Literatura pro děti a mládež ve filmu

Centrum dětského čtenářství při Knihovně Jiřího Mahena v Brně pořádalo ve dnech 24. -25. října 2011 seminář s názvem „Literatura pro děti a mládež ve filmu“. Seminář byl zaměřený na zajímavé ukázky filmových adaptací knih pro děti a mládež jejich možné využití při podpoře čtenářství.

24. října 2011

Ve dnech 24. - 25. října probíhal dvoudenní seminář Centra dětského čtenářství Knihovny Jiřího Mahena v Brně „Literatura pro děti a mládež ve filmu". Seminář ve svých dvou dnech nabízel mnoho teoretických i praktických příspěvků k tématu filmové adaptace vs. Literární předlohy. Seminář probíhal v přednáškovém sále Knihovny Jiřího Mahena v Brně. Součástí semináře byla také tématický výstava knižních titulů literatury pro děti a mládež, ke kterým se váže některé z filmových zpracování.

Posluchači semináře.

Seminář vedla Bc. Ludmila Mičínová, pracovnice Centra dětského čtenářství. Centrum dětského čtenářství bylo ustanoveno k 1. lednu 2009 s cílem vytvořit na Moravě regionální centrum zaměřené na aktivity směřující k podpoře čtenářství dětí a mládeže. Ať již přímo prostřednictvím programů pro děti a mládež nebo nepřímo, snahou vytvořit prostor pro sdílení zajímavých zkušeností pedagogů a knihovníků. Tento semináře byl v pořadí třetím seminářem, které Centrum dětského čtenářství pořádalo v roce 2011.

Téma semináře nebývá v knihovnách až tak časté.  Myslím, že je to způsobeno nepodloženým strachem, který knihovny neustále vnímají, když se  mluví o televize, kinu, internetu a mladých čtenářích.

Jakoby se neustále očekával odliv čtenářů. Zatím málokdo vnímá, že je to možná cesta, jak si čtenáře do knihoven získat. Ukázat jim, že filmová adaptace může být prvním krokem k přečtení literární předlohy, která diváky - čtenáře, velmi často překvapí množstvím dalších rovin příběhu, které lze sledovat a rozvíjet. Tento seminář se snažil ukázat, že není čeho se bát. Jestli se to povedlo, dokáže až budoucnost v knihovnách a nabídce jejich aktivit.

Prvním lektorem semináře byl Mgr. Martin Jiroušek, filmový kritik z Mladé fronty, který přednesl příspěvek „Romantismus a upíři v knize a na filmovém plátně". Svůj příspěvek však ve své prezentaci nazval „Film, jazyk a literatura pro mládež". Tento název přesněji vystihoval obsah příspěvku.

Na úvod Mgr. Jiroušek představil krátký film Svatební košile (1978, režie: Josef Kábrt), který byl natočen k 125. výročí vydání Erbenovy Kytice podle balady z konce 18. století o kněžně Leonoře, která žila v Českém Krumlově. Jedná se o ukázkový převod literárního příběhu do filmového jazyka a zároveň ukázku cesty, jak přiblížit Erbenovu poezii „nečtenářům". Pro tento film byla zvolena forma animovaného příběhu, který šíře umožňuje uplatnit výrazové prostředky než hraný film. Zvolený žánr hororu také dokazuje tvrzení, že:

„Chceme-li zaujmout, je dobré ukázat kontrasty".

Videoukázka Svatební košile - příspěvek Mgr. Jirouška.

V další části příspěvku se lektor věnoval vymezení kinematografie, filmu a prostředků, které používají, aby si získali diváka - čtenáře.

Kinematografie (kiné + grafó) je snaha zachytit pohyb. Už v Antice věděli, že lidské oko se dá oklamat. Máme schopnost si domýšlet a hledat spojitosti. Principem filmu je spojení jednotlivých statických segmentů. Na základě toho je možné stanovit definici filmu číslem 24/1, tedy 24 snímků za sekundu, v případě němého filmu 16/1, v případě elektronických médií to je 25/1. Biograf (bio + graf) - záznam života (G. Méliés a první film Cesta na Měsíc, 1902 - adaptace několika literárních děl, včetně románu Julese Verna).

Promítání na filmové plátno se objevuje v průběhu 2. světové války, kde se projekce přesouvají do sálů, kde je v průběhu promítání tma. Filmové plátno vytváří hranici obrazu (rámování), tma v sále zabraňuje tříštění pozornosti diváka. Zároveň jde také o sdílení zážitků samostatně, ale i ve skupině. 

Pro filmový jazyk je velmi důležitý filmový pásek, který vymezuje, co je to film. Film je definován jako autonomní médium, které má svou historii, estetiku a jazyk. Prošel si složitým a rychlým vývojem, má své přesné zákonitosti.

Filmový scénář můžeme také vnímat jako literární útvar. K jeho napsání (mluvíme-li o zpracování literárního díla) vede autora znalost literární předlohy a její uchopení. Existuje však i cesta opačná, např. Stephen King dokončuje některá svá díla nejdříve pro filmový scénář a až později pro literární dílo.

Oba způsoby však stále narážejí na podmínku, že filmové zpracování by mělo být autonomní a schopné se prosadit i nezávisle na svém vzniku. V dnešní době to bývá často ale doprovázeno novými trendy ve filmovém průmyslu - 3D, 4D. Ty se sice objevily již dříve (1914), teď probíhá jejich masová propagace. 

Mezi nejdůležitější filmové záběry patří detail v nadlidském měřítku (na velikost filmového plátna) - makrodetail, polodetail, celek (celé postavy), velký celek (seznámení s rámcem příběhu). Avantgardní film však tyto pravidla překračují.  U filmů z filmových klubů proto bývají často běžné lektorské úvody, které mají za cíl uvést diváka do kontextu.

Příspěvek byl sice zaměřený jinak, než bylo uvedeno v programu, přesto jej považuji za velmi zajímavý. Vysvětloval, jaké výhody může být filmová adaptace proti literární předloze a na jakých pilířích staví.

Druhý příspěvek měl Mgr. Ing. Radomil Novák, Ph.D. z Pedagogické fakulty, Ostravské univerzity, a nesl název „Česká filmová pohádka 1989-2011". Ve svém příspěvku se věnoval analýze a interpretaci filmových pohádek za období 1989 až 2011.

Literatura nabízí filmu nepřeberné množství příběhů. A to je přesně to, co nás v pohádkách zajímá, jde nám o příběhy ukryté ve filmu. Filmová zpracování odráží naše hodnoty, názory a svět, ve kterém žijeme. 

„Pohádky jsou příběhy, které nám nastavuje zrcadlo naší doby".

Jako příklad lektor uvedl pohádku Pyšná princezna (Bořivoj Zeman, 1952) a srovnání Miroslavova a Půlnočního království, jako srovnání úspěšné budovatelské a kapitalistické společnosti. Je otázkou, jestli to tak opravdu je a zdali nám to, jako divákům, vadí, když příběh staví na základních pilířích pohádky - boj dobra a zla, pohádkové bytosti.

Oba lektoři se shodli, že v případě filmových scénářů, mluvíme také o literatuře. Těchto kvalit jistě scénář dosahuje, větší problém je však už v případě, když se tvůrci rozhodnout scénář pouze v malé úpravě vydat knižně. Zde je literární kvalita už zavádějící (např. Nemocnice na kraji města, Peklo s princeznou). Často se jedná jen o popis s vloženými dialogy. O něco lépe jsou na tom filmové scénáře, kdy si autor scénáře přizve k přepracování osvědčeného spisovatele, např. Ivonu Březinovou v případě příběhu Saxána a Lexikon kouzel (2011).

Důvodem vzniku filmové pohádkové adaptace bývá popularizace předlohy, „nová" interpretace pohádkového příběhu (nový pohled na dřívější jevy, něco jako aktualizace současnosti, např. princezna Aneta - jméno současné dívky), komerční úspěch, komunikace dospělého s dítětem přirozeným jazykem (společně strávený čas u pohádky a možnost vést diskuzi nad dějem a hrdiny), umocnění umělecké kvality předlohy, typ rodinné podívané, filosofický rámec (hodnotové vzorce společnosti, základní morální principy) anebo kombinace výše uvedeného. Ve většině případů však hraje roli filmový průmysl, tedy i komerce.

V České televizi se velmi osvědčily pohádkové neděle a sváteční pohádky, jedná se o fenomén české kultury.

Tendence ve filmové pohádce směřují ke klasickému nebo lidovému pojetí. V klasickém pojetí jsou zpracovávány díla předních pohádkářů (převyprávění, sběratelé), zástupci jsou Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny (adaptace Šípkové Růženky) nebo Jezerní královna (adaptace Labutího jezera), představitelem tohoto směru je např. režisér Václav Vorlíček. V případě lidového pojetí se jedná o ztvárnění lidového prostředí s rysy novelistické pohádky, např. pohádky režiséra Zdeňka Trošky - Princezna ze mlejna, Nejkrásnější hádanka.

Zdroje pohádkovým adaptací jsou buď české: Božena Němcová - Nesmrtelná teta (režísér: Petr Zelenka), Jan Drda - Z pekla štěstí (r.: Zdeněk Troška) nebo světové: T. Storm - Dešťová víla (r.: Milan Cieslar). Dále se objevují pokusy o původní autorskou pohádku: Anděl páně (r.: Jiří Strach), Peklo s princeznou (r.: Miloslav Šmídmajer), Císař a tambor (r.: Václav Křístek).

Základními znaky filmových pohádek jsou komerčnost (snaha propagovat), akčnost (souboje), problematická poetičnost (mísení tradičních lidových zdrojů a zdrojů novodobých, včetně populárních hitů, např. obsazení Karla Gotta jako herce), řemeslnost (prvoplánová, kýčovitá hudba), nestylovost (kopírování scén z již natočených pohádek).

V další části příspěvku deklaroval lektor svá tvrzení na ukázce z pohádek: Čert ví proč, Peklo s princeznou, Anděl páně, Nejkrásnější hádanka.

Posledním příspěvkem prvního dne bylo vystoupení Mgr. Kamily Přikrylové a Bc. Zdeňky Novákové, které prezentovaly knižní předlohy literárních děl z nakladatelství Jota. Tento příspěvek byl velmi osvěžujícím závěrem prvního dne semináře, i přesto, že se jednalo o komerční příspěvek.

Nakladatelství Jota působí na knižním trhu 21 let a dosud vydalo přes 1 000 titulů pro všechny věkové generace. V 90. letech se zaměřovalo převážně na tvorbu regionálně zaměřených katolických autorů. V současné době vychází 12 edičních řad, které zastupují pestrou škálu překladové i původní české literatury. Jota v současné době vydává tyto edice: Zlatá edice, edice Beletrie, edice Opravdové příběhy, edice Pro ženy s nadhledem, edice Javořice, edice Pro děti a mládež, edice Sherlock Holmes, edice Biografie (osobnosti a hvězdy), edice Populárně naučná, edice Literatura faktu a military, edice Cestopisy a poslední edicí jsou Průvodci.

Mezi nejslavnější literární tituly nakladatelství Jota patří především série C. D. Payne: Mládí v hajzlu nebo komiks Matta Groeninga: Futurama.

Prezentace nakladatelství Jota.

Poté, co lektorky představily  rámcově celou produkci nakladatelství Jota, věnovaly se titulům z její produkce, které byly zfilmovány, nebo se jejich adaptace v budoucnu chystá. Jsou to např. romány od Maureen Jennings: Případy detektiva Murdocha, Zdeněk Mahler: Muž, který přežil Lidice, Soukromé pasti, Slawomir Rawicz: Dlouhá cesta: Útěk ze Sibiře.

V případě literatury pro děti a mládež se jedná o titul Anne Plichot a Cendrine Wolf: Oksa Pollock, které se snaží konkurovat Harry Potterovi.

Na závěr svého příspěvku lektory z Joty nabídly posluchačkám z knihoven možnost získávat pravidelně novinky o aktivitách a nových knihách v nakladatelství.

25. října 2011

Druhý den byl zaměřený na praktické ukázky besed s využitím filmových ukázek. První příspěvek měla Marcela Hrabalova z Hudební knihovny Knihovny Jiřího Mahena v Brně, příspěvek nesl název „Muzikálová a filmová hudba". Program je určen žákům 2. stupně základních škol a středoškolákům. V besedě klade lektorka důraz na to, jak je hudba ve filmu důležitá. Upozorňuje žáky na tvůrce filmové hudby a kam až může hudební doprovod posunout děj příběhu. Dále se žáky diskutuje nad tím, jaký je rozdíl mezi filmem a muzikálem, co znamená soundtrack k filmu, jaké všechny informace můžeme vyčíst z bookletu k CD. Beseda byla doplněna řadou zajímavých ukázek z českých i světových muzikálů. Pořád ale platí, jak uvedla lektorka:

Hlavním cílem besedy není žáky zahltit informacemi, ale přivést je k hudbě a divadlu."

Druhý příspěvek přednesla Jarmila Létalová z Městské knihovny v Břeclavi. Představila besedu pro žáky 8. a 9. ročníků základních škol a středoškoláky s názvem „Anne Franková". V úvodu besedy dostanou účastníci pracovní list, ve kterém jsou vynechány některé informace, které v průběhu besedy žáci získají a mohou si je doplnit. Poté je puštěn dokumentární film, který trvá cca 30 minut a vypovídá o životě rodiny Anne Frankové. Celá beseda je poté doplněna ukázkami z knihy Deník Anne Frankové. Ukázky předčítají samotní žáci.

Jarmila Létalová - příspěvek Anne Franková.

Na lektorku navázala Bc. Ludmila Mičínová z Centra dětského čtenářství a Dětské knihovny Knihovny Jiřího Mahena v Brně, která posluchačům představila svojí besedu „Videostop". Beseda je založena na popularitě dřívější (současně na televizní stanici Barrandov obnovené) filmové soutěže. Besedu lektorka realizuje s dospělými klienty stacionářů, kteří si ji velmi oblíbili. Beseda totiž čerpá z témat, které tito uživatelů důvěrně znají a je poměrně variabilní pro přípravu. Ke každé otázce k filmu je vždy doplněna videoukázka, fotografie a několik zajímavostí z natáčení filmu. Ve většině případů se program Videostopu věnuje české filmové produkci.

Další příspěvek měla Bc. Helena Selucká, také z Dětské knihovny, která představila průřez zfilmovanými knihami pro děti a mládež za posledních 5 let. Filmový průřez byl seřazen dle hodnocení filmů v Česko-Slovenské filmové databázi. Filmem s nejnižším hodnocením byla přepis filmového scénáře Saxana a Lexikon kouzel, který v databázi získal hodnocení 12%. Na horní hranice, tedy 100%, se nepodařilo najít žádný film k dané tématice. Posluchači semináře měli možnost vstoupit do debaty k jednotlivým filmovým zpracováním a vyjádřit se, zdali se jim více líbil film nebo jeho literární předloha. Pokud to bylo možné, přinesla lektorka k ukázkám také literární předlohy.

Bc. Helena Selucká také uzavírala celý seminář posledním příspěvkem na téma Jules Verne. Jednalo se o besedu pro žáky 2. stupně základních škol. V besedě se lektorka snaží žákům přiblížit život a dílo Julese Verna z co nejvíce pohledů. Věnuje se dětství i dospívání Julese Verna, formování jeho lásky k cestování a dobrodružství, která se promítla zejména v literatuře, ale ne už tolik v osobním životě. Jules Verne ve svém životě zažil de facto pouze dvě dobrodružství. První, když jako jedenáctiletý chlapec utekl z domu a nechal se v přístavu najmout na loď jako plavčík (záhy ho otec našel a odvedl) a druhé, když jej jako dospělého před jeho domem postřelil neznámy muž (ukázalo se, že se jednalo o jeho synovce, důvody tohoto činu nejsou dodnes známy).

Součástí besedy byly také filmové ukázky zpracování děl Julese Verna. Mezi žáky je nejznámější animovaný seriál Willy Fog na cestě kolem světa (1991), který oslovil mnoho generací diváků a poslední zpracování předlohy s názvem Cesta kolem světa za 80 dní (2004). V případě druhého zpracování se však jedná o příběh, který v řadě bodů nekoresponduje s literární předlohou.

V rámci tohoto příspěvku se také rozpoutala diskuze nad dílem Julese Verna a jeho odkazem pro současnou generaci, včetně upravených literárních zpracování Ondřeje Neffa, která teď vycházejí v nakladatelství Albatros a ve kterých Ondřej Neff napravuje některé zeměpisné omyly, kterých se Jules Verne ve svém díle dopustil.

Seminář hodnotím jako přínosný.

Velké rozčarování přinesl první lektor, který se ve svém příspěvku odchýlil od stanoveného tématu, čemuž se nedalo dopředu zabránit, čímž ale zklamal velkou část posluchačů semináře, které zajímala právě upírská tématika ve filmových zpracováních. Takto se tématu dotkl jen okrajově ve svém příspěvku, prostřednictvím balady Svatební košile, a poté se tématu dotkla ještě Helena Selucká, která ve svém příspěvku hodnotila zpracování díla Stephanie Meyer: sága Stmívání a L. J. Smithové: Upíří deníky.

Seminář přinesl několik velmi zdařilých ukázek, jak mohou filmové adaptace (nebo jejich ukázky) umožnit žákům nahlédnout „pod pokličku" kinematografie, ale i samotné literatury a jejího dalšího uchopení (vizualizace, dialogy).

Myslím, že v dnešní době je právě toto cesta ke čtenářství dětí a mládeže.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback