Mezikulturní kompetence pro knihovníky aneb Jak na to (nejen) s cizinci

Za podpory Ministerstva vnitra a Ministerstva kultury České republiky a spolupráce Národní knihovny s neziskovou organizací Slovo 21, se 24. až 25. října uskutečnil kurz Mezikulturní kompetence pro knihovníky. Celý program byl organizován v Brně, v rekonstruovaném prostoru Brnooffice, konkrétně v Kabinetu 10.

Pro ty, kteří neznají Slovo 21: Jedná se o nevládní neziskovou organizaci, která začala působit v roce 1999. Její hlavní náplní je boj proti rasismu a xenofobii, napomáhání integrace Romů a cizinců do většinové společnosti a ochraňování lidských práv. Mezi aktuální kurzy, na kterých se podílí, patří Kurz Romové a instituce, Kurz mezikulturní kompetence a Multikulturní workshopy pro školy. Všechny zmíněné kurzy jsou akreditovány Ministerstvem práce a sociálních věcí. Původní Kurz mezikulturních kompetencí je koncipován pro zaměstnance státní správy a samosprávy, nicméně Slovo 21 kurz upravuje dle potřeb zúčastněných.

Lektorem či mentorem tohoto běhu kurzu byl Shumran Hafoudh. Jedná se o zkušeného lektora, který tento typ školení provádí již druhým rokem. Vzhledem ke svým životním zkušenostem a vzdělání má dobré předpoklady pro práci při integraci cizinců. Tímto tématem se profesně zabývá již pět let, a to formou asistence jak úředníkům, tak cizincům. V tomto směru lektoruje kurzy pro azylové pracovníky na přepážkách či již třetím rokem pracuje v rámci kurzu pro cizince Vítejte v ČR, kde je kladen důraz na práva a povinnosti cizinců spolu s předávanými informacemi odkazujícími na pověřené státní orgány a další organizace, na které se cizinci mohou obracet.

Kurz se nesl v komorním duchu deseti účastníků. Středeční den byl věnován tématu Kultura, čtvrteční pak oblasti Komunikace. Pro zpestření byli pozvání externí hosté, kteří vystoupili vždy odpoledne po hlavní části programu. Pro první den byl zvoleným hostem Tatiana Dumbrava, která působila v neziskové organizaci Nesehnutí. Pro druhý den setkání se stala hostem Kateřina Janošková z Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně.

Co jsou vlastně projevy kultury?

Středeční den byl tedy věnován tématu Kultura, porozumění, identifikace a odlišnosti. V rámci sdílení si účastníci uvedli, s čím se nejčastěji u cizinců v knihovnách setkávají:

     Hluk

     Neochota mluvit česky

     Nezdravení (menší sociální interakce)

     Rozdílná pozice mužů a žen

     Přímé jednání

     Překračování hranice vhodnosti (sdílnost osobních informací)

     Vztahovačnost (zneužívání postavení / původu)

     Srdečnost, dobrá nálada

     Vynalézavost

     Nepraktičnost

Jak je z přehledu patrné, účastníci pokrývají velké spektrum knihoven a každý se setkává s jinými uživateli. Jedná se o knihovníky specializované na práci jak pro menší knihovny, tak pro městské knihovny nebo také pro univerzitní. Zatímco v univerzitních knihovnách se s cizinci knihovníci setkávají především formou výměnného programu Erasmus, v městských knihovnách se jedná o cizince s trvalým pobytem v ČR nebo v integračním programu.

Pro správné uchopení tématu byla nastolena otázka Co jsou projevy kultury? Ty je možné rozdělit na projevy skryté a pozorovatelné. Nejen při komunikaci s uživateli je potřeba brát ohledy na kulturní zázemí druhé strany. Laicky je možné říct s ohledem “na co jsou zvyklí”. Není možné očekávat pochopení v případě frontálního (slovního) útoku na zvyky druhé osoby. Vždy je potřeba mít na zřeteli celé pozadí. Do šesti až sedmi let je nejintenzivnějším zdrojem zvyků a pravidel rodina. Rodina se pak pohybuje v určitém kulturním zázemí, které ovlivňuje samotnou výchovu dítěte. Toto zázemí nebo prostředí se skládá ze vzdělání, historie, životního prostředí i životní úrovně. Pokud je ve špatném stavu například vzdělání, bude to mít negativní dopady nejen na studenty, ale i na děti které v budoucnu takto vzdělané osoby vychovají. Nižší životní úroveň může mít také negativní vliv na jedince. Od určitého věku je jedinec již schopen reflektovat vlastní chování a může upravovat své návyky, názory a postoje. Proto jsou lidé značně individuální a i v určitém kulturním prostředí mohou uznávat jiné hodnoty. Uživatele tak nelze paušalizovat. Také je potřeba myslet na to, že se každý (i nevědomě) snaží o strategii, při které si zodpoví otázku Jak být úspěšnější? Tyto strategie pak mohou více či méně ovlivňovat i samotnou komunikaci či interakci.

Pro lepší pochopení kultury je možné se zaměřit na tzv. cibulový model. V jeho středu jsou hodnoty jedince nebo společnosti. Hodnoty nejsou viditelné, můžeme je pouze tušit ze vzorce chování či jednání. Plně viditelné jsou artefakty kultury, kam patří architektura, způsob oblékání, zdobení těla apod.

cibule

Dalším nástrojem, který nám umožní pracovat s uživatelem bez předsudků, je tvz. ledovec. Vychází z myšlenky, že to, co vidíme, je až vrcholem určitých procesů, které jsou nám skryté. Mezi skryté procesy patří výchova, životní úroveň, nastavená partikulární a univerzální pravidla apod. Pokud má jedinec od útlého věku stanovená určitá pravidla a zvyky, je potřeba počítat s tím, že bude mít tendence k jejich dodržování i v případě, že se nachází v jiném prostředí. V případě mezikultuního potkání je potřeba důrazně, ale asertivně vysvětlit “nová” pravidla a nezapomenout reflektovat, proč se uživatel chová tak, jak se chová. Pochopení pozadí jeho chování nám umožňuje lépe mu vysvětlit aktuální situaci. V komunikaci je potřeba upozadit svůj první dojem. Například neochota mluvit česky nemusí znamenat, že se uživatel nesnaží integrovat. Může mít strach z posměšků či být frustrován ze strachu, že si nerozumíme. Strach z vyloučení je přímo zakořeněn v našem těle. Spadá pod sociální oblast v Maslowově pyramidě potřeb. V případě studentů se jedná o fenomén sám o sobě a to nejen z důvodu věku. Jejich status je jiný než status člověka, který chce v dané zemi žít. Jejich potřeba se přizpůsobit místním pravidlům nemusí být tedy z principu tak vysoká.

pyramida

 

Po této teoretické části byl vymezen prostor pro externího hosta, který pracuje se svými zkušenostmi z praxe. Tatiana Dumbrava pochází z Moldavska a má rumunské občanství. Do České republiky se dostala na studia a již zde zůstala. Aktuálně v České republice žije již 10 let. Knihovny jako cizinka vnímala jako místo bezpečí. Vždyť se také jedná o nejvíce multikulturní prostředí – autoři z různých zemí jsou vedle sebe v regálu bez nejmenších potíží. Podobně je to se zbožím v supermarketu (vtip přímo od Tatiany). Ze své zkušenosti upozorňuje na obtížnost českého jazyka. Jedná se o jeden z pěti nejtěžších jazyků na světě. Jako cizinec se při malé praxi člověk necítí komfortně, není si jistý zda komunikuje srozumitelně a je velmi nepříjemné nebýt schopen vyjádřit své myšlenky. V tomto směru musíme jako pracovníci ve službách přemýšlet nad tím, že způsob mluvy nereflektuje inteligenci uživatele.

Tatiana dále podotkla, že přes vystudovanou vysokou školu cítí, že jako cizinka není brána jako odborník. Aktuálně figuruje jako interkulturní pracovnice a externí kouč pro mezinárodní školu. Zkušenosti také má z neziskové organizace Nesehnutí. Tato organizace se zabývá budováním komunit a propojování vztahů cizinců a místních obyvatel. Problematické pro toto setkávání bylo spíše najít ochotné Čechy než cizince. Organizovaná setkání pak končila vytvořením dvou skupin – Češi s Čechy a cizinci s cizinci. Na samotné akce spíše docházeli přátele organizace a lidé z podobné sociální bubliny. Tatiana tak vyhodnocuje “umělé” seznamování za neefektivní. Lidi nelze donutit se přátelit, mnohem lepší než sociální inženýrství je vytvoření prostředí, kde se mohou lidé seznámit přirozeně.

Tímto prostorem může být i knihovna a to jednak skrze akce, tak skrze akvizici vhodných knih. Jako příklad knihovny, kde k přirozenému setkávání cizinců a Čechů dochází, byla uvedena Moravská zemská knihovna. V rámci akcí pořádá přednášky expertů, promítání zahraničních filmů či čtenářské kluby. Propagace akcí bývá jak v českém, tak v anglickém jazyce. Cizinci tedy nemají pocit, že nejsou zváni. Společné prostory knihovny se přímo nabízejí pro doučování a setkávání. V knihovně se pak pohybují lidé různých sociálních bublin. Knihovny mají tedy příležitost oslovit a pomoct integrovat cizince především směrem k vytváření programů a nákupu knih v cizím jazyce. Pokud cizinci nebudou mít co si v knihovně přečíst, nebudou mít velký důvod do ní chodit. Touto částí byl ukončen program středečního dne.

A komunikace?

Druhý den kurzu byl odstartován rekapitulací dne předchozího. Došlo na připomenutí konceptu ledovce. Tento den byl věnován tématu Komunikace. K uvedení tématu došlo formou brainstormingu zúčastněných. Za nejzajímavější zaznělé pojmy považuji emoce, dynamiku, první dojem, informace a pach. Z výběru je možné pozorovat, že účastníci nad komunikací nepřemýšleli jen v rovině dialogu. Komunikaci naopak považují za neustálý proces, při kterém si vyměňujeme informace se svým okolím.

Z hlavního bloku vyplynulo několik důležitých poznatků. V komunikaci máme vždy tendence reagovat tak, jako v minulosti (v podobných situacích). V dialogu je vhodné se vyhýbat sociálním tématům, patří mezi nejproblematičtější. Témata týkající se peněz, rodiny nebo náboženství mohou proces komunikace plně zablokovat a již nebude možné uživateli vysvětlit, co je potřeba. Během dialogu je zapotřebí nahlížet i na neverbální signály, které nám prozradí jak se uživatel cítí. V případě řešení komplikované situace může pomoci nastavení zrcadlení pocitů. Místo vkládání svého názoru můžeme otevřít prostor pro plné vyjádření druhé strany. V praxi takové výroky vypadají formou kdy nepoužijeme “Jsi naštvaný”, ale “Já cítím, že jsi naštvaný”. Dáváme tak najevo pochopení citů toho druhého. Kromě prostoru pro vyjádření pocitů je nutné umožnit uživateli identifikaci vlastních potřeb.

V další částí čtvrtečního programu došlo na externího hosta, Kateřinu Janoškovou. Jedná se o knihovnici působící v Masarykově veřejné knihovně ve Vsetíně. Tato knihovna funguje jako komunitní centrum a zpřístupnila své prostory pro kurzy češtiny, které pořádá Centrum pro integraci cizinců. Knihovnu navštěvují především cizinci z Vietnamu, Mongolska, Kazachstánu a Ukrajiny. Pořádá speciální exkurze pro cizince rozdělené dle jazyka a i samotná propagace je vytvářena formou letáčků v několika jazykových mutacích. Knihovna také přizpůsobuje knihovní fond, co se knih v daných jazycích týče, tak doplňováním učebnic českého jazyka. Přirozeným způsobem díky takové činnosti napomáhá k integraci cizinců a zároveň zvyšuje svou důležitost v komunitě. Vsetínská knihovna se také zaměřuje na akce, mezi které spadá projekt Živá knihovna. Při této akci jsou pozváni lidé z více či méně vyloučených sociálních skupin, kteří jako “živé knihy” vyprávějí svůj příběh a pomáhají tak svým “čtenářům”, tedy návštěvníkům, kteří mohou pokládat různé dotazy dle vlastní zvědavosti, překonávat pomyslné sociální propasti. Dále pořádá tématické výstavy, například “Všichni jsme z jedné planety”. Cestopisné besedy jsou pak zahrnuty akcí “S knihovnou na cestách”. Aktuálně pracuje na formátu Rodina odvedle, při kterém dochází ke společné večeři cizince a místního obyvatele. Kateřina dbá především na to, aby se knihovníci při práci s cizinci obraceli na odborníky na dané menšiny. Předchází se tak nedorozumění z důvodu kulturních odlišností. Případně je považováno za vhodné mít po ruce pro takové situace tlumočníky.

V závěru kurzu byly uvedeny důležité instituce, které mohou nejen knihovnám pomoci při organizování akcí pro cizince nebo jejich začlenění do běžného chodu knihovny. Adresář na nevládní neziskové organizace schraňuje přímo Ministerstvo vnitra České republiky.

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback