Matěj Hollan: Kultura a město Brno

Dne 31. března 2016 byl hostem Katedry informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity zastupitel města Brna, zastupitel městské části Brno-střed a místopředseda hnutí Žít Brno, pan Matěj Hollan. Poutavě vyprávěl o kulturních potřebách i problémech města Brna.

Brněnský kulturní parlament

Brněnský kulturní parlament je obdobnou uskupení, které v Brně fungovalo v 90. letech. Na první schůzi, která se konala v červnu 2015, bylo hlavním úkolem přítomných zamyslet se nad tím, jak bude (a jak by mohla či měla) vypadat kultura ve městě Brně v roce 2025. Vzniklo 14 pracovních skupin, které se nad problematikou zamyslí. Jako výstup by měl být sestaven strategický dokument, kterým se město bude řídit v oblasti kultury i v oblasti sociální (investoři, školství, cestovní ruch, …).

 

Kulturní a kreativní průmysl

Podle Hollana do České republiky pomalu začíná pronikat názor, že kultura není jen „sypání peněz umělcům a trávení volného času“, ale že jde hlavně o kreativitu. Tím by se mělo zamezit odchodu talentovaných umělců do Prahy nebo do jiných (i zahraničních) měst. Kvalitní kulturou se pak zvyšuje prestiž města, zároveň jsou podporovány smysluplné aktivity Brna.

Co je tedy hlavním problémem? Hollan je toho názoru, že se nenapravuje stav z 90. let. Česká republika „nemá“ ministra kultury – lidé na tomto postu nejsou s kulturou nikterak spojeni, chybí např. ředitelé divadel apod. Důsledkem je pak to, že financování kultury je „pouze“ na městech. Stejně je na tom i Brno. 10 % z rozpočtu města je poskytnuto na kulturu (běžnou praxí jiných měst je uvolnění méně jak 5 %). Umělci i lidé působící v kultuře nejsou za svou práci řádně odměněni (zde Hollan uvádí příklad, kdy učitel ZUŠ má vyšší plat než filharmonik).

Matěj Hollan

Problematická je pak nízká částka, kterou stát přerozděluje v rámci svého hospodaření na kulturu do celé republiky. Pro srovnání uvádí částku 85 milionů, kterou stát rozděluje mezi filharmonie, sbory a divadla po celé ČR, a částku 800 milionů, která byla rozdělena na kulturu Brna z městského rozpočtu - a v příštím roce by se měla ještě navýšit (ne však na úkor jiných důležitých opatření, jako jsou např. opravy silnic apod.). Bohužel, i z oněch zmíněných 85 milionů jde většina prostředků na kulturu v Praze. Zde se Hollan neostýchá poznamenat, že by měl ministru kultury někdo říct, že je ministrem kultury celé republiky, nikoliv pouze Prahy. Veškerou vinu nesvaluje jen na ministra, ale i na hospodaření krajů. Nikdy totiž ve městě Brně nebude kulturní politika fungovat dobře, pokud se nepřičiní kraj, stejně jako stát. Možná by mohlo nechat se inspirovat okolními německy mluvícími zeměmi, kde se osvědčilo zapojit do financování kulturních institucí více organizací – zřizovatelů. Naše vláda o této možnosti sice ví, přesto se ji nesnaží prosadit.

 

Problematika zřizovaných a nezřizovaných institucí

Zřizovanými institucemi v rámci Brna jsou divadla (Národní divadlo Brno), brněnská hvězdárna a Knihovna Jiřího Mahena. Na tuto oblast kultury dává město většinu finančních prostředků. Peníze pak ale nezbývají na městem nezřizované instituce. Pro představu se jedná o (pouhých) 26 milionů z výše zmíněných 800 milionů pro městem nezřizované instituce. A opět stejný problém – pokud by se více zapojil stát a kraj, došlo by k navýšení rozpočtu, tím by se pozdvihla kultura a následně prestiž města.

 

Plánování infrastrukturní strategie Brna

Hollan se zmiňuje o dvou zásadních projektech, které by se měly v Brně realizovat. Prvním z nich je výstavba Kreativního centra v objektu bývalé káznice na Cejlu. Za komunismu tento objekt ztrácel využití, město ho následně chtělo prodat. Nyní se řeší, jak celý prostor využít, zda by se mělo vybudovat i pietní místo za oběti komunismu, mimo jiné básníky Rotrekla a Zahradníčka.

Druhým projektem je diskuze nad výstavbou Janáčkova kulturního centra (zatím pouze pracovní název). Mělo by se jednat o kvalitní koncertní sál. Tento projekt se podle Hollana trošku bije se strategií „více peněz do kultury“, protože nejen stavba, ale následně i její správa bude vyžadovat nemalé prostředky. Odhadovaná cena výstavby je totiž 1,3 miliardy. V roce 2013 byla vyhlášena soutěž, jak by měl koncertní sál vypadat, bohužel zatím zůstalo pouze u návrhů. Radní se rozjeli do zahraničí a nechali se inspirovat polskými, nedávno vystavěnými koncertními sály. Dosavadní situace v Brně je totiž tristní. Umělci zkouší se špunty v uších v prostorách se špatnou akustikou a finální verzi slyší poprvé krátce před premiérou.

Závěrem Hollan podotýká, že v Brně vedle sebe dlouhodobě fungují folklor, underground i literatura a toho by se mělo využít. Aby v sobě mělo Brno pro (nejen) zahraniční turisty i jiný potenciál, než návštěva vily Tugendhat.

 Zdroj titulního obrázku: http://www.zitbrno.cz/zastupitele/matej-hollan/.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback