krteček, Bob a Bobek, ...).

V dalším příspěvku s názvem Ruská autorská pohádka na přelomu tisíciletí Mgr. Eva Malenová (doktorandka na Katedře slavistiky FF MU) mluvila o historii ruské pohádky, která má starší kořeny než naše pohádka, o vlivu fantasy literatury v dnešní době a o důvodu vymizení ruské pohádky z pultů českých knihkupectví - poslední české překlady pochází z konce 80. let, následně byla ruská literatura odsouzena. V závěru nastínila stav pohádky v současném Rusku, podle kterého pohádka dětem škodí. Celý příspěvek zakončila nadějí, že tyto hlasy utichnou a pohádka si najde své místo v literatuře.

Závěrečný příspěvek druhého bloku nesoucí název Etický rozmer umeleckého zobrazenia v literatúre pre deti přednesla Mgr. Soňa Pariláková, PhD. (odborná asistentka se zaměřením na literární vědu). Svůj příspěvek pojala jako snahu vyprovokovat otázky a snažit se na ně najít odpověď. Víme o jistých stádiích vývoje dítěte - víme, jakou literaturu jim nabídneme? Víme, jak podpořit duševní vývoj dítěte? Na fyzickou stránku je dle jejích slov kladen velký důraz, o duševní potravu již takový zájem není. Mluvila o zodpovědnosti, kterou mají autoři dětské literatury (musí vytvořit takový obraz, aby ho dítě dokázalo pochopit). Poté vznesla další otázky - Proč se snažíme vyhýbat přímému didaktismu? Víme, co je pro dítě nevhodné, ale víme také, co je vhodné, co dítě dokáže pochopit? Na závěr svého příspěvku Soňa Pariláková zdůraznila, že by literatura měla utvářet obraz nejen okolního světa, ale také obraz sebe samého. Všechny jistě překvapilo odrecitování básně Uspávanka se starými domy od Jana Skácela jako tečka za tímto příspěvkem.

Celý druhý blok byl opět ukončen diskuzí.

Závěrečný přednáškový blok prvního dne otevřela PaedDr. Brigita Lehoťanová, PhD. (Ústav humanitních studií PdF Univerzity Komenského) příspěvkem s názvem Aby deti rady čítaly. Nejprve uvedla několik faktorů, které mohou ovlivnit chuť ke čtení a poté mluvila o výzkumu kulturního profilu dětského čtenáře. Dále ve svém příspěvku upozornila na důležitost toho, aby bylo dbáno na přiměřenou náročnost literatury a na důležitost práce s textem (uměleckým i odborným). Zmínila také několik projektů, které na Slovensku podporují čtenářství. Dle slov Brigity Lehoťanové „je kritériem vyspělosti společnosti také to, jak vysoko v hodnotovém žebříčku jsou duchovní hodnoty. Nevzdělaní a nekulturní lidé nemůžou být zárukou ani hospodářskou prosperitou krajiny".

Následoval příspěvek Mgr. Jitky Zítkové, Ph.D. (Katedra české literatury, PdF MU) Cesta současné literatury pro děti do čítanek ve kterém upozornila na zásadní první zkušenosti s literaturou, kterou obvykle bývají především čítanky jako jedny z mála beletrie, se kterou se žáci v období formování setkají. Dále mluvila o několika zásadních tendencích a změnách v čítankách (zrychlování procesu zařazování nejnovější literatury, stabilita žánrových preferencí). Závěrem dodala, že čítanky poskytují komplexní obraz literatury, i když se drží stále stejných žánrů.

Celý první den konference uzavřela PhDr. Ivana Gejgušová, Ph.D. (Katedra českého jazyka a literatury s didaktikou PdF Ostravské univerzity) příspěvkem Postavení literatury pro děti a mládež v literární výchově na 2. stupni základních škol. Ivana Gejgušová se velice kriticky vyjádřila k vyučování podle programů schválených školou, podle kterých se vyučuje od roku 2006. Programy nejsou (jak by měly) dostupné veřejnosti a dle výzkumu, který provedla, se ve většině z nich literatura vyučuje chronologicky, což způsobuje téměř absolutní vytlačení literatury pro děti a mládež z osnov. Pracuje se s „velkou" literaturou, otázkou však je, zda se tímto způsobem dá v dětech vypěstovat mimoškolní zájem o četbu. Příspěvek zakončila velice pesimistickým sdělením - výzkumy uvádějí, že pouze 10% lidí je zvyklé číst ve volném čase díky vlivu školy, což je výsledek opravdu alarmující.

2. den konference

Účastníci konference

Doc. PhDr. Jiří Poláček, CSc. (Katedra české literatury, PdF MU a Katedra mediálních studií a žurnalistiky, FSS MU) zahájil druhý den konference příspěvkem s názvem Časopis Ladění a osobnosti české literatury. Úvodem upozornil na fakt, že je třeba hodnotit také literaturu obsaženou v časopisech a novinách, jejíž stav se bohužel nedá považovat uspokojivý. Jak uvedl, jediným literárním časopisem současnosti je čtvrtletník Ladění, jež obsahuje rubriku Na čem právě pracuji. Jiří Poláček vyjmenoval všechny spisovatele, kteří od roku 1997 do této rubriky přispívali (mj. Jarmila Dědková, Jiří Kahoun, Ivona Březinová, Pavel Šrut). Všichni ve svých příspěvcích psali o své tvorbě, knihách, dětské literatuře a mnohdy také mluvili o soukromém životě nebo celkové kulturní situaci. Dále uvedl, že kromě spisovatelů přispívají také výtvarníci, literární vědci, nakladatelé nebo překladatelé. Příspěvek byl zakončen zmínkou o přispívání i dalších spisovatelů, kteří však psali do jiné rubriky.

Druhý příspěvek s názvem Silných dvacet let: autorská kniha jako nosná linie české literatury pro děti a mládež na přelomu tisíciletí patřil PhDr. Mgr. Martinovi Reissnerovi (Katedra české literatury, PdF MU). Ve svém příspěvku mluvil o možnosti netradičního způsobu nahlédnutí na posledních dvacet let dětské literatury pomocí autorské knihy, na kterou se dívají jinak nakladatelé a jinak teoretici. O autorské knize mluvil jako o svébytné a specifické podobě knihy slučující kvalitu literární a výtvarnou do jedné korelace. Dále zmínil Sekoru a Ladu jako předchůdce autorské knihy, kteří dokázali vytvořit atmosféru pro pozitivní přijímání těchto děl. Poté mluvil o několika dalších významných autorech této literatury (Alois Mikulka, Martina Skala, Renáta Fučíková, Petr Nikl, Tereza Říčanová). Na závěr svého příspěvku Martin Reissner vyjádřil naději, že se v budoucnu stane autorská kniha oblíbenějším žánrem, než je dnes.

PaeDr. Lenka Müllerová, Ph.D., MBA (Katedra českého jazyka a literatury, PdF Univerzity Hradec Králové) v příspěvku s názvem Knižní paratextová komunikace v literatuře pro děti a mládež na počátku tisíciletí nejdříve definovala termín paratext (cokoliv, co obklopuje primární text). Mluvila o typologii paratextů, jejich funkcích a procesu paratextualizace. Zmínila se také o druzích peritextů (tedy vnitřních paratextů - titul, jméno autora, předmluva, atd.), jejich proměnách v čase a o tom, které peritexty preferují dospělí a které děti. Příspěvek zakončila upozorněním na důležitost vizuální stránky knihy a na změny grafické stránky knih, ve kterých se dnes objevují fotografie, titulní strany vypadají jako plakát a podobně.

Příspěvek Mgr. Radka Malého, Ph.D. (básník, překladatel, literární vědec) se jmenoval Knihy (pro děti) Petra Nikla. Na úvod své řeči přednesl báseň Petra Nikla Vševěda a Nevěda. Následoval stručný Niklův životopis, jeho tvorba a ocenění, kterých se mu dostalo. Poté byla řeč o konkrétních dílech - knižním debutu Vyhnání z ráje, Pohádce o Rybitince, O Rybabě a mořské duši, Lingvistických pohádkách, Záhádkách, Jělěňovitých a Niklovu blázníčků, což je autorova poslední vydaná kniha. Malý také uvedl, že Niklovy knihy mohou sloužit jako doklad splývání věkových skupin čtenářů, a že si jich všímá i knižní kritika. V závěru řekl, že se dá těžko říct, nakolik jsou jeho díla vhodná pro děti, a že sám Nikl dokládá, že knihy původně pro děti zamýšleny nebyly.

Po příspěvku následovala diskuze a další blok přednášek.

Druhý blok otevřel Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph.D. (Katedra české literatury, PdF MU) příspěvkem Nad polistopadovou tvorbou dvojdomých básníků. Mluvil o básnících, kteří píšou jak pro dospělé, tak i pro děti. Nejdříve uvedl několik básníků starší generace (Šichtanc, Diviš, Jirous) a osobnosti aktivně publikující (Šrut, Dědeček, Vodňanský, Černík, Žáček). Také zmínil, že existuje mnoho dalších autorů, kteří ale zatím publikují pouze v časopisech. Poté už se Miroslav Chocholatý věnoval pouze tvorbě Pavla Šruta - mluvil o stylu jeho psaní a o konkrétních dílech (báseň Pět ježibab, nejnovější kniha Šišatý švec). Na závěr upozornil na to, že těžiště Šrutovy polistopadové tvorby leží v literatuře pro děti.

Cesty české autorské pohádky na začátku tisíciletí byl příspěvek Mgr. Lucie Markové (doktorandka na FF MU). Na úvod se zamyslela nad postavením dětské knihy a knihy obecně, která dnes bývá zastíněna technickými prostředky, a proto je na knihu kladeno více a více požadavků. Mluvila o historii české autorské pohádky a o řadě změn, které se v tomto žánru udály (např. míšení různých žánrů, především fantasy). Dále zmínila to, že se v dnešní době píšou pohádky pro děti i pro dospělé, a zmínila Petra Nikla, který se postaral o inovaci pohádky. V závěru uvedla, že i pohádka může být velice kvalitní literaturou.

Dalším přednášejícím byla Mgr. Markéta Straková (Katedra českého jazyka a literatury, PdF OU) s příspěvkem Viktoriánský svět v současné literatuře pro děti a mládež: steampunk, urban fantasy a manga. Nejdříve uvedla, že to jsou nové progresivní žánry, z nichž nejdůležitější je steampunk, který je holdem literatuře viktoriánského období a dá se také říct, že je reakcí na kyberpunk. Poté mluvila o manze, což je dark fantasy, kde hraje hlavní roli výtvarná stránka a převládá kvantita nad kvalitou. Všechny tyto knihy mají i vzhled ve stylu viktoriánské Anglie (obálka, označení kapitol). Na závěr upozornila na to, že steampunk a tyto ostatní styly již dávno nejsou pouze záležitostí literatury a filmu, ale ovlivňují také architekturu a módu a stávají se novým životním stylem, což se zatím žádnému jinému literárnímu žánru nepovedlo.

Posledním přispěvatelem tohoto bloku byl Ing. Martin Vopěnka (nakladatelství Práh) s příspěvkem Vzhled nebo obsah? Ve svém příspěvku mluvil o vysokých nárocích na dětskou knihu, která by měla z pohledu kupujícího být nádherná, obrázková a zároveň levná. Pro nakladatelství je výhodné tisknout reprinty, knihy ze zahraničí a knihy naučné a vzdělávací, nebo pozvat ke spolupráci špičkového výtvarníka (vizuální stránka se vyvíjí, obsahová upadá). Dále upozornil na to, že česká knižní tvorba není dotovaná, a proto je kniha s obrázky velice drahá na výrobu. Pro nakladatelství je tedy výhodnější tisknout černobílou literaturu pro dospělé. Ministerstvo nedává na dětskou literaturu dostatek peněz a tento stav je možná dán celkovým stavem české kultury.

Po diskuzi a krátké přestávce přednesla svůj příspěvek s názvem Přítomnost dětí v prózách Františka Křeliny Hana Pražáková (spisovatelka, dcera Františka Křeliny), Doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CS. (vedoucí Ústavu české literatury a knihovnictví) měl příspěvek s názvem Knihy Z.M. Kuděje pro mladé čtenáře a Mgr. Markéta Špačková (doktorandka na FF MU) svůj příspěvek nazvala Václav Matěj Kramerius a literární adaptace pro děti a mládež. Všichni zmínění mluvili o životech, díle a přínosu těchto spisovatelů.

Konference pak byla zakončena zhodnocením celé akce a poděkováním sponzorům.

Závěr

Závěrem bych chtěla říct, že (určitě nejen) pro mě byla celá konference velice informačně přínosná. Příspěvky byly výborně zpracované a podané, což je důkazem toho, že všichni přednášející svému oboru rozumí a jsou to lidé na správném místě. K celkovému dojmu z celé konference určitě přispěla také dobrá organizace a velice příjemné vystupování těch, kteří měli průběh konference na starost. Více takových akcí!