Na břehu dnů

3. 4. 2009

Autor titulu: Karel Čapek

Žánr: historie

Přebal knihy:

Popis knihy:

S touto knihou jsem usínala více než rok. Každý z krátkých textů mne něčím oslovil, ať už se týkal kulturního života, politiky nebo to byla jedna z poetických či hravých črt o únorovém mrazu nebo třeba o kočkách.

Od roku 1933 se však skladba textů začala pomalu měnit. Ubývalo těch všednodenních a přibývaly ty, které vyjadřovaly Čapkovy obavy před sílícím německým nacionalismem. Ačkoli nikoho nenapadal, dokázal vyjádřit, v čem spočívají nebezpečí, kde se aktuální problémy mohou zlomit v hrozby blízké budoucnosti. Tento směr jeho novinářských textů po celý zbytek jeho života sílil. Stále se však snažil usmiřovat, hledat cesty a hlásat své přesvědčení o nutném vítězství demokracie a touze většiny národů po míru. O to bolestnější je čtení těchto řádků, že známe vývoj budoucích událostí.

Přemýšlela jsem, jak vyjádřit, v čem spočívala Čapkova novinářská síla: jak ho hluboce zajímalo všechno prvními jarními květy počínaje a válečnými zločiny ve Španělsku konče. V doslovu Ivana Klímy jsem našla, co bych vám chtěla říct:

Část kritiky mu vytýkala únikovost a titěrnost jeho témat. Skutečně, některé ze sloupků se dotýkaly věcí nejnicotnějších, alespoň z hlediska společenského vývoje nebo třídního zápasu. Srovnány do řady tak, jako je tomu v této knize, ukazují, jak v Čapkově zájmu se mísí každodenní záležitosti, postřehy z přírody s problémy závažnými a nejzávažnějšími. Obojí tvořilo součást jediného rozhovoru - jednoho vztahu. A snad právě skutečnost, že Čapek dovedl s takovým zaujetím hovořit o nejvšednějších věcech a zájmech lidí, mu zjednalo důvěru a sluch ve chvílích, kdy pociťoval nutnos hovořit především o otázkách života a smrti.

 

Úryvek z knihy:

STUD PŘED ŽEBRÁKEM

Bývá to dědeček s bílými vlásky, nebo maminka se zachumlaným dítětem, nebo babka ohnutá v pravý úhel, jako by něco pořád hledala na zemi a nemohla to nalézt; bývá to slepec, ťukající před sebou holí, nebo ženská se dvěma zkřehlými caparty, nebo hrozný starý, nebo lidé bez rukou, bez nohou, všelijak zkřivení a nepodaření, lidé s pahýly, zmítaní třasem, zakrslí, s užraným nosem, huhlající, kašlající, prodávající sirky nebo svazeček ptačího zobu, stojící u zdi, skrčení v koutě jako odložená věc, putující po chodníku, modlící se, obalení v hadrech nebo podivně čisťoučcí, nebo takoví, kteří nemají nic než oči, kterými prosí; věru, velmi podivná sbírka člověčenstva, velmi zvláští a roztodivný soubor. Kupodivu, že se nenašel výstřední miliardář, který by si založil sbírku žebráků, který by chodil po městech a sbíral tyto zvláštní kusy tuctové i jedinečné, tak jako jiný sbírá staré hodiny nebo staré a vzácné tabatěrky. Mohla by to být velmi veliká sbírka. Mohla by to být největší galerie na světě.

Nemohu si pomoci: nedovedu považovat žebrotu za věc nedůstojnou. Nemám za nedůstojno člověka, aby dostával od bližního něco darem. Nepovažuji za ponížení, aby člověk o něco prosil. Naopak je zcela důstojno nás lidí, aby se prosilo i dávalo.

...

LN 21. 2. 1926

MODLITBA TOHOTO VEČERA

Bože, který jsi stvořil tuto krásnou zemi, Ty vidíš naši bolest a zklamání; Tobě nemusíme říkat, jak nám je a jak jsou skloněny naše hlavy. Ne hanbou; my se nemáme zač stydět, i když nás osud bije prutem železným. Ne, my jsme byli poraženi; ne, my jsme projevili málo odvahy. Náš národ neztratil nic ze své cti; ztratil jen kus svého těla. Jsme jako člověk, kterého zachytilo ozubené soukolí; už s první a nejhroznější bolestí cítí, že žije. Náš národ žije a právě v té přesilné bolesti cítíme, jak přesilně, jak hluboce žije.

...

LN 22. 9. 1938

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback