Magor dětem

28. 9. 2008

Autor titulu: Ivan Martin Jirous

Žánr: poezie

Přebal knihy:

Popis knihy:

Knížku jsem nečetla, nedaří se mi ji sehnat. Jirousovy verše znám pouze z časopisů. Hledáte-li poezii pro děti, máte někdy pocit, jak říká klasik, že tak malé děti snad ani nejsou. Tyto verše patří k tomu nejlepšímu, co v současné dětské poezii u nás můžete najít. Ale posuďte sami.

Omlouvám se za dlouhé úryvky, ale tady se dílo chválí samo. Verše vznikly za složitých okolností. Jirous vypráví:

„Když mě zavřeli do Valdic, tak bylo Františce rok a půl a Martě, mladší dceři, půl roku.

Tenkrát jsem jí stihl akorát v postýlce udělat křížek na čelo a šel jsem.

Pak jsem je viděl až za rok, protože návštěvy ve Valdicích  byly povolený jednou za deset měsíců, a to na hodinu. Člověk je přitom nemohl ani pohladit, natož jím dát pusu. Táta byl pro obě holky jakási mytologická bytost“

 

Tak už hajej...

 

Tak už hajej Františko.

peřinku dáme na bříško.

Slepičky šly už spinkat taky,

utichl vír, spí i mraky,

broučci zalezli do jehličí.

Vzhůru jsou jenom andělíčci,

aby tě ohlídali v noci

na nadýchaném obláčku.

Dobrou noc, ty  můj miláčku.

 

Důležité upozornění: tato láskyplná stránka autorovy osobnosti je určena pouze jeho nejbližším. Ostatní znají jen tuto psanou formu. V běžném životě :

http://hippy.cz/forum.php?forumid=100&lang=cz

Úryvek z knihy:

Ptala se Františky Marta...

 

Ptala se Františky Marta:

„Máme zavřený vrata?

Nepolezou sem strašidla?

Venku je tma jak povidla.“

 

„Vrata jsou samý železo,

tudy k nám strašidla nevlezou.

Viděli by je kohouti

co sedí v jívě na proutí

 a jak by na ně kokrhali,

strašidla by se hrozně bály.“

 

„A tak mi řekni, a honem –

nemůžou spadnout komínem?“

„Tak z toho neměj vůbec strach,

spálili by se na tlapkách.“

„Ale Františko, pověz mi –

neschovaly se do slámy?“

„Jsou holý jak žížaly,

vosiny by je píchaly.“

 

„A nechce vylízt ze studny

ňáký strašidlo záludný?“

„V studni je zima a mokrý zdi,

tam žádný strašidlo nehnízdí.

Neboj se Marto, neměj strach,

můžeme zlobit v postýlkách.“

Začaly zlobit holčičky,

začly se hejbat pánvičky.

začly se otřásat pokličky.

 

Chytla se Marta Františky:

„Podívej se tam do jíšky!“

Z pánve,jak kdyby doutnalo,

žluté se oko koukalo.

 

Z bandasky ruka vylezla,

hubenej pařát, ruka zlá,

 

Odklopilo se poleno,

odkrylo bílé koleno

a do pekáče od jídla

plesknula něčí chodidla.

 

Na zdi jak visí lopata

koulí se hlava plešatá:

vtom průvan vyfouk zpod dveří

chomáč slepených kadeří.

Po vodě v kýblu ucho pluje,

poslouchá, boltec vystrkuje.

 

V uhláku pohnulo se uhlí.

ozvalo se tam: huhly, huhly,

já jsem strašidlo kuchyňský,

koukám se, jestli holky spí.

 

Pařáty modrý od šmolky

natáhnou se nad holky.

Holčičky  ani nedutaly,

zavřely očička  a hned spaly.

 

Strašidlo řeklo: „Máte štěstí!“

a zmizelo jak kapka v dešti.

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
30. 9. 2017

Chudáci děti, který se toto musí nazpaměť učit z čítanky. Myslím, že název "dětem" 99% procent dětí ocení záporně.

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback