Nikdykde

8. 11. 2010

Autor titulu: Neil Gaiman

Žánr: fantasy

Přebal knihy:

Popis knihy:

Hlavním hrdinou knihy je Richard Mayhew - Londýňan, který žil do doby, než pomohl zraněné dívce na chodníku, relativně spokojeným a nudným životem. Netušil však, že svou dobrou vůlí neodvratně zpečetil svůj osud.

Dívku, která se mu představí jako Dvířka, ukryje u sebe doma a zjistí, že Dvířka pochází z jiného Londýna, než ve kterém žije on. V jejím světě se to hemží nestvůrami, vrahy, rytíři, bojovnicemi a krysomluvčími. Nebezpečí na kohokoliv číhá za každým rohem, na kterémkoliv mostě a stanici metra.

Díky Richardově pomoci se dívka vrátí do Podlondýna a vydá se pomstít smrt svojí rodiny. Po jejím odchodu Richard zjišťuje, že jej nikdo nepoznává, nikdo jej nevidí a nikdo si na něj vůbec nepamatuje. Richard je proto nucen opustit svůj známý svět a vydat se najít Dvířku, aby mu pomohla vrátit se do jeho starého života.

Pokud se pustíte do čtení Nikdykde (což vám vřele doporučuju), tak nejen, že vás čeká exkurze po všech známých i tajných stanicích metra, ale také objevíte knihu, od které se nebudete moci odtrhnout. Můžu vám garantovat, že po jejím dočtení se už nebudete moci nikdy podívat na městkou dopravu "stejnýma" očima, vždy budete považovat jízdu metrem za velké dobrodružství a stanici metra jako místo, kde můžete vstoupit do jiných, tajemných a záhadných, světů.

 

Úryvek z knihy:

Richard v duchu psal zápis do deníku.

Milý deníčku, začal. V pátek jsem měl práci, snoubenku, domov a život, který měl smysl. (Tedy do té míry, do jaké má nějaký život smysl.) Pak jsem našel na chodníku krvácející zraněnou dívku a snažil jsem se být milosrdný samaritán. Teď nemám ani snoubenku, ani domov, ani práci a procházím se půl kilometru pod ulicemi Londýna s předpokládanou životností jepice. (...)

V tomhle druhém Londýně jsou stovky lidí. Možná tisíce. Lidé, kteří pocházejí odtud nebo lidé, kteří sem propadli škvírami. Bloudím tudy s dívkou, které říkají Dvířka, s její osobní stráží a s jejím bláznivým velkým vezírem. Včera v noci jsme spali v malém tunelu, o němž Dvířka říkala, že to kdysi bývala část regentské kanalizace. Osobní stráž byla vzhůru, když jsem usínal, a byla vzhůru, když mě probudili. Myslím, že nikdy nespí. Ke snídani jsme měli kousek ovocného koláče. Markýz měl kus v kapse. Proč tak někdo nosí v kapse kus ovocného koláče? Zatímco jsem spal, skoro mi vyschly boty.

Chci domů.

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback