Na břehu dnů

STUD PŘED ŽEBRÁKEM

Bývá to dědeček s bílými vlásky, nebo maminka se zachumlaným dítětem, nebo babka ohnutá v pravý úhel, jako by něco pořád hledala na zemi a nemohla to nalézt; bývá to slepec, ťukající před sebou holí, nebo ženská se dvěma zkřehlými caparty, nebo hrozný starý, nebo lidé bez rukou, bez nohou, všelijak zkřivení a nepodaření, lidé s pahýly, zmítaní třasem, zakrslí, s užraným nosem, huhlající, kašlající, prodávající sirky nebo svazeček ptačího zobu, stojící u zdi, skrčení v koutě jako odložená věc, putující po chodníku, modlící se, obalení v hadrech nebo podivně čisťoučcí, nebo takoví, kteří nemají nic než oči, kterými prosí; věru, velmi podivná sbírka člověčenstva, velmi zvláští a roztodivný soubor. Kupodivu, že se nenašel výstřední miliardář, který by si založil sbírku žebráků, který by chodil po městech a sbíral tyto zvláštní kusy tuctové i jedinečné, tak jako jiný sbírá staré hodiny nebo staré a vzácné tabatěrky. Mohla by to být velmi veliká sbírka. Mohla by to být největší galerie na světě.

Nemohu si pomoci: nedovedu považovat žebrotu za věc nedůstojnou. Nemám za nedůstojno člověka, aby dostával od bližního něco darem. Nepovažuji za ponížení, aby člověk o něco prosil. Naopak je zcela důstojno nás lidí, aby se prosilo i dávalo.

...

LN 21. 2. 1926

MODLITBA TOHOTO VEČERA

Bože, který jsi stvořil tuto krásnou zemi, Ty vidíš naši bolest a zklamání; Tobě nemusíme říkat, jak nám je a jak jsou skloněny naše hlavy. Ne hanbou; my se nemáme zač stydět, i když nás osud bije prutem železným. Ne, my jsme byli poraženi; ne, my jsme projevili málo odvahy. Náš národ neztratil nic ze své cti; ztratil jen kus svého těla. Jsme jako člověk, kterého zachytilo ozubené soukolí; už s první a nejhroznější bolestí cítí, že žije. Náš národ žije a právě v té přesilné bolesti cítíme, jak přesilně, jak hluboce žije.

...

LN 22. 9. 1938