Myšlenky na černou krabičku

Začalo to nadšením, časem se to měnilo na různé odstíny hrůzy a frustraci z nedostatku času, a skončilo to prozatím u pocitu částečné spokojenosti a nervozity, co vy na to. A protože cesta k téhle fázi byla nesmírně dlouhá a trnitá, chceme vám o ní vyprávět, ať z toho taky něco máte.

Začali jsme před rokem, na výjezdu k APLS projektům v Křižanově. Náš tým spojila myšlenka na studijní materiály na KISKu. Chtěli jsme, aby se změnily. Ptali jsme se vás, studentů KISKu, jak si představujete ideální studijní materiály a přemýšleli, co bychom s tím mohli dělat. Scházeli jsme se spolu, s vámi, s vyučujícími, zkoumali jsme různé pohledy, názory, ale i překážky. To vše jsme zpracovali do pořádně dlouhého manuálu a následně ho předali vyučujícím. Protože studijní materiály jsou jejich práce. Nebo ne?

V tu dobu jsme si říkali iSchoolers a na konci podzimu jsme si marně lámali hlavu nad tím, co dalšího bychom mohli pro lepší studijní materiály udělat.

V tu dobu jsme si říkali iSchoolers a na konci podzimu jsme si marně lámali hlavu nad tím, co dalšího bychom mohli pro lepší studijní materiály udělat. Propadli do lehké podzimní deprese a nebýt shody náhod, které vedla ke změně našeho mentora, těžko odhadovat, na čem bychom pracovali další semestr. Koncem listopadu jsme si nadělili předčasný vánoční dárek: úžasný nápad – vytvoříme novou pomůcku ke studiu, jaká tu ještě nebyla! Protože ani my nechceme u učení usínat.

Rádi si hrajeme. Přesto, že žijeme v digitální době, jsou nám blízké hry nejen počítačové, ale také ty offline – karetní, deskové, ty, které si můžeme zahrát s přáteli. A u takových her se dá leccos naučit, případně vydolovat z paměti. Co takhle vytvořit nástroj k učení, který nebude závislý na připojení k internetu, stavu baterie mobilního zařízení nebo tabletu, vydrží pár let (možná desítky) a bude sdružovat lidi? Dobré, ne?

Náš plán byl rozhodně ambiciózní: bude to hra primárně pro vysokoškolské studenty ISK, která bude zábavná a zároveň pořádně vzdělávací.

Jaké byly reakce okolí? Většinou nevěřícné a šokované: pár palců nahoru a několik velmi udivených pohledů nad tak velkým soustem. Přiznáváme, občas jsme se tím nechali trochu strhnout a propadali jsme nejistotě, zda to doopravdy můžeme zvládnout. Naštěstí jsme měli nejlepšího možného mentora, který nás vždy podržel, dodával nám odvahu jak to jen šlo, byl vždy optimistický a dovedl nás "nakopnout" tím správným směrem, když jsme to potřebovali. Díky tomu jsme se se zápalem pustili do usilovné práce.

A jak jsme se s tím vypořádali? O tom zase příště. ;-)

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback