Když jsem si přečetl název a úvod článku Jan Handla IT show v knihovně začínal jsem pociťovat jisté rozohřčení - knihovníci že nerozumí technologiím? Tak toto mi nikdo říkat (ani psát) do očí nebude! (ale ano - já vím, jaký je věkový průměr a vzdělání zaměstananců ve většině městských knihoven - ale stejně se mi ten úvod nelíbil). Jenže pak jsem si četl dál a ejhle. Rozhořčení se změnilo v pocit hmm... studu?
Vždycky, když porovnám fungování praxe s tím, co se učíme ve škole, tak se objeví směs studu, vzteku, zklamání... Proč ty zajímvý a krásný věci, o kterých se dozvídáme ve škole, v praxi nefungujou? Celý knihovnický svět žije "knihovnou 2.0" a u nás se běhá kvůli 8 korunám s papírkem po knihovně (viz článek). Od jedné knihovnice v jedné nejmenované univerzitní knihovně (ne, opravdu to není ta naše) jsem se nedávno dokonce dozvěděl, že oni vlastně nepotřebují dělat žádné akce pro přitáhnutí uživatelů, protože oni ti studenti nemají jiný zdroj informací než knihovnu, takže jim nezbývá nic jiného, než k nim přijít. Ach jo. Řekněte mi někdo, že to vidím všechno moc černě a že to je vlastně všechno v pořádku a jen já mám smůlu potkávám špatný knihovníky a čtu špatný články.














Jestli to vidíš černě...
tak v tom nejsi sám. Mě ještě víc než článek zaujala diskuze pod ním, kde se pár jedinců snaží obhájit právo knihoven na to, aby dělaly s tiskem a dalšími službami takové obstrukce. Moc bych za to nedal, že se jedná o knihovníky, protože potrefená husa nejvíc kejhá. A ne z článku, ale z tohoto je mi špatně. Copak uživatele zajímá nějaký status knihovny a předpisy, kterým nerozumí? Přijde mi to knihovnické prostředí poněkud pokroucené absencí konkurence, dynamiky a finanční motivace zaměstnanců. Jak má za těchto podmínek člověk bez spasitelského syndormu chtít pracovat v knihovně?