Na nekonečných vlnách

Z lodního deníku:

1. den plavby

Vyplouváme z přístavu za úplného bezvětří. Plachty se líně povalují kolem stěžňů a motory běží naplno. Vzdalujeme se vstříc nekonečným obzorům temného oceánu a společně s druhým kapitánem kontrolujeme, zda je vše v nejlepším pořádku a připravené k dlouhé měsíční plavbě.

3. den plavby

Vítr se nadějně vzdouvá k severovýchodu a nabízí nejlepší příležitost k využití plného potenciálu našich plachet. Kurz upravujeme na severozápad. Vyrážíme vstříc nekonečným vodním masám.

10. den plavby

Po poledni začíná foukat mírný, ale dostatečně silný čerstvý vítr. Tentokrát se střelka určující směr větru orientuje jihozápadním směrem, což nám umožňuje dál využívat společně sil plachet podpořených tichým hučením lodního motoru. Denní trasa stanovená na 80 námořních mil by se nám dnes mohla podařit překonat. Lodní deník, do kterého pečlivě zanášíme veškeré údaje o plavbě, je vyvázán v kožené vazbě, aby byl odolnější proti nepříznivým vlivům mořské vody a rozmarům počasí, i když ven jej vynášíme málokdy. Obvykle je uložen v příruční knihovně, která připomíná neuspořádanou sbírku technických statí víc než cokoli jiného. Potřebovala by někoho, kdo by dal knihám a dokumentům nový řád, ale nezbývá na to čas.

V příruční lodní knihovně nesmí samozřejmě chybět nejnovější encyklopedie námořnictví. První lodní důstojník chce pravidelně pořádat pro zájemce z řad námořníků a členů posádky čtení, která by jim prohloubila jejich dosavadní znalosti o práci na moři.

18. den plavby

Na palubě začínají povážlivě slábnout zásoby čerstvých potravin, hlavně ovoce a zeleniny. Nezbývá tedy než zakotvit u nejbližších břehů pevniny. Volba je jednoznačná, zásoby doplňujeme na španělském pobřeží, i proto, že část naší posádky se vydává na dobrodružnou výpravu do vnitrozemí s jediným cílem - prozkoumat a ověřit existenci Andorry - malé, zato však prý krásné země.

Při nákupech potravin jsme nesměli zapomenout ani na denní tisk. Již dlouhých 18 dní jsme byli na moři zcela izolováni od toho, co se skutečně děje ve světě a začínali jsme pociťovat jistou dávku deprivace. Po zhltání několika výtisků různých deníků jsme se zase více přiblížili skutečné realitě.

22. den plavby

Posádka začíná být nervózní, lodní barometr se neustále vychyluje a změny tlaku nepůsobí na nikoho příliš dobře, obáváme se, že to věstí jediné - přicházející bouřku. V podvečer už jsou na obloze jasně patrné známky blížící se bouře - naše loď se nezadržitelně blíží do hradby obrovských bouřkových mraků. S prvním deštěm přichází i silný vítr. Bezvětří minulých dní vystřídalo prudké bičování větru a deště a ocelová mračna protínají blesky.

Noční bouře přinesla pro naši posádku obrovskou ránu. Při jednom z obrovských větrných poryvů se uvolnilo jedno z ráhen a smetlo do moře druhého lodního důstojníka. Okamžitě jsme se pokusili zahájit pátrací akci, ale tma a všudypřítomné vlny byly bohužel mocnější než slabá světla našich baterek.

23. den plavby

Zbytku posádky jsme dnes udělili půl dne volna na palubě. Po tragické události ze včerejšího dne a vyčerpávající bitvě s rozmary matky přírody si nezaslouží nic jiného! V průběhu plavby jsme zjistili, že by bylo dobré vyčlenit jednu z kajut lodi jako místo, kde se bude moci posádka scházet a nerušeně sdílet své dojmy z plavby či diskutovat o čemkoli jiném. „Společenská kajuta" funguje již desátý den plavby a zatím se velmi osvědčila, uvažujeme o zřízení ještě jednoho podobného komunitního místa (vyjma lodního baru, samozřejmě ;-)).

31. den plavby

Po dlouhých dnech, kdy naše oči přivykly jednotvárnému a přeci tak rozličnému pohledu na vodní masy, se před námi před polednem začala rýsovat pobřežní skaliska. Naše zaoceánská plavba je u konce, plachty volně sklouzávají podél stěžňů a odpočívají po vysilujícím měsíci na moři stejně jako posádka lodi. Dopluli jsme šťastně.

Ať najdete i vy v bezbřehých mořích vašich dní své bezpečné přístavy!

Kapitáni vlajkové lodi Inflow,

Gábina & Edita