Milan Gelnar: "Časem nastane doba, kdy čtečka e-knih bude tak levná, že se bude přikládat k plenám nebo k sucharům."

Milan Gelnar

Nakladatelství Argo bylo založeno před devatenácti lety. Můžete zabrousit až do samých počátků, kdy jste nakladatelství zakládal? Vy jste stál u jeho zrodu, je to tak?

Zakládali jsme ho se spolužákem z fakulty v roce 1991, teď už si nepamatuju měsíc, ale bylo to v restauraci Na Hřebenkách a on přišel s nápadem založit společnost, která bude mít nejrůznější portfolio činností. Neměli jsme ale žádné peníze do rozjezdu, tak bylo nejjednodušší začít s vydáváním knih, protože byť jsme o tom nevěděli nic, tak to nestálo  mnoho financí a taky náš kamarád Lubor Maťa v té době rozjížděl něco jako knižní distribuci. V prvopočátcích to bylo na různých stanicích metra, kde prodával Respekt a k tomu si postupně přibaloval knížky.

Jaký je váš vztah k nakladatelství - ať už osobní nebo pracovní?

To se postupně vyvíjelo, od začátku, kdy člověk všechno dělal metodou pokus omyl, až po tu rutinu... V jednu chvíli zjistíte, že už si všechny knihy, které ten rok vydáte, neprohlídnete tak pečlivě jako na začátku, že už z některých třeba nemáte až takovou radost. Neříkám, že by mě úplně opustila, ale po těch zhruba devatenácti letech je to samozřejmě víc řemeslo než zábava.

Ale pořád je to povolání, které jsem rád, že jsem si vybral, nebo které si do jisté míry vybralo mne. A moc si vážím toho, že to můžu dělat, je to takovéto svobodné povolání.

Kdyby vám někdo na začátku řekl, že budete vydávat díla Woodyho Allena, Bety McDonaldové, Umberta Eca, Dana Browna, věřil byste mu?

Když jsme začínali, tak Dana Browna nikdo neznal, ty tři ostatní ano, ale ono to je všechno postupné. My jsme začínali díly volných autorů. První kniha, se kterou jsme začínali, byl Meyrink, potom to byl Kafka nebo takoví ti „jistě mrtví" autoři, u kterých jsme nemuseli platit autorské poplatky. Vyřídili jsme překladatelská práva a někdy ani to ne, když ten překlad byl letitý. To byl třeba případ toho Meyrinka - Anděl západního okna - naše úplně první kniha.

A postupně, jak jsme se začali rozkoukávat a začali jsme i přibírat nové kolegy, jsme jednu dobu (což se z dnešního pohledu ukázalo jako chybný předpoklad) začali vydávat pouze nejlepší díla slavných literátů - to už tam určitě spadal i ten Woody Allen. To se pak ukázalo jako nepříliš života schopná cesta. Takhle jsme třeba mohli vydávat celého Irvinga, jenže Svět podle Garpa už byl vydaný, tak jsme si vybrali druhou (podle mě jeho nejlepší knihu ) Owena Meanyho, a ty další jsme nechali ležet. Dneska by se nám samozřejmě celý autor hodil do portfolia, ale prostě už je to jinak.

Takže nakonec jsme došli k tomu, že nebudeme vydávat nejlepší knihy od nejlepších autorů, ale třeba i ty, ke kterým jsme měli nějaký vztah.

Ale museli jsme se také začít živit, protože nakladatelství bytnělo (dneska je nás kolem 25 a distribuce Kosmas, se kterou jsme provázáni, má taky asi 100 lidí). Když to řeknu úplně cynicky, tak se snažíme i knihy, které jsou tzv. jen na kšeft a ne z lásky, dělat aspoň pořádně.

Vaše knížky jsou výborně graficky zpracované, jsou v neobvyklých formátech, na kvalitních papírech. Je to třeba nějaký váš způsob boje proti nekvalitním kopiím či nelegálnímu šíření obsahu knih po internetu?

To určitě ne! Každopádně to není druh boje proti tomu, že na internetu je možno si stáhnout spousty našich knížek nelegálně. Spíš je to tak, že se sešli lidi, kteří ještě ty knížky dělají tak jako „postaru" nebo „poctivě". Ono je to docela problém při tom, jak náklady jednotlivých knih padají dolů. Třeba je složité lavírovat mezi papíry. Nedá se říct, že bychom dělali na nejkvalitnější materiály, ale v Čechách na nejkvalitnější papíry nedělá v podstatě nikdo. To si můžou dovolit velké země jako je Německo a Anglie a další, kde jsou náklady třeba nesrovnatelně vyšší než u nás. Ale snažíme se, aby v rámci možností knížky vypadaly tak, abychom se za ně nemuseli stydět a líbily se nám. Ne vždy se to povede, podotýkám .

Řada vašich knih je kladně hodnocena na nejrůznějších soutěžích, ať už českých nebo zahraničních. Získávají prestižní ocenění, myslíte si, že je to způsobeno tím, že se o ty knihy staráte víc než ostatní nakladatelství? Že chcete, aby vypadaly líp?

Já bych řekl, že už máme za sebou takovouto éru, kdy jsme pobírali nejvíc ocenění, což bylo tak kolem roku 2000. To bylo způsobeno zřejmě tím, že jsme buď dělali nejlepší knihy, nebo jsme neměli v tu dobu konkurenci, nebo možná proto, že to byla móda, nevím... Výtvarných ocenění v poslední době příliš nedostáváme. Každý rok se umisťujeme v Nejkrásnější knize, ale často je to teď tak, že místo prvního místa dostaneme druhé, třetí nebo bramborovou placku (pořád je to samozřejmě skvělý). Důležité je, že vždycky získáme nějaká ocenění za kvalitu překladu, protože naše nakladatelství je tak z devadesáti procent živo či založeno na titulech, které jsou překládány z cizích jazyků. Je tedy i nabíledni, že tady z té oblasti občas něco dostaneme.

Mezi knihami, které u vás vyšly, je určitě i řada vašich „splněných snů". Je nějaká kniha, u které jste mimořádně hrdý na to, že vyšla právě u vás?

Je jich určitě víc. Jsem rád, že se nám podařilo na podruhé oživit a nastartovat vydávání díla Cormaca McCartyho, kterého jsme kdysi vydali pokusně - dvě knihy Všichni krásní koně a Hranici - a ty knížky se neprodávaly příliš dobře. Tehdy jsme ho s těžkým srdcem odložili a pak, když dostal Pulitzera za Cestu a byla natočena „Tahle země není pro starý", tak byl jeho návrat velmi úspěšný. Takže teď si můžeme dovolit překládat i jeho těžce stravitelná díla. A z toho mám radost.

Potom z těch uměleckých knížek jsem rád, že jsme třeba vydali Toyen a Štýrského nebo Sutnarův Katalog k výstavě. Vlastně každý rok jsem rád za spoustu knížek. Veškeré naše historické řady (byť se nedá říct, že bych si v těch knihách příliš početl), mají smysl nejen pro studenty, ale vůbec do budoucna.

Jaký je vztah vašeho nakladatelství k trendu současné knihy - audioknihám?

Spolupracujeme s Tympánem, které se nám líbí (to dělají dva zběhlí architekti - mám k nim blízko, protože sám jsem zběhlý stavař ;-)) a dělají to dle mého názoru velice dobře. Takže s nimi děláme nějaké naše knihy různou formou spolupráce - participujeme například tím, že máme práva nebo že zařizujeme práva na ty knihy, ze kterých má být audio. A spolupracovali jsme i s dalšími, třeba s Audiostory.

Audioknihy mají jednu velkou nevýhodu - u většiny těch knížek se náklady vrací velice pomalu anebo vůbec ne díky pirátství.

Je velice snadné hned druhý den poté, co audionahrávka vyjde, si ji někde stáhnout zdarma. V podstatě v konečném důsledku by to mohlo pouze vést k tomu, že nikdo nic nebude vydávat, protože se mu to prostě nevyplatí. Tympánum je z produkce cca dvaceti audionahrávek na nule tak se čtyřma, pěti, zbytek, i díky krádežím, se pohybuje někde pod psa.

V Brně je v poslední době populární scénické čtení Listování. Herci, kteří Listování inscenují, ztvárnili i některé vaše tituly. Viděl jste Listování, jaký k němu máte vztah?

S okruhem herců z Listování se známe. Podle mě je úplně skvělá věc, že někoho napadlo takhle pojmout čtení. Od nás dělali, dá se říct, poměrně hodně titulů, za což jsme velmi rádi, takže děkujeme Listování za to, že je, že nás propaguje a myslím si, že to dělají fakt dobře!

Máte nějaké preferované způsoby propagování knihy? Nebo nějaké způsoby marketingu, kterými se odlišujete od svých konkurentů?

Že bychom se odlišovali se moc říct nedá. Protože vždycky někdo něco udělá, tak se po něm ostatní poopičí nebo zjistí, že se nějaká cesta ukázala jako dobrá. Možná, že jsme kdysi dávno začali jako první umisťovat plakáty na knihy do metra, což se velmi rychle naučili i ostatní a dneska to není žádná výjimečná propagace.

Tahle branže se spíš v českých poměrech potýká s tím, že vzhledem k nákladům knížek, které jsou dneska kolem dvou tisíc výtisků (spíš míň), tak na propagaci těch „obyčejných" titulů nemáte žádné peníze. Jste zcela závislí na tom, že novinářům rozdáte recenzní výtisky a pak už se můžete prostě jen modlit, zda se o tom někde někdo zmíní anebo ne. Jsou teda i tituly, které se propagují nějak samy - stane se jednou dvakrát do roka, že se nějaká kniha bez masivnější propagace dostane mezi lidi - rozkřikne se, že je to dobré a ten základní náklad vyprodáte a třeba děláte dotisk. Ale je fakt, že oproti dobám minulým, se musí knihy propagovat mnohem více, asi jako každé zboží.

A platí to i u známých autorů? I Známé autory musíte propagovat nebo ti se prodávají sami?

Tak do jisté míry se prodávají sami, ale vlastně je to spojená nádoba - pokud nebudete propagovat známé autory, na které zrovna navíc paradoxně máte peníze, tak se budou zcela jistě časem prodávat méně.

Nejlepší je, když od jednoho autora máte třeba větší počet výtisků na trhu, protože můžete trochu kalkulovat s tím, že když propagujete novinku, tak se s tím trošku sveze i backlist.

My třeba příští rok budeme vydávat od Umberta Eca Pražský hřbitov. Kolem toho určitě budeme dělat kampaň a je úplně jasné, že se díky tomu prodá v tom roce i víc jeho starších titulů.

Jaký byl váš nejvyšší startovní náklad knihy, kterou jste kdy vydali?

To bylo asi sto tisíc najednou a byl to Dan Brown.

A prodal se?

Prodal.

Proniká vliv internetu a nových médií i do vašich marketingových strategií?

Tak to není asi přímo otázka na mě ... ale určitě! Využíváme Facebook, využíváme nejrůznější postupy - takže v zásadě ano!

Pronikají i do chodu vašeho nakladatelství trendy ve vydávání knih? Mám na mysli třeba self-publishing.

Rozhodně tuto službu neposkytujeme. Často nás někdo osloví, jestli mu vydáme knížku „na klíč", ale my na to nemáme ani čas ani chuť. To prostě jde mimo nás. Máme před sebou neustále nabalených asi tak 300 rozpracovaných titulů, které musíme jako ten pověstný hovnivál nějak zpracovat, vydat, opečovat, pokusit se, aby nezapadly v záplavě dalších novinek. Takže máme spoustu práce sami s vlastní činností.

Blíží se Vánoce. Myslíte si, že Češi najdou pod stromečkem čtečky elektronických knih? Myslíte si, že už letos to bude populární dárek?

Asi nastane časem doba, kdy čtečka bude tak levná, že se bude přikládat k plenám nebo k sucharům (skoro bych to tak viděl) - neříkám, že to tak bude brzy, ale určitě není ta doba, kdy čtečka bude naprosto běžné, dostupné zboží v ceně pár stokorun na trhu.

Jediná moje obava je ta, že jak jsme zvyklí krást hudbu a další věci, že budeme krást i tištěné slovo, což může vést k tomu, že spousta místních autorů nedostane ani tolik peněz, kolik by dostalo za tištěné vydání. Já asi budu těžko schopný držet si takový ansámbl lidí, jaký si držím a může to vést k tomu, že vlastně knihy můžou být paradoxně hůř ošetřené, protože se do toho zkrátka třeba nevyplatí investovat peníze. Pokud by náklady tištěných knih spadly dejme tomu na polovinu (pod tisíc vydaných a prodaných výtisků), tak knížky budou drahé.

Zatímco v Americe si to poměrně pochvalují, protože přes devadesát procent trhu obstarává Amazon se svou čtečkou Kindle, kde si nemůžete jednoduše data ze čtečky stáhnout, ukrást či číst jiným způsobem, tak tady bude asi na trhu po celé Evropě nejrůznější množství nejrůznějších systémů čteček a nezajištěné formáty - prostě věc, která se dá potom velmi snadno, stejně jako hudba, stahovat takzvaně bez poplatků a může to vést k takovýmhle neblahým koncům. Sice každý, kdo něco napíše, si to bude moct vydat, ovšem to neznamená, že se tím zvedne kvalita. Zastavím-li se u někoho konkrétního, tak například King poskytl zadarmo (nebo za to, co mu kdo dá) nějakou svou literaturu a myslím, že splakal nad výdělkem.

Myslíte si, že je reálné, že vy sami byste se zaměřili na vydávání elektronických knih?

Já myslím, že nám nic jiného nezbude. Ale zatím to budeme v první fázi dělat přes Kosmas, který chystá spuštění svého portálu někdy na březen. Teď připravujeme vydat nového Miloše Urbana, vyšel by knižně plus elektronicky ve stejnou chvíli a potom jeho backlist (neříkám, že všechno, ale něco ano). Potom taky Emila Hakla. Často není možné knihy šířit elektronicky, protože k tomu nemáme oprávnění a získat ho je mnohdy nemožné, protože za poplatek, který by se od nás majiteli práv poskýtal, nezvedne ten majitel ani pero k podpisu.

A jak máte s autory smluvně ošetřenou autorskoprávní problematiku vydávání elektronických knih?

V nových smlouvách jsme si dodali klauzuli s autory i s překladateli, že odměna, kterou dostávají, se vztahuje i na elektronické knihy.

Co se týká šíření knih po internetu, napadá mě ještě otázka, jaký máte vztah ke službě GoogleBooks? Grada zde například umisťuje jak starší tituly, tak teď už i nové a říká, že jim to v prodeji pomáhá.

K téhle službě asi žádný vztah nemám, protože úplně nevím, v čem by nám to mělo pomoct. Grada tam asi dává příručky o stavbě krbu. Kdybych měl možnost stáhnout si něco o stavbě krbu na internetu, tak si to pak nekoupím od Grady.

Když vařím a chci nějaký recept, tak se podívám na internet, tam si ho stáhnu, vytisknu a už si nemusím kupovat kuchařku.

Nevím, jestli si u krásné literatury čtenář na GoogleBooks nejdřív přečte pár drobných úryvků z díla toho a onoho spisovatele a pak se rozhodne knihu koupit.

Mám jednu otázku, která mě vážně zajímá, byť možná bude znít trochu divně - jak se správně vyslovuje jméno brazilce Paula Coelha?

[Paulo Koelju] Pavel Králík v češtině :-).

A máte rád jeho knihy, čtete je všechny?

Vztah k tomuto autorovi se samozřejmě také vyvíjel. Ze začátku jsem četl všechny jeho knihy, teď už to spíš jen prolistuji, abych věděl, o čem jsou. Ale není to tak, že bych každou z jeho knížek přečetl úplně celou. Je pro nás důležitý autor, protože sice řada novinářů se svého času ošklíbala nad kvalitou toho, co píše, ale přitom si nemyslím, že by to bylo až tak literárně nezajímavé. Každopádně je to prostě autor, který je pro spoustu čtenářů nesmírně důležitý, protože jinak by ty prodeje byly těžko takové, jaké jsou.

Potěší vás, když vám někdo daruje knihu?

No, mě se to paradoxně už dlouho nestalo. Třeba s Viktorem Stoilovem z Torstu si knihy měním a s dalšími nakladateli vlastně taky, takže u mě je to takový víceméně barterový obchod. A že bychom si doma darovávali knihy, se opravdu moc neděje. Stejně si jich domů nosíme spoustu, vždycky když něco vyjde, což teď před Vánoci vychází třeba pět knížek denně. Takže vlastně pořád nosím domů nějaké knížky.

Už je nemám kam dávat a vůbec, už aby tady byly jen elektronicky.

Jak je rozsáhlá vaše osobní knihovna? Počítal jste to někdy? Máte vůbec představu, kolik máte doma knih?

Pár tisíc svazků to bude.

A máte na ty knihy vyčleněnou nějakou speciální místnost? Nebo jsou tak všude po bytě...

Jsou tak všude a na chalupě. Tak jako se to povaluje, jak mrchy, kde to jde.

Navštěvujete nějakou knihovnu?

NIKDY.

Ani v minulosti?

Ne. Jako dítě určitě ano, ale v podstatě knihovnu jsem nikdy moc nenavštěvoval, protože nemám rád ohmatané knihy jinými lidmi. Mně teda vadí máloco, ale ušmudlané, „vošmatlané" knihy zabalené v podivném igelitu nemusím. To mám radši svý. Nebo z antikvariátu, tam mi to nevadí.

A máte vůbec čas na takovéto čtení pro zábavu?

Občas čtu, ale určitě ne tolik jako dřív. Nejvíc jsem toho asi přečetl kolem střední a vysoké. Nevím, kolik toho přečtu za rok, ale maximálně do deseti knížek. Bývalo to mnohem lepší. Teď si poměrně vybírám a leccos rozečtu, ale pak už to nedočtu.

A moje poslední otázka - čeho si nejvíc vážíte na své práci?

Svobody a volného času. A možnosti rozhodovat sám za sebe o tom, co budu dělat.