Pokání

V jedenácti napsala svoji první povídku - pošetilou záležitost, napodobující půl tuctu lidových pověstí a postrádající, jak si později uvědomila, tu životně důležitou znalost, jak to chodí ve světě, který vzbuzuje u čtenáře respekt. Avšak tento první neobratný pokus jí ukázal, že zdrojem tajemství je samotná představivost. Jakmile se pustila do povídky, nedalo se o tom nikomu říct. Předstírání ve slovech bylo příliš zkusmé, příliš zranitelné, příliš trapné, než aby připustila, aby o tom někdo věděl. Stačilo, aby napsala ona pravila, a tudíž, a hned sebou trhla a začala se cítit pošetile, že předstírá, jako že cosi ví o pocitech nějaké imaginární bytosti. Sebeodhalení bylo nevyhnutelné ve chvíli, kdy popisovala slabosti postavy; čtenář měl přemítat o tom, jestli nepopisuje sebe. O jakou jinou autoritu se mohla opřít? Jedině když byla povídka hotová, všechny osudy rozuzlené a celý text dotažený, takže se podobal - alespoň v tomhle jediném ohledu - každé jiné dokončené povídce na světě, tehdy se mohla cítit imunní a připravená prorazit na okrajích papíru otvory, svázat kapitoly kouskem provázku, namalovat nebo nakreslit obálku a dokončené dílo ukázat matce nebo otci, když byl doma.

Jejímu úsilí se dostávalo podpory. Ve skutečnosti bylo vítané, když si Tallisovi začali uvědomovat, že nejmladší člen rodiny je obdařen zvláštním myšlením a dovede zacházet se slovy. Dlouhá odpoledne trávila Briony listováním v encyklopedii a výkladovém frazeologickém slovníku zvláštních slovních spojení, nepatřičných, avšak pozoruhodných: mince, které schoval zločinec do kapsy, byly „mergle", chuligán, kterého chytli při krádeži auta, plakal v „nestydatém sebeospravedlňování", královo svraštěné obočí bylo „hieroglyfem" jeho nespokojenosti. Pobízeli Briony, aby předčítala své povídky nahlas v knihovně, a rodiče a starší sestru překvapovalo, když uslyšeli tu tichou dívku přednášet tak směle, volnou rukou rozmáchle gestikulovala, krčila nos, když měnila hlas, a při čtení chvílemi na pár vteřin zvedala pohled od stránky a upírala ho postupně na všechny zúčastněné, nesmlouvavě vyžadovala pozornost své rodiny, když na ně působila svým vypravěčským kouzlem.