Nemesis

12. 3. 2011

Autor titulu: Jo Nesbø

Žánr: detektivní

Přebal knihy:

Popis knihy:

Nemesis od Joa Nesbøho je skvěle napsaná pětisetstránková detektivka. Osobně nejsem moc fanda tohoto žánru, a přesto jsem knihu četla jedním dechem. Hlavní postava - svérázný kriminalista Harry Hole - je sympatická, velmi reálná, nesnesitelná i tzv. někdy-na-zabití zároveň. Je zajímavé, že jsem ho ani chvíli nenáviděla, i když ležel opilý na chodbě nebo tajil schůzky se svojí bývalou před svojí současnou.

Harry má pro svého přítele Øysteina práci: 

"O.K. Ujmeš se toho?"

"Uvidíme."

"Dám ti za to úplný hovno. Poletíš nejlevnějším letadlem a budeš bydlet v tom nejzaplivanějším hotelu."

"Platí." 

Ale není to jen Harry, který vás zaujme. Osobně si mě získal také např. Raskol nebo psycholog Aune. (viz ukázka)

U autora oceňuji především to, že se vyhýbá dlouhým popisům prostředí i postav, dokáže scénu i osoby podat na velmi malém prostoru, a přesto nabídne kompletní informaci, která vám pomůže si vše představit do posledního detailu.

"Ošetřovatel zaplatil šest set korun za to, aby jeho černá ofina vypadala právě tak nedbale, a teď si odhrnul jeden z pramenů a zamžoural na Harryho zpoza brýlí s černými kostěnými obrubami, díky nimž vypadal jako exot jen do té míry, aby ti, kteří to dokážou poznat, pochopili, že není exot, ale správný týpek." 

Děj má rychlý spád, překrývání několika dějových linií a přímé (vnitřní) řeči jednotlivých postav dodávají příběhu dynamiku. Ústředním motivem knihy je pomsta (Nemesis - řecká bohyně odplaty, dcera bohyně noci Nyx a boha temna Ereba), ačkoliv se to na začátku vůbec nezdá. A co vás možná bude trochu dráždit je fakt, že ačkoliv jsou všechny případy v knize vyřešeny a ukončeny, přece jen zůstává něco na další díl...

Při čtení pamatujte na několik pavidel:

"Ten, kdo vyhraje válku, nemusí být nutně vítězem."

"Žena je racionálně plánující člověk moci, který dokáže vidět za bitvu, za oslavu vítězství."

"Všichni Romové lžou." 

"Prvním principem války je podvod." A autor vás podvádí na každé druhé straně, pracuje s iluzí. Nejryzejší kapitolou je ta úvodní (v knize je to 2. kapitola, která je už teď zveřejněna na http://issuu.com/knihazlin/docs/nemesis) a doporučuji si ji přečíst několikrát za sebou a zkusit si hned na začátku odvodit několik závěrů. 

Doporučuji shlédnout také rozhovor autora o knize Nemesis: http://www.youtube.com/watch?v=KQFjN4N8Dg4 (s českými titulky) 

Jestli si knihu přečtete, můžete přihodit svůj názor třeba do diskuze na facebooku: http://www.facebook.com/jonesbo.cz?sk=app_7146470109 

Kniha vychází 30. března. 

Úryvek z knihy:

Oficiální ukázka z knihy: http://issuu.com/knihazlin/docs/nemesis Moje nejoblíbenější pasáž. Neobsahuje spoilery, i když vám toho hodně prozradí, tak si to uvědomíte až k závěru knihy. „Raskol souhlasí, že si se mnou promluví – pod dvěma podmínkami. Že si zahrajeme partii šachu – neptej se mě, jak věděl, že aktivně hraju. A že s sebou přinesu francouzský překlad knihy Umění války, prastaré čínské knihy o válečné taktice." Aune otevřel krabičku doutníků Nobel Petit. „Knihu mi poslali z Paříže a já jsem s sebou vzal šachy. Vpustili mě k němu do cely a tam jsem uviděl muže, který ze všeho nejvíc připomínal mnicha. Požádal mě, jestli si může půjčit moje pero, začal listovat knihou a pokývnutím naznačil, že můžu zahájit hru. Rozestavěl jsem figurky a zahájil jsem Rétiho hrou. Při tomhle zahájení napadneš soupeře, až když jsou zaujaté středové pozice, často bývá efektivní proti hráčům středních kvalit. Je nemožné odhadnout z jednoho jediného tahu, že hodlám udělat právě tohle, ale ten Rom se podívá přes knihu na šachovnici, potáhne se za kozí bradku, pohlédne na mě vševědoucím pohledem, zapíše si něco do knihy…" Ze stříbrného zapalovače vyšlehl plamínek směrem ke konci doutníku. „… a čte dál. Tak povídám: ,Vy nebudete táhnout?' Vidím, jak jeho ruka píše do knihy mým perem, a přitom prohodí: ,To není třeba. Já tady teď napíšu, jak se hra vyvine, tah po tahu. Skončí tím, že položíte svého krále.' Vysvětluju mu, že po jednom tahu rozhodně nemůže znát průběh hry. ‚Vsadíme se?' ptá se. Snažím se to smíchem zlehčit, ale on naléhá. Takže vsázím stovku, aby byl ochotnější se mnou mluvit. Chce stovku vidět, musím ji položit vedle šachovnice, kde ji má na očích. On zvedne ruku, jako by chtěl táhnout svou figurkou, a pak se všechno odehraje v rychlém sledu." „Blesková partie?" Aune se usmíval a přitom zamyšleně vyfukoval modrý kouř ke stropu. „V dalším okamžiku jsem byl pevně sevřený, jako ve svěráku, hlavu jsem měl zvrácenou dozadu, takže jsem se díval přímo do stropu, a hlas mi těsně u ucha šeptal: ‚Cítíš nůž, gadžo?' Samozřejmě jsem ho cítil, ostrou ocel tenkou jako žiletka, která se mi tiskla na hrdlo a chtěla projít kůží. Cítils někdy něco takového, Harry?" Harryho mozek se rychle prodral rejstříkem příbuzných zážitků, ale nenašel žádný, který by odpovídal přesně. Zavrtěl hlavou. „Bylo to – řečeno slovy několika mých pacientů – ekl. Měl jsem takový strach, až jsem si myslel, že si cvrnknu do kalhot. Pak mi pošeptal do ucha: ‚Položte krále, pane Aune.' Povolil trochu stisk, abych mohl zvednout ruku a překotit své figurky. Pak mě stejně náhle pustil. Přešel na svoji stranu stolu a čekal, až se postavím na nohy a chytím dech. ‚Co to ksakru mělo znamenat?' zasténal jsem. ‚Tohle byla bankovní loupež,' odpověděl. ‚Předem naplánovaná a pak provedená.' Pak ke mně otočil knihu, kam napsal průběh hry. Byl tam zapsán jen můj jediný tah a ‚bílý král kapituluje'. Pak se zeptal: ‚Je to odpověď na vaše otázky, pane Aune?' " „A cos řekl?" „Nic. Zařval jsem na strážce venku. Ale než odemkl, položil jsem Raskolovi poslední otázku. Protože jsem věděl, že jestli na ni nedostanu odpověď, nedá mi to spát. Zeptal jsem se: ‚Udělal byste to? Prořízl byste mi hrdlo, kdybych toho krále nepoložil? Jen abyste vyhrál pitomou sázku?' " „A co odpověděl?" „Usmál se a zeptal se mě, jestli vím, co je předprogramování." „No a?" „To bylo všechno. Dveře se otevřely a já jsem vyšel ven." „Ale co myslel tím předprogramováním?" Aune odsunul hrnek s čajem. „Člověk může předprogramovat svůj vlastní mozek tak, aby pracoval podle určitého vzorce chování. Mozek potlačí ostatní impulzy a bude jednat podle předem stanovených pravidel, bez ohledu na to, co se stane. Je to užitečné v situacích, kdy je přirozeným impulzem mozku reagovat panikou. Například když se neotevře padák. Pak lze jen doufat, že parašutista má předprogramovaný nouzový postup." „Nebo vojáci v boji." „Přesně tak. Existují ovšem metody, s jejichž pomocí lze člověka předprogramovat tak důkladně, že se dostane do stavu transu, ve kterém je živoucím robotem a ze kterého ho nevytrhne ani extrémní vnější vliv. To je sen každého generála. Faktem je, že toho lze dostáhnout děsivě snadno, stačí jen znát správné techniky." „Mluvíš o hypnóze?" „Radši tomu říkám předprogramování, to nezní tak mysticky. Jde jen o to otevřít a zavřít cesty impulzům. Ti zdatnější můžou snadno předprogramovat sami sebe, takzvaná autohypnóza. Jestli se Raskol předprogramoval na to, že mě zabije, když nepoložím krále, odřízl sám sebe od možnosti své rozhodnutí změnit." „Ale přece tě nezabil." „Všechny programy mají tlačítko escape, heslo, které trans ruší. V tomhle případě to mohlo být složení bílého krále." „Hm. Fascinující." „A tím se dostávám k tomu, co jsem chtěl říct…" „Myslím, že to chápu,“ přikývl Harry. „Bankovní lupič na fotce se předprogramoval tak, že když vedoucí pobočky překročí časový limit, bude střílet." „Pravidla předprogramování musí být jednoduchá," vysvětlil Aune, hodil cigaretu do hrnku a přikryl ho talířkem. „Aby tě uvedla do transu, musí tvořit malý, ale logicky uzavřený systém, který nepropustí jiné myšlenky." Harry položil vedle hrnku padesátikorunu a vstal. Aune se mlčky díval na to, jak Harry sbírá fotografie, a pak se zeptal: „Tomu, co jsem ti řekl, nevěříš ani za mák, viď?" „Ne." Aune také vstal a zapnul si knoflík saka na břiše. „Tak z čeho vycházíš?" „Vycházím z toho, co mě naučila zkušenost," pokrčil rameny Harry. „Totiž že zločinci jsou vesměs stejně hloupí jako já, volí jednoduchá řešení, mají nekomplikované motivy. Zkrátka že věci jsou zpravidla takové, jak vypadají. Hádám, že tenhle bankovní lupič byl buď totálně zdrogovanej, nebo zpanikařil. To, co udělal, byla pěkná pitomost, takže můj závěr zní, že je hloupý. Vezmi si například, jak dlouhou dobu by ten Rom, o kterém ty si myslíš, že byl tak chytrý, strávil za mřížemi za útok nožem?" „Žádnou," odpověděl Aune zatrpkle. „Cože?" „Nikdy u něj žádný nůž nenašli." „Myslel jsem, žes říkal, že jste byli spolu zamčení v jeho cele." „Už jsi někdy ležel na břiše na pláži, když vtom ti tvoji kámoši řekli, že musíš ležet úplně nehybně, protože ti nad zády drží žhavé uhlí? A pak slyšíš, jak jeden vyhrkne ‚jejda' a v následujícím okamžiku ucítíš, že tě zasáhl kousek uhlí a popálil ti záda?" Harryho mozek třídil vzpomínky z letních dovolených. Byl s tím vmžiku hotov. „Ne." „Ale pak se ukázalo, že to byl švindl, že to byly jen kostky ledu…?" „Vážně?" Aune vzdychl. „Občas by mě zajímalo, kde jsi strávil těch údajných pětatřicet let svého života, Harry." Harry si přejel dlaní obličej. Byl unavený. „Dobrá, Ståle, ale co tím chceš říct?" „Že dobrý manipulátor tě dokáže přimět, abys uvěřil, že hrana stokorunové bankovky je střenka nože."

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback