Podstata a význam digitalizace písma

Objevte podstatu a význam digitalizace písma! Článek definuje pojmy spojené s digitalizací a popisuje historický vývoj digitalizace a jejích předforem až do současnosti. Zaměřuje se na konkrétní instituce, ve kterých se digitalizace využívá a popisuje aktuální dění.

Úvod

Digitalizace písma, fenomén, který je v době moderních technologií značně rozšířený, a to jak mezi jednotlivými uživateli, tak ve veřejné správě a v podnikání. Technický pokrok nabízí neustále nové možnosti digitalizace textů, od těch nejméně nákladných, užívaných v domácnostech až po profesionální nástroje, určené pro jednotlivé instituce, obchodní společnosti a živnostníky.

1. Pojem digitalizace

Digitalizace jako taková představuje převedení textu psaného na hmotném nosiči – zpravidla na papíře či pergamenu, do digitální, elektronické podoby (dvojkové soustavy).

Od pojmu digitalizace písma je nutno důsledně odlišovat mikrofilmování. Výstupem mikrofilmování je negativ dokumentu, který lze promítat ve speciálním čtecím zařízení, jehož podstatou je podsvícení negativu. Princip je tedy stejný jako v případě manipulace s klasickými analogovými fotoaparáty a následným vyvoláváním fotografií. Mikrofilm tedy nemá povahu elektronického nosiče dat. Rozdíl mezi mikrofilmováním a digitalizací však spočívá také v účelu, ke kterému jsou určeny. Zatímco účelem mikrofilmování je primárně ochrana původních děl, která by kvůli časté manipulaci s nimi mohla být poškozena či nenávratně ztracena, smyslem digitalizace je zpřístupnění textů širší veřejnosti. V obojím případě však platí, že jak mikrofilmování, tak digitalizaci lze označit za jednu z možných forem reformátování dokumentů. Kombinací mikrofilmování a digitalizace vzniká třetí ze současně využívaných forem reformátování dokumentů, která se nazývá hybridní metoda. Její podstata spočívá v tom, že k uchování dokumentu dochází oběma způsoby – a to jak vytvořením mikrofilmu, tak skenováním či snímáním dokumentu do digitální podoby. Tato metoda zajišťuje dvojí uchování dat, přičemž mikrofilm slouží pro účely archivace, zatímco digitalizovaný text je určen uživatelům. Této metody je hojně využíváno zejména v knihovnách a archivech.[1]

Vedle výše uvedeného lze smysl digitalizace dokumentů shledávat také z hlediska ochrany životního prostředí. Digitalizací dat totiž dochází k omezení nutnosti re-printů původních textů, díky čemuž klesne spotřeba papíru a inkoustu. Šíření textu v digitální podobě s sebou nese také úměrné snížení provozních nákladů, čehož jsou si vědoma především knižní nakladatelství, která v posledních letech v rámci svého tržního sortimentu nabízejí takzvané e-knihy. Digitalizace písma, tj. textu je však pouze jednou z možných forem digitalizace dat. Vedle digitalizace písemného projevu lze do digitální podoby převádět také zvuk, obraz a video.

2. Způsoby digitalizace písma

Převod textu do digitální podoby je proveditelný vícero způsoby. Jako první přichází v úvahu manuální, neboli ruční přepis. Jedná se o prostý přepis textu, jež je obsažen na původním nosiči do digitální, resp. elektronické podoby. Nástrojem digitalizace takového textu pak mohou být především stolní počítače, notebooky, tablety nebo také mobilní telefony. Tento způsob či forma digitalizace je v praxi využívána především u konkrétních uživatelů a pro soukromé potřeby. Rizikem ručního přepisu textu je totiž nepřesnost, na základě které mohou vznikat nežádoucí překlepy, v důsledku čehož nezřídkakdy dochází ke zkreslení původních informací. Druhou z možných forem převodu textových dat je digitalizace písma prostřednictvím digitálního fotoaparátu. Tu lze praktikovat buďto pomocí klasických digitálních fotoaparátů nebo prostřednictvím fotoaparátů zabudovaných v mobilních telefonech. Tento způsob digitalizace dat lze rovněž označit za méně vhodný, protože v mnoha případech není nasnímaný text dostatečně čitelný, a to zejména tehdy, jsou-li fotografie pořizovány z knih. Je totiž velmi pravděpodobné, že čočka fotoaparátu nepojme text, který se nachází v blízkosti knižní vazby. Tento způsob digitalizace je proto také vhodný spíše pro soukromé účely, nikoliv pro potřeby veřejnoprávních společností či při realizaci podnikatelské činnosti.

Spolehlivějším způsobem digitalizace písma je metoda skenování textu. Skenerů existuje několik druhů, od stolních skenerů, používaných jak v domácnostech a při podnikání, tak ve veřejnoprávních institucích, až po profesionální 3D skenery, které jsou pro svou nákladnost využívány jen zřídkakdy, zpravidla pro vědecké a vývojářské účely.[2] Pro práci s neskenovaným textem se nabízejí dvě možnosti. Jednak lze pracovat již se samotným snímkem, který ovšem nedovoluje následné textové úpravy. Tato metoda je vhodná především tam, kde cílem digitalizace textu je jeho pouhé elektronické zpřístupnění buďto za účelem archivace dokumentu nebo jeho sdílení s dalšími uživateli či širší veřejností. Druhá metoda nabízí uživateli přímou editaci digitalizovaného textu. Tuto možnost však nabízí pouze skenery s funkcí OCR.[3] Na základě toho lze neskenovaný text převést do textového editoru a nadále s ním pracovat nebo jej upravovat. Tuto metodu lze využívat zejména při práci se starými tisky, které nejsou k dispozici v digitální podobě. Širšího využití se této metodě dostává především v knihovnách a archivech, výjimkou nejsou ani nakladatelství, která vydávají aktualizovaná a doplněná vydání jednotlivých publikací. Nevýhodou OCR funkce je možné nerozeznání jednotlivých písmem, která jsou v textovém editoru nahrazena čtverečky a jinými znaky. Takový text je potom nutné ručně opravit podle originálního zdroje převáděného dokumentu.[4]

3. Instituce využívající digitalizaci

Na obrázku je ukázka z webových stránek Acta Publica, konkretně se jedná o digitalizovaný snímek z kyjovské matriky ze 17. století.

Digitalizace je využívána veřejnoprávními i soukromoprávními institucemi. Z veřejnoprávních institucí lze na prvním místě uvést knihovny, archivy, soudy a správní orgány. Smysl digitalizace dokumentů byl vylíčen již v rámci první kapitoly, nicméně je vhodné připomenout, s jakým cílem tyto instituce k digitalizaci vlastně přistupují. Účelem digitalizace písma je zpřístupnění jednotlivých textových dokumentů co nejširšímu okruhu uživatelů, tedy čtenářům, badatelům, občanům a osobám, jež podléhají režimu českého právního řádu. Účelem digitalizace textů je proto rozšíření informačního povědomí o monografiích a periodicích, archiváliích, právních předpisech a dokumentech, jež jsou v jejich souladu vydávány.

V mnoha případech disponují knihovny omezeným počtem exemplářů, který kapacitně nedostačuje poptávce čtenářů po určitém knižním titulu. Vzhledem k tomu, že rozpočet knihoven je omezený a doplňování fondů je tak z určité míry závislé na knižních darech, jeví se jako nejvhodnější způsob uspokojení většího počtu čtenářů zpřístupněním jednotlivých knižních titulů v digitální podobě. Knihovny mohou digitalizovat texty ve vlastní režii[5] nebo přistupují k partnerské spolupráci s veřejně přístupnými databázemi digitalizovaných textů, mezi než patří například Manuscriptorium a Kramerius, obě domácího původu.[6] Digitalizace monografií a periodik ovšem v zákonem vymezených případech podléhá režimu autorského práva. To v praxi znamená, že nikoliv všechny publikace či rukopisy mohou být automaticky zveřejňovány na webových stránkách knihoven nebo prostřednictvím databází digitalizovaných textů. Na tuto skutečnost upozorňuje Národní knihovna na prostřednictvím digitální knihovny Kramerius:

„V souladu se zákonem č. 121/2000 Sb. (autorský zákon) mohou být některé dokumenty zobrazeny pouze v prostorách Národní knihovny ČR.“[7]Jedná se o případy publikací a rukopisů, které nemají povahu tzv. volných děl.[8]

Jak bylo uvedeno výše, digitalizace textů se týká také archivů. Ty zpřístupňují nejžádanější rukopisy mezi badateli – matriky. Matriky jsou zveřejňovány v digitální podobě na serveru www.actapublica.eu. Jedná se o projekt celostátní – do digitalizace je zapojen Státní oblastní archiv v Praze, Státní oblastní archiv v Praze a Moravský zemský archiv, který převod rukopisů do digitální podoby zajišťuje také po finanční stránce a stará se o bezproblémový chod serveru. Větší část dotací je získávána z fondů Evropské unie, které jsou použity na financování vlastního úkonu skenování matrik, chod diskového pole a záložní páskové mechaniky. Vlastními financemi archiv pokrývá náklady na provoz a údržbu výpočetní techniky, náklady spojené s internetovým připojením a administrací serveru, režijní náklady a náklady související s navýšením diskového pole.[9] Je vhodné uvést, že například Moravský zemský archiv zpřístupňuje matriky hybridní metodou reformátování textů. Tedy využívá jak převodu textů do digitální podoby, tak jejich nasnímání na mikrofilm.[10] To má z hlediska přístupu k informacím jednu nespornou výhodu. V posledních letech, kdy rapidně stoupl zájem o genealogii, a to nejen v rámci České republiky, ale také v zahraničí, čelil archiv narůstajícímu počtu požadavků badatelů o zpřístupnění matrik. Vzhledem k tomu, že kapacita badatelny je omezená a to platí také o exemplářích rukopisů matrik, bylo žádoucí zpřístupnit matriky jak v digitální, elektronické podobě na internetu, tak na mikrofilmech, které lze prohlížet pomocí čtecího zařízení přímo v prostorách archivu. Tato dvojí metoda zpřístupnění matričních zápisu uspokojí jak badatele s přístupem k internetu, kteří mohou informace v matrikách dohledávat přímo z domu, protože databáze Acta Publica je veřejně přístupná, tak badatele zejména starší generace, kteří zpravidla internetovým připojením nedisponují a mohou tak prohlížet matriky nasnímané na mikrofilm v budově archivu.

Soudy a jiné správní orgány, kterým ze zákona náleží výkon státní a místní správy, zveřejňují veřejnoprávní písemné dokumenty v souvislosti se zákonem o svobodném přístupu k informacím (zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím).[11]  Informace jsou dle § 4 jmenovaného zákona poskytovány na základě žádosti nebo zveřejněním. Obojí může být provedeno buďto v tištěné podobě (prostřednictvím poštovní zásilky nebo zveřejněním na úřední desce příslušného správního orgánu) nebo elektronickou cestou v digitální podobě. Pro účely zveřejňování písemných informací v digitální podobě jsou ze strany orgánů státní a místní správy zřizovány elektronické databáze, které jsou zpravidla součástí webových stránek příslušného úřadu.[12]

4. Veřejně přístupné databáze digitalizovaných textů

4.1. Manuscriptorium

Manuscriptorium je domácí databáze digitalizovaných textů s mezinárodním přesahem. Manuscriptorium má povahu digitální knihovny[13] a je dostupné na internetu na webové stránce www.manuscriptorium.com. Hlavním posláním této veřejně přístupné databáze je zpřístupnit texty z historických fondů badatelům přímo z osobního počítače. Vstup do databáze není podmíněn registrací, jediným požadavkem je internetové připojení. Fondy Manuscriptoria obsahují „rukopisy, inkunábule, raně novověké tisky, mapy, listiny a ostatní druhy dokumentů“, přičemž celkový počet digitalizovaných dokumentů v databázi přesahuje počet pěti milionů. Obsahem fondů Manuscriptoria však nejsou pouze historické dokumenty domácí provenience. Badatelé mohou v databázi dohledat také zahraniční texty a obrazové dokumenty, například ze Švýcarska nebo Srbska.Jazykem databáze je čeština a angličtina. [14]

4.2. Kramerius

Program Kramerius je zaměřen na mikrofilmování a digitalizaci dokumentů, kterým hrozí nebezpečí poškození nebo zkázy způsobené kyselostí papíru, jež je jejich médiem.[15] Databáze je zaměřena na zpřístupnění domácích monografií a periodik (noviny, sborníky a časopisy). Stejně jako Manuscriptorium je Kramerius dostupný na internetu (www.kramerius.nkp.cz) a uživatelům je prohlížení digitalizovaných textů umožněno bez registrace. Archivaci reformátovaných dokumentů v Krameriu pak zajišťují v případě uskladnění mikrofilmů knihovny, digitální dokumenty archivuje Národní knihovna České republiky.[16]

4.3. Google Books

Mezinárodní online databáze Google Books, v češtině známá jako Google knihy, zpřístupňuje náhledy a plná zobrazení publikací nejrůznějšího zaměření. Podobně jako předchozí dvě databáze, také Google Books nevyžaduje po uživatelích registraci a je veřejně dostupná na internetu buďto na webových stránkách www.books.google.com nebo v rámci české domény www.books.google.cz. Služba Google Books uspokojuje uživatele jak na straně poptávky, tedy čtenáře, tak nabídky ze strany vydavatelů knih a periodik. Společnost Google provozuje své služby oběma stranám bezplatně a stává se tak nejlevnějším a nejdostupnějším marketingovým nástrojem na domácím i zahraničním trhu.[17] Vedle toho, že databáze Google Books díky digitalizaci publikací rozšiřuje informační povědomí uživatelů o knižních novinkách doma i ve světě, v případě zájmu o výpůjčku či koupi titulu, lze pomocí odkazů „Koupit tuto knihu“ a „Vypůjčit si tuto knihu“ zjistit, v kterých knihkupectvích a knihovnách je požadovaná kniha dostupná.[18]

5. Autorské právo a digitalizace písma

Publikace digitalizovaných textů ve veřejně dostupných databázích musí probíhat v souladu s právem duševního vlastnictví, zejména pak s předpisy upravujícími právo autorské. V současné době upravuje právní vztahy mezi autory a uživateli děl zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zkráceně též znám jako autorský zákon. Autorský zákon má povahu předpisu speciálního ve vztahu k občanskému zákoníku, který je obecným zákonem na poli soukromého práva. V rámci autorsko-právních vztahů je proto nutné dodržovat pravidla obsažená v obou předpisech, nikoliv jen ta, která výslovně upravuje autorský zákon.[19]

Úvodní § 1 vymezuje předmět úpravy autorského zákona. Do toho spadají „práva autora k jeho autorskému dílu, práva související s právem autorským, právo pořizovatele k jím pořízené databázi, ochrana práv podle tohoto zákona a kolektivní správa autorských práv a práv souvisejících s právem autorským“.[20] Předmět autorského práva je pak vyjádřen v rámci § 2 odst. 1 a 2 výše uvedeného zákona. Ve smyslu tohoto ustanovení se dílem rozumí literární dílo (tj. text), umělecké dílo, vědecké dílo a počítačový program. Není přitom podstatné zda je dílo vyjádřeno v tištěné (v případě textu) nebo elektronické podobě. Oproti tomu není autorským právem chráněno dílo úřední, kterým se dle § 3 odst. 1 rozumí právní předpisy, soudní a správní rozhodnutí, veřejně přístupné rejstříky (například katastr nemovitostí nebo matriky), sbírky úředních listin, návrhy úředních děl a obecní kroniky (výčet je demonstrativní).[21] Vedle toho se ochrana autorského práva nevztahuje na díla, která sice spadají pod ochranu autorského zákona, ale od smrti jejich autora uplynulo minimálně 70 let, viz § 27 odst. 1. autorského zákona. Je však nutné dodat, že zákon v tomto smyslu hovoří o autorském právu majetkovém.[22] To v praxi znamená, že po uplynutí 70-ti leté lhůty po smrti autora nemají jeho právní nástupci nárok na finanční odměnu za zpřístupnění díla (například v některé z veřejných databází). Stejné pravidlo se uplatňuje například také v polském právu.[23] Instituce tak mohou beztrestně zveřejňovat pouze takové dokumenty, které ze zákona nejsou chráněny autorským právem, tedy výše specifikovaná díla úřední a tzv. díla volná, u nichž již vypršela autorským zákonem stanovená lhůta od smrti autora.

Závěr

O digitalizaci písma lze hovořit v souvislosti s druhou polovinou 20. století, kdy převádění textů do digitální podoby začalo postupně vytlačovat metodu mikrofilmování dokumentů. Bylo by však nesprávné tvrdit, že digitální texty mikrofilm zcela nahradily. Obě dvě metody jsou doposud využívány a nejsou ani ojedinělé případy, kdy knihovny a archivy praktikují tzv. hybridní metodu reformátování, neboli kombinaci digitalizace a mikrofilmování. Z praktického hlediska se autor této seminární práce přiklání spíše k převádění textů do digitální podoby, a to ze dvou důvodů. Digitalizované texty, které jsou zpravidla dostupné na internetu, jsou efektivněji využitelné, než dokumenty dostupné pouze na mikrofilmech. Prohlížení mikrofilmů je vázáno na manipulaci s čtecím zařízením k tomu určeným, se kterým ve většině případů disponují pouze knihovny a archivy, nikoliv běžný uživatel v domácích podmínkách. Jako druhý důvod je možné uvést nemožnost úpravy textu, který se na mikrofilmu nachází. Editovat digitalizovaný text sice nepřichází v úvahu úplně ve všech případech, protože obsah dokumentu lze upravovat pouze tehdy, je-li text do digitální podoby převáděn pomocí skenerů s OCR funkcí, nicméně fakticky vzato tady ta možnost je a staví tak mikrofilm oproti digitalizaci do nevýhodnější pozice.

Význam digitalizace písma z hlediska informační vědy a knihovnictví lze shledávat především z hlediska prohlubování společenského povědomí o knihách, periodicích, sbornících, ale také o domácí právní úpravě a povinně zveřejňovaných informacích z oblasti veřejné správy. V dnešní době, kdy většina domácností disponuje s počítači nebo tablety s přístupem k internetu, se přístup textů v digitální podobě stává jakýmsi standardem. Digitalizace textů má své nesporné výhody ve prospěch institucí, které ji provádějí. Zpřístupnění textu v digitální podobě zabraňuje opotřebení a riziku ztráty originálního dokumentu. Knihovnám a archivům, mnohdy přetíženým požadavky uživatelů, odpadá část práce spojená s přípravami dokumentů k vypůjčení a meziknihovní výpůjčky, které jsou administrativně nákladné. Zveřejňování textů v digitální podobě je v mnoha případech zárukou, že informace v zpřístupněných dokumentech jsou pravidelně aktualizované. To se týká zejména zveřejňování právních předpisů a veřejnoprávních rozhodnutí, která mohou obsahovat lhůty k provedení nebo neprovedení určitých právních úkonů.

Digitalizaci lze jednoznačně zhodnotit jako krok kupředu v informačním vzdělávání společnosti. Je nepochybné, že v souladu s technickým pokrokem bude sortiment zařízeních, pomocí nichž jsou texty do digitální podoby převáděny, rozšířen a totéž můžeme tvrdit také o nárůstu digitalizovaných písemných dokumentů ve fondech knihoven a archivů, které na zpřístupnění v digitální podobě prozatím čekají.

Seznam použitých pramenů a literatury

Monografie a články z periodik a sborníků

KUNČÍKOVÁ P. – KORHOŇ M. – NOVOTNÝ L., Digitalizace starých tisků ve Vědecké knihovně v Olomouci, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. ISBN 978-80-244-2014-1.

KUNSTOVÁ R., Efektivní správa dokumentů, Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-3257-2.

MEŘÍNSKÁ E. – VOJÍŘOVÁ K., Projekt HISPRA – záchrana historických pragensia z fondu Městské knihovny v Praze (MKP), in: Digitalizace aneb konec oslích uší. Sborník vydaný u příležitosti stejnojmenné konference konané 14.-16.6.2010 v Městské knihovně v Praze, Praha: Městská knihovna v Praze, 2010. ISBN 978-80-85041-05-7.

RICE S. V. – IAGY G. L. – NARTKER T. A., Optical Character Recognition: An Illustrated Guide to the Frontier, Norwell: Kluwer Academic Publishers, 1999. ISBN 0-7923-8492-X.

SLASKA K. Today and tomorrow of digital libraries in Poland, in: 2. kolokvium knihovnicko-informačních pracovníků zemí V4+, Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2002. ISBN 978-80-7051-178-7 

WALTER J. A. a kol., Moderní personální management: nejnovější trendy a technologie, Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 80-247-0449-8.

Elektronické zdroje

Acta Publica. 2010. Projekt Acta Publica – současná situace [online]. Moravský zemskýarchiv [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: http://actapublica.eu/aktuality/.

Google Books. Myšlenky a názory [online]. Google Books [cit. 2013-05-06]. Dostupné z WWW: http://books.google.com/intl/cs/googlebooks/thoughts.html.

Google Books. O službě Vyhledávání knih Google [online]. Google Books [cit. 2013-05-06]. Dostupné z WWW: http://books.google.com/intl/cs/googlebooks/about.html.

Kramerius. Národní knihovna ČR. Upozornění pro uživatele [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW:http://kramerius.nkp.cz/kramerius/Welcome.do.

Manuscriptorium. Evropská digitální knihovna rukopisů [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2013-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.manuscriptorium.com/?q=cs.

Právní předpisy

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.



[1] KUNČÍKOVÁ P. – KORHOŇ M. – NOVOTNÝ L., Digitalizace starých tisků ve Vědecké knihovně v Olomouci, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, s. 7-8. ISBN 978-80-244-2014-1.

[2] KUNSTOVÁ R., Efektivní správa dokumentů, Praha: Grada Publishing, 2009, s. 36. ISBN 978-80-247-3257-2.

[3] Zkratka OCR pochází od anglického termínu „Optical Character Recognition“, který lze do češtiny přeložit jako „Diagnostika optického charakteru“. Viz WALTER J. A. a kol., Moderní personální management: nejnovější trendy a technologie, Praha: Grada Publishing, 2003, s. 204. ISBN 80-247-0449-8.

[4] K tomu více viz RICE S. V. – IAGY G. L. – NARTKER T. A., Optical Character Recognition: An Illustrated Guide to the Frontier, Norwell: Kluwer Academic Publishers, 1999, s. 3-5. ISBN 0-7923-8492-X.

[5] Městská knihovna v Praze provádí digitalizaci dokumentů v rámci projektu HISPRA, který je z 80% financován z tzv. Norských fondů. Mezi 4 hlavní cíle projektu HISPRA patří snaha o vybudování vlastního digitalizačního pracoviště, záchrana vybraných dokumentů prostřednictvím vyhotovení digitálních kopií, vytvoření veřejně přístupné digitální knihovna, která by byla dostupná online a v poslední řadě jde o medializaci celého projektu za účelem rozšíření povědomí o tom, že tyto dokumenty jsou přístupné v digitální podobě. Viz MEŘÍNSKÁ E. – VOJÍŘOVÁ K., Projekt HISPRA – záchrana historických pragensia z fondu Městské knihovny v Praze (MKP), in: Digitalizace aneb konec oslích uší. Sborník vydaný u příležitosti stejnojmenné konference konané 14.-16.6.2010 v Městské knihovně v Praze, Praha: Městská knihovna v Praze, 2010, s. 11-12. ISBN 978-80-85041-05-7.

[6] K tomu více viz kapitola „4. Veřejně přístupné databáze digitalizovaných textů“.

[7] Kramerius. Národní knihovna ČR. Upozornění pro uživatele [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: http://kramerius.nkp.cz/kramerius/Welcome.do.

[8] K tomu více viz kapitola „5. Autorské právo a digitalizace písma“.

[9] Acta Publica. 2010. Projekt Acta Publica – současná situace [online]. Moravský zemský archiv [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: http://actapublica.eu/aktuality/.

[10] Tuto informaci získal autor této seminární práce na základě své praktické zkušenosti se zpřístupňováním matrik v MZA.

[11] Upraveno v § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů: „Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.“

[12] Vybraná soudní rozhodnutí jsou dostupná na portálu české justice, které spravuje Ministerstvo spravedlnosti České republiky (http://epodatelna.justice.cz/ePodatelna/epo1200new/form.do).

[13] KUNČÍKOVÁ P. – KORHOŇ M. – NOVOTNÝ L., Digitalizace starých tisků ve Vědecké knihovně v Olomouci, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, s. 9. ISBN 978-80-244-2014-1.

[14] Manuscriptorium. Evropská digitální knihovna rukopisů [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2013-05-02]. Dostupné z WWW: http://www.manuscriptorium.com/?q=cs.

[15] KUNČÍKOVÁ P. – KORHOŇ M. – NOVOTNÝ L., Digitalizace starých tisků ve Vědecké knihovně v Olomouci, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, s. 8. ISBN 978-80-244-2014-1.

[16] KUNČÍKOVÁ P. – KORHOŇ M. – NOVOTNÝ L., Digitalizace starých tisků ve Vědecké knihovně v Olomouci, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008, s. 9. ISBN 978-80-244-2014-1.

[17] K tomu srov. názor Eduarda Mirona, generálního ředitele firmy RIALP, na služby Google Books: „Je to fantastický – a bezplatný – marketingový nástroj, který zajišťuje, že knihy vašeho nakladatelství dosáhnou nejvyšší možné viditelnosti“. Viz Google Books. Myšlenky a názory [online]. Google Books [cit. 2013-05-06]. Dostupné z WWW: http://books.google.com/intl/cs/googlebooks/thoughts.html.

[18] Google Books. O službě Vyhledávání knih Google [online]. Google Books [cit. 2013-05-06]. Dostupné z WWW: http://books.google.com/intl/cs/googlebooks/about.html.

[19] K tomu srov. § 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

[20] V textu uvedené ustanovení zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[21] Tamtéž.

[22] V textu uvedené ustanovení zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[23] SLASKA K. Today and tomorrow of digital libraries in Poland, in: 2. kolokvium knihovnicko-informačních pracovníků zemí V4+, Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2002, s. 26. ISBN 978-80-7051-178-7.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele pavluska

Zdravím!

Jsem ráda, že se někdo zabývá tématem digitalizace. Musím však okomentovat některé nepřesnosti, které se v článku objevují:

  • kapitola 2 - OCR není funkce skeneru, je to samostatný SW, který se někdy dodává např. na instalačním CD ke skeneru. Best practices v této oblasti říká, že po naskenování obrazu (některé skenery jsou založeny na digitálních fotoaparátech - např. Atiz) probíhá ořez a další úpravy a teprve potom, kvůli co největší úspěšnosti rozpoznání znaků, se nechá obrázek projet programem na OCR. V digitální knihovně máme potom uloženy dva soubory - jeden obrazový (např. tif, jpg nebo jpeg200) a jeden textový (ve formátu xml nebo txt, případně oba). Textová vrstva se indexuje pro vyhledávání.
  • kapitola 4.2 - popisujete systém Kramerius podle zastaralých informací a tak, jako by byl pouze jeden v ČR, což je častý omyl. Musíme odlišit dotační program VISK 7 Kramerius, díky kterému knihovny mohou digitalizovat dokumenty ohrožené degradací papíru, a digitální knihovnu Kramerius, což je webová aplikace, kterou si nainstalujete na server, naplníte zdigitalizovanými dokumenty a zpřístupňujete čtenářům. Prakticky každá knihovna, která v ČR digitalizovala z dotací VISK 7, má svou digitální knihovnu, tedy svůj Kramerius, a donedávna fungovalo i to, že kopie je v digitální knihovně Národní knihovny. Ale např. Moravská zemská knihovna digitalizuje i mimo program VISK 7, proto se obsah naší digitální knihovny od obsahu Národní knihovny podstatně liší. 
  • mikrofilm se vytváří v knihovnách hlavně proto, že jde o velice trvanlivý materiál. Nyní se v českých knihovnách od mikrofilmování upouští, aniž by však byla dobře dořešena dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. Např. ve Finské národní knihovně digitalizují stále hybridně a nehodlají od toho ustoupit.

S pozdravem, Pavla Švástová

PS: očividně nějaký problém s formátováním, protože v editaci komentáře ho mám naformátovaný pěkně :)

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
25. 4. 2019

Digitization is the process of converting simple signs or information of any form into a digital format that can be understood by PC frameworks or electronic gadgets. The term is utilized while changing over data, similar to content, pictures or voices and sounds, into double code. Digitized data is simpler to store, get to and transmit, and digitization is utilized by various customer electronic gadgets. Can I pay someone to do my assignment

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback