Pavlína Hublová: rozhovor

S vedoucí referátu pro správu a rozvoj Metodického portálu RVP.CZ Pavlínou Hublovou jsme se mohli setkat 17. března na KISKu v rámci Bloku expertů. O školách, učení a Metodickém portálu RVP.CZ jsme si povídali o několik týdnů později v Praze.

JZ: Kam jste vlastně chodila na základní školu?

PH: Chodila jsem do školy v Hostivaři v Praze 10. Až do své sedmé třídy jsem bydlela přímo naproti škole. Když jsem si něco zapomněla, bylo to fajn. Na druhou stranu pak člověk celé prázdniny sledoval, jak se to tam na nás zase chystá.

JZ: Jakou jste si pak vybrala střední školu?

PH: Mám střední pedagogickou školu, jsem vystudovaná vychovatelka pro školní družiny a dětské domovy.

JZ: A co vás vedlo k tomu vybrat si pedagogický obor?

PH: Už od poloviny základní školy jsem věděla, že musím být buď veterinářkou, nebo učitelkou. Rodiče mi kromě rybiček nikdy nedovolili žádné zvíře, v kontaktu s dětmi jsem naopak byla neustále. Navíc to bylo ještě za socialismu, kdy děvčata měla dost omezený výběr. Nebo jsem to tak alespoň cítila. Nabízela se ekonomka, zdravotní škola a pak „peďárna“. O jiných možnostech se příliš neuvažovalo. Ale mně ta škola vyhovovala. Už jako malá jsem si doma hrála na paní učitelku, opravovala jsem si třeba staré sešity. Byla jsem přesvědčená, že budu učit. Po střední jsem chtěla jít na pedagogickou fakultu a být učitelka. Teprve v průběhu čtyř let na střední škole jsem zjistila, že vlastně nechci ani tak učit, ale že je mi příjemnější, když si s dětmi hraju.

JZ: Vzpomínáte na některého z učitelů, který Vám byl později ve vlastní pedagogické praxi inspirací?

PH: Spíš bych řekla, že to byla inspirace osobního charakteru. Byla to paní učitelka Čtyroká, učila na „peďárně“ češtinu. Obdivovala jsem na ní, jak vedla hodiny literatury. Vyprávěla o jednotlivých knížkách s takovým nadšením, že jsem všechny ty knihy opravdu četla. Dokonce i ty, které povinné nebyly. Nevím, jestli se to nějak obtisklo do mé učitelské práce, nicméně, pocítila jsem jako učitel něco podobného. Já mám moc ráda hudební výchovu. Jednou se mi podařilo využít disponibilní hodiny a u páťáků jsem měla dvě hodiny hudebky týdně. Měli jsme čas na poslechy, povídání o hudbě, malování během poslechu. Povedlo se mi zlanařit děti k tomu, že byly ochotné se mnou poslouchat klasickou hudbu. Až jsem byla překvapená, jak to přijímají. Když jsem se jich zeptala, jestli se jim to tak líbí, tak mi řekly: „Ne, my se jenom rádi koukáme na vás, jak z toho máte radost.“ Myslím si, že to bylo hodně podobné tomu, co jsem prožívala s paní profesorkou Čtyrokou.

Pavlína Hublová

JZ: Myslíte si, že osobní zaujetí učitele je to nejdůležitější, s čím učitel do praxe přijde?

PH: Nejdůležitější ne, ale vnímám to jako hodně důležité. Další důležitou věcí je důslednost. Učitel si musí dávat pozor na to, co žákovi řekne. Protože, jestliže už jednou vysloví: „Příště s námi na další akci nepůjdeš,“ tak to musí dodržet. To taky znamená, že si to musí dobře rozmyslet, než to řekne.

JZ: Vraťme se k vašim studiím. Na vysokou školu jste chodila hned po skončení „peďárny“?

PH: Ne, po střední jsem nastoupila na základní škole do družiny. Bylo to zrovna v roce 1989.

JZ: Která škola to byla?

PH: Černý most, Bratří Venclíků. Tam jsem byla až do té doby, než jsem před šesti lety odešla od učení úplně. V družině jsem pracovala do devadesátého třetího, kdy jsem odešla na mateřskou se synem Davidem. Po mateřské bylo od září volné místo učitelky na prvním stupni. Nastoupila jsem bez potřebné aprobace. Podmínka přijetí byla, že musím do dvou let začít studovat. Tak došlo na tu vysokou.

JZ: Na besedě na KISKu jste se zmínila, že už v době, kdy jste učila, jste na Metodický portál RVP.CZ přispívala. Kdy přesně to bylo a jak dlouho?

PH: Přibližně od roku 2007 do roku 2010. Ale ono je přispívat a přispívat. V mém případě to byl postupný vývoj. První krok je objevit ten portál jako takový. Já jsem ho zaregistrovala v době, kdy probíhal první projekt Metodika, tedy v letech 2007 až 2009. V té době to byl portál, kam přispívali vyloženě jenom didaktici, odborníci. Portál sloužil jako podpora při tvorbě školních vzdělávacích programů. Pak v roce 2009 začal projekt Metodika II. S ním na web přibyly nové moduly. Mezi nimi např. Modul Diskuze, ten byl pro mě důležitý. Na rozdíl od odborně laděného modulu Články tam mohl přispět každý. Kdyby mi tehdy někdo řekl, ať napíšu nějaký odborný článek, tak bych vlastně nevěděla, co napsat. Ale když se v diskuzi někdo zeptá, jak ostatní řeší problém s bačkůrkami, tak proč bych nenapsala, jak řeším problém s bačkůrkami? Přibližně během půl roku se v té diskuzi vytvořila aktivní skupina uživatelů, které podchytili moderátoři. Z té časem vznikla takzvaná Rada starších. To už vlastně byla silná komunita. S Radou starších jsme se jednou za půl roku scházeli a povídali si o tom, co by se dalo dělat na portálu.

JZ: Byl tam za portál někdo, kdo by měl vznik komunity přímo na starosti?

PH: Myslím si, že to byla především hlavní moderátorka Lenka Urbanová. Ale nevím, zda to dostala přímo za úkol. Pak byl samozřejmě v týmu Metodiky manažer komunity. Ten měl na starosti všechny komunitní moduly a podporoval společně s Lenkou komunitu.

JZ: Kdy přišel ten okamžik, kdy jste se stala součástí týmu portálu?

PH: Na jaře 2010 mě oslovila Stáňa Andršová, která v té době dělala manažerku komunity Metodického portálu RVP.CZ, jestli bych nechtěla jít dělat na portál. Hledala za sebe náhradu. To ale bylo v době, kdy jsem žila učením. Poprvé jsem vzala třídu prvňáčků a ne některý vyšší ročník. Strašně se mi to zalíbilo. Také jsem už v té době spolupracovala s neziskovou organizací Tvořivá škola a začala jsem se zabývat činnostní pedagogikou. Představa, že bych šla někdy dělat něco jiného, mě ani nenapadla. Stáňu jsem napoprvé odmítla. Na podzim od ní ten dotaz přišel znovu. Mezitím došlo ve škole k personálním změnám ve vedení a já si nebyla tak jistá tím, že tam chci zůstat. Proto jsem na nabídku kývla a nastoupila jsem na Metodický portál RVP.CZ jako manažerka komunity. To bylo na začátku roku 2011.

JZ: Jak velká to byla změna, nastoupit ze základní školy do týmu Metodického portálu RVP?

PH: Jako manažerka komunity jsem nastoupila do rozjetého týmu. Když jsem nastupovala, tak jsem si ani neuměla domyslet, jaká práce mě přesně čeká. Bylo mi řečeno, že se budu starat o moduly komunitní části (pozn. autora: moduly Wiki, Diskuze, Digifolio, Blogy), zajišťovat jejich obsah, kontaktovat lidi a podobně. To jsem pak samozřejmě dělala. Ale kromě toho tam byla spousta organizačních věcí, které jsem dřív neznala a musela jsem se je naučit. Poprvé jsem se například dostala do pozice, kdy jsem zodpovídala za finance dalších lidí. Zajišťovala jsem, aby všichni lidé z několika modulů měli včas peníze a aby to bylo papírově zajištěné. Navíc jsem se ve srovnání se školou ocitla v úplně jiném prostředí. To, že jsem šla pracovat do Výzkumného ústavu pedagogického, jsem vnímala jako něco velkého a úžasného. Vnímala jsem to jako posun někam dál.

JZ: Co bylo hlavní náplní manažera komunity?

PH: Byla jsem zodpovědná to, že všechny moduly komunitní části portálu budou funkční a že se budou postupně plnit. U obsahových modulů, Články, DUM a podobně, bylo jasně dáno, co tam musí být, kolik příspěvků má být do určitého termínu vloženo. V komunitě ta čísla nebyla. V podstatě šlo o to, co všechno seženeme a jak to všechno zveřejníme. Snažili jsme se podněcovat lidi, komunikovat s nimi. Já jsem měla výhodu, že to má předchůdkyně Stáňa velmi dobře rozjela. Navázala jsem tedy na mnohé její aktivity a přidala ty své. Musím říct, že jsem chodila domů s tím, že odvádím dobrou práci a s tím, že se mi podařilo pár poměrně hezkých věcí, kterými jsem portál obohatila.

JZ: Měla jste s něčím nějaký problém?

PH: Velká osobní změna pro mě byla v tom, že jsem musela nahlédnout do manažerských dovedností. Jako učitel nic takového nepotřebujete. V Metodickém portálu RVP.CZ jsem měla víc podnětů a musela jsem se naučit, jak si zapisovat a připravovat denní úkoly. Pomohla mi metoda GTD, Getting Things Done. Díky ní jsem si uvolnila hlavu. Musela jsem se naučit organizovat si svůj čas, protože po mně chtěli jednou za měsíc výstupy. Jak si to zorganizuju, to bylo na mně. Jako manažerka zodpovědná za několik modulů jsem si musela udělat pořádek v tom, kdy se budu čemu věnovat. První tři měsíce jsem byla lehce chaotická.

JZ: Používáte dneska nějakou aplikaci, to do list, task manager?

PH: Přibližně tak jednou za rok či dva mě přestane bavit aplikace, kterou používám a všechno pak přesunu do nějaké další.

JZ: A co tedy používáte teď?

PH: Momentálně je to Wunderlist.

JZ: Jaká byla atmosféra týmu, ke kterému jste se přidala?

PH: My jsme byli v podkroví budovy. Tam sídlily jen dva projekty. My, jako Metodika II a Kurikulum G. Byli jsme vlastně v projektové kanceláři. Celý ten tým měl pohodovou atmosféru, lidé si tam tykali a chovali se k sobě mile. Bylo tam hodně mladých lidí. V patrech pod námi sídlili další pracovníci Výzkumného ústavu pedagogického, většinou odborní didaktici. Přicházela jsem s nimi do styku hlavně, když jsem jim pomáhala na portál něco vkládat, nebo když nám něco recenzovali.

JZ: Metodický portál RVP.CZ a jeho účel se v průběhu času měnil, stál za ním různě velký tým. Do čeho jste v roce 2011 přišla vy?

PH: Nastoupila jsem rok před koncem projektu Metodika II. Řešitelem projektu byl Výzkumný ústav pedagogický, přímo řízená organizace MŠMT. Projekt byl financován z peněz Evropských sociálních fondů v rámci OP VK (pozn. autora: Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost). Úkolem celého projektu bylo vybudovat Metodický portál RVP.CZ a naplnit ho obsahem. Konkrétně obsahem metodicko-didaktických textů, což jsou články, a obsahem digitálních učebních materiálů. S tím, jak postupně narůstaly potřeby, vznikaly další moduly. V týmu v té době mohlo být přibližně deset, dvanáct lidí na plný úvazek a vedle toho desítky lidí s částečným úvazkem či dohodou o provedení činnosti. Troufnu si říct, že tým mohl být ve výsledku padesátičlenný. Patřili do něj manažeři, recenzenti, korektoři, moderátoři, programátoři a odborníci. Například v modulu e-learning vzniklo kolem dvanácti e-learningových kurzů. K tomu patřila technická podpora kurzu, autoři kurzu, lektoři.

JZ: Jak je veliký současný tým?

PH: Základní tým tvoříme ve třech lidech. Když budu počítat spolupracovníky, dáme dohromady tak deset lidí. Je pravda, že když se po skončení projektu Metodika II přenášel portál do udržitelnosti a já jsem se stala vedoucí toho portálu, nemuselo to být pro některé spolupracovníky snadné. Nevím, komu přede mnou bylo nabídnuto, aby zůstal a portál vedl. Rozumím tomu, že lidé, kteří na projektu pracovali několik let, mohli tuto nabídku odmítnout. V té době se řešilo jakou částku, a zda vůbec, bude ministerstvo na provoz portálu alokovat. Podle mě to „zakladatelé“ vnímali tak, že se čtyřčlenným týmem a výrazně menším rozpočtem to musí umřít.

JZ: Přejděme k tomu momentu, kdy jste převzala vedení portálu. Co tomu předcházelo?

PH: Projekt Metodika II končil 6. ledna 2012. Už na podzim 2011 byly signály z MŠMT, že budou na udržitelnost portálu vyčleněny minimální finanční prostředky. Jeden čas hrozilo to, že se budou muset zavřít jednotlivé moduly a zůstanou pouze data ke stažení nebo prohlížení, ale ne k interaktivnímu používání. Hrozilo, že se uzavře Dikuze, Wiki a další. Nebylo totiž jisté, že se podaří zajistit technickou podporu, která je k chodu modulů potřebná. Tou je v první řadě dostatečný úvazek pro programátora. Diskuzi nelze provozovat bez moderátora. Naštěstí k ničemu takovému nedošlo. Všechny moduly jsou otevřené, lze do nich vkládat, jen už se jedná o dobrovolné příspěvky, které nehradíme.

JZ: Asi nebylo snadné za takové situace převzít vedení portálu. Co vás čekalo?

PH: První dva roky byly docela náročné. Kolegové, kteří s koncem projektu odcházeli, nedávali portálu příliš velkou šanci na přežití. Já jsem to brala tak, že se budu snažit, co mi budou síly stačit, a uvidíme, co z toho vyleze. Ten první rok to bylo hodně o ukončování projektu, papírování kolem toho, dohledávání informací. Ze své předchozí pozice jsem se samozřejmě vůbec nedostala k řadě jednání, která probíhala. Hodně věcí jsem dělala poprvé.

JZ: Byl nějaký okamžik, kdy jste si myslela, že to nezvládnete?

PH: Ne. Já tohle asi v povaze nemám. Jeden můj kolega má v povaze vidět pesimistickou verzi jako to první, co ho napadne. Pro mě byl tímhle přístupem inspirací k tomu se ještě víc nakopnout. Kdykoliv jsem ho o něčem přesvědčovala, tak jsem tím vlastně přesvědčovala i sebe.

JZ: Myslíte, že se Vám ten portál podařilo zachovat na takové úrovni, na jaké to za daných podmínek bylo možné?

PH: Pokud se potkám s někým, kdo už portál používá déle, nebo s bývalými členy původního projektového týmu, tak mám zpětnou vazbu, že jsou spokojení a že mají pocit, že portál dál jede. Lidé, kteří netuší, že došlo k nějakým změnám, tak tu změnu možná ani příliš nezaznamenali. Kromě toho, že už nepřibývá každý den dvacet DUMů, ale jenom pět. I tak ti lidé vnímají hlavně to, že to pořád existuje a funguje. DUMy jsou jen tak mimochodem stále nejpoužívanějším modulem.

JZ: Vedle portálu k vám patří další výrazný projekt, a to web Pepouš, Pedagog Postižený Učitelským Šílenstvím, a blog Pepoušův nápadník. Web je věnován progresivním pedagogickým metodám, jedním z hlavních témat je implementace moderních technologií do výuky a do práce učitele. Je to ve své podstatě komunita učitelů, kterou aktivně vedete. Jak jste s Pepouši začala?

PH: Pepouš původně je můj web. Pepoušové začali, když končila Metodika II a vypadalo to, že portál skončí. S Radou starších, užším jádrem komunity vzniklé kolem portálu, jsme hodně komunikovali prostřednictvím modulu Diskuze. Když hrozilo, že tento modul bude uzavřen, začali jsme hledat nové prostředí, kde se budeme scházet. Navrhla jsem vyzkoušet tehdy novou sociální síť Google+. Tam jsem pak všechny přetáhla. Pan Bořivoj Brdička (pozn. autora: zakladatel Učitelského spomocníka, který je nedílnou součástí modulu Články na Metodickém portálu RVP.CZ) zaregistroval naši aktivitu a v tu chvíli nás začal v návaznosti na pojmenování našich pravidelných online diskuzí nazvaných Pepoušovo vlnobití pojmenovávat jako Pepouše. Pak už nám to zůstalo.

JZ: Neztratila tím komunita, která existuje při Metodickém portálu?

PH: Samozřejmě, že ano, ale v tu chvíli jsme nevěděli, co bude a šlo hlavně o zachování komunity jako takové.

JZ: Svérázný název vyvolává dojem svérázné skupiny lidí, kteří jsou za ním. Nakolik je Pepouš otevřený veřejnosti?

PH: Pepouš je rozhodně skupina otevřená veřejnosti, ale možná to tak vždycky nepůsobí. Například loni se s námi přes Vlnobití připojil jeden kolega, student pana B. Brdičky. Byl aktivní a my jsme si ho začali víc všímat. Pozvali jsme ho na Letní Pepoušovu školku. Když jsme se začali víc bavit, dozvěděla jsem se, že z nás měl trochu strach. Platí ale, že ve skupině je vítán každý aktivní učitel.

JZ: Komunita kolem Pepouše je aktivní a vy ji vedete a iniciujete různé její aktivity. To vyžaduje hodně času. Rozumím tomu správně tak, že Metodický portál RVP.CZ je práce a Pepouš je koníček?

PH: Ano, i když se to samozřejmě prolíná, ale snažím se portál do aktivit Pepouše příliš nezatahovat.

JZ: Vraťme se závěrem k Metodickému portálu RVP.CZ. Nedávno jste přidali na web další modul „Obrázky a citace“. K čemu má sloužit?

PH: Je to především vyhledávač obrázků, doplněných o citační záznam zdroje, z něhož je obrázek stažen, a o údaje o licenci, pod kterou je šířený. Pro každého učitele, který nechce porušovat autorská práva, je to skvělý nástroj. Využívat ho samozřejmě může kdokoliv. Užitečný je například pro studenty. Myslím si, že něco podobného mělo vzniknout už v době, kdy vznikaly DUMy, ale asi to nikoho nenapadlo, nebo na to nebyly kapacity.

JZ: Neodbočuje poskytnutím takto specifického praktického servisu od původního záměru portálu?

PH: Portál byl v úplném začátku zaměřen na tvorbu ŠVP, ale to se změnilo již v okamžiku, kdy přišla Metodika II a portál se rozšířil o další, hlavně komunitní, moduly. Tím se portál měl stát živým místem, kde se učitelé mohou setkávat, sbírat informace, inspirovat se a tak dále. Máte pravdu, že je to trochu jiný modul, než všechny ostatní, ale portál má víc rozměrů a možností využití. Na portálu například existuje modul „profil“, o kterém se moc neví. Pokud se na portálu zaregistrujete, dostanete se na svůj profil a můžete například chatovat s dalšími zaregistrovanými uživateli. S obrázky je to tak, že jsem usoudila, že to je užitečné a potřebné, a jsem plně spokojená s tím, že to na portálu je.

JZ: Snažil jsem se svou otázkou dostat k tomu, že v rozmanitosti obsahu, který Metodický portál RVP.CZ nabízí, mi chybí nějaká jednoduchá čistá charakteristika, kterou by se portál navenek představoval. Když to srovnám s Pepoušem, kde je vše svérázně a naprosto jasně pojmenováno, chybí mi u portálu nějaký jednotící prvek.

PH: Možná je to tím, že portál vznikal v průběhu doby a v různých obdobích na něj byly kladeny různé požadavky. Stálo za ním víc lidí, každého něco napadlo, a tak se trochu nesourodě rozrůstal a vyvíjel.

JZ: Čím má tedy portál v současnosti především být?

PH: Otázka toho, „čím má být“ je důležitá. Já mohu mít nějakou osobní představu, možná že jinou představu může mít ministerstvo a jinou představu má zase někdo další. Diskuze o směřování portálu byla vždycky ovlivněna nějakým v tu chvíli zásadním úkolem. Například nyní bude končit pětileté období povinné udržitelnosti a řeší se, co s portálem dál.

JZ: Bude dále fungovat?

PH: Dobré signály jsou, v projektech se s Metodickým portálem RVP.CZ počítá, ale musíme počkat na rozhodnutí ministerstva. Doufáme, že v rámci nové výzvy z Evropských sociálních fondů, OP VVV, bude s rozvojem a fungováním Metodického portálu RVP.CZ počítáno.

JZ: Budu vám držet palce a děkuji za rozhovor.

Autor fotografie: Jiří Zradička.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
18. 3. 2019

Do you have a spam problem on this website; I also am a blogger, and I was wanting to know your situation; we have developed some nice practices and we are looking to exchange strategies with others, why not shoot me an email if interested. get backlinks

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback