Otevřený dopis ministrovi kultury Jiřímu Besserovi: Jde o 3 miliardy, nikoliv o Národní knihovnu

Určitě stojí za to si přečíst, co se děje kolem Národní knihovny. Člověk nevěří vlastním očím a kroutí nad tím hlavou. Berte to i jako doplnění k článku http://www.inflow.cz/nase-narodni-knihovna

Jirka 

------------

Otevřený dopis ministrovi kultury Jiřímu Besserovi

Jde o 3 miliardy, nikoliv o Národní knihovnu

V Praze dne 28.7.2010

Vážený pane ministře,

obracíme se na Vás s naléhavou žádostí, abyste neprodleně řešil situaci Národní
knihovny ČR.

V posledním období se média i politikové intenzivně věnují diskusi o výstavbě
Národní knihovny, respektive otázce, zda v Praze bude nebo nebude postavena nová
knihovna podle návrhu Jana Kaplického. Výstavba tohoto objektu vázne na vyřešení
celé řady složitých otázek, ať už tím myslíme fakt, že architekt Kaplický zemřel a
není zřejmé, kdo by projekt realizoval, ale také na skutečnosti, že doposud nebyla
vyřešena otázka možného umístění nové knihovny. Častým argumentem proti realizaci
Kaplického knihovny jsou také mimořádně vysoké náklady spojené s výstavbou této
avantgardní stavby. Ty se podle různých pramenů pohybují v rozmezí od 2 do 4 miliard
Kč.

Paradoxem doby ale je, že se v současné době v Národní knihovně rozjíždějí stavební
práce v plánované hodnotě 3 miliardy Kč a téměř nikdo neví, co se v knihovně děje a
kam směřuje její reálná budoucnost. Není pochyb o tom, že rekonstrukce Klementina se
zcela vymkla veřejné kontrole.
http://domaci.ihned.cz/c1-42849520-opravy-klementina-jsou-bez-dozoru-vse-ovlada-jeden-clovek
Zatímco média a politikové debatují o možnosti vybudovat knihovnu úplně novou,
současné vedení Národní knihovny s posvěcením Ministerstva kultury horečně pracuje
na tom, aby tuto myšlenku definitivně pohřbilo. Zajímavé je, že tyto aktivity
probíhají velmi rychle a prakticky za dokonalého utajení. Na jakékoliv dotazy vedení
Národní knihovny odpovídá velmi neurčitě a obecně, takže vůbec není jasné, k jakému
cíli je směřováno. Od generálního ředitele knihovny Pavla Hazuky se můžeme dozvědět,
že by rád blob sice postavil, ale současné okolnosti ho nutí, zabývat se
existenčními otázkami knihovny. To je jistě chvályhodná snaha, ale jakou vlastně
budeme mít Národní knihovnu budoucnost?

Životně důležitou otázkou dneška je pro knihovnu docházející skladovací kapacita pro
nové přírůstky, kterých ročně přibývá průměrně 90 000 svazků. Tento problém by měl
být řešen dostavbou depozitáře v Hostivaři. Současná skladovací kapacita depozitáře
je 4 mil. svazků. Ta by do roku 2015 měla být dvěma navazujícími etapami dostavby
depozitáře zvýšena až o 6 - 8 mil. svazků. Skladovací kapacita tedy bude zajištěna
na neuvěřitelných 89 let. V první etapě do roku 2012 bude postaven depozitář s
kapacitou 2 mil. svazků za částku 434 mil. Kč. Tento depozitář by měl být
dostačující pro uložení přírůstků v příštích 22 letech.
http://www.nkp.cz/files/tz_cochysta_nkcr.pdf

Nepochopitelnou záhadou ale je, že v zápětí bude zahájena výstavba druhá etapy
skladu s kapacitou 6 mil. svazků a s termínem dokončení v roce 2015. Tyto snahy
vyvolávají řadu otázek. Proč se dnes bude stavět sklad za 597 mil. Kč, který
knihovna bude potřebovat až za 22 let? Kdo a k čemu bude tento sklad provozovat? Kdo
bude platit jeho provozní náklady. V obou případech se jedná o klimatizované sklady
- kdo to zaplatí? Kdo bude hradit náklady na obnovu technologií? Pro odpověď zřejmě
nemusíme chodit daleko: bude to zaplaceno z veřejných prostředků, z daní občanů.

Vedení Národní knihovny tvrdí, že chce postavit nezbytnou skladovací kapacitu a dát
tak prostor k tomu, aby se někdy v budoucnu mohlo případně rozhodnout.  Jestliže
bude ale zajištěna skladovací kapacita pro příštích 89 let a proběhne rekonstrukce
Klementina, má vůbec nějaký smysl stavět někdy v budoucnu novostavbu? Lze také
snadno odpovědět - nikoliv! Pokud ovšem nějakému národovecky laděnému patriotovi
nebude vadit, že Národní knihovna bude v podstatné míře sídlit v průmyslové čtvrti
vedle autoservisu a továren na barvy a elektrosoučástky. Zapálení studenti a horliví
vědečtí pracovníci budou z celé republiky i ze světa cestovat do odlehlé části Prahy
s mizernou dopravní obslužností. Komu to bude vadit? Nikomu - jsme přece národem,
který aktivně podporuje vzdělávání a vědu a něco jako Národní knihovnu opravdu k
ničemu nepotřebujeme.

Co se ale bude dít v hlavním sídle Národní knihovny - v Klementinu? Když se
plánovala novostavba, předpokládalo se, že v Klementinu zůstanou ty části knihovny,
které nevytváří tlak na svůj kapacitní růst, například historické fondy knihovny,
hudební oddělení, Slovanská knihovna a další provozy. Původním záměrem bylo
revitalizovat Klementinum, tj. usilovat o to, aby co největší část této národní
kulturní památky byla vrácena do své původní barokní podoby. Na plánovou
revitalizaci Klementina bylo počítáno s necelou 1 miliardou Kč. Na první pohled je
to velmi mnoho peněz, ale uvědomme si, že Klementinum je po pražském Hradu druhý
největší historický komplex v Praze. V posledních desetiletích bylo na obnovu této
unikátní stavby vynakládáno minimu prostředků.  V nedávné době vláda rozhodla, že
finanční prostředky na revitalizaci Klementina budou zdvojnásobeny, tj. na necelé 2
miliardy korun. Není pochyb o tom, že takto bylo v tichosti rozhodnuto, že žádná
novostavba Národní knihovny nebude. Intelektuálové, politici a média mohou
diskutovat, o čem chtějí, ale nová knihovna prostě nebude. 

Otázkou dnešní dnů by ale mohlo být, co vlastně bude za ty 2 miliardy pořízeno? Jaká
tedy bude budoucnost Národní knihovny v Klementinu? V současné době se probíhá první
etapa rekonstrukce Klementina, která bude dokončena počátkem příštího roku a bude
stát 203 mil. Kč. Kdybyste se náhodou zeptali některého pracovníka knihovny, co a k
čemu se v Klementinu staví, tak vám nikdo nedokáže odpovědět. Příčina je jednoduchá
- nikde nejsou k dispozici žádné informace. Kdybyste se zeptali pracovníků knihovny,
jak vlastně bude vypadat Klementinum po rekonstrukci, jaké zde budou poskytovány
služby, tak vám také nikdo neodpoví, protože to je prostě tajné. Neexistuje žádný
tým odborníků, který by připravoval koncepci budoucích služeb pro veřejnost,
neexistuje žádná vnitřní ani externí oponentura budoucnosti knihovny. Přesto se ale
staví, připravují se projekty a především probíhají výběrová řízení. Rozhoduje se o
investici za 3 miliardy Kč a vše je utajeno. Proč tomu tak je?

Na projektech pracuje Metroprojekt. Je to jistě velká firma, ale těžko byste
hledali, zda má nějaké zkušenosti s rekonstrukcí velký památek či s knihovnami.
Shodou náhodných okolností vlastní stavbu provádí Metrostav. Ten je možná
specialistou na tunely (i když se mu občas nepovedou), ale na barokní památky sotva.
Nyní jde o to, uskutečnit co nejdříve nezbytná výběrová řízení. Spěchá se opravdu
intenzivně, protože je obava, že by vláda či parlament mohly schválit nějaká
protikorupční opatření, která by celou stavbu "zbrzdila".

Již před více než rokem prosákly na veřejnost některé návrhy na "revitalizaci"
Klementina od Metroprojektu. Nápady to byly skutečně nekonvenční: probourání
obrovské díry do Klementina z Platnéřské ulice, přestřešení jednoho z klementinských
nádvoří, zbourání budovy dnešní haly služeb, kterou ve dvacátých letech postavil
architekt Machoň. Na jejím místě měla být nově postavena vysoká prosklená budova.
Všechny tyto skvěle studie a navazující projektové práce vzaly za své v okamžiku,
kdy se do hry vložil Národní památkový ústav. Dnes jsou limity stanovené památkáři
jasné: žádné probourávání Klementina, žádné přestřešování nádvoří, žádná likvidace
machoňovské přestavby, žádná výstavba nových objektů na půdorysu Klementina. Naopak
cílem je co nejvíce rehabilitovat původní barokní podobu Klementina, tj. vybourání
všech dodatečných vestaveb příček apod. Svou neochotu komunikovat s památkáři ovšem
musela knihovna draze zaplatit - dodejme, že z veřejných prostředků. S ohledem na
kulturní hodnotu Klementina je pietní obnova původního barokního areálu tím
nejlepším řešením.

Jinak to ale vypadá z hlediska potřeb knihovny. V minulosti bylo zpracováno mnoho
analýz, které jednoznačně prokázaly, že Klementinum je pro knihovnu velikosti
Národní knihovny nevyhovující. Právě z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o novostavbě.
Klementinum má úžasnou atmosféru, tradici, z hlediska návštěvníků je postaveno na
ideálním místě, ale pro velkou knihovnu s archivní funkcí je jednoznačně limitující.
http://www.nkp.cz/files/tz_reakce_nk_pril2.pdf Uveďme stručně hlavní argumenty:

*         Historicky danou dispozici Klementina nelze flexibilně přizpůsobovat
potřebám provozu moderní knihovny. Vnitřní nádvoří, široké chodby, rozčlenění do
stovek malých místností znemožňuje funkční propojení jednotlivých prostor.

*         Klementinu zahrnuje tři kostely a řadu historických prostor zdobených
freskami, které nelze využít pro provoz knihovny. Historické prostory jsou knihovnou
využívány na jedné straně neefektivně, na druhé straně snahy o přizpůsobení objektu
potřebám knihovny vytvářejí trvalý tlak na různé druhy stavebních zásahů do původní
konstrukce historického objektu.

*         Důležitou součástí knihovny tvoří sklady pro uložení sbírek. Jejich
kapacita je jednoznačně limitována. Sklady jsou převážně rozmístěny v podkroví, kde
jsou nevhodné klimatické podmínky pro trvalé uchování sbírek.

*         Sklady jako celek jsou roztroušeny po celém areálu Klementina a jejich
obsluha je namáhavá a neefektivní. Budova je jako celek staticky přetížena.

*         Chybí velké a flexibilní plochy, prostory pro umístění rozsáhlých
technologických systémů pro dopravu, klimatizaci a komunikaci.

Při projektové přípravě současné rekonstrukce bylo potvrzeno, že statické zatížení
objektu Klementina v rozsáhlých částech areálu překračuje až o 70 % stanovené limity
a objektu hrozí zřícení. V současné době je v Klementinu uloženo 2,5 mil. svazků.
Aby po rekonstrukci nedošlo ke snížení skladovací kapacity, vrátil se projektant k
již dříve zamítnuté myšlence rozsáhlého podzemního skladu. Klementinu ovšem leží cca
200 od břehu Vltavy v zátopové zóně. Ačkoliv se při povodni v roce 2002 hráze kolem
Starého města neprotrhly, klementinské sklepy byly zatopeny vodou a vše, co v nich
bylo uloženo, bylo zničeno. Betonová lobby obkličující Klementinum ovšem tvrdí, že
se jedná o technicky řešitelný problém. Ale podzemní sklad se zde nestaví na padesát
let. Klementinum je postupně budováno 700 let. Je dnes Metrostav schopen garantovat,
že do podzemí někdy v příštích staletích nepronikne voda? Nepřijde někdy ještě větší
povodeň, než jaká byla v roce 2002? Nenaruší výstavba rozsáhlého podzemního skladu
statiku celého objektu? Nikdo objektivně neposoudil existující rizika. Žádný archiv
v České republice nemůže být postaven v zátopové zóně, protože to zakazuje archivní
zákon, ale unikátní sbírky Národní knihovny jsou bez jakékoliv diskuse vystaveny
riziku zničení. 

Kdo vlastně rekonstrukci Klementina řídí, kdo vybírá firmy, kdo rozhoduje? Zkusme se
na některé hlavní aktéry trochu podívat, viz výroční zprávy Ministerstva kultury
http://www.mkcr.cz/ministerstvo/vyrocni-zpravy/default.htm .

Generální ředitel Národní knihovny je Pavel Hazuka
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Hazuka . Jeho kvalifikace je skutečně hodna
celostátního a mezinárodního významu této instituce: původně učitel, později ředitel
základní školy v Kardašově Řečici a ještě později krátký čas místostarosta
Jindřichova Hradce za ČSSD. Potom přesidluje do Prahy. Některé zdroje říkají, že
patřil k poradcům Vladimíra Špidly, jiné prameny naznačují, že byl pracovníkem BIS.
V každém případě je jisté, že po příchodu Vítězslava Jandáka (ČSSD) na post ministra
kultury v roce 2005 se stal ředitelem odboru umění a knihoven. Tehdejší ředitelka
byla na hodinu nemilosrdně vyhozena bez jakéhokoliv zdůvodnění, protože musel
nastoupit stranický kádr. V okamžiku, kdy se ministrem kultury stává Zdeněk Štěpánek
(ODS),  Hazuka je i se svým funkčním místem odsunut do Národní knihovny jako
sekretářka. Ministr Jehlička po své nástupu ale z Hazuky velmi brzo udělá ředitele
jiné významné kulturní instituce - Památníku národního písemnictví. Když je z pozice
ředitel Národní knihovny odvolán Vlastimil Ježek, Hazuka se stává jejím ředitelem.
Dodejme, že na všechny výše uvedené posty se dostává bez jakéhokoliv výběrového
řízení. Důležité je patřit k nějaké partaji a mít dobré známe - například z jižních
Čech.

Druhým, ale možná ve skutečnosti hlavním hybatelem rekonstrukce je Ing. Martin
Vácha. Jeho minulost je opravdu pestrá - byl soukromým podnikatelem, ale také
zaměstnancem stavební firmy Navatyp pracující pro pražský magistrát nebo také
pracovníkem Správy letišť, kde se zabývá investicemi. V každém případě se v době
působení Jandáka objevuje v roce 2005 na Ministerstvu kultury nejdříve jako ředitel
odboru vnitřní správy a později jako ředitel odboru investic. Po odchodu Jandáka se
v roce 2006 přesouvá do Národní knihovny a stává se ředitelem odboru investic a je
odpovědný za výstavbu.

Důležitou osobou v celé hře je také Stanislav Karabec spojený rovněž z ČSSD.
http://rob.vasicek.org/index.php?option=com_content&task=view&id=402&Itemid=40 Ten
přichází na Ministerstvo kultury také s ministrem Jandákem v roce 2005 a stává se
ředitelem jeho sekretariátu. Dříve sbíral zkušenosti v Pragokoncertu, na MŠMT a v
České filharmonii. Těsně před svým odchodem ho Jandák stihne jmenovat ředitelem
sekce, ale krátce na to, ho ministr Štěpánek odvolává. V roce 2009 se Karabec vrací
na ministerstvo kultury jako vrchní ředitel sekce ministra Riedlbaucha, který ho v
prosinci jmenuje dokonce svým prvním náměstkem. Od toho okamžiku také platí, že
věcně příslušný odbor na ministerstvu ztrácí možnost kontroly toho, co se děje v
Národní knihovně, a veškeré dění kormidluje Karabec s investičním odborem. Ministr
kultury vřele souhlasí s vyřešením problému Národní knihovny. Situace dochází tak
daleko, že faktury vztahující se ke stavbě vůbec neprochází ekonomickým oddělením
Národní knihovny.

Neměli bychom také zapomenout na šedou eminenci v pozadí Františka Formánka.
http://www.jehlicka.info/index.php?mode=art&sec=10007&art=10274 Toho si Jandák
přivádí v roce 2005 jako svého prvního náměstka. Formánek je po odchodu Jandáka
odvolán ministrem Štěpánkem, ale stále se pohybuje na úrovní poradců ministrů
Jehličky, Riedlbaucha, ale také ředitele Národní knihovny Hazuky. Formánka
nelze charakterizovat jako exponenta ČSSD. Pamětníci si možná vzpomenou, že to
byl právě Formánek, který se stal příčinou toho, že Helena Třeštíková nepřijalo
nabízený post ministryně, protože předseda vlády Mirek Topolánek trval na tom,
že Formánek musí být prvním náměstkem nové ministryně kultury. Není pochyb o
tom, že tento pán je mimořádně schopný k přesměrování penězovodů na kteroukoliv
stranu a potřebuje ho opravdu každý.

Jak je vidět, všichni výše jmenovaní pánové dokazují platnost zákona o zachování
hmoty. Řadu let krouží kolem Národní knihovny a kolem investice za 3 miliardy korun.
Jednou je objevíte na ministerstvu, potom jako poradce ministrů či zaměstnance
Národní knihovny a samozřejmě je možné je zaregistrovat i v různých komisích, které
produkují dokonalá a bezchybná výběrová řízení na projektanty či dodavatele stavby.
Kdybychom pátrali hlouběji, jistě bychom našli i další pomocníky na ministerstvu
kultury i ve spřátelených firmách zajišťujících výběrová řízení. Možná, že by se na
tyto praktiky hodila charakteristika, kterou si můžeme přečíst ve výroční zprávě
BIS:

"V loňském roce také přetrvávaly snahy vlivových skupin o obsazování významných
pozic ve státní správě loajálními osobami. Tyto skupiny usilovaly prostřednictvím
lobbistických a podnikatelských subjektů s kontakty do státní správy o získání vlivu
nejen na chod státních institucí, ale i na fungování strategických podniků v plném
vlastnictví či s majoritním podílem státu. Prostřednictvím sítě úředníků měly
vlivové skupiny přístup k citlivým informacím o veřejných soutěžích, státních
dotacích a legislativním procesu. Současně ve svůj prospěch uplatňovaly vliv na
strategická rozhodnutí při správě státního majetku".

Na závěr položme řečnickou otázku, o co vlastně jde v současnosti v Národní
knihovně. Odpověď je velmi jednoduchá - za každou cenu co nejrychleji rozhodnout o
prostavění 3 miliard Kč, které byly na rekonstrukci Klementina a depozitář v
Hostivaři vyčleněny. Nejde tedy o to, vyřešit budoucnost Národní knihovny, nejde o
objektivní posouzení toho, zda je vhodná rekonstrukce či novostavba a už vůbec nejde
o to, zda v Praze bude nebo nebude stát blob.

Jde o 3 miliardy Kč z veřejných zdrojů. Už dnes je jisté, že bude provedena
mimořádně nákladná rekonstrukce Klementina, která nepřinese žádné podstatné efekty
ve zlepšení služeb, že bude postaven depozitář, který desítky let nebude nikdo
potřebovat. Národní knihovna bude další desítky let fungovat v trvalém provizoriu.
Mezi Klementinem a Hostivaří budou převáženy statisíce svazků tam i zpět a
uživatelům knihovny se budou dále zhoršovat nepružné služby.

Vážený pane ministře, na základě výše uvedeného Vás žádáme, abyste se jako člen
vlády rozpočtové odpovědnosti, která se zavázala bojovat proti korupci, začal
aktivně zabývat situací v Národní knihovně a neprodleně:

1.    Uložil Národní knihovně zveřejnění všech podkladů souvisejících s přípravou
rekonstrukce Klementina.

2.    Prověřil minulý průběh a současný stav přípravy rekonstrukce Klementina,
včetně proběhlých výběrových řízení, zejména s ohledem na zastoupení konkrétních
osob z MK a NK ve výběrových komisích.

3.    Zajistil veřejný dohled nad budoucími výběrovými řízeními, zejména aby ve
výběrových komisích byli zastoupení lidé, kteří budou garantovat objektivní a
nestranné posouzení nabídek.

4.    Prověřil opodstatněnost druhé etapy dostavby depozitáře Národní knihovny v
Hostivaři v hodnotě 597 mil. Kč.

5.    Nechal zpracovat nezávislou analýzu rizik plánované výstavby podzemního
depozitáře v Klementinu.

6.    Nechal zpracovat nezávislé posouzení funkční a ekonomické efektivnosti dvou
variant rozvoje Národní knihovny - novostavby a rekonstrukce Klementina.

7.    Ustavil pracovní tým složeny z odborníků s výrazným zastoupením specialistů na
knihovny, kteří by se podíleli na přípravě rekonstrukce Klementina.

8.    Vydal závazné a jednoznačné stanovisko své i Ministerstva kultury o tom, jak
bude řešena budoucnost Národní knihovny.

9.    Vyhlásil výběrové řízení na funkci ředitele Národní knihovny.

10. Prověřil činnost příslušných útvarů na Ministerstvu kultury, zejména
investičního odboru.

11. Zahrnul řešení prostorové situace Národní knihovny do programového prohlášení
vlády.

Voliči a daňoví poplatníci