Popis knihy:
Toto je zatím první kniha, kterou jsem z žánru New Weird, do nejž je zařazena, četl. Nejde říct, jestli předčilac moje očekávání... spíš bych řekl, že je někde úplně mimo všechna očekávání. Protože nic z toho, co je líčeno jste si do té doby nedokázali představit a přitom v tomhle podivném světě to vše bezvadně funguje a vzájemně do sebe zapadá.
Když se mě někdo kdysi zeptal, s jakým spisovatelem bych si chtěl promluvit, kdybych měl tu možnost, tak teď musím říct, že China Miéville by byl rozhodně na předních příčkách mého seznamu, protože zeptat se člověka s tak obrovskou obrazotvorností na podněty a nápady, které ho vedly k sepsání Nádraží Perdido musí být fascinující.
Ale abych tu jen neblábolil. Nádraží Perdid je opravdu zvláštní směskou představ a žánrů, která se nedá dost dobře zaškatulkovat. Recenze si můžete konec konců přečíst sami, já jen dodám, že mě ta knížka místy hluboce znepokojila a po dočtení jsem se dlouhou dobu nechtěl do žádné jiné fantasy ani sci-fi pustit. Totálně totiž vyčerpá vaši schopnost imaginace.
Úryvek z knihy: Půjdu podél železničních kolejí. Budu se plížit v jejich stínu, když budou ubíhat nad domy a věžemi a kasárnami a úřady a městskými věznicemi, budu je sledovat podle oblouků, jež je poutají k zemi. Musím najít cestu dovnitř.
Plášť (těžká látka, cizí a zraňující mou kůži) mě stahuje k zemi a já cítím i váhu svého měšce. Ten mě tu chrání; ten a iluze, kterou se kojím, zdroj mého žalu a mé hanby, která mě dovedla do této megalopole, do tohoto prašného města vysněného z kostí a cihel, do tohoto komplotu průmyslu a násilí, prosáknutého historií a utlučenou mocí, do těchto zlých končin mimo dosah mého chápání.
Do Nového Krobuzonu.
Nadrazi Perdido
Tuto knihu jsem mel taky moznost cist a i kdyz jsem na ni uz trochu pozapomnel, tvuj prispevek mi vsechno ozivil. Neda se dost popsat jakou ma ta knizka atmosferu. Nic podobneho jsem nikdy necetl. V dobe kdy vysla to nekdo zaradil do steampunku, a jak tohle oznaceni tak new weird sedi docela dobre.