Pohled na historii e-readerů s důrazem na jejich funkce

Tento článek odpovídá na otázku, zda a jak se změnilo funkční vybavení e-readerů od počátků těchto zařízení v roce 1998 po současnou dobu. Jedná se o problematiku, která doposud nebyla řešena, a to ani v zahraničí. Základem výzkumu bylo 10 e-readerů, které můžeme považovat za významné. Z porovnání jejích funkcí vyplývá, že již první e-reader na trhu byl vybaven velice podobně jako e-readery uvedené na trh v roce 2011. Situace je často taková, že e-readery konce 90. let měly ve výbavě více funkcí než poslední modely. Článek nabízí možné odpovědi na to, proč tomu tak je a navrhuje další směry, kterým je možné vést výzkum na tomto poli.
Umberto Eco před několika lety řekl, že papírová kniha ve formě kodexu se stala dokonalou již v okamžiku svého vzniku. Dokonalou ve smyslu toho, že z ní bylo možné pohodlně číst, a žádný převratný rozvoj svých hlavních vlastností či funkcí pro to již nemusela podstoupit. Kniha se samozřejmě v průběhu času zdokonalovala, ale žádnou zásadní změnou neprošla. Na základě vývoje e-readerů si troufám nadhodit myšlenku, že se to s nimi má podobně jako s papírovou knihou. 

Je zvykem považovat e-readery za techniku posledních let. Například rok 2010 se v oblasti elektronické literatury často charakterizuje jako přelomový: právě v tuto dobu jsme byli svědky masivního nástupu dedikovaných e-readerů v čele se třetí generací Amazon Kindle a e-readery se zařadily po bok dalších běžně prodávaných elektronických přístrojů. S tím se také změnila struktura jejich uživatelů: už jimi nebyli výhradně tzv. early adopters, lidé technicky založení a s vyšším socioekonomickým statusem, ale i lidé, pro které není IT sféra oblastí zájmu či práce. Rok 2011 zaznamenal další šíření e-readerů a byl také rokem, kdy na americkém trhu začaly e-knihy vážně konkurovat knihám papírovým.

Právě kvůli současnému boomu elektronických čteček máme tendenci vnímat tato zařízení jako velice moderní a funkčně vyspělá. V tomto článku však připomenu, že jde o přístroje, které jsou koncepčně starší než 15 let. 


Hlavním cílem článku je získat srovnání prvních modelů dedikovaných čteček a čteček dnešní doby a odpovědět si na otázku, zda funkcí e-readerů významně přibývá a jakým směrem se ubíral vývoj na tomto poli. Proč jsem si stanovil právě toto téma: veškerá srovnání a studie na téma e-readerů vedle sebe staví modely, které se vyrábějí a prodávají ve stejné době. Co však výrazně chybí (a to i v zahraniční literatuře), je porovnání různých generací e-readerů, které by ukázalo, jak, zda a kam se čtečky v oblasti svých funkcí vyvíjejí. Zůstávám přitom stranou od tabletů, protože se jedná o koncepčně odlišná zařízení, u nichž je čtení elektronických knih pouze jednou z mnoha možností. Srovnání čteček a tabletů z hlediska jejich funkcí a použitelnosti je téma, které by si zasloužilo vlastní rozsáhlou studii.

 

Tato práce má dvě hlavní části. První se zabývá nejstaršími e-readery a některými navazujícími modely; druhá je zaměřená na e-readery současnosti a přináší srovnávací tabulku zaměřenou na funkce e-readerů. Druhou část najdete v příštím čísle Inflow.

Kromě funkcí se v tomto článku částečně dotýkám také dalších charakteristik, bez nichž by téma nemohlo být celistvé. Podobné srovnání by si mohlo vzít za cíl také použitelnost, dostupnost obsahu či jiné oblasti a výsledek by byl neméně zajímavý.

Hlavní závěry

Po porovnání e-readerů dostupných na trhu v průběhu posledních 14 let je zřejmé, že jejich funkční výbava zůstává stejná. Může být překvapivé, že první komerčně dostupné čtečky z roku 1998 měly ve své výbavě povětšinou ty stejné funkce, které najdeme na moderních čtečkách současnosti.

Vybral jsem a porovnal čtečky z let 1998-99, několik přelomových modelů z let 2000-2010 a současné modely. Ze srovnání vyplynulo, že jejich vývoj nespočíval v přidávání nové výbavy ani v rozšiřování jejich možností, ale ve zlepšování použitelnosti a uživatelské přívětivosti. V tomto bylo hlavní těžiště vývoje. Čtečky roku 1998 byly totiž vybaveny na podobné úrovni jako čtečky roku 2011 a řekneme-li, že jsou dnešní čtečky velmi moderní zařízení, tak ano - ale nikoli výbavou. Jsou moderní tím, jak snadno lze tu výbavu používat.

K tomu je nutné dodat, že ani současné modely nejsou z hlediska použitelnosti na uspokojivé úrovni. Z různých výzkumů vyplývá, že uživatelé neshledávají ovládání e-readerů intuitivní a některé funkce nelze dobře používat. Pro výrobce toto není tajemstvím a my tak můžeme předpokládat další zlepšování použitelnosti.       

Jak jsem vybíral e-readery

Není dost dobře možné na tomto omezeném prostoru smysluplně porovnat všechny čtečky, které byly v průběhu uplynulých 14 let vyráběny. Pro účely sledovaného cíle to ani není potřeba: záměrem tohoto článku je ukázat, zda a jak docházelo k obohacení čteček o nové funkce.


Vybral jsem tedy čtečky s přihlédnutím k tomu, jak byly z hlediska tohoto článku významné. Neopomenul jsem tedy první modely, kterými historie e-readerů začíná, a následně jsem se věnoval typům, které buď znamenaly zlom ve vývoji nebo dosáhly značného rozšíření.

První předchůdci e-readerů

Kromě mnoha různých vizí a nerealizovaných návrhů můžeme první skutečné mobilní zařízení zobrazující elektronický text spatřit na počátku 90. let, kdy firma Sony představila svůj Electronic Book Player. Toto zařízení, nazývané také Data Discman, zobrazovalo text na malém displeji o 10 řádcích (jednotlivé verze se od sebe lišily) a nemělo svou vlastní interní paměť. Jako médium sloužil osmicentimetrový CD-ROM a nabídka titulů se omezovala převážně na encyklopedie a slovníky.

Toto zařízení se ukázalo být slepou vývojovou větví. V průběhu 90. let se pro mobilní čtení textů ukázaly být daleko vhodnější různé palmtopy. Kromě toho však neustávaly práce na vývoji dedikovaného čtecího zařízení, u něhož by funkce e-readeru nebyla vedlejší, jako tomu bylo u palmtopů, ale které by kolem této funkce bylo celé postaveno.

Dedikované e-readery na přelomu milénia

Prvními komerčně dostupnými čtečkami byly Rocket eBook a SoftBook Reader uvedené na trh v roce 1998 v USA[1]. O rok později je následovaly další modely, jako například Millennium eBook či EveryBook Reader. Množství firem, často start-upů, které chtěly prorazit na novém poli e-readerů, poměrně rychle rostlo. Na trh se dostávalo velké množství modelů, a to často s velkým mediálním ohlasem, ale žádný z nich nedosáhl většího rozšíření. Důvodem byla především vysoká cena pohybující se ve stovkách amerických dolarů, ale svou roli hrály i další faktory.

Rocket eBook

Tato čtečka je významná již proto, že byla vůbec první volně prodejnou čtečkou elektronických knih na trhu. Zajímavá je však i pro účely této studie, protože si na ní můžeme demonstrovat, jaké funkce byly na samém začátku jejich výroby považovány u e-readerů za důležité a zároveň technicky proveditelné (při všech omezeních daných velikostí, cenou apod.).

Rocket eBook vyvinula společnost Nuvomedia, která byla založena v roce 1997 v Palo Alto v Sillicon Valley. Investory byli přední skupiny na světovém mediálním trhu: Barnes & Noble a Bertelsmann. Idea, s níž Nuvomedia první e-reader vyvinula, byla na tehdejší dobu přelomová: cílem firmy bylo vytvořit nejen čtečku, ale celý systém pro distribuci elektronických knih na internetu. Čtečka tedy nebyla samostatně existujícím zařízením, ale byla součástí fungující sítě pro nákup obsahu.

Přestože se společnosti nepodařilo prosadit svoje záměry naplno do praxe, respektive o ně při tehdejších podmínkách neměla veřejnost zájem, tyto principy si vzalo za vlastní mnoho nastupujících producentů e-readerů. Dnes na nich fungují mnohá internetová knihkupectví, která produkují vlastní čtečky.

Rocket eBook ještě nebylo možné přímo připojit k internetu. Zařízení se připojovalo sériovým kabelem k počítači a z počítače se do něj nahrávaly soubory. Zajímavé je, že již pro tuto první čtečku existoval hack, který umožnil nahrát vlastní soubory převedené do formátu, který byla čtečka schopna zobrazit. Samotný výrobce totiž tuto funkci nepodporoval.[2]

Je až překvapivé, že většina dalších funkcí Rocket eBooku byla shodná s funkcemi současných čteček. Rocket eBook měl ve své výbavě:

  • fulltextové vyhledávání vdokumentech
  • integrovaný slovník
  • do textu bylo možné umisťovat záložky
  • bylo možné psát si poznámky
  • označovat vybraný text[3]
  • měnit velikost písma
  • orientovat displej vertikálně či horizontálně
  • a čtečka rozpoznala psaní od ruky (ve verzi Pro)[4]

K ovládání čtečky sloužil dotykový LCD displej. Jak jsem již uvedl, čtečka nedisponovala internetovým připojením a nebylo na ní tedy možné zobrazit webové stránky ani nakupovat obsah. Čtečka v omezené míře umožňovala přehrávání zvukových souborů.[5]

Podrobnější přehled funkcí Rocket eBooku a všech ostatních čteček, kterým se tento článek věnuje, bude v tabulce ve druhém dílu tohoto článku.

SoftBook Reader

Tato čtečka od firmy SoftBook Press byla uvedena na americkém trhu několik měsíců po Rocket eBook. Investory byly společnosi Random House a Simon & Schuster. Ani SoftBook nebylo samostatně existující zařízení, ale bylo součástí sítě pro distribuci elektronického obsahu.

Stejně jako Rocket eBook, i SoftBook měl většinu funkcí, které najdeme u současných čteček.
Kromě toho již bylo možné SoftBook připojit k internetu a přímo z něj nakupovat a stahovat e-knihy (tehdy samozřejmě nikoli bezdrátově). Počítač jako mezičlánek nebyl potřeba. Kromě knih byla součástí nabídky známá periodika, jako například Newsweek, Times či Wall Street Journal. Pokud byla čtečka připojena k internetu, nová čísla se do ní nahrávala automaticky. Tento soubor vlastností byl něčím mimořádným a ještě po dlouhé další roky ho většina čteček nedokázala nabídnout. Některé čtečky nedisponují internetovým připojením ani v současné době.[6]

Na SoftBooku bylo možné psát i vlastní poznámky a "vkládat" do textu vlastní stránky s textem či třeba obrázky. Toto vše díky dotykovému LCD displeji.

Zajímavé je, že SoftBook nabídl možnost importu vlastních souborů. Soubory bylo nutné nejdříve konvertovat přes program MS Word do podporovaného formátu, ale výrobce tímto způsobem prolomil hranici mezi uživatelem a producentem obsahu: nyní si každý mohl do čtečky nahrát vlastní text, ale samozřejmě nejen ten: na SoftBooku bylo možné přečíst cokoli, co bylo převoditelné do Wordu a poté do podporovaného formátu.

Uveďme si podporované funkce této čtečky:

  • fulltextové vyhledávání vdokumentech
  • integrovaný slovník
  • vkládání záložek
  • přidávání poznámek
  • označení vybraného textu
  • rozpoznání psaní od ruky
  • změnu velikosti písma
  • připojení kinternetu
  • nákup přímo ve-shopu[7]

Stejně jako Rocket eBook Pro, i SoftBook dokázal přečíst text napsaný od ruky na displeji. Nebylo však možné měnit orientaci displeje z vertikální na horizontální.[8]

Další čtečky na přelomu 20. a 21. století

Přesto, že komerční úspěchy prvních e-readerů byly diskutabilní, pustilo se do jejich vývoje množství existujících i nových firem. Během několika let tak byly na trhu desítky čteček soupeřících o potenciálně obrovský, ve skutečnosti ale nikový trh.

Jako příklady zde můžeme uvést Franklin eBook Man, Hiebook, RCA REB1100 či Citale. Tato zařízení si byla funkčně dosti podobná, všechna používala podsvícený LCD displej, měla přibližně stejné rozměry, jejich hmotnost se pohybovala okolo jednoho kilogramu, všechna byla velice drahá a žádné z nich nebylo komerčně úspěšné.

Sony a první e-ink

Zlom a zároveň nový trend přinesla čtečka od firmy Sony v roce 2004. Model nazvaný Librié EBR-1000EP byl první volně dostupný e-reader vybavený displejem s elektronickým inkoustem. Zajímavé je, že tato čtečka byla oficiálně v prodeji pouze v Japonsku a firmě Sony trvalo dva roky, než nabídla toto zařízení pro zbytek světa, a to již v upgradované podobě.

Použití e-inku se setkalo s obrovským ohlasem, ale tato nová technologie přinesla jeden velký problém na poli použitelnosti: displej s e-inkem vyžadoval necelou sekundu nejen pro načtení nové stránky při listování knihou, a také při psaní, což bylo velmi nepříjemné. Při zadání každého nového znaku bylo třeba počkat, než se obraz na displeji obnoví (refresh).

Další problém se týkal nabízeného obsahu. Sony nedokázalo, alespoň ne zpočátku, nabídnout pro svůj e-reader dostatečné množství knih či časopisů. V době po uvedení čtečky na trh se jednalo o cca 400 publikací, které bylo nutné koupit (i když šlo o díla, na která se již nevztahovala autorská práva), a které e-reader po 60 dnech v každém případě smazal. Lze říci, že zákazníci nekupovali kopii díla, ale pouze dočasné právo na jeho přečtení.

Pokud jde o funkce, tak ani tuto přelomovou čtečku nebylo možné připojit přímo k internetu, respektive k e-shopu. Pořád zde figuroval počítač jako prostředník, do kterého bylo potřeba stáhnout soubory, které se následně přes kabel zkopírovaly do čtečky.[9] Čtečka nabídla soubor funkcí, které můžeme v této době považovat za standardní:

  • integrovaný slovník,
  • změnu velikosti písma,
  • označení vybraného textu,
  • možnost vkládat záložky a poznámky,
  • možnost orientovat displej vertikálně či horizontálně,
  • možnost přehrávat audio soubory (v dané době bylo toto novinkou).[10]

 

Je zajímavé, že Sony Librié nemělo ve výbavě fulltextové vyhledávání v dokumentech.

 

Příliš pokročilé funkce za vysokou cenu

První modely (přesněji řečeno desítky různých typů) e-readerů nebyly komerčně zcela úspěšné a mezi jejich uživatele spadali podle různých průzkumů tzv. early adopters, tedy v tomto případě lidé s dobrými znalostmi IT, lidé s vyšším vzděláním a vyššími příjmy.

Hlavní příčiny malého rozšíření e-readerů byly nepřímo spojené s jejich funkcemi. Jak jsme viděli, jednalo se o slušně vybavená zařízení, což s sebou v dané době přinášelo vysokou cenu. Nesmíme zapomenout ani na použitelnost, která nebyla příliš dobrá, a na malou nabídku obsahu (stovky až tisíce knih). Je třeba si uvědomit, že první zařízení byla založena na snaze o implementaci co největšího množství nových technologií, tedy nikoli s prvotním důrazem na přizpůsobení těchto technologií uživatelům. Výrobci koncipovali e-readery přímo s tím, že jejich cílovou skupinou budou lidé pracující ve vědě a výzkumu či lidé s vysokoškolským vzděláním: ideově tehdy nešlo o elektroniku pro masy. Čtečky byly hi-end zařízením a jako takové obsahovaly technologie, které v mnoha jiných přístrojích zatím chyběly. Právě zde můžeme vidět jeden z rozdílů mezi čtečkami z přelomu století a čtečkami dneška: v současné době je to z velké míry použitelnost, která hraje roli v tom, zda bude čtečka komerčně úspěšná, a výrobci se snaží vytvářet produkty s co nejvíce intuitivním ovládáním. Technologie, které byly dříve nové a drahé jsou dnes levné, více uživatelsky přátelské a běžně používané. Můžeme to vidět například v současných recenzích, kde nejsou produkty hodnoceny ani tak podle nových funkcí či jiného vybavení (kterého nepřibývá), ale podle toho, jak dobře či špatně se která čtečka používá, zda, kolik a jaké má ovládací prvky nebo jak uživatelsky příjemné je její rozhraní.

Sony a první výrazný komerční úspěch

Po rozpačitých začátcích s modely řady Librié vydalo Sony roku 2006 zcela novou čtečku nazvanou PRS-500. Pod tímto nepříliš atraktivním pojmenováním se však ukrýval produkt, který dosáhl mnohem většího rozšíření než jakákoli do té doby vyrobená čtečka. PRS-500 využívalo e-ink a vážilo přijatelných 250 gramů.[11]

Sony zároveň s uvedením čtečky spustilo internetové knihkupectví nazvané Sony Connect eBooks, kde bylo již od první chvíle možné pořídit přes 10 000 publikací od známých vydavatelství jako HarperCollins, Penguin, Simon & Schuster, Random House či National Geographic. Je vidět, že si lidé v Sony uvědomovali přímou závislost mezi oblibou (a tedy  prodejností) e-readeru a množstvím obsahu, které je možné na něm číst, a novou čtečku nepustili do prodeje dříve, než bylo spuštěno knihkupectví.

Přesto, že PRS-500 zaznamenalo do té doby nepoznaný zájem, z funkčního hlediska se nejednalo o přelomové zařízení. Naopak, některé funkce implementované již do Rocket eBooku či Softbooku zde chyběly. Sony však dosáhlo přijatelnější ceny: na počátku se PRS-500 prodávalo za částku pohybující se kolem 350 dolarů. Ve stejné době, kdy vyšla tato čtečka na trh, existovaly modely vybavené mnohem lépe, jako např. iRex iLiad Reader, který nabízel možnost anotací, dotykový displej či wifi připojení. Sony PRS-500 nebylo samo o sobě možné připojit na internet a tedy do něj ani stahovat soubory z e-shopu. Cena lépe vybavených, konkurenčních čteček však byla stále vysoká; již zmiňovaný iRex ILiad se prodával za cenu kolem 600 euro a jeho komerční úspěch byl výrazně menší než v případě e-readeru od Sony.

Sony PRS-500 mělo ve výbavě následující funkce:

  • integrovaný slovník
  • možnost vkládání záložek
  • změnu velikosti písma
  • připojení kinternetu
  • nákup přímo ve-shopu
  • možnost změny orientace displeje
  • přehrávání audio souborů.

Přesto, že tato čtečka disponovala internetovým připojením, neměla ve své výbavě prohlížeč, ale pouze aplikaci pro přístup k eshopu Sony Connect eBooks. [12]

Shrnutí první části

Vidíme, že čtečky elektronických knih byly, co se týče svého vybavení, na velice slušné úrovni již před více než 10 lety. A co je především zajímavé: uživatelům poskytovaly funkce, které najdeme na čtečkách i v dnešní době. Vidíme tedy, že funkční vybavení čteček se od roku 1998 příliš nezměnilo. Spíše než překotným přidáváním nového vybavení tak můžeme historii e-readerů charakterizovat zlepšováním použitelnosti a změnou několika výrazných charakteristik. Vidíme také, že komerční úspěch čtečky, a tedy její rozšíření, neroste přímo úměrně s počtem jejich funkcí, ale že rozhodujícím kritériem (alespoň do jisté míry) je zde cena.

Ve druhé části tohoto článku se podíváme na současné e-readery a porovnáme jejich funkce s prvními modely. Jak uvidíme, předpoklad, že nový produkt musí být vybaven lépe než ty staré, ve světě e-readerů často neplatí.



[1] LEBERT, Marie. eBooks: 1998 - The first ebook readers. In: Project Gutenberg News [online]. 16.7.2011 [cit. 10.1.2012]. Dostupné z: http://www.gutenbergnews.org/20110716/ebooks-1998-the-first-ebook-readers/

[2] CHVATIK, Daniel. Review: RocketeBook Pro. In: ATPM [online]. 2000 [cit. 6.1.2012]. Dostupné z: http://www.atpm.com/6.05/rocketebook.shtml

[3] Rocket eBook. Planet eBook [online]. [cit. 10.1.2012]. Dostupné z: http://www.planetebook.com/mainpage.asp?webpageid=15&TBToolID=1115

[4] SAWYER, Robert J. Fingering your nook [online]. 10.3.2010 [cit. 10.1.2012]. Dostupné z: http://sfwriter.com/2010/03/fingering-your-nook.html

 

[5] SCHCOLNIK, Miriam. A Study of Reading with Dedicated E-Readers [online]. 2001 [cit. 2.1.2012]. Dostupné z: http://www.ebookcult.com.br/ebooks/schcolnik.pdf

[6] SCHCOLNIK, Miriam. A Study of Reading with Dedicated E-Readers [online]. 2001 [cit. 2.1.2012]. Dostupné z: http://www.ebookcult.com.br/ebooks/schcolnik.pdf

[7] Ebook Readers. NetRead [online]. [cit. 6.1.2012]. Dostupné z: http://www.netread.com/howto/ebooks/index.cfm?article=ebookreaders.cfm

[8] CHVATIK, Daniel. Review: SoftBook Reader. In: ATPM [online]. 2000 [cit. 6.1.2012]. Dostupné z: http://www.atpm.com/6.05/softbookreader.shtml

[9] PILATO, Fabrizio. Sony LIBRIe - The first ever E-Ink e-Book Reader. In: Mobile Magazine [online]. 25.3.2004 [cit. 6.1.2012]. Dostupné z: http://www.mobilemag.com/2004/03/25/sony-librie-the-first-ever-e-ink-e-b...

[10] Sony Librie ebook Review. eReadingGuide [online]. [cit. 6.1.2012]. Dostupné z: http://www.ereaderguide.info/sony_librie_ebook_reader_review.htm

[11] CARNOY, David. Sony PRS-500 Portable Reader System. In: CNET Reviews [online]. 28.6.2007 [cit. 12.1.2012]. Dostupné z: http://reviews.cnet.com/e-book-readers/sony-prs-500-portable/4505-3508_7...

[12] Sony PRS 500 Operation guide [online]. Sony Corporation, 2006. [cit. 12.1.2012]. Dostupné z: http://www.docs.sony.com/release/PRS500.pdf

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback