O duši knih, destruktivní digitalizaci a potřebě dělat ze všeho senzaci...

11. 1. 2014

Včera nebo předevčírem mi napsala Gabča: "...nechceš napsat blogový příspěvek o té vaší digitallizačně-usmrcovací akci na Inflow?"

S vědomím toho, že nemám zas tak moc času, a že bych to pravděpodobně musela psát v sobotu večer, jsem tenhle úkol odložila na neurčito...

Jenomže, dneska vyšel v rádoby seriozním deníku MF Dnes článek, ze kterýho se mi opět protočily panenky... A protože jsem se neřídila základním heslem "nikdy si nečti diskusi pod článkem", protočily se mi panenky hned dvakrát.

Tudíž - snad abych trochu napravila mýty, které se kolem destruktivní digitalizace tvoří - a také trochu, abych vlastně pochopila, co lidem na destruktivní digitalizaci vadí - jsem se rozhodla obětovat sobotní večer a napsat o tomto tématu něco málo, co o něm vím, i když vím, že toho o něm popravdě zas tak moc nevím.

 

Začnu krátkým vysvětlením, co to vlastně "DESTRUKTIVNÍ DIGITALIZACE" je:

Jde o metodu digitalizace, při níž jsou knihy ořezány ve hřbetě a na rychlém skeneru jsou pořízeny kopie stran. Proces digitalizace se tím výrazně urychlí a zároveň vznikne mnohem kvalitnější digitální kopie, jelikož digitalizaci nekomplikuje knižní vazba.

Zdigitalizované knihy jsou pak umístěny do Digitální knihovny MZK (známé zatím jako Kramérius), kde jsou dostupné online kdekoli a komukoli (nevztahují-li se na ně autorská práva) a v budově MZK na vyhrazených počítačích jsou pak dostupné komukoli úplně všechny zdigitalizované dokumenty.

Vím, že uživatelská přívětivost digitální knihovny (obzvláště pracujete-li s ní trochu intenzivněji) není zas taková hitparáda, ale na vylepšování se neustále pracuje a hlavní je, že je to funkční a může to lidem pomoci.

 

Proč mě článek v MF tak naštval?

Tak předně už první věta:

Knihovny jsou místa, kde by se měly knihy a shromažďovat a uschovávat. V brněnské Moravské zemské knihovně je však poslední dobou ničí.

je bohužel s prominutím blábol. Ovšem, že se knihovna snaží tímto způsobem shromažďovat a uchovávat. Cožpak digitální knihovna neshromažďuje a neuchovává? Mění se pouze nosič, ale "duše" knihy přece zůstane zachována! Skenují se dokonce kvůli autenticitě i prázdné stránky. A díky tomu, že se ten nosič mění, se kniha stává dostupnou pro mnohem více lidí. Samozřejmě ideální je, když kniha ani nepodléhá žádným autorským právům, aby mohla být digitální kopie dostupná úplně pro všechny, ale i když je to něco, na co se zatím copyright vztahuje, furt to má cenu, protože:
1) autorská práva jednou vyprší, ale digitální kopie zůstane a bude konečně dostupná všem online,
2) i když autorská práva stále platí, kniha je stále dostupná pro víc lidí, než kdyby byla jen v jednom výtisku.

Paní/slečna se zřejmě snažila článek napsat, aby působil co nejvíce kontroverzně ("knihovna a ničí knihy!!!") a aby vyvolával co nejvíce emocí. Ale probůh - to fakt všechny noviny se snahou uživit se, musí klesnout na úroveň Blesku?

O tom, kam se digitální kopie ukládají, se reportérka ani nezmínila. Asi by to nebylo tak senzační a možná by to bylo - nedej bože - pro někoho i užitečné. A nebyly by taky zbytečné flamy pod článkem. Hrůza!

 

Shrnutí na závěr

Tudíž abych to shrnula. Unikáty se samozřejmě neničí, ničí se jen duplicity. Díky tomuto projektu sice "umře" 1 kniha, ale její kopie je pak dostupná neomezenému počtu lidí - tudíž se v podstatě ještě rozmnoží - a navíc její rozřezaná schránka je pak odvezena do sběru, kde se recykluje, takže díky ní může vzniknout kniha nová!

Jsem (nebo se alespoň snažím být) minimalistka. Proto s tím, že se lidi zbytečných knih (stejně jako i ostatních věcí) zbavují naprosto souhlasím. To, že je ale předtím, než je vyhodí, někdo naskenuje a tím v podstatě zachová jejich podobu a ještě ne navíc umístí do veřejného místa, kde je archivuje je přece úžasný, ne? Já si taky vždycky dělám fotku věcí, než je vyhodím :-)

 

Odpovězte mi tedy prosím na otázku:

Co lidem na destruktivní digitalizace tak vadí???

Moc se těším na vaše názory ;-)

 

Dodatek na úplný závěr

Nechci tímhle svým výlevem očkovat lidi, aby se okamžitě sbalili a odevzdali všechny svoje knihy do MZK. Pokud se chcete zbavit přebytečných knih, řešení je samozřejmě více a proto je vždy třeba se rozhodovat podle toho jakých knih se chcete zbavit - malý klič je třeba zde:

My v MZK stejně nevíc oceníme, když nám donesete ty volné, na které se nevztahují autorská či vydavatelská práva.

Dodatek ne nejúplnější závěr

Nutno uznat, že poté, co jsem se slečně ozvala, tak některé nesrovnalosti změnila + ten úvod trošičku zjemnila. Prý to změnil editor, který se prý nedá dohledat... Hmm, zajímavé. Nicméně pár bodů za ochotu u mě dostala.

Díky všem co se zapojili, nebo chystají zapojit!

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

12 komentářů

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
11. 1. 2014

Já naprosto chápu, že lidem vadí řezání hřbetu knih a jejich následné vyhození do sběru. Knihy duši mají, ať se vám to líbí nebo ne. Je hezké, že ta která kniha bude digitalizována, ale proto přece není nutné knihu ničit - ničení knih se dělá jen z kapacitních důvodů, to mi nevymluvíte. M.

Obrázek uživatele Lotyna

Převedu to trochu víc do globálu; proč lidem nevadí nakupovat - a následně pak vyhazovat na smetiště - tolik věcí, které vlastně nepotřebují a vadí jim, že se kniha před tím, něž je recyklována upraví do té podoby, aby bylo snadné ji naskenovat? Digitalizace probíhá z kapacitních důvodů, protože kdybychom měli všechno uchovávat v tištěné verzi (navíc ve více kusech), sklady by byly hodně rychle plné. Digitální verze je přece mnohem skladnější, nebo ne?

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
13. 1. 2014

já chci tričko s nápisem "fanoušek destruktivní digitalizace"! bude to skvělá ledolamka :)

a fandím Ti!  - žížala (jůlie)

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
14. 1. 2014

Některé věci se dají prostě vysvětlit jen těžko, podobný problém se týká např. i běžného vyřazování knih z fondů, viz např. http://lj.libraryjournal.com/2013/11/opinion/john-berry/the-weeding-war-blatant-berry/. Ničení knih má prostě trochu jiné konotace, než vyhazování jiných věcí, určených ke spotřebě... A některé věci je lepší provádět méně veřejně - co oči nevidí...

Obrázek uživatele Terajs
14. 1. 2014

Na jednu stranu ty zděšené/útlocitné/znechucené a další negativní reakce chápu, dodnes je pro mě jedním z nejsilnějších čtenářských zážitků pasáž z Příliš hlučné samoty, v níž Hanťa učí malé děti vytrhávat knihy z vazeb.

Na druhou stranu za sebe nechám hovořit suchá fakta: za 5 let, co se starám o fond 3. patra knihovny, tam přibylo cca 15 000 knih, jejich počet tedy narostl ze  zhruba 42 000 v roce 2008 na více než 57 000 letos.

Roční přírůstek (nákup) naší knihovny přitom tvoří cca 15 000 dokumentů.

Budova knihovny je stará 12 let. Do loňska se z volného výběru nevyřazovalo, jen tam plynule přibývaly nové kusy (a pozor: nové může být pojem velmi relativní, protože relativně hodně dokumentů nám v knihovně přibyde např. přeřazením z katederních knihoven, v kterých se dodnes nachází další desítky až stovky tisíc svazků, které rozhodně nejsou nové).

Logicky jsem tedy musela začít vyřazovat. U multiplikátů (knih, které máme ve stejném vydání víckrát), je to jednoduché.

Ale co unikáty? Co když mám ve volném výběru odhadem stovky, možná i jednotky tisíc dokumentů, které na polici stojí od otevření knihovny a NIKDO si je nepůjčil? Ani prezenčně. Co s těmi?

Dejte je do skladu, navrhnete.

Zklamu vás, tam už v současné době není místo.

Staví se vám nové sklady (dokonce už stojí a čekají na vybavení regály), řeknete vy.

A co až budou plné i tyhle sklady, řeknu já.

Máme si pod fakultou vybudovat rozsáhlé katakomby? Časem pod celým Brnem a spojit všechny fakultní knihovny podzemními sklady, protože nikdy nic nevyhodíme?

Zpátky k destruktivní digitalizaci: destruktivně je zacházeno s výtisky, jejichž duplikáty nebo dokonce multiplikáty MZK vlastní. Je opravdu tak obtížné vnímat v tomto případě knihu jako nosič informací, které se jednodušším a rychlejším způsobem transformují, když zároveň s tím zůstává ve fondu zachovaný i původní artefakt?

Obrázek uživatele Naokray

S napsaným by se dalo souhlasit. Snad jen drobná terminologická poznámka, která ale vlastně jde k podstatě věci: když MZK, případně další instituce používají DESTRUKČNÍ metodu, ještě neznamená, že se chovají DESTRUKTIVNĚ (jak vidno, "destrukční" a "destruktivní" představuje podstatný rozdíl). Je zajímavé, že nikdo nevyčítá automobilkám, že provádějí destrukční testy automobilů, neb tím zvyšují bezpečnost cestujících, přestože se tím rovněž ničí hodnoty (zcela nové automobily). A ještě jiný příklad: někdo si přeje po smrti pohřeb do země, někdo žehem, někdo si ovšem přeje své tělo věnovat medikům na pokusy či cvičné pitvy. Knihy nejsou subjekty, aby taková přání mohly vyjadřovat, ale věřme, že ty, co neskončí rovnou v odpadu, ale projdou přes pitevnu MZK, by mohly být alespoň o kousíček šťastnější ze svého obětavého přínosu lidstvu. Pro všechny, kteří se o téma nezajímají pouze povrchně, by měla být povinnou četbou kniha F. Baéze Obecné dějiny ničení knih (Brno, 2012).

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
14. 1. 2014

Probrala jsem doma knihovnu (nové knihy mi tam už nechtějí vlézt a byt není nafukovací) a vyřazené knihy donesla do antikvariátu. Nemají zájem. Donesla jsem je do naší malé pobočky knihovny. Nemají zájem. Dala jsem je do MZK na destruktivní digitalizaci - vzali si je a než skončí v tříděném odpadu, dostanou ještě jednu malou šanci.

A jak to doma řešíte se starými knihami vy?

(Bohužel si nepřečtu, jak to řeší diskutéři toho článku na idnes - já trouba totiž tu diskusi také četla.)

Jana

 

 

Obrázek uživatele EVa
15. 1. 2014

Co se týče variací pro využití vyřazených knih, mám ještě jeden tip - charitu: www.kjm.cz/fotogalerie/knihybrno

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
19. 1. 2014

Jen technická poznámka: v tom článku na Idnes vidím slovo "ničí" v uvozovkách, nikoli bez uvozovek, jak nesprávně autorka cituje. Ty uvozovky pak notně mění význam použití slova "ničí" a k němu vztahující se výtky jsou tak irelevantní.

Obrázek uživatele bicarbona

K technické poznámce

Autorka na konci článku uvádí: "Nutno uznat, že poté, co jsem se slečně ozvala, tak některé nesrovnalosti změnila + ten úvod trošičku zjemnila." Uvozovky jsou samozřejmě pozdější editace, jak lze například ještě dnes dohledat přes google cache http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:RhmD56HmDRwJ:brno.idnes.cz/brno-zpravy.aspx%3Fklic%3D8004,8003,8005+&cd=2&hl=cs&ct=clnk&gl=cz

Jelikož nevím, jak dlouho bude tento odkaz aktivní, přidávám ještě dva screeny. Na prvním vidíte původní podobu bez uvozovek (z archivu) http://www.phil.muni.cz/~sprdlik/zk/knihy_dd.jpg na druhém už aktuální stav http://www.phil.muni.cz/~sprdlik/zk/knihy_dd2.jpg Přesto zůstává datum a čas publikování článku 11. 1. 2014 13:43 beze změny :-(

Obrázek uživatele Naokray

Starší polská inspirace, co s knihami, které nikdo nechce.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
5. 2. 2014

"Až dosloužím, chci do sběru."

Nemám příliš v lásce hesla z období před 1989, ale pro tuto situaci mi přijde trefné. Všechno fyzické ale slouží, jednoho dne doslouží, umře - a pokud to není úplně nepřírodní materiál, je recyklováno. Zbyde po něm nehmatatelné "něco", které - samozřejmě - není totožné s původním. S dnešními technickými možnostmi, kdy mnoho lidí raději používá elektronické zdroje, které mohou mít kdykoli s sebou v jedné malé, lehké, digitální krabičce -to "něco", co zbylo, obsah, jim prostě stačí. Dokud budou existovat dostupné obě možnosti, aby si každý četl, z čeho se mu zlíbí, proč nenechat tyto dvě možnost běžet jako sobě rovné?

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback