Patří elektronické knihy do knihoven?

Autor článku se pokouší především odpovědět na aktuální otázky, které s sebou elektronické knihy nesou - jaké změny s sebou pro své uživatele přináší a jaké jsou jejich výrazné rysy, které je do značné míry diferencují od klasických knih. Je elektronická kniha "kniha"? A má své místo v knihovnách?

Jedním z rysů prudkého rozvoje elektronických knih, který zažíváme v dnešní době, je to, že se elektronické knihy objevují v prostředích, která na ně nejsou připravena. O elektronických knihách se začalo mluvit již v 50. letech minulého století v souvislosti s vynálezem hypertextu. Již tehdy si vědci uvědomili, že právě hypertext může přinést do tvorby a práce s textem nové rozměry. Masivnějšího rozšíření elektronických knih jsme se ovšem dočkali až nyní, kdy vývoj hardwarových prostředků dosáhl již takové úrovně, že jsou elektronické čtečky použitelné v běžném životě. Ovšem až právě toto masivnější rozšíření ukazuje, že ani těchto 60 let nestačilo, aby se společnost na tuto změnu připravila a adaptovala. Jedná se především o obory, které se podílejí na tvorbě a distribuci knihy. Tedy nakladatelé a vydavatelé, kteří se ozývají nejhlasitěji, ale i samotní autoři. Tato změna se samozřejmě dotýká i knihoven, které se také snaží nalézt nové procesy, jak zapojit elektronické knihy do svých služeb.

Velké množství debat o elektronických knihách se ovšem zabývá pouze řešením problémů, které s sebou elektronické knihy přinášejí, a nikoli příčinami. Trochu stranou tak zůstává otázka, zda je vůbec elektronická kniha něco, co lze vytvářet, distribuovat, číst (půjčovat), stejně jako je tomu u knihy klasické, a zda jsou tedy procesy, které známe z oblasti tištěných knih, aplikovatelné do oblasti knih elektronických.

Marek Prokop navrhuje změnu označení „elektronická kniha" na termín „elektronická literatura".[1] Snaží se tím naznačit, že bychom měli k elektronické knize přistupovat jako k něčemu úplně jinému než je tištěná kniha. Je to ale opravdu nutné? Termín elektronická kniha již sám o sobě naznačuje, že se jedná o klasickou knihu převedenou do elektronické podoby. I TDKIV definuje elektronickou knihu jako:

1. Kniha v digitální podobě, tedy vytvořená na počítači nebo převedená do digitální podoby.

2. Jednoúčelové fyzické přenosné zařízení umožňující jednoduchou manipulaci s textem dokumentu (nahrávání, čtení, vytváření poznámek apod.).

 3. Elektronickou knihou se někdy rozumí kniha v digitální podobě vydaná na fyzickém nosiči (např. na CD-ROM).[2]

Jedná se tedy o stejný obsah, který je pouze přenesen na jiný nosič.

Při bližším pohledu ovšem zjistíme, že tento jiný nosič přináší změny mnohem výraznější.

Těchto změn je celá řada a dotýkají se mnoha oborů - vývoj nových technologií, psychologie, sociologie, politologie, etika a jiné. Nejedná se přitom o jednotlivé na sobě nezávislé faktory, ale tyto aspekty se navzájem prolínají a ovlivňují. Pro lepší představu si popíšeme některé nejvýraznější rysy elektronických knih:

  • fyzická neohraničenost - Klasická kniha má svoje neměnné fyzické hranice. Ať už jde o rozměry knihy, její rozdělení na jednotlivé stránky nebo i rozdělení textu na řádky. To vše u elektronické knihy mizí. A není to dáno pouze její elektronickou - tedy nehmatatelnou podstatou. Většina knih publikovaných v některém formátu určeném pro elektronické knihy (tedy ne .pdf) nemá obsah rozdělen na stránky. Tím, že současně umožňují měnit velikost písma, nelze stránku ani definovat jako text, který se zobrazí v daném okamžiku na displeji, protože při zvětšení/zmenšení písma se množství tohoto textu změní. Text tedy nejen že není dělen na stránky (což ostatně již dobře známe z webu), ale chybí mu i pevné okraje. Dá se tedy říct, že text nemá žádné měřítko pro definování jeho délky, které současně známe od tištěných knih. Zbývá nám v podstatě pouze údaj o počtu znaků, popř. slov. Tento fakt ovlivňuje velkou spoustu dalších faktorů, jako je způsob čtení, „skenování textu", listování v textu, vyhledávání v textu,  atd.
  • obsahová neohraničenost - Jak již bylo naznačeno výše, možnosti hypertextových odkazů propojující mezi sebou různé části knihy nebo směřující „mimo knihu", přináší k obsahu úplně jiný rozměr, než jak je tomu u knihy klasické. U elektronické knihy, která bude propojena s různými jinými texty, nelze přesně určit, kde začíná a kde končí. I s tímto faktem souvisí další změny. Jedná se především o způsoby čtení, ale i například vytváření obsahu knih autory. Také lidé sami mohou obsah knihy ovlivnit tím, na který odkaz kliknou. Ve výsledku tedy mohou získat po přečtení stejné knihy různé znalosti (prožitky).
  • práce s textem/individualizace knihy - také již bylo naznačeno výše. Ačkoli z knihovnického hlediska se jeví vpisování poznámek do knihy jako degradace knihy, pro běžného čtenáře je tomu naopak. Tím, že s textem aktivně pracuje a upravuje si ho podle svých potřeb, do něj vnáší další přidanou hodnotu. Styl práce s textem se ovšem u jednotlivých lidí liší a každý, kdo častěji s textem aktivně pracuje, si vytvoří vlastní systém, kterým si vytváří poznámky, zvýrazňuje text, vkládá záložky atd. Tímto způsobem se z knihy stává unikát, ke kterému čtenář získává osobní vztah. Tímto unikátem se ovšem kniha nemusí stát pouze vpisováním poznámek, ale i prostě častým čtením, kdy se kniha opotřebovává a získává určitou patinu. Oproti tomuto by se dalo o elektronických knihách říci, že jsou sterilní. Současné čtečky elektronických knih předem určují uživatelům jakým způsobem musí s textem pracovat - jak si mohou text podtrhnout, jak si do něj vepsat poznámku, jak do něj vložit záložku. Samozřejmě chybí i faktor opotřebení, které z klasické knihy činí jedinečný kousek patřící konkrétnímu majiteli. Citový vztah k elektronické knize lze získat jen velice těžko.

Těchto vlastností, které odlišují elektronické knihy od tištěných, je velké množství. Z dalších tak můžeme vyjmenovat například intimitu čtení/ochranu soukromí, otázku neměnnosti obsahu textu, sociální čtení (nové možnosti sdílení znalostí a zážitků ze čtení), otázku různých forem prezentace obsahu (text strojově předčítaný, převedený do animací, obrázků) a tak dále.

Z výše uvedeného lze tedy polemizovat společně s Markem Prokopem, zda je termín elektronická kniha opravdu správný. Zda se opravdu jedná o knihu, která je pouze převedena do jiné formy prezentace, nebo zda se jedná o něco zcela jiného. Tato otázka je přitom zásadní. Pokud bychom totiž dospěli k závěru, že k elektronické knize nelze přistupovat jako ke knize klasické, pak by bylo třeba opustit tradiční postupy, které používáme při práci s tištěnou knihou, a začít hledat procesy nové, které budu vytvářeny pouze pro knihy elektronické. V knihovnách se tento rozpor projevuje právě ve snahách najít způsob jak elektronické knihy půjčovat. Tento problém řeší knihovny po celém světě a zatím se nedá říct, že by byl objeven nějaký univerzální proces, který by toto umožňoval. Opět se ovšem naskýtá otázka, zda je opravdu nutné takovou službu vytvářet. Pokud se podíváme, jakým způsobem výpůjčka elektronických knih funguje v zahraničí, zjistíme, že je v naprosté většině případů omezena podobně jako je tomu u knih klasických. Jedná se především o:

  • počet licencí, které má knihovna zakoupeno - knihovna může v jednom okamžiku půjčit pouze omezený počet jednotek daného titulu
  • omezená výpůjční doba - s předchozím bodem souvisí i omezená výpůjční doba, jak známe u knih klasických
  • omezený počet výpůjček jednoho titulu - někteří vydavatelé se snaží omezit platnost licence na určitý počet výpůjček[3]

Pokud se na tyto body podíváme s odstupem, zjistíme, že mizí velké množství výhod, které elektronické knihy mají. Především to, že se čtením nespotřebovávají, a může je tak v jednom okamžiku číst neomezený počet lidí po neomezeně dlouhou dobu, aniž by někomu jinému upírali přístup ke knize.

Možná bychom si tedy měli přestat klást otázky jak elektronické knihy půjčovat, ale spíše zda má vůbec cenu elektronické knihy v knihovnách půjčovat. Nejedná se o zbytečnou službu, která nepřináší nic nového, a naopak zbytečně omezuje možnosti elektronických knih? A patří vůbec elektronické knihy do knihoven? Pokud přijmeme tvrzení, že elektronická kniha je naprosto jiné medium než kniha klasická, existuje důvod, proč by toto medium mělo nějakým způsobem figurovat v knihovních službách? Není knihovna zbytečný mezičlánek mezi vydavatelem a čtenářem? Americký Amazon se již rozhodl povolit knihovnám půjčovat jeho obsah[4], ale nejedná se o zbytečný krok navíc? Proč by si lidé nemohli knihy půjčovat přímo u vydavatele?

Odpovědi na tyto a další otázky, které souvisejí se samotnou podstatou elektronických knih, jsou myslím naprosto zásadní pro další směřování knihoven, vytváření nových služeb a definování jejich role ve společnosti.

Poznámka o autorovi:

Antonín Pokorný se v knihovnickém oboru pohybuje pátým rokem a momentálně pracuje v Oddělení akvizice v Knihovně Univerzity Palackého v Olomouci. V poslední době se zajímá především o využití elektronických knih. V této oblasti se propracoval od ortodoxního odpůrce, přes téměř zaslepeného nadšence až po současnost, kdy se snaží sledovat elektronické knihy v širších souvislostech.

 


[1] PROKOP, Marek. Bookz.cz [online]. 2011-03-11 [cit. 2011-06-03]. Marek Prokop: Pár poznámek k diskusi o elektronických knihách. Dostupné z WWW: <http://www.bookz.cz/wordpress/2011/03/11/marek-prokop-par-poznamek-k-dis....

[2] Celbová, Ludmila. elektronická kniha. In KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2011-06-03]. Dostupné z WWW: <http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000866&local_base=KTD>.

[3] HADRO, Josh. Libraryjournal.com [online]. 2011-02-25 [cit. 2011-06-05]. HarperCollins Puts 26 Loan Cap on Ebook Circulations . Dostupné z WWW: <http://www.libraryjournal.com/lj/home/889452-264/harpercollins_caps_loan....

[4] Amazon Media Room : News Release [online]. 2011 [cit. 2011-06-03]. Amazon to Launch Library Lending for Kindle Books. Dostupné z WWW: <http://phx.corporate-ir.net/phoenix.zhtml?c=176060&p=irol-newsArticle&ID....

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
14. 7. 2019

Skema main ga jelas seperti biasa Mou, biasanya pelatih mentingin proses jadi perlahan kebentuk pola permainan meskipun awalnya caur sedangkan Mou sebaliknya hasil nomor 1 jadi sampe 50 tahun pun dilatih Mou ya mainnya blogspot.com, wordpress.com, stevefilmovie.blogspot.com, exobriste95.livejournal.com, elangnews.com, filmreview565228180.wordpress.com, youngandfabs.tumblr.com, fromexoplanet1995.wixsite.com, jadwalnobarbola.blogspot.com, rss6.com/nonton-gratis, rss6.com/nonton-streaming, rss6.com/nonton-live, berandasehat.com, kuncimobil.home.blog. gitu2 aja nyerang ngandelin skill individu sisanya parkir pesawat Bango junior paham bener ama pilosopinya Kloop berani mainin bola, off the ball bagus dan ga panikan terus juga ga gampang kerebut bola kalau youth Kita sebaliknya ringkih banget... tapi ga

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback