Pohled do studentovy dílny aneb Jak vysokoškolští studenti využívají moderní technologie. Část I.

Článek přináší sondu do světa využívání ICT studenty VŠ. Jeho nedílnou součástí je kvalitativní výzkum realizovaný na bázi rozhovorů mezi vybranými respondenty dané zkoumané skupiny.

Vysoké školy, studenti a moderní technologie

Vysoké školy patří k institucím, které zavádějí ICT do svého života již relativně dlouhou dobu, a patří tak v jistém slova smyslu k průkopníkům implementace ICT do vzdělávání. V poslední době se ale začínají výrazně prosazovat nové trendy ve využívání internetu, které jsou souhrnně nazývány web 2.0 (Mason, Rennie, 2008, O'Reilly, 2005). Na internetu jsou totiž běžně dostupné platformy či aplikace, které umožňují komunikaci uživatelů, jejich spolupráci či sdílení různých typů informací. Jinými slovy, lidé používající internet již nejsou jenom pasívními čtenáři, ale také aktivními (spolu)tvůrci informačního či znalostního prostředí. Dalším velmi výrazným trendem současnosti jsou sociální sítě na internetu. Jde o celou řadu služeb dostupných na internetu, které umožňují propojení lidí se stejnými (odbornými) zájmy, umožňují jejich komunikaci a také sdílení např. fotografií či videa (viz např. Facebook, MySpace nebo akademická síť Academia.edu). V českém prostředí pak lze uvést sociální sítě Lidé.cz či Spolužáci.cz. Významnými zdroji informací i poznání již nemusejí být pouze texty či audionahrávky apod., ale také členové komunit na internetu. Tato velmi podstatná změna v charakteru používání elektronických sítí se odráží nejenom v obecném využívání internetu ve společnosti, ale také ve výuce i studiu na vysoké škole (viz např. Alemán, Wartman, 2009). S trochou nadsázky lze říci, že tyto sítě a některé technologické prostředky mohou vytvářet jakési alternativní online (virtuální) výukové prostředí k tradičně pojaté výuce na vysoké škole, byť mnohdy podporované různými technologiemi. 

Navíc samotní studenti si mohou díky dostupnosti technologií libovolně vybírat nástroje moderních technologií podle toho, co potřebují nastudovat nebo jaké informace hodlají zpracovat či prostě podle toho, se kterými nástroji se jim dobře pracuje. Fakticky si tak mohou upravit technologie na míru. Právě na těchto principech je založena myšlenka tzv. osobního učebního prostředí (personal learning environment - PLE), které lze stručně charakterizovat jako všechny nástroje moderních technologií, které využíváme k učení (Attwell, 2007). Do osobního učebního prostředí tak můžeme zařadit například textový editor, tabulkový procesor, program pro tvorbu prezentací, e-mailového klienta, webový prohlížeč, RSS čtečky, různé programy pro tvorbu webových stránek, komunikační programy, vyhledávače nebo katalogy na internetu, programy pro editaci videa či úpravu a publikování fotografií na internetu, online výukové prostředí atp. Každý uživatel přitom používá poněkud jinou skupinu nástrojů podle svých individuálních preferencí. Studenti také mohou v ideálním případě využívat učební zdroje, jež odpovídají jejich preferovaným stylům učení. Mohou se tedy učit z textových materiálů, prostřednictvím videosekvencí, audio nahrávek či dynamických modelů apod. (Zounek, 2009).

Na vysoké školy dnes přicházejí studenti, kteří znají možnosti webu 2.0 a mnozí je při svém studiu využívají. Jde totiž z velké části o studenty, kteří již vyrůstali v době všeobecného rozšíření ICT ve společnosti a například internet je již nedílnou součástí jejich života, takže se pro tuto generaci používá např. termín „generace sítě" (net generation). Jak ukazují některé výzkumy, tato generace studentů se v některých aspektech učí poněkud jiným způsobem než generace předchozí (např. preferují učení prostřednictvím obrazových či zvukových materiálů, případně videa atd.), přičemž využívají různých prostředků ICT (Oblingerová, Oblinger, 2005). Jiní autoři (Ellis, Goodyear, 2009) tvrdí, že se nemění tolik samotné učení, ale spíše se proměňuje kontext učení, očekávání spojovaná s učením či výukové postupy. ICT se tak stávají nejen součástí nového kontextu učení, ale vstupují také do výuky na vysoké škole, když se stávají součástí profesní výbavy vysokoškolského pedagoga na straně jedné a spoluvytvářejí učební prostředí studenta na straně druhé (viz např. Oblingerová, Oblinger, 2005, Zounek, 2009).

Studenti vysokých škol ale představují značně heterogenní skupinu, do níž můžeme v současnosti zařadit jak studenty prezenčního studia, tak studenty kombinovaného, ale i studenty se specifickými nároky (studenti se smyslovým nebo jiným handicapem). Studenti navíc přicházejí na vysokou školu z různých škol nebo sociálních prostředí a mnohdy mají s ICT velmi rozdílné zkušenosti, případně dovednosti v jejich ovládání. Informační a komunikační technologie dnes představují pro všechny studenty důležitý nástroj v jejich učení, přičemž způsoby využití (i představy o využití) různých nástrojů ICT se mohou u jednotlivých skupin studentů i dosti výrazně lišit. Z tohoto důvodu je velmi důležité věnovat pozornost studentům, jejich charakteristikám, zvykům, potřebám, preferovaným stylům práce i učení (Mareš, 2007) nebo současnému stylu života, v němž ICT sehrávají různě důležité úlohy (viz např. Štětka, Šmahel, 2009, Veselá, Šmahel, 2009).

Nabízí se tak mimo jiné otázky, jak využívá tato generace studentů ke svému studiu univerzitní online výukové systémy, případně zda a jak využívá jiné služby či možnosti ICT při svém učení. Stranou našeho zájmu ovšem by neměly zůstat ani otázky, proč studenti některé služby nevyužívají či je případně odmítají.

Stručně o provedené výzkumné sondě

Výzkumná sonda, z níž vychází tento článek, byla založena na kvalitativní metodologii[1]. V průběhu roku 2010 jsem realizoval celkově jedenáct hloubkových rozhovorů se studenty Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Při výběru respondentů jsem dbal na variabilitu vzorku z hlediska pohlaví, studovaného oboru, stupně a formy studia. Mezi respondenty tak byli studentky i studenti (dále jen studenti) bakalářského i magisterského studia, a to v kombinované i prezenční formě. Ve vzorku byli studenti historie, pedagogiky, anglistiky, estetiky, etnologie, sociální pedagogiky a poradenství či sdružených uměnovědných studií.[2] Rozhovory probíhaly typicky mimo fakultní půdu, pouze v několika případech v mojí pracovně či ve volné učebně a trvaly zhruba 45 až 75 minut. Rozhovory byly nahrávány na diktafon, přepisovány a analyzovány v programu Atlas.ti. V článku budu vycházet z dat získaných pomocí rozhovorů. Vzhledem k použité metodologii, není možné výsledky zobecňovat na populaci studentů českých vysokých škol. V tomto případě jde spíše o hlubší sondu do „studentovy dílny".

Proč využívají studenti ICT při studiu

Odpověď na výše položenou otázku není vůbec jednoduchá. Nicméně nashromážděná data nám poskytnou přinejmenším vhled do dané problematiky. Jedním z velmi důležitých motivů k využívání technologií je snadná dostupnost zdrojů a informací na internetu nebo v online výukovém prostředí poskytovaném fakultou. Přitom nejde jenom o prosté použití různých vyhledávačů při hledání nějaké obecné informace, ale o vyhledávání specifických zdrojů souvisejících se studovaným oborem, jak např. uvádí David:

... bez internetu bych se opravdu neobešel - jako v knihkupectví je ta nabídka hrozně omezená, jo? Šel jsem prostě do největších knihkupectví v Brně s tím, že chcu nějakou knížku od Charlese Dickense. Nic. Vůbec nemaj, ani český, ani anglický.[3]

Na internetu však lze elektronické verze knih zmíněného autora v originále najít. Podobně je tomu například s černobílými filmy, které slouží jako učební materiál pro studenty filmové vědy a jsou běžně nedostupné. Studenti je ale mohou sledovat na YouTube, i když rozdělené do několika dílů. Jinou podobu dostupnosti uvádí Filip, který používá k získávání informací různé aplikace ke čtení novinek (RSS) a je členem různých skupin na Facebooku:

Vidím ty novinky a nové trendy tam pochytím rychleji, než kdybych musel kupovat časopisy, číst časopisy, že tam mi přímo vyskočí ... využití například interaktivních tabulí, jak se to dá využít a je tam celý článek o tom.

S těmito podobami dostupnosti je poměrně úzce spojena úspora času - studenti nemusejí zbytečně dlouho některé informace vyhledávat, ale dostanou je okamžitě pomocí RSS kanálů, dále nemusejí chodit do školy, protože všechny základní informace o studiu i o konkrétních předmětech jsou na webu nebo v Informačním systému Masarykovy univerzity (http://is.muni.cz/). To oceňují zejména studenti kombinované formy studia. Úspora času je zmiňována i v souvislosti se studiem. Je-li možné odevzdat seminární projekt v elektronické podobě, pak odpadají mnohdy zdlouhavé cesty s finální verzí práce do školy a studenti mohou pracovat na projektu až prakticky do poslední minuty před stanovenou dobou k odevzdání práce:

Když je to třeba nějaký termín, který je jasně daný, třeba do půlnoci, tak prostě můžu sedět doma a psát to do půlnoci a pak to odevzdat (Karel).

Zde je nutné předeslat, že odevzdání práce na poslední chvíli může velmi zkomplikovat výpadek připojení k internetu či náhodné vymazání poslední verze práce apod. Otázkou pak je, jak se zachová vyučující, zda práci přijme nebo odmítne s odvoláním na pevně daný termín.

Dana upozorňuje na další aspekty využívání ICT při studiu:

Vlastně jsem je (informace - pozn. autora) dostala jako opravdu přímo na talíř, v tom je to prostě pohodlný, že tam zase svítí něco, co ta knihovna dělá, a je to hlavně hrozně přehledný ... Na těch internetových stránkách té knihovny nebo i na těch našich vlastně, studium, aktivity, jo, tam se člověk prostě přes ten strom musí dostat. Ale tak na tom facebooku to máte naservírovaný všechno na tý hlavní stránce.

Dana tak poukazuje na další faktory využívání ICT, kterými jsou přehlednost informací a komfort či pohodlnost v práci s informacemi v elektronické podobě. Studenti v této souvislosti ještě zmínili ekonomickou nenáročnost elektronického zpracování dat, a to zejména v souvislosti s psaním různých seminárních prací a esejů. Pokud je možné odevzdat práci v elektronické podobě, nemusejí ji tisknout a platit tak za tisk, což může představovat za dobu studia nemalý finanční obnos. Navíc k ekonomické výhodnosti patří i případy, kdy někteří studenti netisknou všechny elektronické učební materiály, z některých si pouze „vytáhnou" klíčové informace a teprve takový výtah uloží v počítači nebo případně vytisknou.

K výhodám ICT patří samotná práce s učebními materiály v elektronické podobě, kdy respondenti zmiňují úsporu místa, protože jednoduše nemusejí archivovat stohy papírů či sešitů ve smyslu hesla „data v počítači zaberou méně místa než knihy". Za velké pozitivum lze považovat možnost velmi rychlého vyhledávání v elektronických materiálech, ať už jde o zdroje na internetu nebo offline uložené materiály. Během několika sekund tak mohou studenti najít potřebný pojem, datum či osobnost atp. Otázkou však je, zda přílišný komfort a jednoduchá dostupnost materiálů v elektronické podobě (může jít i o materiály od vyučujících) nevede k povrchnímu studiu problémů či jisté neochotě vynaložit větší úsilí při hledání dalších zdrojů, které nejsou dostupné v elektronické podobě.

Bez technologií to nejde - jsou všude kolem nás

Vnější motivace je dalším důležitým tématem, které se objevilo v empirických datech. Nalezl jsem čtyři významné faktory motivace, jež lze pojmenovat následujícím způsobem: společnost, škola, učitelé, spolužáci. Nejde o zcela překvapivé zjištění, zajímavé jsou ale konkrétní pohledy studentů. Společnost a její „tlak" na využívání moderních technologií je prvním faktorem. Jinými slovy: ICT se prostě nevyhneme, používáme je běžně v životě a vysoká škola nemůže být výjimkou. Dana k tomu říká:

... všude se to po nás chce, já v práci dělám s počítačem, musím mít doma internet, abych mohla dělat do školy nebo do práce, sestra, bratr, všichni v práci internet, studenti kolem mě internet, (...) restaurace si dávají na okno jako wi-fi.

Dana předznamenala další faktor, kterým je vysoká škola. Masarykova univerzita (MU) využívá ICT ve všech oblastech svého života a studenti jsou tak explicitně nuceni k tomu, aby je využívali, protože bez nich prakticky nejde na MU studovat:

... že to se jako předpokládá, že máme přístup k tomu internetu, jako jednak už kvůli tomu ISu (Informační systém MU - pozn. autora), že tam posílají různé maily a tak, jako instrukce skrz maily... (Tomáš).

To, že ICT jsou nedílnou součástí života Masarykovy univerzity má samozřejmě i vliv na to, proč studenti prostředky ICT využívají (viz výše).  Rozhovory odhalily, že i v oblasti ICT mohou být učitelé na vysokých školách motivačním činitelem, a to například vyžadováním určitého standardu kompetencí v práci s moderními technologiemi.

Velký problém byl teď u té bakalářský práce, kdy prostě můj konzultant měl na IT vyšší nároky, než byly moje možnosti a než třeba maj nároky jiný vyučující, tak jsem prostě to musela nějakým způsobem si zařídit. Něco jsem se naučila (...) ten IS a ELF (ELF je pojmenování fakultní instalace systému Moodle[4] - pozn. autora) mě donutil zvládat tyhlenty systémy a psaní těchhle prací mě učí pracovat s těma offisema a když do toho začínám pronikat, tak mám větší chuť se to třeba naučit, mám v plánu jít na tenhle kurz ohledně jakoby těch offisů nebo konkrétně ohledně wordu, protože si myslím, že tam jsou věci, který by mi tu práci ulehčily, a já o nich pouze nevím.

Jana v podstatě vysvětluje vnější tlak školy a učitele, ale také jakýsi přechod od vnější k vnitřní motivaci při zdokonalování se v práci s určitými počítačovými aplikacemi. Posledním faktorem vnější motivace, který studenti ve vzorku zmiňovali, jsou spolužáci. Chtějí-li studenti komunikovat se svými spolužáky, získávat učební materiály či mít nějaké informace o studiu (např. o určitém kurzu, zkoušce apod.), de facto musejí používat ICT, protože většina spolužáků nějakou aplikaci používá. Navíc se mnozí studenti pravidelně nesetkávají, čímž motivace a význam ICT v komunikaci a spolupráci roste. Jedna studentka dokonce zmínila velmi explicitní tlak spolužáků (a přátel) na to, aby využívala ICT:

... mně teda stává, že hodně lidí mě nutí do toho, abych měla ICQ a abych měla Skype a furt se mě ptají, jestli už mám Skype nebo ICQ" (Jana).

Studentka vnímá takový tlak poměrně negativně, protože preferuje jiné způsoby komunikace (osobní). Z rozhovoru ale vyplynulo, že tyto technologie sice nepoužívá, ale o dění na sociálních sítích či jiných elektronických fórech je dobře informovaná. Tyto informace ovšem má zprostředkovaně, z vyprávění spolužáků, což sama uznává, není ideální způsob komunikace, ale současně nepociťuje žádný výrazný sociální, komunikační či studijní hendikep.

Poznámka redakce: Pokračování a závěrečné shrnutí výzkumu najdete v květnovém čísle Inflow.

Literatura

ALEMÁN, A. M., WARTMAN, K. L. Online Social Networking on Campus. Understanding What Matters in Student Culture. New York: Routledge, 2009. 154 p. ISBN 978-0-415-99020-2.

ATTWELL, Graham. Personal Learning Environments - the future of eLearning? [online]. eLearning Papers, 2007, svazek 2, č. 1, s. 1-7 [cit. 2009-04-24]. Dostupné z: <http://www.elearningeuropa.info/files/media/media11561.pdf>.

ELLIS, A., Robert, GOODYEAR, Peter. Students' Experiences of E-learning in Higher Education.  New York: Routledge, 2009. 232 s. ISBN 978-0415989350.

MASON, Robin, RENNIE, Frank. E-learning and social networking handbook: resources for higher education. New York: Routledge, 2008. 194 s. ISBN 978-0-415-42607-7.

MAREŠ, Jiří. Elektronické učení a zvláštnosti člověka. In Sak, Petr, et al. Člověk a vzdělávání v informační společnosti: vzdělávání a život v komputerizovaném světě. Praha: Portál, 2007, s. 171-222.

OBLINGER, Diana, OBLINGER, James (eds.). Educating the Net Generation [online]. EDUCAUSE Learning Initiative, 2005 [cit. 2009-06-03]. Dostupné z: <http://www.educause.edu/educatingthenetgen>.

O'REILLY, Tim. What Is Web 2.0. Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software [online]. O'REILLY, 2005 [cit. 2009-05-10]. Dostupné z: <http://www.oreillynet.com/lpt/a/6228>.

PRENSKY, Marc. Digital Natives, Digital Immigrants. [online]. On the Horizon (NCB University Press, Vol. 9 No. 5, October 2001) [cit. 2010-04-24]. Dostupné z: <http://www.twitchspeed.com/site/Prensky%20-%20Digital%20Natives,%20Digit....

Prudký, Libor, Pabian, Petr, Šima, Karel. České vysoké školství. Na cestě od elitního k univerzálnímu vzdělávání 1989-2009.  Praha: Grada Publishing, 2010. 168 s. ISBN 978-80-247-3009-7.

Štětka, Václav, Šmahel, David. Nová média v perspektivě sociálních věd. Editorial. Sociální studia, 2009, č. 1, s. 7-11.

Veselá, Martina, Šmahel, David. Online komunity v České republice: Analýza členů a jejich sociálního kontextu. Sociální studia, 2009, č. 2, s. 55-72.

Zounek, Jiří. E-learning a vzdělávání. Několik pohledů na problematiku e-learningu. Pedagogika, 2006, roč. LVI, č. 4. s. 335-347 ISSN 0031-3815

ZOUNEK, Jiří. E-learning - jedna z podob učení v moderní společnosti. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 161 s. ISBN 978-80-210-5123-2

ZOUNEK, Jiří. Vysokoškolské studium v éře sociálních sítí (pohledem studentů). In SEDLÁČEK, Jan, ŠAFRÁNKOVÁ, Hana. Sborník příspěvků z konference a soutěže eLearning 2010. Hradec Králové: Gaudeamus, Univerzita Hradec Králové, 2010. s. 285-290. ISBN 978-80-7435-067-2.

Poznámky


[1] Projekt byl v roce 2010 podpořen Grantovým fondem děkana Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

[2] S výběrem a vyhledáváním respondentů mi pomáhala studentka D. Dufková, která zpracovávala bakalářskou práci na podobné téma jako je téma tohoto příspěvku. Společně jsme rovněž vedli výzkumné rozhovory, což se ukázalo jako výhodné, protože se snáze prolomily bariéry na začátku rozhovoru. D. Dufková má rovněž podíl na prvotním zpracování dat. 

[3] Jména respondentů byla z etických důvodů změněna, citace z rozhovorů jsou ponechány bez jakýchkoliv jazykových úprav.

[4] http://elf.phil.muni.cz/elf/

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback