Písmo v pojetí McLuhana

Základním cílem příspěvku Písmo v pojetí McLuhana je pokusit se shrnout a pochopit myšlenky McLuhanovy filosofie týkající se písma, média, které umožnilo extenzi lidského smyslu – oka, a které zrak nadřadilo našim ostatním smyslům. Autorka je studentkou Informačních studií a knihovnictví na FF MU v Brně.

Písmo pomáhá ovládat prostor. Písmo zároveň vytváří město. Schopnost tvarovat prostor písmem plodí schopnost organizovat prostor architektonicky. Lze-li přepravovat zprávy, vznikají cesty, armády a říše. Říše Alexandra a císařů byly v zásadě vybudovány papírovými trasami.

Herbert Marshall McLuhan[1]

Historie písma

Písmo je všeobecně považováno za jeden z největších vynálezů v dějinách lidstva. Na úplném začátku stála snaha člověka zaznamenat myšlenky nástěnnou jeskynní malbou, které vznikaly v době ledové před přibližně 60.000 lety a dále pak pomocí jednoduchých znamení, například zářezů na holi nebo uzlíků a šipek. Důležitým krokem k vytvoření písma byl piktogram - obrázek, který na první pohled něco sděluje i bez znalosti jazyka. Později z něj vzniká obrázkové písmo, u kterého zůstaly některé národy až do 19. století. Výhodou oproti mluvenému jazyku bylo nejen uchování sdělení, ale i usnadnění komunikace mezi kmeny užívající různé jazyky, nevýhodou byla neschopnost vyjádřit neviděné.

Další etapou vývoje byl v období cca 3000 až 2000 př. n. l. vznik ideografických písem, v nichž původní piktogramy nebyly již spojovány přímo s označovanými předměty, ale s jednotkami konkrétního jazyka - slovy nebo morfémy. Morfém je základní jednotka jazyka nesoucí nějaký význam. Ranné ideogramy byly tvořeny pomocí dvou obrázků, např. matka dítě znamenali lásku atd.

První písmové soustavy se vyvinuly nezávisle na sobě s malým časovým odstupem. Vytvořili jej obyvatelé Babylónu, Egypta a Číny. Sousední národy od nich přijaly písmo již hotové a během času si je přizpůsobily vlastním potřebám.

Čínské písmo

Čínské písmo vzniklo asi 2000 let př. n.l. v oblastech Jang-ć-´tiang (Veliké řeky) a Chuang-che (Žluté řeky). Má více než padesát tisíc znaků, ale pro běžnou potřebu člověk vystačí s třemi tisíci znaky. Písmo se maluje štětcem a tiskne kolmo dolů.

Babylónské písmo

Babylónské písmo klínové má svůj počátek u Sumerů. Písmo bylo původně obrázkové, ale více se vázalo ke zvukové podobě slova, slabice. Větší přehlednosti napomáhaly vysvětlující znaky. Sumerové psali seříznutým rákosem do hliněných destiček a na stvrzení jejich pravosti používali pečetní válečky. Toto písmo mělo přímý vliv na vznik a vývoj mladších forem písma ve starém Egyptě, jelikož obě otrokářské velmoce vedly čilý obchodní a kulturní styk.

Egyptské písmo

V historii Egypta (4.000 př.n.l. - 3.stol. n.l.) se postupně vytvořily tři písmenové soustavy, jejichž znaky byly slovní, slabičné i hláskové. Hláskových znaků bylo 24, a to jen pro souhlásky. Samohlásky k souhláskám si čtenáři doplňovali sami, podle smyslu textu. Nejstarší z nich byly hieroglyfy, vyvinuté kolem roku 3000 př.n.l. a byly používány zejména při rytí do stěn paláců, chrámů a hrobek faraónů. Hieroglyfy původně vznikaly jako písmo obrázkové, které bylo postupně výtvarně zdokonalováno a zjednodušováno. Jejich počet přesahoval 700 a každý znak vyjadřoval slovo, slabiku i souhlásku. Skupiny hlásek zvané fonogramy byly používány k tvorbě nových slov. Výsledkem byly dva nové druhy písma - hieratické (kněžské) a démotické (lidové). Tato podoba písma se také více hodila k zápisu na papyrus. Ve 4. století již dovedlo pouze málo Egypťanů číst hieroglyfy; jejich užití zcela ustává po Theodosiově zákazu nekřesťanských chrámů roku 391. Hieroglyfy přežily ve dvou podobách: přímo se dostalo šest démotických znaků do koptské abecedy, nepřímo pak hieroglyfy měly vliv na utváření semitského písma, z něhož pochází ostatní hlásková písma, včetně alfabety a latinky.

Fénické a latinské písmo

Féničané byli semitským národem mořeplavců a obchodníků. Sídlili na libanonském pobřeží a při svých cestách Středomořím poznali egyptská písma i klínopisy. Své písmo vytvořili kolem roku 1 300 př. n. l. Písmo fénické obsahovalo 22 hláskových znaků. Čte se i píše zprava doleva a mezi slovy nejsou mezery. Z něj poté v 8. stol. př.nl.l. vzniklo písmo Řecké, které mělo několik variant. Klasická řecká abeceda se vyvinula z iónské typu v r. 403 př.n.l. a prostřednictvím Etrusků se rozvíjela po celé říši římské. Tak vzniklo latinské písmo, které je tvořeno 24 písmeny (hláskami a souhláskami), čte se zleva doprava. Redukce písmen a doplnění abecedy o samohlásky poté vedly k jejímu masovému osvojování. Snadnost naučit se 24-30 znaků, založených na fonetickém principu, otevřelo v době antiky cestu k demokratizaci.

Herbert Marshall McLuhan

Herbert Marshall McLuhan se narodil 21. 6. 1911 v Edmontonu v Kanadě. Absolvoval studium literatury na univerzitě v Manitobě a postgraduální studium v Cambridgi, kde získal v roce 1943 doktorát. Od roku 1936 učil na University of Wisconsin a o rok později na St. Louis University. Od roku 1946 až do konce své učitelské kariéry (s výjimkou let 1967 a 1968, kdy pracoval na Fordham University v New Yorku) působil na St. Michael‘s College (University of Toronto), kde založil a vedl Centrum pro technologii a kulturu. Zemřel 31. prosince 1980.

V šedesátých letech vydal několik závažných a velice pozoruhodných knih, z nichž česky vyšly Jak rozumět médiím (Odeon, Praha 1991) a rozsáhlejší souhrnné vydání a průřez tvorbou Člověk, média a elektronická kultura - Výbor z díla (JOTA, Brno 2000 ).

Písmo

Herbert Marshall McLuhan tvrdil, že všechna média, bez ohledu na poselství, které přenášejí, mají na člověka a společnost závažný vliv. Jak shrnuje Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc.:

„McLuhan rozlišuje ve svém díle dosavadní dějiny lidstva do tří hlavních etap, když píše o době orální, fonetické a elektrické. Rozhodujícími médii jsou v těchto epochách řeč, fonetické písmo (abeceda) a elektřina."[2]

Prehistorický (kmenový) člověk existoval v harmonické rovnováze smyslů a svět vnímal vyváženě (sluchem, hmatem, chutí a zrakem). Technologické novinky rozšiřující lidské schopnosti a smysly tuto rovnováhu narušují a zpětně mění společnost, jež tuto technologii vytvořila. Dle McLuhana existují tři základní technologické novinky:

  1. fonetická abeceda, která dala dominanci oku,
  2. zavedení ručního písma v polygrafii v 16 stol., které tento proces urychlilo,
  3. telegraf, který zvěstoval elektronickou revoluci, jež člověka navrátí ke kmenovosti a obnoví jeho smyslovou rovnováhu.

Ve svém díle se zabýval účinky médií, v případě našeho zájmu - písma a zvláště pak již zmiňované fonetizace abecedy na člověka. Píše:

„Písmo egyptských, babylónských, mayských a čínských kultur rozlišovalo smysly tím, že vyjadřovalo realitu obrazovým způsobem, a aby pokrylo široký rozsah údajů dané společnosti vyžadovalo mnoho znaků - na rozdíl od fonetického písma, které užívá sémanticky nevýznamová písmena, jež korespondují se sémanticky nevýznamovými znaky, a které je schopno s využitím pouhé hrstky písmen obsáhnout všechny významy a všechny jazyky."[3]

 

O přechodu písma předabecedního k abecednímu napsal:

„Abeceda znamenala moc, autoritu a dálkové ovládání vojenských struktur. Na rozdíl od předabecedního písma, jehož nesčetným znakům bylo obtížné se naučit, byla abeceda zvládnutelná za pár hodin. Získání tak rozsáhlých znalostí a tak komplexní dovednosti, jakou bylo předbabecední písmo (navíc užívající tak nešikovný materiál jako cihly a kameny), zajišťovalo písařské kastě monopol kněžské moci. Snadnější abeceda a lehký, levný a přepravitelný papyrus vedly k tomu, že moc přešla z kněžské třídy na vojenskou."[4]

 

Tvoří se dle něj nové civilizace postavené na literárnosti, neboť je uniformním zpracováním kultury pomocí zraku, jehož prostorovým a časovým rozšířením se stala abeceda. Ta je technologickým nástrojem, který z našich smyslů utváří uzavřené nástroje. Tvrdí, že:

„Naše vlastní smysly nejsou uzavřenými systémy, neboť zkušenost, kterou nazýváme vědomím, je neustále převádí jeden na druhý. Rozšířené smysly, nástroje a technologie byly po věky uzavřenými systémy neschopnými souhry či kolektivního uvědomění. „[5]

Fonetická abeceda

Jak již bylo zmíněno, fonetická abeceda je dle McLuhana jediná z různých druhů písma, jenž používá sémanticky neutrální písmena, která odpovídají sémanticky neutrálním zvukům. To znamená, že oddělení jedinci jsou si před psaným projevem rovni. Jen ona je schopna převést člověka od kmenové k civilizované sféře a dát mu zrak místo sluchu. Fonetická gramotnost zjednodušila a zmodernizovala uzavřené společnosti, které jsou produktem řeči, bubnu a sluchových technologií. Žádný piktografický, ideografický nebo hieroglyfický způsob psaní nemá civilizační sílu fonetické abecedy. Žádný jiný druh psaní nevyvedl člověka ze světa závislosti a provázanosti, jaký představuje sluchová síť.

Římané přenesli abecední kulturu do vizuální oblasti, naopak starověcí i byzantští Řekové lpěli na mnohém ze starší orální kultury s její nedůvěrou k činu a aplikovaným vědomostem. Klade si zde také otázku, proč fanatická specializace Féničanů, která zestručnila hieroglyfickou kulturu na abecedu nevedla u nich k žádné další intelektuální či umělecké aktivitě.

Cicero káral Sókrata za to, že první odloučil myšlení od srdce. Sókrates, který stál na hranici mezi orálním světem a vizuální a gramotnou společností, začal rozlišovat mezi moudrým myšlením a správným mluvením.

Platón, středověkem považovaný za Sókratova písaře, viděl v písmu a psaní ničivý převrat mezi orální tradicí a gramotností. Dle něj získáme pouze dojem moudrosti paměti, nebudeme se učit a budeme přesvědčeni že mnoho víme. Ani Platón a ani nikdo jiný v jeho době či později, si dle McLuhana nebyl vědom, jak fonetická abeceda změnila řeckou sensibilitu. Vyvážená souhra smyslů se ještě výrazně zhoršila poté, co knihtisk do krajnosti vystupňoval vizuální složku západní zkušenosti.

Kmenová a gramotná společnost

Kmenový člověk se od ostatních nelišil zvláštními schopnostmi či vlastnostmi, ale jedinečnou směsicí citů. Jeho vnitřní svět byl směsicí složitých emocí a vjemů, jež gramotní lidé západního světa potlačili. Žil ve světě, kde všechny smysly byly vyvážené a simultánní, v kultuře vystavěné na dominanci sluchového vnímání světa. Kmenové kultury dokonce ani dnes nedokáží pochopit pojem individuálního, samostatného a nezávislého občana. Od gramotných následníků je odlišuje také fakt, že, jak říká McLuhan:

„žil ve světě akustického prostoru, což vedlo k radikálně odlišnému pojetí časoprostorových vztahů." [6]

Akustický prostor McLuhan popisuje jako prostor bez okraje a středu, který je organický a interfální, vnímáme jej prostřednictvím simultánní souhry všech smyslů.

Gramotná společnost se pohybuje ve vizuálním prostoru, který rozšiřuje a zesiluje zrak. Naše západní časoprostorové pojmy, stejně jako celé naše pojetí západní civilizace, se odvozují od prostředí vytvořeného objevem fonetického písma. Gramotný člověk získává ohromnou výhodu nad negramotným, jehož ohromuje, cituji McLuhana:

„kulturní pluralismus, jedinečnost a diskontinuita, tedy hodnoty, které dělají z Afričana stejně snadnou kořist pro evropského kolonizátora, jako byl pro Řeky a Římany barbar"[7].

Ukazuje to na příkladu ze současnosti, kdy se zabývá vlivem abecedy na dnešní domorodé africké kmeny, jejichž vztah ke gramotnosti je takový, v jakém jsme k ní byli kdysi my. Používá zde řadu srovnání J. C. Carotherse, který srovná povahové vlastnosti negramotného a gramotného afrického domorodce a porovnává jej se západním člověkem.

Fonetická abeceda vpadla do našeho světa McLuhanovými slovy „jako granát" a dosadila do hierarchie smyslů zrak. Gramotnost vyhnala člověka z kmene, dala mu oko za ucho a uvrhla ho do shluku specializovaných a psychicky zredukovaných jedinců. Výsledkem narušení poměru smyslů je jakási ztráta identity. Od kmene oddělený, převážně vizuální člověk, sdílí s ostatními civilizovanými lidmi standardizované vztahy, zvyky a práva. Z celistvého člověka se stal člověk dílčí, fragmentární, uvrhnutý do shluku specializovaných a psychicky zredukovaných jednotek. Za jeden z hlavních důsledků gramotnosti považuje to, že se člověk stal rozštěpeným a schizofrením.

Gramotný člověk je dle McLuhana oproti kmenovému člověku, člověk odcizeným a ochuzeným, potlačujícím své požitky a emoce, na druhé straně však osvobozený od kmenového tranzu a jemného a stabilního tkaniva příbuzenských vtahů.

Dle Karla R. Poppera, kterého McLuhan cituje ve svém díle Gutenbergova galaxie (r. 1962) musíme do dnešní doby snášet důsledky rozpadu těchto uzavřených (kmenových) společností jako cenu za to, že jsme lidé, za nabyté vědění, rozumnosti, vzájemné pomoci a také větší naději na přežití. Důsledek popisuje jako pnutí, které je spjato s napětím mezi třídami, které se objevilo po zhroucení uzavřené společnosti. To vyvolává problémy se společenským postavením, které mají na občana stejný dopad jako dle Poppera např. vážná rodinná hádka na děti.

Moderní industrialismus, píše McLuhan, by byl bez fonetické gramotnosti a knihtisku nemožný. Gramotnost je nutné brát jako typografickou technologii, která modeluje nejen výrobní a tržní procedury, ale všechny ostatní oblasti života od vzdělání po urbanismus.

Závěr

Jak tvrdí sám McLuhan, ve svých knihách popisuje spíše proces než hotový produkt, své výzkumy nepředkládá jako zjevnou pravdu. Snaží se zdržet hodnotících soudů, zdali zavedení písma bylo pokrokem nebo spíše psychickou a společenskou pohromou. Písmo, především písmo fonetické, vedlo k odstupu od řeči, umožnilo soustavněji se zabývat myšlení, analyzovat větší myšlenkové celky. Otevřelo cestu k filosofickému myšlení a vytváření vědy, přineslo pokrok, nadvládu nad negramotnými společnostmi. Člověk vyměnil oko za ucho a vytvořil tak prostředí, které je silně fragmentizované, individualistické, explicitní, logické, specializované a oddělené.

Seznam použité literatury:

1. McLUHAN, Herbert Marshall. Člověk, média a elektronická kultura: Výbor z díla. 1. Vyd. Brno: Jota, s.r.o., 2000. 424 s. ISBN 80-7217-128-6.

2. CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2. přepracované vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. 234 s. ISBN 80-246-1037-X

3. KÉKI, Béla. 5000 let písma. Praha: Mladá fronta, 1984. 148 s. Edice Malé encyklopedie, sv. 17.


[1] McLUHAN, Herbert Marshall.Človněk, média a elektronická kultura: Výbor z díla.. 1 vyd. Brno: Jota, 2000.424 s. ISBN 80-7217-128-6

[2] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2. přepracované vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. 234 s. ISBN 80-246-1037-X

[3] McLUHAN, Herbert Marshall. Marshall McLuhan versus Playboy (rozhovor). In .Človněk, média a elektronická kultura: Výbor z díla.. 1 vyd. Brno: Jota, 2000.424 s. ISBN 80-7217-128-6

[4] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2. přepracované vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. 234 s. ISBN 80-246-1037-X

[5] McLUHAN, Herbert Marshall. Gutenbergova galaxie In .Človněk, média a elektronická kultura: Výbor z díla.. 1 vyd. Brno: Jota, 2000.424 s. ISBN 80-7217-128-6

[6] McLUHAN, Herbert Marshall. Marshall McLuhan versus Playboy (rozhovor). In .Človněk, média a elektronická kultura: Výbor z díla.. 1 vyd. Brno: Jota, 2000.424 s. ISBN 80-7217-128-6

[7] McLUHAN, Herbert Marshall. Marshall McLuhan versus Playboy (rozhovor). In .Človněk, média a elektronická kultura: Výbor z díla.. 1 vyd. Brno: Jota, 2000.424 s. ISBN 80-7217-128-6

 

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback