Od jazyka k informačnímu prostředí

Zpráva přináší ohlédnutí za „Závěrečnou konferencí projektu COMPACT: Sdílení zkušeností 2012“. Příspěvek poukazuje na paralely v jazykovém a informačním vzdělávání: nové směry jazykového vzdělávání na Masarykově univerzitě tíhnou k využívání práce s informačními zdroji při výuce a ocitají se tak částečně na půdě výuky informační gramotnosti. Tato tendence k pronikání do oblasti informačního vzdělávání není cílená, je spíše spontánním vývojem. Autor se zamýšlí nad vhodností „zasáhnout“ do tohoto vývoje z druhé strany – oboru inf. studií a knihovnictví. V příspěvku jsou zdůrazněny oblasti společného zájmu zmíněných oborů vyplývající z témat, jež byla na konferenci diskutována.

Vedle? Nikoliv.

Centrum jazykové výuky Masarykovy univerzity uspořádalo 16. února v Brně ve Velkém sále Veřejného ochránce práv „Závěrečnou konferenci projektu COMPACT" s podtitulem „Sdílení zkušeností 2012". Předmětem konference bylo představení výsledků tři roky trvajícího projektu zaměřeného na inovaci výuky jazyků na Masarykově univerzitě. Proč zrovna tuhle? Už na první pohled by se mohla souvislost s oborem informačních studií a knihovnictví jevit... sporná. Ale to bychom se škaredě mýlili! Podívejme se, proč bychom se naopak měli o tuto oblast zajímat... Přirozeně se tak ve zprávě více zaměřím na některé vybrané části, tudíž nemohu nabídnout vyvážené zhodnocení konference jako celku - to předestírám rovnou. Ale tyto kousky jsem si vybral z výrazné většiny obsahu konference, takže k jisté vyváženosti se nakonec přeci jen dostávám. Ta inspirativní a podnětná linka totiž prostupovala veskrze celým programem.

Paralela mezi informačním a jazykovým vzděláváním

Přízrak spojitosti se vynoří už v tom okamžiku, kdy si uvědomíme, že informační studia a knihovnictví jsou interdisciplinární obor a že jednou z jeho větví je vzdělávání - my máme informační vzdělávání. A v tomto směru se ukázala zajímavá paralela: Jazykové vzdělávání se až překvapivě přibližuje ke vzdělávání informačnímu, respektive začíná do sebe vstřebávat některé z objektů výuky informační gramotnosti. Tento proud vyplývá z nové orientace jazykového vzdělávání, a to na oblast praktické aplikace - studenti využívají skutečné informační zdroje a vyhledávají si informace v rámci výuky jazyků. Při této formě výuky jsou vedeni k bezprostřednímu uplatňování a dalšímu rozvoji svých jazykových dovedností na schopnost orientace v informačním prostředí, ale současně se učí zacházet s informačním prostředím (s inf. nástroji) - a tím zase zpětně posilují složku jazykové výuky. Studenti získávají komplexní dovednost - skrze jazyk (spolu s jazykem) se učí zacházet s informačním prostředím, učí se vyhledávat a hodnotit informace, zpracovávat je i vytvářet nové informace.

V. Camacho spolu s A. Simbartlovou popsaly výše ilustrovaný princip na příkladu výuky ekonomické a právnické španělštiny v zaměření na EU: Studenti samostatně pracovali s určenými informačními zdroji, konkrétně portál „EUR‑Lex"[1], portál Soudního dvora Evropské unie[2] a „InterActive terminology for Europe"[3]. Zde byli konfrontováni s autentickými dokumenty z příslušných oborů. Byli cíleně vedeni k používání těchto nástrojů k vyhledávání dokumentů, navíc se učili kriticky pracovat s dokumenty a posuzovat je na základě vnějších i vnitřních kritérií. Z příspěvku K. Sedláčkové lze k tomuto přidat, že souběžným cílem rozvoje jazykových schopností je naučit studenty pochopit reálné životní situace - a také relevantní jazyk oboru.

Obor jazykového vzdělávání začíná do své metodiky cíleně zapracovávat výuku informační gramotnosti. Nad tím bychom se měli přinejmenším zamyslet: v tomto bodě k tomu náš obor má skutečně mnoho co říct a jistě by mohlo být vzájemně přínosné takový koncept „integrované výuky" rozvíjet společně. Mimochodem podotýkám, že zdaleka v této úvaze nejde jen o angličtinu nebo výuku jazyka k našemu oboru - mám na mysli syntézu dvou přístupu, jazykového a informačního vzdělávání, k co možná nejširšímu uplatnění obou. Komunikace je zde jednotícím prvkem, neboť jednak informační gramotnost, jednak jazykové vzdělávání jsou orientovány bezprostředně na ni.

Komunikace-jednání s lidmi

Samostatný blok přednášek byl věnován Soft Skills. To je vcelku příhodné, když uvážíme, jaký význam má tato oblast pro učitele. Tyto dovednosti jsou ale rovnocenně důležité i pro nás, takže se nyní zmíním o několika myšlenkách, co v této části programu zazněly.

Hned na úvod se do příspěvku M. Noskové vloudilo zamyšlení, jakou roli vlastně hraje lektor v případě, že je odstraněno frontální schéma „vyučující vs. posluchači" a namísto toho je zvolen přístup „týmové výuky". Vyučující se stává součástí skupiny, jejíž struktura tím ztrácí pevnost - studenti mohou disponovat znalostmi, které vyučující postrádá, a mohou se tak příležitostně na chvíli ocitat v jeho roli, doplňovat výuku, zatímco vyučující ustoupí do role vyučovaného. Efektivita je samozřejmě spojena s předpokladem dobře sestaveného týmu... Možná by se dalo říci: co je na tomto objevného? Jistě to všichni znáte, ale zamysleme se, nakolik tento model využíváme ve skutečnosti? Snad k těmto situacím ve výuce dochází, jenomže nakolik řízeně? Nechybí právě ta vědomá snaha nejprve sestavit onu skupinu a teprve tou cestou efektu docílit?

Od ostatních přednášejících v této sekci dále zaznělo, že využít výuku soft skills je zajímavé i v tom smyslu, že na jazykových hodinách se setkávají studenti z nejrůznějších oborů, scházejí se tam tedy lidé s různými znalostmi a dovednostmi, což mezi nimi přirozeně probouzí sdílnost a potřebu komunikovat. Zajisté je na mnoha informačních kurzech tato situace obdobná a může tedy otevírat rovnocenné možnosti. Pro doplnění: pravděpodobně analogická bude situace v prostředí e-learningových předmětů... To využití vlastně spočívá v tom, že hlavní předmět výuky (jazyky, informační gramotnost...) je navazován na nějaké médium, jiné dovednosti, které (v tomto případě) člověka přirozeně baví.

Vskutku překvapivé bylo představení kurzu akademického psaní pro doktorandy v příspěvku A. Hradilové. Překvapivé především v ohledu technického provedení - výuka je totiž postavena na videokoferencích s rodilými mluvčími, kteří studentům rozebírají a hodnotí jejich cvičné texty. Studenti tak mají možnost konzultovat svou práci třeba s anglickým nakladatelem, zatímco ten nemusí nikam jezdit. Komunikace je interaktivní, tady a teď, přitom na každé hodině může být lektor jiný a náklady lze držet poměrně velmi nízké. V té samé době my tak nanejvýš píšeme „e-skripta" a nazýváme je e‑learningem... Nestálo by za to náš přístup přehodnotit?

V návaznosti na přednášky o soft skills zazněl příspěvek P. Nováka (People Management Forum) o Nenásilné komunikaci. Novák hovořil o předsudcích a různých zvyklostech ovlivňujících komunikaci, které jsou zakořeněny v naší kultuře a skrytě doléhají na naše uvažování, dokonce je i v převážné míře řídí. Tyto zvyklosti jsou veskrze nastaveny tak, aby udržovaly mocenské vztahy ve společnosti - ty se tedy promítají do běžné komunikace lidí a jejich příčinou se komunikace velmi běžně mění v manipulaci, často bez povšimnutí. Ony zvyklosti jsou například spojeny s hodnocením, které se míchá do našeho vnímání situace a pak vede naši reakci; také jsou to předsudky, jako např. že špatně odvedená práce zaslouží trest a dobrá práce odměnu, že „to se má tak" a to zase jinak... Nenásilná komunikace je soustředění se na vědomé zachycení takových vlivů, a to v prvé řadě na své vlastní straně. Jakmile je člověk ve svém myšlení objeví, dokáže je - s trochou úsilí - rozpoznat i v jednání ostatních, a tím získá schopnost porozumět skutečným potřebám druhých lidí, přestože ty se obyčejně maskují nějakou komunikační strategií. Je to tedy mj. způsob, jak se velmi účinně vypořádat s agresivním jednáním, s nátlakem a řadou jiných nepříjemných situací. V nenásilné komunikaci je např. upřednostněno pozorování oproti hodnocení, vědomí pocitů, odlišení potřeb od strategií (uplatňovaných k jejich dosažení) či schopnost vyjádřit své potřeby v žádosti... Autor čerpal z knihy „Nenásilná komunikace" od Marshalla B. Rosenberga, která je pro toto téma základním zdrojem.

O virtuální jazyková studovně

K závěru konference představil L. Štěpánek jeden z hlavních výsledků projektu, Virtuální jazykovou studovnu, kterou si zde blíže představíme. Účelem virt. jazykové studovny je pomáhat vyučujícím při výuce cizích jazyků, ale zrovna tak pomáhá studentům při samostudiu. Studovna je rozdělena do tří rovin: 1) veřejná, 2) pro registrované uživatele nebo studenty a vyučující MU, 3) pouze pro vyučující (MU). Nachází se na webu https://vjs.muni.cz. V podstatě je virtuální studovna specifický metazdroj zaměřený na výukové materiály a informační zdroje z oblasti jazykového vzdělávání; je portálem, z něhož vedou cesty na nejrůznější jiné relevantní weby. Virtuální studovna také slučuje všechny jazykové kurzy CJV MU, přičemž do některých je přístup pouze v rámci výuky na MU, jiné jsou zcela otevřené. Externí zdroje jsou zařazovány na základě hodnocení vyučujících, návrh může být podán kýmkoliv. Jsou ale vybírány pouze kvalitní zdroje, navíc systém automaticky sleduje, které zdroje se stále nacházejí tam, kde měly být, a neplatné odkazy odstraňuje, popř. se snaží dohledat aktuální umístění. Uživatelům je tedy nabízeno vysoce použitelné prostředí. Zdroje jsou zde anotovány, ale jak se zdá, u toho metadatový popis končí - což je snad i trochu škoda. Virtuální jazyková studovna může být v jistém rozsahu chápána jako virtuální knihovna e-learningových zdrojů a dokumentů orientovaných ať už přímo na studium jazyků, anebo jinak využitelných pro tento účel (např. jedním z mnoha externích zdrojů je Project Gutenberg). Pokud bychom chtěli virtuální jazykovou studovnu srovnat s něčím vlastním, nabízí se projekt „kurzy.knihovna.cz"[4]. Svého srovnání se zde ale zdržím.

Závěr

Ukázalo se, že jazykové vzdělávání a informační vzdělávání mají mnoho společného a přinejmenším z jedné strany zde začíná sílit tendence k prolínání obou oblastí do jedné. Výuka má v obou případech podobné zázemí - setkává se s potřebou napříč nejrůznějšími obory a souvisí s nejzákladnější nutností člověka - orientací v informačním prostředí, s komunikací. Tato konference naznačila množství oblastí, kde bychom se mohli vzájemně inspirovat: metody výuky inf. gramotnosti a jazykového vzdělávání, sdílený důraz na výuku soft skills, tvorba informačních systémů (virtuální knihovny, e-learning a virtuální studovny...), autorskoprávní aspekty využití dokumentů atd.

Koneckonců informační studia se zabývají jazykem v teoretické rovině jako prostředkem přenosu informací, popř. lépe řečeno zpráv, a knihovnictví se s jazykem potýká v nesčetných praktických rovinách. Samozřejmě na obou stranách rovněž existují průniky jak do praxe, tak i teorie, ale tohleto byl úmyslně redukující souhrn... Smyslem bylo naznačit, že jazyk nás zajímá už v základech oboru. Jazyk v těch nejrůznějších formách prostupuje informačním prostředím, je jeho esenciální složkou. A někde jinde ten jazyk učí - a pochopili, že k jeho efektivní výuce potřebují přidat něco, čemu jsme se donedávna systematicky a komplexně věnovali pouze my.

 

***



[1]   http://eur-lex.europa.eu

[2]   http://curia.europa.eu

[3]   http://iate.europa.eu

[4]   http://kurzy.knihovna.cz

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback