23/02/2012Ráda bych touto cestou upozornila na fakt, že bloger Jiří Stodola opakovaně porušuje Kodex Inflow.
Konkrétně v části "bloger/diskutující na Inflow":
Bloger v Inflow by neměl uveřejnit více než jeden příspěvek do svého blogu za 24 hodin. Pokud by chtěl mermomocí napsat více, je možné původní příspěvek rozšířit, v případě úplně jiného tématu napsat další. Toto omezení má za cíl zajistit vyšší efektivitu blogů, jejich delší setrvání na hlavní straně a zamyšlení autora nad obsahem blogu.
Jestli dobře počítám, tak s datem 23. 2. (počítáno 23. 2. v 10:23) jsou v jeho blogu uvedeny čtyři příspěvky. Je bez debat, že zde k porušení Kodexu došlo.
Další porušení Kodexu vidím v jeho příspěvku Odvaha k životu a to v tomto bodě Kodexu:
Bloger by měl v obsahu svého příspěvku pamatovat na zaměření Inflow. Záběr je široký, takže pole působnosti je velké, nicméně příspěvek by se měl, i když třeba jen okrajově, týkat zaměření časopisu.
Domnívám se, že výzva k následování protipotratového hnutí nesouvisí ani okrajově se zaměřením časopisu Inflow.
Vzhledem k tomu, že Kodex Inflow je souborem doporučení a nikoli zákazů, příkazů a sankcí doufám (velmi pravděpodobně marně), že bloger Jiří Stodola provede kritické přezkoumání svého jednání a nadále se porušování Kodexu Inflow vyvaruje.
Kodex Inflow
není právní ani kvaziprávní dokument.
Je to soubor doporučení, která mají přispěvatelé na Inflow dodržovat v rámci toho, aby byla nastavena a udržována určitá míra občanského soužití mezi čtenáři a přispěvateli Inflow.
Myslím, že všichni víme, že chování Jiřího Stodoly je z tohoto pohledu extrémní, a toto soužití dlouhodobě narušuje.
Přesto si nemyslím, že by chování jednotlivce mělo být důvodem k zpřísnění Kodexu, nastavení vyšší míry jeho závaznosti a k případnému zavedení sankcí. To by podle mého názoru byl pro Inflow a pro akademickou diskuzi obecně špatný směr, nemyslíš?
-------------------------------
Aktualizace:
Až zpětně mě napadlo, že jsem se nevyjádřila k podstatě tvého komentáře.
Podle mého názoru může být bez debat porušen i nezávazný soubor pravidel.
Důležitý je přece "duch zákona", nikoli jeho pozitivistický výklad. Jenže to je obecně problém české společnosti: lidé mají tendence dovolit si vše, co se jim výslovně nezakáže, bez ohledu na ostatní.