Nevěřte médiím, ale mohli byste je spasit

Na počátku byla otázka: mají absolventi oboru informační studia a knihovnictví uplatnění v současné žurnalistické praxi v Čechách a na Moravě? Zeptala se mě na ni nedávno jedna moje kamarádka knihovnice. Vystudovaná, praktikující a nadšená pro svůj obor.
Na tuto otázku se dá odpovědět třemi různými způsoby. Oba obory pracují s informacemi, jen každý z nich z trochu jiné pozice. Může žurnalistická zástrčka zapadnout do knihovnické zásuvky? (a vice versa?)

Ano

Pomineme-li nepravděpodobnou možnost hromadného exodu českých knihovníků do redakcí českých médií, můžou knihovníci vyniknout díky svému vzdělání pouze jako pracovníci archivu nebo zprávaři (pomocná síla, která poskytuje všem členům redakce informační podporu).

Schopnost efektivně vyhledávat informace v nejrůznějších informačních systémech, databankách,  a webových feedech přijde vrcholně vhod. Za svou krátkou praxi jsem ale poznal několik případů stálého rozčarování z náplně práce tohoto typu- málo uznání za spoustu běhání. Rešerše (stejně jako jakákoliv jiná činnost, když má být kvalitní) není nic jednoduchého, ale vděk za ni v médiích nečekejte- redaktoři jsou v neustálém presu z jasně daných časových limitů zpravodajství a automaticky předpokládají perfektní support zprávařů a archivářů, rešerše tedy vnímají jako samozřejmou věc.

Ne

V celé řadě zahraničních médií (Guardian, RT, Washington Post) jsou tito hledači informací ceněni nad zlato a rešerším se věnují celá oddělení- a promítá se to na kvalitě článků i na zisku vydavatele.

Na českém mediálním trhu se svou velikostí, tím danou kupní silou a kvalitou nabízených titulů však s podobně osvíceným postupem do styku nepřijdete. Proces rešeršování se neděje inovativně tak, jak by bylo možné, ani organizovaně, jak by se slušelo. Novináři sami jsou totiž taky poměrně dost zkušení hledači těch správných informací, takže se vše odehraje v režii jednoho člověka.  Vnitřní informační systémy redakcí mají většinou zabudovaný sofistikovaný systém hledání informací a zvládnutí tohoto každého systému je většinou základní podmínka hladkého přechodu v práci tam či onde.

Možná

Média prožívají hlubokou krizi - důvěra českých čtenářů dostala opět řádnou dardu naposledy koncem února, když celá řádka zpravodajských webů přebrala lživou zprávu přispěvatele Parlamentních listů a člena DSSS o tom, kterak pokladník nově založené romské strany v Ústí nad Labem s penězmi strany z povrchu zemského zmizel.

Každé médium má navíc ovlivnitelného vlastníka, což si už i čeští konzumenti začínají čím dál tím více uvědomovat. Tradiční zpravodajské deníky se dají číst čím dál tím méně, obecný trend přechodu i těch největších od seriózního informování k infotainmentu (napůl zprávy, napůl zábava) značně podlamuje důvěru čtenářů a diváků v to, že zprostředkované informace jsou opravdu ty důležité, okolo kterých se točí svět.  Vlivní mediální stratégové, magnáti a majitelé totiž ví, že neklidná a informovaná masa je těžko vypočitatelná a nekonzumuje tak, jak by si marketingová oddělení představovala. Místo důležitých věcí jsme krmeni tím, co je pro nás straitelné, nemusíme o tom přemýšlet a můžeme k tomu zaujmout jasný postoj. Ne, svět se rozhodně netočí okolo faktu, že Američanka, která zabila ženu a vyřízla živý plod z její dělohy, byla odsouzena k doživotí bez možnosti zkrácení trestu. Přesto je na homepagi idnes.cz. Není nikdo více pomýlený než ten, kdo kupuje Mladou Frontu, Právo nebo Lidovky a tvrdí, že "si udržuje řehled". Ten se dnes už udržuje jinde.

Informace proudí přes blogy, sociální sítě a nezávislá internetová média. V podstatě každý s přístupem k internetu dnes může být slyšet a čím dál tím větší hlas dostává komunitní výměna informací. Infosféra se (alespoň částečně) osvobozuje. World wide web je  univerzum. Budoucnost semknutí informačních studií a žurnalistiky by se měla vyvíjet dle budoucnosti médií. Pokud se média definitivně oprostí od tradičního modelu sebe sama jako nástroje k udržení elit u moci (jak tomu v současnosti stále ještě je), budou se moci začít zabývat  agendou, zajímavou a důvěryhodnou pro mnoho subjektů, lhostejno zda velkých, či malých. Jak funguje web 2.0, tak by v budoucnu mohla začít fungovat i média- řešit agendu zespoda, čerpat z námětů, které lidi opravdu pálí a zajímají. K tomu je ale nutné dokázat ze všech dostupných informací vybrat ty relevantní.

Disponují-li studenti a absolventi oboru informační studia a knihovnictví schopností vnímat informace v mikro- i makroskopických podmínkách a identifikovat věci zásadního významu, sem s nimi. Zručný hledač informací může ve svém okolí působit jako rozbuška, od které se lavinovitě šíří rozruch. Rozruch je v dnešní době potřeba.

 

O autorovi:
Zdeněk Strnadel pracoval v redakcích ČT, Aktuálně.cz a krátce i MF Dnes jako zprávař a redaktor,dílčí projekty realizoval ve sféře korporátní žurnalistiky a v PR sektoru. Kritikou médií nešetří a nehodlá se omezovat pouze na ni. Chcete-li se dozvědět více, ozvěte se na zdenek.strnadel@gmail.com.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Terajs
14. 3. 2012

inzerát zde: http://rozhlas.jobs.cz/pd/338351715?exportRCM=27003228&brand=g2&tracking....

S ISK vzděláním tam zatím zjevně nepočítají, ale jinak mám pocit, že by se absolvent KISK ztratit nemusel, co říkáte, zkusí to někdo?

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback