Pohádka o oddaném klientovi a kruté bance, díl první

Slyšte slyšte, následující děj vychází ze skutečných událostí...

Byla jednou jedno velké peněžité království (banka), které si vůbec nevážilo svého oddaného člověka, jež bohatým příliš nebyl, protože studoval. Svému království byl však věrný od svého útlého mládí. Tomu království to však nestačilo, i když neustále vybíralo od svého oddaného nějaké poplatky. Ve svém oddaném zřejmě nemohlo uplatnit vidinu nějakého tučnějšího zisku, a tak se chovalo vůči oddanému macešky.

Skoro při každé návštěvě letohrádku (pobočky) byla vyhnán s tím, že se má nejprve ohlásit u jeho vašnosti pana bankéře, bez ohledu na to, že by jeho přání nezabralo více než pár minut a v danou chvíli se jiný oddaný v okolí nenacházel. A tak pokud to bylo možné, řešil své patálie s tímto královstvím přes utržené sluchátko nebo sám. Byly ovšem chvíle, kdy nezbývalo nic jiného, než se s královstvím střetnout.

Oddaný se tedy domluvil na setkání, přišel přesně na čas, usmál se a pozdravil, ale zřejmě byl zaklet ve vzduch! Jeho vašnosti bankéřka se zvesela bavila s jinou vašnosti za informační přepážkou hned u vchodu do letohrádku. Nemohla svého člověka přeci přehlédnout! Tomu nahrával i fakt, že její stůl byl přímo naproti informacím. On po ní bezostyšně mrkal očkem, jejich oči se na okamžik střetly… a nic! Jeho zakletí bylo zřejmě mocné. Co teď, která kletba by to mohla účinně zrušit?

Zatímco dalších deset minut přemýšlel, jakým kouzlem nejlépe odstranit své zakletí, v tu chvíli ONA připlula na svých lodičkách. Kletba byla díky odchodu druhé její vašnosti zrušena! Sláva! Konečně! A pak navzdory přinesenému požadovanému odpustku, sličná bankéřka zmámená neznámo čím, stvořila poněkud podivné řešení klientova požadavku, jež spustilo kletbu novou…

Tato půvabná vašnosti se posléze šťastně vdala a odešla na jiný letohrádek. Byla nahrazena pravou čarodějnicí s pořádnými drápy. Olakovanou fúrií, která nebyla schopná odpovědět na to, jaké typy sazeb jsou u účtu oddaného, když měl náhodou cestu kolem a jako obvykle přišel neohlášen. Bohužel neměla ten správný papír po ruce, ale zato jí tam ležela nějaká strašně mocná magická kniha s nápisem Avon!

A protože ji zrovna asi schnul lak na nehtech, nemohla sáhnout do patřičného šuplíku a přečíst to z papíru, kdepak! Potřebovala na to domluvit novou magickou seanci, kde mohly být klientovy zapeklité dotazy zodpovězeny a jeho vrtkavá budoucnost vyřešena!

Marně se pak tato mocná čarodějka na následné seanci pokoušela vnutit nějaký kouzelný balíček a přemluvit, ať si klient neruší ten výhodný účet, jehož potřebné sazby mezitím dávno sám zjistil a rozhodl se tuto černou magii dále nevyužívat. Tento účet byl mimochodem onou novou kletbou od již vdané sličné vašnosti, které musel dočasně podlehnout, protože jeho běžné posouvání limitu na dobu letních prázdnin náhle nebylo možné (navzdory splněným podmínkám).

Klient se nabídce od Magiky von KB úporně bránil, až naštvaně zahřímala „no dobře, ale ne že tady za krátkou dobu budete zase s tím, že to chcete“. A v tu chvíli si klient uvědomil, že z tamního království jednou provždy uteče a jestli se ještě někdy na té pobočce ukáže, tak jen to proto, aby mu zakleté studentské konto ta olakovaná obluda zrušila.

A tak se napůl zničený vydal na dlouho cestu sedmero internetovými stránkami, těch největších bankovních království. Těžce bojoval s nepřehlednými odkazy, bloudil na neznámých místech, ale nakonec se vždy s úspěchem dostal k pokladu zvanému „informace“. Trpělivě je sestavil jako hádanku ve výsledné tabulky, které posléze porovnával a přitom pokukoval po názorech jiných klientů.

S hrůzou zjistil, že jeho stávající království patří mezi nejhorší současně s krutým královstvím ČS, obě měla společně nejvíce negativních nej k vedení účtu: nejvíce negativních ohlasů, nejméně příjemní a schopní poradci, nejzrůdnější sazebník s nejvíce nesmyslnými sazbami a u KB nejméně bezpečné internetové bankovnictví, které fungovalo jen v prohlížeči IE. V danou chvíli by se snad mohlo zdát, že kterékoliv jiné peněžní království je lepší než tato dvě.

Na svém dobrodružném putování internetem navštívil také vlídné království mBank. V tomto království sice skoro nic nechtěli, ale ani příliš nenabízeli – sice plnilo běžné potřeby svých oddaných, ale nebylo tam to, co náš klient hledal.

Byl zde omezený počet výběrů, které jinak dosahovaly nemalých výšin. Klient by měl rád po ruce nějakou tu vašnosti pro všechny případy. A tohle království fungovalo s malým počtem svých letohrádků (poboček) a kasiček (bankomatů) a hlavně neumožňovalo hotovostní vklad.

A tak se náš dobrodruh trmácel dál, když tu najednou před ním vytanulo království zvané Volksbank. Mělo prosté a přitom přehledné stránky s ještě přehlednějším sazebníkem nabízejícím mnoho zajímavých výhod. Toto malé zdánlivě obyčejné království se přátelilo s velkým královstvím ČSOB, které mělo spoustu kasiček, a tak se dalo za mizivý peníz takřka kdekoliv vybrat (i v cizině).

Disponovalo také dostatkem letohrádků, na kterých si mohl klient vložit hotovost téměř bezplatně a internetovým bankovnictvím za pomocí speciálního bezpečnostního tokenu. Byla zde také karta s automatickou mezinárodní platností (ve své stávající bance za tuto embosovanou kartu klient platí) a platnost účtu až do 30 let! Nebylo sice úplně nejlevnější, ale ani nejdražší. Drželo si krásný zlatý střed napříč cenami a nabízenými službami.

Náš oddaný se rozhodl co nejdříve s vybraným letohrádkem spojit, protože k jeho spokojenosti výhodné nabídky nestačí. Vyžaduje i kvalitní služby a péči. Plný zvědavosti vzal utržené sluchátko a vytočil číslo tamní pobočky…

A jak to celé dopadlo? To se dozvíte ve druhém díle.