O zvířátkách a podobných věcech

Na tomto místě měl být původně bulvárně-satirický článek s názvem “Zvířátka opouštějí ZOO KIKS”. Článek, který začínal nějak takto:

ZOO KIKS funguje už více jak dvacet let. Návštěvníci za tu dobu mohli spatřit desítky zvířat a pokochat se jejich pozorováním. Pravdou je, že některá zvířátka vylézala jen v noci, proto byl jejich výskyt v ubikacích a výbězích jen sporadický, ale vynahradila to jiná, denní zvířata, která byla ráda, když se na ně někdo dívá. ZOO si nežila nikdy špatně, ale její největší rozvoj nastal až před několika lety, kdy díky darům štědrých sponzorů mohla dokoupit nové kusy a obohatit svou nabídku. Nové přírůstky se v ZOO rychle zabydlely a mnoho z nich dokonce přivedlo na svět mláďata. Každoroční návštěvnost se pohybovala mezi 300 - 400 pravidelnými návštěvníky a stovkami dalších, kteří se do ZOO přišli podívat jen na speciálně pořádané akce.

Pokračování článků si každý může doplnit dle své fantazie (doporučuji aplikovat metodu Čtení s předvídáním), jeho finální podoba se tady totiž neobjeví. Místo toho dnes prosím přijměte 10 dobře míněných rad, jak se nezhroutit, když musíte opustit práci, ve které jste chtěli zůstat a nejde to.

  1. Za všech okolností si zachovejte si mírný odstup a lehkou míru rezervovanosti k vašemu pracovišti. Konec konců, je to jenom práce. Srdcové eso přilípněte na jinou část vašeho života spolu s prohlášením, že do hokny se má chodit jen kvůli lováčům.
  2. Ve chvíli, kdy vás vaše práce začne bavit tak, že se o víkendu nemůžete dočkat pondělního rána, zpozorněte a co možná nejrychleji se tohoto pocitu snažte zbavit. Jakkoliv.
  3. Nepouštějte si kolegy/kolegyně blízko k sobě (ani duševně, ani fyzicky).Trávíte s nimi sice více vaše bdělého času než se svou rodinou a některé je určitě těžké nemít rád, ale v okamžiku, kdy budete muset odejít, si pak alespoň nebudete připadat jak po Texaském masakru motorovou pilou.
  4. Při prvních tónech písně “Přátelství je někdy víc než láska” nezamačkávejte slzu a sopel, nýbrž se kriticky soustřeďte na zhodnocení uměleckého výkonu zpěváka a kvalitu klipu a hudby. Pokud dospějete k jinému závěru, než že se jedná o prvoplánově ufňukanou s….u, pouštějte si to za sebou tak dlouho, až se s tímto závěrem ztotožníte. 
  5. Zajděte pozdě v noci sami do Poslední leče a svůj pracovní příběh vyprávějte první osobě, která vás bude chtít poslouchat. A pokud vám řekne, že s každým koncem se rodí začátek něčeho nového, tak jí věřte! 
  6. Nedívejte se na Facebook a nepočítejte společné fotky vás s vašimi kolegy. Může se vám stát, že jich tam budete mít mnohonásobně více než fotek se svou rodinou nebo mimopracovními přáteli. A co pak?
  7. Nesnažte se mezi vašimi přáteli na Facebooku identifikovat osobu, se kterou máte nejvíce společných přátel. Ano, pravděpodobně to bude osoba z vašeho dosavadního pracovního kolektivu, ale uvědomte si, že tento ukazatel nevypovídá o ničem jiném, než o online aktivitě kumpánů ochotných jít s vámi oběma současně večer na pivo. 
  8. Zkuste si vytvořit několik seznamů, do kterých se při prvním záchvěvu deprese ze ztráty zaměstnání budete dívat. Návrhy na témata vašich seznamů: 10 věcí, které mi zbudou po odchodu z práce (a vymyslete něco jiného než ten balíček kanclářských sponek a sadu barevných post-itů). 10 věcí, které po odchodu z práce už nebudu muset řešit (ano, neskrývám, že u mě je na prvním místě “Pořádek v kuchyňce”, no a co!) 10 věcí, které jsem měl/a vyřešit, nestihl/a to a teď už to za mě bude muset udělat někdo jiný! Jupí!
  9. Nehrabejte se ve svých pocitech ublíženosti a nežádejte spravedlnost. Nehledejte chyby sami v sobě, neobviňujte se a nepátrejte, co jste udělali špatně. Obvykle je důvod někde úplně jinde než ve vás. Tedy pokud se vám zrovna nepodařilo parkovat tři dny v kuse bez povolení ve fakultní garáži.
  10. Poslední rada: nepište nic, pokud ano, nezveřejňujte to a hlavně se donekonečna nedojímejte svými vlastními slovy. Nevypouštějte věty typu: “Boulevard byl pro vás psán ne rozumem, ale srdcem. Proto, že jsem sama chtěla. Proto, že jste mě inspirovali. Proto, že mě to neskutečně bavilo.  Proto, že jsem FOREVER KISK.”

 

Jo a úplně nakonec malý coming out:

  • Ne, nejsem Petr Škyřík.
  • Ano, jsem žena.
  • Ano, psala jsem tento blog sama a mimo pracovní dobu.
  • Ne, nechtěla jsem jím nikdy nikoho urazit.
  • Ano, opouštím KISK a proto tento blog končí.

 Mějte se bulvárově! 

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

12 komentářů

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
28. 5. 2015
Díky Markét
Obrázek uživatele Anonym
Anonym
28. 5. 2015
Díky Markét
Obrázek uživatele Anonym
Anonym
28. 5. 2015
Díky Markét
Obrázek uživatele Anonym
Anonym
28. 5. 2015
Díky Markét
Obrázek uživatele Anonym
Anonym
28. 5. 2015

To ale není Markét!

Obrázek uživatele Markéta Bočková

Díky za 4 díky, ale musím se přiznat že nejsem autorkou tohoto blogu.

Obrázek uživatele Katka Hošková

Díky, Markét:-)))))

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
28. 5. 2015

Katko, že by ty?! 

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
29. 5. 2015

Kdo všechno vlastně KISK opouští? Prosím o nějaké oficiální info

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback