Neuroetika: Neuromanipulace a vylepšování člověka

V níže předkládané práci se zabývám především otázkami spojenými s neuroetikou a vylepšováním lidské mysli. Zaměřuji se především na hledání odpovědi na otázku, co pro lidstvo znamená „hrozba" vzniku bytostí, které budou (ať už částečně nebo zcela) uměle modifikovány.

1. Úvod do problematiky

Pojem neuroetika je novotvar složený z termínu neuro a etika. Jedná se o sloučení dvou disciplín, které spolu doposud příliš nekomunikovaly: na jedné straně neurověd (nebo v širším smyslu kognitivních věd) a na straně druhé etiky. Neuroetika stojí na dvou pilířích - deskriptivním a preskriptivní. V deskriptivní části jde o to hledat neuronální základy morálního chování, v části preskriptivní se pak diskutuje o etických souvislostech lékařské praxe a biologického výzkumu v oblasti neurověd, například o tom, nakolik si můžeme dovolit zasahovat do neuronálního substrátu lidství, nakolik můžeme měnit, či dokonce vylepšovat nervový systém, a tudíž i psychiku člověka.[1]

Judy Illes definuje neuroetiku jako disciplínu:

(...)that aligns the exploration and discovery of neurobiological knowledge with human value systems.[2]

2. Neuromanipulace a vylepšování lidské mysli

Dopad neuromanipulace na člověka je pak (mimo jiné) předmětem zkoumání neuroetiky. Převratné objevy vývojové biologie umožňující samotnou neuromanipulaci se neuroetiky úzce dotýkají (např. při posuzování stupně vývoje embrya). Patří sem i možnost klonování a využití embryonálních kmenových buněk k léčbě lidských nemocí. Etické problémy začínáme řešit ve chvíli, uvažujeme-li o genové manipulaci s embryi či např. zkoumání, zda netrpí nějakou vrozenou vadou.

Kromě filozofických otázek však neuroetika řeší praktické problémy, například zneužití léků k zvýšení či posílení některých funkcí mozku či stavů nervové činnosti. Další etické otázky vznikají v souvislosti s některými terapeutickými zákroky u mozkových onemocnění (lobotomie či neurochirurgické přetětí spoje mezi hemisférami).[3] Marek Petrů se ve své knize (viz Použitá literatura) věnuje celé řadě neuromanipulativních zákroků, které dále podrobněji vysvětluje. Takovýto postup „vylepšování" nazývá transgresí. Řadí mezi ně např. neurotransplantaci, neurostimulaci, využívání poznatků psychofarmakologie, narkoanalýzu, biofeedback a další.

Neuroetika se v současné době zabývá řešením otázek, které vyvstávají v souvislosti se současným stavem medicíny a genového inženýrství, stejně jako se zaměřuje na snahu zodpovědět palčivé otázky, které visí jako zásadní otázky nad budoucím vývojem umělých technologií, které dokážou nahradit člověka, ať už uvažujeme o umělé myslící bytosti jako celku (kyborg)[4], či o neuronových implantátech.[5]

Existují nějaká pravidla, kterými by se měli vědci při neuromanipulaci řídit? A je vůbec takovýto způsob vylepšování člověka legitimní? Často se v této souvislosti hovoří o tzv. novodobém eugenismu, který v dnešní době probíhá, ikdyž možná ne zcela zjevně. Jedním z často diskutovaných témat se tak stává možnost ovládat reprodukci a dědičnost pomocí genetické manipulace s embryi.

Medicína se v souvislosti s neuromanipulací snaží především měnit a napravovat lidský mozek. Cesty k tomu jsou tři: metodami psychosomatickými (hypnózou, sugescí, placebem, výchovou apod.), metodami biochemickými a neurochirurgicky.[6] Marek Petrů poznamenává, že neuromanipulace rozhodně není pouze záležitostí dneška. Manipulovat lidskou mysl se lidé odjakživa snažili nejrůznějšími způsoby, ať už fyzicky či mentálně - pomocí hypnózy, chemických látek (narkotik, opiátů atd.) či v posledním století neurochirurgicky. Spíše než na vyjímání či vyřazování částí mozku (např. v minulém století populární lobotomie) se dnešní neurochirurgie zaměřuje na transplantace - ať již mozku jako celku, nebo jen jeho částí. Marek Petrů se o transplantaci mozku zmiňuje, nevidí ji však v současné době jako reálnou variantu:

V souvislosti s transplantací celého mozku se klade otázka, zda nejde spíš o transplantaci těla než mozku[7].

A dodává:

Potíž klasické neurochirurgie tkví v tom, že mozek je celistvý holistický orgán, takže se změnou některé jeho části dojde k proměně celku, ke změně celkové osobnosti pacienta.

Petrů demonstruje holistický vztah mysli a nervové soustavy (kterou nazývá materiálním substrátem):

Vztah mozku k mysli by měl být spíše přirovnáván k vztahu tuše a psaného textu. Má-li být změněn obsah textu, je nutno změnit i distribuci tuše na papíře - a naopak. [8]

Poukazuje tak na fakt, že jakákoli fyzická manipulace lidského mozku s sebou nutně přináší i komplexní změnu mysli.

Člověk se z pudu vlastní přirozenosti odedávna snaží sám sebe vylepšovat pomocí technologií, které nejsou jeho tělu vlastní a přirozené.

Je zřejmé, že genovými manipulacemi či neuromanipulacemi se budeme moci vyvázat z područí biologična jen částečně. Touto cestou se pravděpodobně nikdy nezbavíme nutnosti živit se organickou stravou ani nedosáhneme triumfu nad nutností jednou zemřít. Proto je nutné k reflexi nad zmíněnými dvěma možnostmi přidat i možnost třetí, tj. možnost stvoření „umělého života" či „umělého intelektu", kterou před nás staví řada disciplín zrozených z lůna kybernetiky.[9]

Dalším stupněm ve vývoji neuromanipulace (případně dalším stupněm transgrese), která se zabývá „pouze" vylepšováním existujícího lidského těla, se tak stává tzv. kyborgizace, tedy přechod k úplně nové, uměle vytvořené, samostatně myslící a jednající bytosti. Významný český filozof Egon Bondy ve svém díle poznamenává: „Jsme článkem mezi bytostmi biologickými a postbiologickými."[10]

O přeměně člověka na „stroj" Marek Petrů dále píše:

Je však pravděpodobné, že eventuální přechod k postbiologické formě života by se stal formou postupné přeměny, jakousi kyborgizací lidského těla, tj. cestou postupné symbiózy lidského těla a stroje, biologie a techniky.[11]

Vznikem „artificiálních" bytostí a především důsledky, které to bude pro lidstvo mít, se zabývá výše citovaný filozof Egon Bondy. Bondyho populární názor predikuje, že člověk překročí sám sebe pomocí technologie. Evoluci, při které dojde ke vzniku umělých bytostí, chápe jako přirozenou zákonitost lidského vývoje. Pokud k ní nedojde, lidská existence podle něj nemá smysl. Bondy píše:

To, co za těchto okolností zcela očividně stojí před lidstvem, je vytvoření artificiálních bytostí, schopných stát se v dalším procesu pohybu kvalitativně dokonalejšími, než je člověk, ale po stránce schopností poznávacích a kulturotvorných. Tyto bytosti jsou artificiální pouze z našeho omezeného hlediska, z hlediska kosmologického, a tím spíše ontologického, jsou stejně přirozené jako my nebo jiné fyzikální struktury.[12]

Existují zásadní palčivé otázky, které si kladou stále dokola nejen vědci, ale v současnosti i široká veřejnost, protože „hrozba" inteligentních, myslících, uměle vytvořených strojů - kyborgů, dostává s prudkým rozvojem techniky stále jasnější obrysy. Jedním z hlavních úkolů informatiky je v současné době vymyslet a implementovat počítačový program, který bude analogický lidské mysli.[13] Otázkou je, jakým směrem se bude dále vyvíjet neuromanipulace a vylepšování lidské mysli. Zda se budou vědci snažit stvořit novou bytost, která bude tvořit komplexní a holistický systém nezávislý na člověku, anebo bude hlavním záměrem „úprava" lidského mozku tak, aby odpovídal nejsložitějším požadavkům moderních úvah o umělé inteligenci. Dočkáme-li se jednou reálného vynalezení umělé lidské bytosti, která pojme všechny naše vlastnosti, včetně vědomí i podvědomí, pak se obávám, že je možné, že dojde k mocenským sporům a vleklým válkám dřív, než stihne dojít k masivnímu rozšíření „neuromanipulantů".

Jan Burian přichází s (podle mého názoru velmi zajímavou) myšlenkou umělého evolučního procesu. Ve své práci mimo jiné poznamenává:

(...)Lze však nastartovat na technologii založený umělý evoluční proces, jehož výsledkem může být struktura podstatně komplexnější, nežli byl počáteční stav. Umělý evoluční proces má, oproti biologickému, výhodu v rychlosti. Zatímco jeden generační cyklus člověka trvá zhruba třicet let, octomilky několik dní, kvasinek několik hodin, u umělé evoluce se v závislosti na použité technologii jedná řádově o zlomky sekund.[14]

Je tedy reálné, že se v nejbližší budoucnosti podaří zkonstruovat inteligentní stroje, tak věrně podobné člověku, že budou sami schopny myšlení, vytváření vlastních analýz dosud nepoznaných situací a závěrů? (Otázka je, zda se tyto bytosti mají člověku podobat. Neměli by spíš být něčím zcela odlišným, co má šanci na bezchybnou existenci?) Kevin Warwick se ve svém článku ptá po etice, hodnotách a morálce kyborgů. Budou tyto „bytosti" schopny vlastní morální a etické existence? Warwick přisuzuje kyborgům vlastnosti, díky kterým budou daleko mocnější a schopnější než lidé, a tudíž si lze jen stěží představit, že by byli ochotní se své moci ochotně vzdát[15]. Zároveň také Warwick dodává:

With a brain which is part human, part machine, a Cyborg would have some links to their human background but their view on life, what is possible and what is not, would be very much different from that of a human. The values, morals and ethics of a Cyborg would relate to its own life, what it feels is important and what not.[16]

Neuroetika se dále zajímá o kognitivní schopnosti uměle vytvořených myslících struktur. Budou mít kyborgové své vlastní podvědomí i nevědomí? Budou schopny empatie? Jan Burian ve svém článku mj. říká:

Pokud chceme zkoumat možnost etiky jakýchkoliv umělých struktur, musíme se zabývat i možností jejich vědomí. Nestačí se zabývat pouze inteligencí umělých struktur, která je vyjadřována vnějšími projevy, které mohou být do jisté míry kvantifikovatelné. Bez předpokladu vědomí můžeme nejvýš uvažovat o etice pro lidské tvůrce těchto struktur.[17]

Ze své pozice si jen těžko mohu dovolit uchylovat se k jakýmkoli prognózám, osobně se však domnívám, že technika se rozvíjí rychleji, než si jsme sami ochotni připustit, vždyť většina technologií už má za sebou nejméně několik let své existence, než začne být společností plnohodnotně uznávána. Dopad technologie na společnost tak podle mého názoru nastává s určitým zaostáváním za reálným stavem vědy a výzkumu. Je tomu tak i proto, že při vývoji nových technologií hrají velkou roli i mocenské a finanční faktory, technologie tak jsou dlouho úzkostlivě před kýmkoli nepovolaným chráněny a zatajovány, než jsou plnohodnotně představeny světu. Můžeme dnes s jistotou a naprostým přesvědčením tvrdit, že již někde neexistuje kyborg tak dokonalý, že se blíží i těm nejvíce fantaskním vizím ze science-fiction? Ostatně i Jan Burian ve své stati poznamenává:

Výsledkem umělého evolučního procesu jsou již v současnosti struktury, jejichž vnitřnímu fungování nedokážeme plně rozumět, tím pádem nedokážeme přesně, za všech okolností, predikovat jejich chování.[18]

Každý jedinec je odlišný, každý má ve své genové výbavě určitý počet chyb (ne vždy to však nutně znamená pro jedince negativum[19]). Člověk je tedy sám o sobě nedokonalý a je si toho dobře vědom - jinak by ho přece nepudila touha a zvědavost vymýšlet nové technologie, které budou lepší než on. Ptám se, zda je tedy možné, aby tvor sám o sobě nedokonalý dal vzniknout něčemu - ať už to bude neuronový implantát či myslící umělá bytost, kyborg - co by mělo být ve své podstatě dokonalé a mělo by eliminovat všechny chyby, které si dosud člověk ve své genové výbavě nese?

Svou esej si dovolím zakončit citátem z knihy Egona Bondyho:

Což jestli stojíme na prahu doby, kdy skutečně může lidstvo naplnit hluboký etos toho, že si uvědomí, že není posledním květem, jenž kdy rozkvetl, a že jeho uvadnutím v budoucnosti nenastane zhroucení všeho, nýbrž že je článkem z řetězu pohybu jsoucna, řetězu předávání daru bytí a koná - resp. má a může konat - určitou konkrétní službu? A jestli, jak už jsem říkal, nepřinese splnění této služby lidstvu úlevu ze samoty a opuštěnosti, úlevu ze strachu před nicotou bytí, klid a vnitřní svobodu?[20]

Použitá literatura:

[1] PETRŮ, Marek. Neuroetika : nový problém, nová disciplína. [cit. 2010-02-06]. Dostupný z WWW: <http://www.adiktologie.cz/publications/cz/232/894/Neuroetika-novy-proble....

[2] ILLES, Judy. Empirical neuroethics. [cit. 2010-02-07]. Dostupný z WWW: <http://www.nature.com/embor/journal/v8/n1s/full/7401007.html>. str. 57

[3] SYKA, Josef. Neuroetika, nové odvětví bioetiky : hledání odpovědí na palčivé otázky. [cit. 2010-02-07]. Dostupný z WWW: <http://www.vesmir.cz/>. ISSN 1214-4029. str. 679.

[4] Kyborg (angl. cyborg) - je termín zavedený na počátku šedesátých let dvacátého století kybernetiky M. E. Clynesem a S. Klinem a označující seberegulující lidsko-strojový systém (autor hesla Jakub Macek http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/kyborg.htm).

Podrobněji kyborga popisuje v článku zabývajícím se humanoidními roboty Pavel Nahodil: [Kyborg]Představuje živou bytost obohacenou o mechanické či elektronické součástky. Tyto součástky jsou obvykle nesnímatelné a jejich montáž nebo demontáž se provádí formou chirurgického zákroku. „Klasičtí" kyborgové se zatím vyskytují pouze ve sci-fi, nicméně technicky je kyborgem i člověk s endoprotézou, naslouchátkem nebo srdečním stimulátorem. (viz Použitá literatura).

[5] I v těchto úvahách je však podle mého názoru patrná nedokonalost člověka. Jsme schopni uvažovat pouze o možnostech, které už mají nějaký konkrétní tvar, či se o nich alespoň diskutuje. Podle mě je však docela dobře možné, že se s prudkým rozvojem techniky zrodí zcela jiné formy, které budou schopny nahradit současné lidstvo.

[6] PETRŮ, Marek. Je třeba vylepšovat člověka? : Hledání filozofie pro medicínu třetího tisíciletí. Dostupný z WWW: <http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/2027>. str. 26

[7] PETRŮ, Marek. Možnosti transgrese : Je třeba vylepšovat člověka. ISBN 80-7254-610-4. str. 196.

[8] PETRŮ, Marek. Je třeba vylepšovat člověka? : Hledání filozofie pro medicínu třetího tisíciletí. Dostupný z WWW: http://www.vesmir.cz/clanky/clanek/id/2027.  str. 27.

[9] Tamtéž, str. 27.

[10]BONDY, Egon. Filosofické eseje : Juliiny otázky aneb esej o posledních věcech člověka : Doslov. str. 145.

[11] PETRŮ, Marek. Možnosti transgrese : Je třeba vylepšovat člověka. ISBN 80-7254-610-4. str. 229.

[12] BONDY, Egon. Filosofické eseje : Juliiny otázky aneb esej o posledních věcech člověka : Doslov. ISBN 80-901225-6-6. str. 142.

[13]KVASNIČKA, Vladimír. Mozog, myseľ, neurónové siete a kognitívna veda. In Prolitera. Dostupný z WWW: <http://www.prolitera.sk/UVB/pdf/UVB-33.pdf>.

[14] BURIAN, Jan. Etika umělého vědomí. Laboratory of Intelligent Systems Prague [online]. [cit. 2010-02-08]. Dostupný z WWW: <http://eldar.cz/honza/>.

[15] WARWICK, Kevin. Cyborg morals, cyborg values, cyborg ethics. [cit. 2010-02-08]. Dostupný z WWW: <http://proquest.umi.com/pqdweb?index=0&did=477953211&SrchMode=1&sid=2&Fmt=10&VInst=PROD&VType=
PQD&RQT=309&VName=PQD&TS=1265662882&clientId=45397
>. str. 136.

[16] WARWICK, Kevin. Cyborg morals, cyborg values, cyborg ethics. [cit. 2010-02-08]. Dostupný z WWW: <http://proquest.umi.com/pqdweb?index=0&did=477953211&SrchMode=1&sid=2&Fmt=10&VInst=PROD&VType=
PQD&RQT=309&VName=PQD&TS=1265662882&clientId=45397
>. str. 136.

[17] BURIAN, Jan. Etika umělého vědomí. Laboratory of Intelligent Systems Prague [online]. [cit. 2010-02-08]. Dostupný z WWW: <http://eldar.cz/honza/>.

[18] Tamtéž.

[19] Petrů PETRŮ, Marek. Možnosti transgrese : Je třeba vylepšovat člověka. ISBN 80-7254-610-4. str. 172.

[20] BONDY, Egon. Filosofické eseje : Juliiny otázky aneb esej o posledních věcech člověka : Doslov. ISBN 80-901225-6-6. str. 144.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback