Od prvního čtení k fantasy světům

Dvoudenní seminář Od prvního čtení k fantasy světům byl zaměřený na podporu prvního čtení a výchovu dětí ke čtenářství. Účastníkům přiblížil zkušenosti pedagogů i knihovníků se začínajícími čtenáři a ukázal aktivity, kterými lze na první čtení navázat. Mimo jiné také předvedl, jak přilákat do knihoven nové čtenáře přes sci-fi a fantasy literaturu, nebo taky obráceně, jak přilákat čtenáře ke sci-fi a fantasy světům.
Ve dnech 22. a 23. listopadu 2011 se v prostorách Knihovny Jiřího Mahena konal dvoudenní seminář nazvaný „Od prvního čtení k fantasy světům". Tuto akci pořádalo Centrum dětského čtenářství ve spolupráci s Knihovnou Jiřího Mahena v Brně, Moravskou zemskou knihovnou a s Klubem dětských knihoven jižní Moravy.

První den semináře naplňovaly teoretické příspěvky o elementárním čtení, seznámení s nejrůznějšími projekty zaměřenými na rozvoj prvního čtení a praktické ukázky aktivit k podpoře dětského čtenářství.

Druhý den semináře měli účastníci možnost seznámit se s teoretickým dělením sci-fi a fantasy literatury, s jejími autory i se sci-fi a fantasy literaturou pro děti a mládež. Druhý den semináře měl také svoji praktičtejší část, ve které nás autoři jednotlivých příspěvků seznámili s různými programy a workshopy pořádanými v knihovnách za účelem získání nových čtenářů a zviditelnění knihovny.

Ema má mísu, máma má maso, ó my se máme!

Mgr. Jiří Havel, Ph. D. z Katedry primární pedagogiky Pedagogocké fakulty Masarykovy univerzity velice přehledně mluvil o tom, jak se v současnosti děti ve školách učí číst a psát.

V dnešní době se často k pojmu gramotnost přiřazuje přívlastek funkční. K základním znalostem čtení, psaní a počítání se nově připojuje znalost mluvení. Cílem vzdělávání již není jen žákův prospěch ve škole, ale praktické uplatnění nabytých dovedností v životě.

Vhodná metoda učení prvního čtení je pro žáka velice důležitá. Žákovy pokroky a úspěchy v této fázi učení příznivě ovlivňují jeho vztah ke škole a k dalšímu vzdělávání.

Doktor Havel účastníkům semináře představil metody učení elementárního čtení a psaní, které jsou ve školách nejčastěji využívány.

Jiří Havel

Metodu analyticko-syntetickou stále využívá drtivá většina učitelů i přesto, že po roce 1990 si již mohly školy samy zvolit jinou metodu.

V tomto typu výuky se pracuje s učebnicí Živá abeceda. Tento pojem známe již od učitele národů J. A. Komenského. Ten vedl děti, aby hledaly hlásky abecedy v běžných životních situacích - nejčastěji ve zvukových projevech zvířat. Zajímavý byl postřeh doktora Havla ohledně názvu takové učebnice. Pokud se totiž knížka jmenuje Živá abeceda, učitelé si ji zvolí k výuce spíše než třeba kvalitnější učebnici s nezvyklým názvem. Tento zvyk provází i knížky nazvané Slabikář.

Genetická metoda se od metody analyticko-syntetické liší především ve skládání slova z jednotlivých hlásek, ne slabik. Při výuce touto metodou se využívá tzv. uzlíků. Uzlík je například písmenko s tečkou, které zastupuje jméno dítěte či zvíře (Anička - A.). Děti tyto uzlíky pak kombinují i s obrázky a zapisují celé příběhy. Takto si sdělují i obsah, ne se jen učí jednotlivé znaky.

Globální metodou se u nás běžně učí začátky cizích jazyků. Při výuce češtiny ji ve škole učitelé využívají spíše pro pomalejší žáky nebo pro handicapované. Tato metoda byla podpořena očními výzkumy: Vědci prokázali, že po řádku písmen posouváme oči skokově, nikoli plynule, a také, že nejdříve vnímáme celek věci (slova) a detaily (písmena) zkoumáme až později. Doktor Havel předvedl i názornou ukázku tyto výzkumy potvrzující:

„V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIDGE UINERVTISY VLŠYO NJAVEO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ DLEŮITŽÁ VĚC JE, ABY BLYA PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽŮE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉŮ PEŘČETŠ. JE TO PORTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK."

V závěru svého příspěvku se doktor Havel zmiňoval i o problematice nadaných a pomalejších žáků ve společné třídě. Zdůrazňoval, že pokud se dítě chce učit už v předškolním věku, nemá se mu bránit.

„Stále jsou totiž rodiče," uvedl Havel, „kteří říkají: „Hlavně ho neučte, neříkejte mu, co ta písmena znamenají, co pak bude dělat ve škole?"

Ale pro děti je přitom pocit, že jim učení jde, že něco zvládají s předstihem, velice důležitý. Získávají tím pozitivní motivaci pro další studium.

A jak se z dětí stanou čtenáři? Podle doktora Havla je přínosné, když se v čítankách objevují autentické obrázky z citovaných knížek. Děti se pak v knize snáze zorientují, přijde jim známá. Dále je nutné připomínat rodičům, že i když už jejich dítě umí samo číst, stále by mu měli předčítat. Díky tomu se děti dostanou do kontaktu s obtížnější četbou, než by zvládly samy, rozvíjí se jejich slovní zásoba i schopnost vnímat složitější větné útvary. V diskuzi k tématu bylo řečeno, že minimálně do třetí třídy základní školy by ještě rodiče měli dětem předčítat. Kromě pozitivního vlivu na čtení dítěte se nesmí zapomínat také na obecně prospěšný vliv společně stráveného času.

Děti chtějí kreslit, mazat a zkoušet to znova...

Karel Vaňek účastníkům semináře názorně představil program Zábavné učení. „Zeptali jsme se dětí ve školkách, co a jak se chtějí učit. Z odpovědí vyplynulo, že děti chtějí hlavně kreslit, mazat a zkoušet to znova," popsal Vaněk začátek projektu. Takto vznikly speciální stíratelné sešity, do kterých může dítě malovat, učit se psát či počítat. Listy sešitu jsou stíratelné, takže když se něco nepovede, stačí pouze stránku setřít ubrouskem. Stíratelné sešity jsou vhodné i do školních družin a kroužků, kde jeden sešit může postupně využívat více dětí.

Názorné ukázky zaujaly všechny zúčastněné.

Dalším impulzem k rozšíření sortimentu Zábavného učení byly otázky „Proč?" Vaňkova syna. Zábavné učení tedy vydalo malé brožurky „Benny Blu" pro děti i jejich rodiče. V sešitcích vystupuje malý zvídavý chlapec Benny, kterého trápí stejné otázky jako děti. Brožurky jsou rozdělené podle témat, které dětem vrtají hlavou a rodiče na ně neumí odpovědět: Kolik je na světě vody? Jak vznikl vesmír? Proč vyhynuli dinosauři? Na tyto a mnoho dalších otázek odpovídá zábavnou formou Benny Blu. Brožurky stojí kolem 30 korun a mimo hračkářství, knihkupectví a internetové obchody jsou dostupné i ve vybraných supermarketech. Autoři projektu tvrdí, že rodič nakupující s dítětem u pokladny většinou podlehne a koupí něco i pro dítě.  Benny Blu se tak stává vhodnou alternativou na místo sladkostí.

Prohlídka programu produktů Zábavné učení.

Karel Vaněk dále představil nový projekt nazvaný „Děti učí děti". Projekt se zaměřuje na přirozenou formu předávání znalostí a zkušeností mezi dětmi různého věku. Starší děti z Biskupského gymnázia v Brně měly za úkol vymyslet a nachystat zábavně-naučný program pro děti z mateřských škol. Akce byla hodnocena velmi pozitivně oběma stranami a projekt „Děti učí děti" bude dále pokračovat. Více o akci na BiGy.

Chceme tematické kufříky? Ano, ano, ano!

Paní knihovnice z knihovny v Kroměříži, v Jihlavě, z krajské knihovny Vysočiny a z Knihovny Jiřího Mahena v Brně účastníkům semináře představily tzv. tematické kufříky. Jedná se o kufříky nabité knížkami, hrami a hračkami, které jsou sjednocené určitým tématem (vesmír, pravěk, doprava, dinosauři, ale třeba i logopedie). Kufříky z KJM obsahují i brožurky Benny Blu, o kterých mluvil Karel Vaněk. Kufříky jsou určeny především pro předškolní děti a pro první stupeň základních škol.

Prohlídka tematického kufříku KJM - Detektivové.

Největší pozitiva kufříků jsou v přirozeném propojení hry a četby. Dítě si hraje a zároveň si čte/je mu čteno.

Podle knihovnic je v dnešní době nutné „cpát dětem knihu všemi způsoby" a kufříky vypadají jako dobrá cesta.

Zápory existují samozřejmě taky, jsou ale spíše provozního charakteru. Knihovnice uváděly nutnost kontrolovat obsah kufříků po navrácení, což zabírá velmi mnoho času. Kvůli vyšší hodnotě se kufřík půjčuje jen proti peněžní záloze, která mnohé rodiče od zapůjčení odrazuje. Vyhlídky jsou ale slibné a vypadá to, že se kufříky ujmou a budou velice oblíbené a využívané rodiči s dětmi doma, nebo ve školách a kroužcích. V diskuzi se knihovnice shodly, že kufříky jsou vhodnější pro menší knihovny, kdy pracovíci znají své čtenáře osobně.

Jak vypadá ideální dětská knížka?

Paní magistra Yvona Kořístková, která učí na základní škole Antonínská, účastníkům objasnila, jak vypadá ideální knížka pro „první čtení". Vycházela z vlastních poznatků své dlouholeté praxe vyučování v 1. třídě. Knížka „prvního čtení" je ta, kterou si dítě opravdu samo celou přečte.

Mezi nejdůležitější znaky takové dětské knížky patří: malá tloušťka knihy, hodně ilustrací, málo textu na stránce, spíše kratší věty a krátké kapitoly. Ty jsou dobré zejména proto, aby si dítě třeba před spaním přečetlo ucelený kousek. Není vhodné, když dítě přerušuje čtení, aniž uzavře nějaký logický celek příběhu.

Ke kvalitním knížkám prvního čtení řadila Kořístková například: Kvak a Žbluňk (Arnold Lobel), Kouše to, štípe to, zlobí to, co je to? (Miloš Nesvadba), Ferdův slabikář (Ondřej Sekora) nebo Chameleon Leon (Melánie Watt). Knížka Budeme si číst (Eva Lenartová) kombinuje krátké, částečně kreslené příběhy s delšími texty, a je tak vhodná pro čtení i předčítání.

V diskuzi jsme se dozvěděli, že některé dětské knížky vycházejí ve dvou různých verzích - kromě běžného vydání i vydání tištěné velkými tiskacími písmeny. To je vhodné například pro žáky, kteří se učí číst a psát pomocí genetické metody.

Haló, opičko!

Ukázkovým besedám pro prvňáčky se věnovaly hned dva příspěvky semináře. První názornou ukázku besedy nám předvedly Ludmila Mičínová, Eva Pallajová a opička Rozárka z knihovny Jiřího Mahena v Brně. S opičkou si v knihovně mohou povídat prvňáčci v rámci programu „Poprvé do školy, poprvé do knihovny". Organizátorky na besedu však navazují i akcemi pro 2. a 3. třídy základních škol.

Plyšová opička Rozárka má u malých dětí velký úspěch. Provází je po knihovně a povídá jim o knížkách. Děti se pak za ní do knihovny rády vrací.

Další besedu pro prvňáčky nám představila Kateřina Hurníková z Obecní knihovny Vřesina. Její program se jmenoval „Zvířátková abeceda" a byl zaměřen na procvičování abecedy zábavnou formou. Během besedy děti přiřazují k jednotlivým písmenům zvířata, která znají. Paní Hurníková má připravené říkanky, písničky i obrázky, které se vztahují k řečeným zvířatům. Besedu paní Hurníková pravidelně pořádá pro 1. třídy ve škole, protože prostory Obecní knihovny Vřesina nejsou postačující.

A jak s tím souvisí sci-fi a fantasy?

Obecný úvod do problematiky a dělení žánrů sci-fi a fantasy přednesli spisovatelé Vlado Ríša, známý také pod pseudonymem Richard D. Evans, a Františka Vrbenská. Dělení žánrů sci-fi a fantasy literatury je velmi členité. Žánr sci-fi v příbězích využívá různých vědecko-technických objevů a umělé inteligence, zatímco ve fantasy figurují hlavně bytosti z jiných světů, magické předměty, draci... V rámci sci-fi a fantasy můžeme ale rozlišit mnoho různých subžánrů, např. slipstream, kyberpunk, biopunk, stempunk, soft SF, military SF, retteling, urban fantasy a spoustu dalších. Účastníkům méně znalým sci-fi a fantasy z toho šla hlava kolem. Vlado Ríša pořádá přednášky o sci-fi a fantasy literatuře i na školách, aby podnítil u studentů o tuto literaturu zájem.

„Četbu ovlivňují učitelé, a to je bída s nesnází, protože učitelky nemají sci-fi rády," uvedl Ríša.

Františka Vrbenská pak pokračovala povídáním o dětské fantastice. Fantastika je pojem zahrnující do sebe žánry sci-fi, fantasy i hororu. Proto některé z nás možná překvapilo, co všechno z dětské litaratury se dá do fantastiky zařadit.

Františka Vrbenská z kvalitní fantastiky pro děti uvedla například knihy: Kouzelná muzika (Václav Čtvrtek), Neználek (Nikolaj Nosov), Pipi Dlouhá punčocha (Astrid Lindgrenová), Edudant a Francimor (Karel Poláček), nebo Putování za švestkovou vůní (Ludvík Aškenazy).

V diskusi jsme se zaměřili obecně na problém dětského čtení. Děti přestávají číst a klesá tím i úroveň mluveného i psaného slova.

Naučme autory lépe psát, budeme mít lepší knížky

Mladý autor Míla Linc přednesl dva příspěvky. V prvním účastníky semináře seznámil s workshopem Mistři písmen, učni slov, který už třetím rokem funguje ve Smíchovské pobočce Městské knihovny v Praze. Workshop je určen pro začínající autory, kteří se v knihovně pravidelně scházejí, navzájem si radí a vylepšují si své povídky. Mimo to se setkávají s nakladateli, redaktory a spisovateli, kteří jim předávají své zkušenosti.

Mladým autorům ale i nepíšícím čtenářům nabízí Smíchovská knihovna i cyklus přednášek nazvaný Tisíce řemesel. Jedná se o přednášky na různá témata s praktickými ukázkami.

„Spisovatel by měl zvládat tisíc řemesel a všechny tak dobře, aby mu čtenář uvěřil. Jedním z nich je umění boje, protože v naprosté většině fantasy příběhů naleznete alespoň jednoho chlápka, který se ohání mečem: ať už je to voják, barbar, žoldnéř nebo zapomenutý ubožák, z něhož teprve sudba udělá velkého hrdinu, který zachrání svět. Jenže co dělat v případě, když hrdina potřebuje bojovat, ale autor není rytířem?"

Takto lákal Míla Linc návštěvníky na přednášku Nebojujte se souboji. Mladí autoři tak získají představu o reálnosti či nereálnosti toho, co popisují ve svých povídkách.

Míla Linc

„Naučíme autory lépe psát, budeme mít lepší knížky v knihovně a víc čtenářů, kteří si pro ty knížky přijdou," s trochou nadsázky uvedl Linc.

Ale knihovna se opravdu zviditelní, když má bohatý program.

S tím souvisí i různé „malé cony" pořádané v knihovnách, o kterých mluvil Míla Linc ve svém druhém příspěvku. Ve Smíchovské pobočce Městské knihovny v Praze proběhl již pátý ročník akce CONiáš. Jedná se o den nabitý přednáškami, besedami, hrami a doprovodným programem. Uživatelé knihovny mají vstup zdarma a cena vstupenky pro ostatní je ve výši ročního vstupu do knihovny.

Pokud knihovna pořádá besedu s jedním autorem, informace o ní se hůře prosazuje v tisku a do knihovny přijde i méně lidí. Akce typu conu, kde se sejde více autorů a hostů, má větší šanci na uveřejnění např. v regionálním tisku a naláká i více návštěvníků.

Jsem závislá, ale nechci se léčit

O conech mluvila i Zuzana Kocurková, ale z pohledu zapáleného fanouška a účastníka. Svůj příspěvek uvedla slovy:

„Jsem závislá na conech, nebojím se to přiznat, ale nechci se léčit."

Cony můžeme rozdělit na komerční, které navštěvují i herecké hvězdy, a nekomerční, amatérské. Komerční cony se konají spíše v západních zemích.

Každý con má svůj oficiální program, který naplňují přednášky, besedy s autory, a program neoficiální, o který se většinou postarají sami účastníci. Tento může být podle Kocurkové leckdy přínosnější, než oficiální přednášky. Atmosféru conů Kocurková  účastníkům semináře přiblížila pomocí videa i fotek.

Závěr semináře byl zaměřen spíše na zviditelnění knihoven a získání nových čtenářů pomocí conů. S prvním dnem, který byl věnován elementárnímu psaní a čtení a podpoře dětského čtenářství, byl druhý den spojen „oslím můstkem" - fantastickou literaturou pro děti. Obě části byly ale velice zajímavé a troufám si tvrdit, že i podnětné.

Příjemné prostředí Knihovny Jiřího Mahena, komfortní zázemí s občerstvením a milí lidé spoluutvářeli přátelskou atmosféru celého semináře.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback