Nová vlna inspirace, aneb New Media Inspiration 2012

Autorka přináší reportáž z konference, která se konala letos vůbec poprvé, na její formální či obsahové kvalitě to však téměř vůbec nebylo znát.

V radostné euforii podzimního Infokonu, na kterém nás Adam Zbiejczuk lákal na konferenci do Prahy, jsem se rozhodla jeho výzvu vyslyšet a vypravila se na „výlet". Spolu se mnou tak učinilo i několik odvážlivců z KISKu (Monča, Romča, Lenka a Anička jako posluchačky a Bára s Olgou jakožto naše nejmilejší přednášející)... a Adam se místo toho vozil na slonech kdesi v Indii:).

Konference New Media Inspiration se konala vůbec poprvé a možná i samotní organizátoři z toho byli lehce zmateni, protože na našich jmenovkách se psal rok 2011:). Ale zdálo se, že to beztak nikomu nevadí, a já sama bych si toho vůbec málem nevšimla. Když si otevřete stránky konference (http://www.tuesday.cz/akce/nmi-2012/), možná Vás nemile překvapí cena za vstup, ale žádné strachy. Pro studenty byla cena jen za lidové tři stovky. Přívětivé, že?

V sobotu 21. 1. 2012 jsme se tedy ráno před devátou sešli a zaregistrovali na fildě UK u Mánesova mostu. Nevím, jak Vy, ale já jsem v téhle budově naposledy byla před x lety na dni otevřených dveří coby vyjukaná maturantka (ale skončila jsem v Brně, čehož rozhodně nelituji). Načež nás přivítal pražský guru nových médií Josef Šlerka. Co přesně povídal, si už nepamatuji, ale každopádně byl rád, že k uskutečnění akce došlo, a zbytečně řeč dál neprotahoval. V úvodu nám ještě Honza Simkanič řekl cosi o bílých a černých labutích („tato konference je taková bílá labuť" cituji) a sondách na Mars, kdy Vám jakási aplikace zasílá fotky rovnou do Vašeho smart phonu. Pak nám ještě bylo doporučeno přečíst si román „Hra se skleněnými perlami" od Hesse, že prý si to dáme do kontextu a všechno nám bude hned jasné:).

První příspěvek přednesl Patrick Zandl, který je podle svých slov jednou z těch „černých labutí" a měli bychom s ním soucítit (šéf Lupa.cz).

Kráčíme ke světlým zítřkům a sociální média nám naplní duše, srdce i kapsy:).

Dokázal nám, že s historií se vylžeme i v oblasti sociálních sítí, přestože nám hrozí faux-pas jak trám. Pobavil nás historkou z výletu se svými digitálními dětmi a svěřil se nám, že doktorovi bez počítače prostě nemůže důvěřovat:). Seznámil nás ještě s  grafem, který znázorňoval síť novinářů v ČR, v níž je třeba ovlivnit hlavní 3 uzly, a tím určitou informaci zničit, či naopak podsunout pěkně na světlo. Věnoval se zkrátka lecčemu a bylo to super a vtipné a po ránu velmi osvěžující poslouchání:). Palec dávám rozhodně nahoru!

Další program se již dělil na dva sály a já se z hlavního přesunula do menšího, protože mě lákaly názvy příspěvků „Internet je nehlídané pískoviště", „Důvěra v online sociálních sítích" a „Typologie uživatelů: sociální sítě a knihovny". Tyto příspěvky byly víceméně shrnutím diplomek a výzkumů, které dělali sami studenti StuNoMe. Autor prvního z nich zkoumal chování matek na netu a Facebooku, zejména pak odhalování fotek jejich dětí a soutěže s těmito fotkami. Když několika maminkám volal nebo psal, co se o nich a jejich dětech dá všechno dohledat, tak byl označen za úchyla a některé maminky na něj chtěly volat policii, ale nakonec s ním pár matek o dané problematice promluvilo.

Dozvěděla jsem se, že dosavadní bezpečnostní kampaně jsou naprosto neúčinné (saferinternet.cz) a že si 8% rodičů myslí, že jejich děti ví o internetu víc než oni sami (taky Vám to číslo připadá velmi nízké?).

Autorka druhého příspěvku pracovala s hypotézou, že čím větší síť přátel na Facebooku, tím bude i větší otevřenost profilu daného uživatele. Ale ouha, hypotéza se nakonec nepotvrdila, uživatelé jsou prostě různí a jejich chování se nedá příliš škatulkovat. Měli bychom se také více prát za ústavní právo, které by nám umožnilo natrvalo smazat naše data a data o nás na internetu i sociálních sítích. Ve třetím příspěvku autorka představila hned několik různých typologií uživatelů, z čehož nakonec vyplynulo, že obecně se dá mluvit o uživatelích aktivních, pasivních a těch, co jsou něco „mezi". Zaujal mě typ uživatelů zvaný „sneezers fans", kteří jsou sice aktivní a nadšení, ale bohužel jim daná činnost moc nejde:).

Poté jsem se vrátila zpátky do hlavního sálu, kde už stihli nabrat trochu zpoždění, a tak jsem si poslechla ještě část vystoupení Tomáše Pruši, který se věnoval sociálním sítím ve zdravotnictví. Bylo by fajn zapojit sociální sítě do dlouhodobých změn ve zdravotnictví, sdružovat s jejich pomocí pacienty a zavést gamifikaci. Před ním vystoupila Barča Buchtová s „memy" a prý byla skvělá, takže mě pak mrzelo, že jsem ji propásla. Příště si Báru už ujít nenechám, slibuji:).

Poslední příspěvek před obědem měl Michal Ischias z Respektu a povídal nám, jak to chodí s využitím sociálních sítí v žurnalistice. Ale rovnou to mohl nazvat spíš, jak to vlastně v tom Respektu děláme. Zde jsem se nedozvěděla nic moc nového pod sluncem. Rozebíral zásady, jak se vlastně chovat na Twitteru a na Facebooku ke svým fanouškům, což jsme brali s Adamem Zbiejczukem na kurzu Sociálních médií (béčko na magistru KISK, doporučuju). Následoval oběd, který měli zajištěný účastníci hradící plné vstupné, takže my studenti jsme se rozprchli do ulic a hledali kus žvance na vlastní pěst:).

Po jídle nás čekala náročná hodinová přednáška Romana Nerudy na téma umělé inteligence. Neříkám, že jsem všechno vnímala a všemu rozuměla, to teda ani ne:). Ale bylo to zábavné, pan Neruda užíval skvělá přirovnání, takže bych to teoreticky mohla pochopit i já, kdybych neměla chuť si dát pětadvacet. Cituji tedy ze svých zápisků...

  • piškvorky x šachy - informačně stejný problém při programování
  • typy učení
  • neuronové sítě                   ( WTF? )
  • matematika
  • každopádně super přirovnání:)
  • o genetice - Lamarck x Darwin (o tom, zda se dají dědit vlastnosti)
  • swarm inteligence - společná

Od Jendy Perly, který psal na žurnalistice FSS bakalářku na téma českých politických stran na Facebooku, jsme se dozvěděli, že

komunisti tam nejsou, trojkoalice si po volbách pohoršila, ČSSD je naopak velmi aktivní a nabírá spoustu fanoušků a ODS sociální síť nevyužívají téměř vůbec.

Vše doplněno horou pěkných grafů, tabulek a čísel. Mezitím v menším sále začaly workshopy a v nejmenším panel absolventů a blok inspirací, ale já se rozhodla zůstat v hlavním...

Jakub Macek z FSS nám měl prozradit, jak to chodí s kvalitativním výzkumem online sociálních sítí, ale bohužel se k jádru pudla vůbec nestihl dobrat. Celou dobu nám (ač vtipně) vysvětloval, jaký je rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem, což je trochu škoda, protože si myslím, že většina posluchačů už věděla, o co se jedná.

Eduard Piňos se věnoval využití sociálních médií pro PR oddělení, zprvu zopakoval některé známé pojmy typu komunikace one2one, one2many, cloud atp. Užívání sociálních sítí nemáme brát jako revoluci v marketingu, ale pouze jako jeden z dalších možných nástrojů. Hlavně nepřehánějme. PR trápí, že někteří uživatelé si zboží na netu vyhledají, ale jdou si ho koupit offline, takže PR z dané reklamy nemusí vždy těžit, i když dojde k prokliku. Toto vystoupení jsem hodnotila jako jedno z těch lepších a relevantních vůči zadanému tématu konference (problematika měření v sociálních sítích).

Olga Biernátová byla super! Měla cool vychytanou prezentaci a její vystupování bylo přímo ukázkové. Snažila se prosadit pohled uživatelský, nejenom ten marketingový. Vždyť lidi se na Facebook přece chodí bavit s přáteli, a ne okukovat reklamy a nakupovat. Marketéři by se měli vžít do svých fanoušků a uvědomit si, že Facebook není nástrojem na vydělávání a k přímému prodeji, ale jedná se o záležitost komunitní.

Zkrátka můžeme s jeho pomocí vylepšit jméno naší značky, ale prodej tím strmě neporoste.

Nemáme se vždy spoléhat na statistiku, netlačit na uživatele, nesnažit se je uplácet... Co je trapné? Kde jsou hranice trapnosti? Je barbie Dominika Myslivcová trapná?:)

Pak jsme si chvilku odpočali a dali si o coffee breaku kafe s buchtou (a s Bárou taky.). Čekaly nás už jen poslední čtyři příspěvky do konce (nepočítám-li další sály, kde program probíhal zároveň).

Ondřej Jiren představil „Obchod s hloupostí na Facebooku". Nakupování fanoušků nikam nevede (fanoušek stojí 1-2Kč prý:), beztak jsou to fanoušci úplně k ničemu (nejčastěji do 18 let), kteří oklikají každou blbost. My přece stojíme o aktivní fandy, kteří mají o naši značku zájem. Nákup fanoušků se negativně projevuje při následném zobrazování našich zpráv na zdech uživatelů. Zde bych opět doporučila kurz Adama Z. Sociální média, kde jsme se tomu věnovali vcelku obšírně...

Václav Novák nás seznámil s problémy při paralelním monitoringu sociálních sítí pro více zemí současně. Nejproblémovější je různorodost jazyků, specifické obraty, zkratky, diakritika či smíšené texty složené z více jazyků. Tzv. „stemming" umožňuje vyhledávat různé tvary téhož slova díky odtržení koncovek, ale někdy to moc nefunguje. Určité algoritmy tedy existují, ale nejsou stoprocentní, a proto se ve spolupráci s lingvisty pracuje na lepších.

Martin Petrášek rozebíral problematiku měření „like" (tlačítko „líbí se mi"). Nestačí jen počet, ale je třeba brát v úvahu kontext tématu a obsah individuálního příspěvku. Některé příspěvky mohou být silně kritické či ironické a na ně dané „like" přeci nejsou pozitivní, je třeba na to nezapomínat. Podobně zavádějící může být i metrika „people talking about". Bylo by ideální, kdyby existoval nějaký vzorec pro poměry mezi „like", „share" a „comment". Kolik „like" odpovídá jednomu „comment"? Zkrátka ale nelze jednoznačně určit. Představil nám také tzv. „NASR index", který využívají ve firmě eMerite k určení „nasranosti" uživatele:). S jeho pomocí pak odhadují míru negativity daného příspěvku a přiřazují mu určitou hodnotu.

Poslední příspěvek Elišky Hutníkové se týkal měření efektivity kampaně na Facebooku. Na začátku bychom si měli dát měřitelný cíl, snažit se fanoušky vtáhnout, dostat se k co nejvíce lidem a zvýšit návštěvnost daných stránek. Faktem je, že lidi, co získají slevu, pak více utrácejí. Za úspěšnou kampaň považujeme tu, která se vůči dané počáteční investici vyplatila. Eliška byla sice nezáviděníhodně poslední přednášející, ale zvládla to skvěle a její vystoupení rozhodně stálo za to!

Co ještě dodat? Samozřejmě pak následovala afterparty v nedaleké sklepní hospůdce, kde se nadšenců do sociálních sítí sešlo ažaž, byly welcome drinky, bylo pivo, síťovalo se, no znáte to...) Kdybych měla proběhlou akci nějak zhodnotit, tak bych spíš chválila. Bylo to plné informací, i když občas bylo řečeno něco dost profláklého. Ale určitě to stálo za výlet. Jenom nechápu, proč někteří řečníci dostali k dispozici celou hodinu (a ve vedlejších sálech v tu dobu nic neprobíhalo) a všichni ostatní jen dvacet minut? Někteří by si určitě taky zasloužili větší prostor. Tak snad příště to bude vychytanější.

 

Odkaz na oficiální fotogalerii akce:

https://plus.google.com/photos/118057502694795844947/albums/5700530883785368257

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback