Mýty o distančním vzdělávání

Ve čtvrtek 17. října proběhla další přednáška v rámci podzimního běhu Bloku expertů, který pořádá Kabinet informačních studií a knihovnictví (KISK) na půdě Filosofické fakulty Masarykovy univerzity. Pozvání tentokrát přijala Lucie Rohlíková, která působí na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, konkrétně na pracovištích Katedry českého jazyka a literatury a Ústavu celoživotního vzdělávání. Svou přednášku nazvanou „Mýty o distančním vzdělávání“ koncipovala jako představení dvanácti konkrétních mýtů či klišé, které shromáždila od roku 1999, od něhož se, jak sama uvádí, věnuje právě problematice distančního a e-learningového vzdělávání.

Záznam live bloggingu najdete jako obvykle v Blogu z bloku.

Prezentaci k přednášce najdete na Slideshare KISKu.

Lucie Rohlíková: Mýty o distančním vzdělávání from KISK on Vimeo.

Mýtus č. 1 - distanční vzdělávání je méně zajímavé téma než e-learning

Úvodem přednášející objasňuje, co je distančním vzděláváním myšleno. Opírá se o definici Memoranda o otevřeném a distančním vzdělávání z roku 1991, která praví, že „distanční vzdělávání (studium) je „… jakákoliv forma studia, kde student není pod stálým či bezprostředním dohledem tutorů, nicméně využívá plán, vedení a konzultace podpůrné organizace (vzdělávací instituce) …”. Pro zájemce o studium této oblasti zmiňuje cizojazyčné ekvivalenty pojmu a také objasňuje akronym „ODL“, který je zkratkou slov „Open and Distance Learning“, která můžeme přeložit do českého jazyka jako „otevřené a distanční vzdělávání“.

 

Mýtus č. 2 – distanční vzdělávání je „contradictio in adjecto“

„Contradictio in adjecto“ je latinský pojem označující „vzájemnou negaci dvou složek výrazu“, což poukazuje na další mýtus, který přednášející spatřuje v názoru, že distančně vlastně není možné vzdělávat, protože chybí studující, pedagog a učivo na jednom místě a v jednom čase. Lucie Rohlíková ujišťuje, že distanční vzdělávání možné je, nicméně je nutné zohlednit možné bariéry – vzdálenost prostorovou, časovou, sociální, psychologickou či kulturní. Pokud má moderní distanční vzdělávání efektivně fungovat, pak se neobejde bez podpory tutora, využití internetu a dalších technologií.

 

Mýtus č. 3 se v přednášce neobjevil, Lucie Rohlíková rovnou pokračovala mýtem následujícím.

 

Mýtus č. 4 – distanční vzdělávání je nová forma studia, je s ní dosud málo zkušeností

Přednášející oponuje, že distanční vzdělávání není zdaleka tak novou formou studia, jak se běžně předpokládá. Počátky distančního vzdělávání sahají až do roku 1840 (korespondenční vzdělávání), rokem 1993 pak začíná rozvoj vzdělávání on-line. Kolem roku 2000 se stává předmětem obrovského zájmu tzv. e-learning, vzniká veliké množství nejrůznějších kurzů, bohužel často na úkor kvality obsahu i zpracování. Postupně se situace stabilizuje, na scénu přichází tzv. blended learning, který je založen na vhodném kombinování prezenční a distanční formy studia.

 

Mýtus č. 5 – distanční vzdělávání je jen přejmenované dřívější dálkové studium

Uvedený názor přednášející vyvrací konstatováním, že dřívější forma vzdělávání označovaná jako „dálkové studium“ sestávala z prezenční účasti na večerních nebo víkendových přednáškách doplněných o domácí samostudium. Naproti tomu distanční vzdělávání je řízené samostudium, které zahrnuje zapojení učitele, jenž pomáhá studentům dosahovat stanovených studijních cílů.

 

Mýtus č. 6 – největší výhodou distančního vzdělávání je flexibilita

Flexibilita je obecně považována za jednu ze základních výhod distančního vzdělávání, nicméně se může stát také jeho negativem. Problémem může být nevhodné prostředí, např. rušné prostředí domácnosti, ve kterém student nebo dokonce vyučující (tutor) pracuje.

 

Mýtus č. 7 – distanční vzdělávání úspěšně absolvuje jen velmi málo studentů

Sedmý mýtus považuje Lucie Rohlíková za částečně pravdivý. Skutečnou příčinou však nemusí být nutně distanční forma studia samotná jako spíše nepochopení kompetencí cílové skupiny nebo technické potíže, které se pro studenty mohou stát bariérou pro účast nebo dokončení distančního kurzu.

 

Mýtus č. 8 – distanční vzdělávání je méně kvalitní než prezenční

Přednášející se pokouší tento mýtus vyvrátit výčtem principů, za jakých distanční vzdělávání funguje. Jsou to:

  • sebevzdělávání – mysleme na studenta, který bude kurzem procházet,
  • individualizace – aplikovat postupy podporující individuální přístup ke studentovi,
  • interaktivita – nespoléhat se pouze na statické materiály,
  • využití multimédií – vybírat kvalitně, nezahltit studujícího.

 

Mýtus č. 9 – při přípravě distančních kurzů je třeba učivo zestručnit a zjednodušit

Uvedeným postojem se bohužel mnoho tvůrců distančních kurzů opravdu řídí. Lucie Rohlíková zdůrazňuje, že „distanční vzdělávání … je silně závislé na didakticky kvalitním návrhu materiálů, které musí nahradit interaktivitu mezi studentem a vyučujícím“ (Memorandum o otevřeném a distančním vzdělávání, 1991). Nelze tedy jít cestou zjednodušování obsahu.

 

Mýtus č. 10 – distanční vzdělávání není vhodné pro výuku praktických dovedností

Přednášející s uvedeným tvrzením částečně souhlasí, ale zdůrazňuje nutnost aplikovat rozdílné přístupy pro naplnění specifických potřeb konkrétního kurzu. Zjednodušeně řečeno, je nutné vždy vyzkoušet, zda zvolený přístup nebo metoda distančního vzdělávání v konkrétním případě funguje či nikoliv.

 

Mýtus č. 11 – při distančním vzdělávání se ztrácí kontakt učitele se studentem

Dle vyjádření přednášející se jedná o mýtus, který je vlastní právě pedagogům. Lucie Rohlíková tvrdí, že pokud se opravdu ztrácí kontakt učitele se studentem, pak se nejedná o kvalitní distanční vzdělávání. Uznává však v této oblasti vyšší časovou náročnost v neprospěch distančního vzdělávání.

 

Mýtus č. 12 – distanční vzdělání nemůže nikdy nahradit prezenční vzdělávání

Ono by se o to ani nemělo snažit (a platí to i obráceně). Distanční forma výuky je někdy pro studenta jediná možnost, jak dosáhnout vzdělání v dané oblasti. Obě formy mají jinou cílovou skupinu, cíle, odlišné výhody a nevýhody. Neměly by spolu soupeřit, spíše se vzájemně doplňovat.

 

Přednáška „Mýty o distančním vzdělávání“ svému názvu opravdu dostála; v průběhu přehledně strukturovaného vystoupení dala Lucie Rohlíková potřebný prostor snad všem důležitým aspektům problematiky distančního vzdělávání, se kterými se v praxi můžeme setkat. Přednášející navíc svá tvrzení podložená teoretickými zdroji vhodně doplňovala svými bohatými zkušenostmi lektora, čímž dokázala udržet pozornost publika po celou dobu přednášky. Předpoklad, že téma distančního vzdělávání je oborem informačních studií a knihovnictví silně vnímáno a reflektováno, se potvrdil během široké diskuze se studenty, která podnětné vystoupení Lucie Rohlíkové zakončila.

 Zdroj titulního obrázku: http://distancne.blogspot.cz/2011/06/sco-2011.html

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback