Příběh o Kočičce a nápadu vol. 3

 "Co se má stát, to se stane, o čem nevíš, to se dozvíš, ve vlasech mám černou mašli - mrtvýho tě včera našli," zpívá zpěvačka Neočekávaného Dýchánku. Co se stane Kočičce? O čem neví? Kdo má černou mašli? Mnohem víc se dozvíš, milý čtenáři, v dnešním pokračování našeho příběhu.. 

 Dveře se zabouchly. Kočička měla plnou hlavu myšlenek, a proto se posadila do křesla. Bylo ještě zahřáté od Jezevce. Vzala si šlehačku ve spreji a stršila si trysku do úst. Nezaklonila se a zmáčkla. Oxid dusný se vehnal do úst. Vdechla.
Když otevřela oči, měla přes sebe hozenou deku, hrála hudba, kterou nikdy dřív neslyšela. 

"Už. Už jsi vzhůru. Dobře. Musíme mluvit. Dobré zprávy. Mám dobré zprávy. Jsi v knihovně. Tady já bydlím. V knihovně. A pracuji. Taky v knihovně. Stará Sova řekla, že můžeš pomáhat. Pomáhat a bydlet. Pokud chceš. Chceš? Nebudu Tě už držet. Můžeš kam se Ti zachce. Kamkoliv. Jo. Všude. Jen pozor na Krysy. Zlí. Zlí Krysáci."

"Co to hraje?"

"Moc zlí. Drž se.. co? Hraje? Hraje Willie. V knihovně máme desky. Hodně desek. Můžeš si cokoliv půjčit. Ale musíš vrátit! Pokud nevrátiš, Stará Sova bude křičet."

 "Tak jo. Dík." Přiskočila k Jezevci, vlepila mu pusu na škraň a vyběhla z místnosti. I když vyběhla není správný výraz. Znáte takovou tu hopkavou chůzi, kterou skáčou malé holčičky nebo infantilní dívčiny? Přesně tak vyběhla. Prolítla mezi dvěma regály a zastavila se. Knihy. Moře knih! Doma měla akorát Pohádky bratří Grimmů. Stále dokola si četla O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce. Bohužel na obrázku byla pouze labuť a kočka. Část s psem byla zničená, takže nikdy nezjistila, co to vlastně pes je. A máma o něm nechtěla mluvit. Kočička se rozhlédla. "Jo!" pomyslela si a bežela rovnou k východu.

Vyběhla a nevěřila vlastním očím. Byla ve městě. Velké budovy, zelené stromy, puch benzínu a obchody. Pán u stánku ji daroval med, kluk na skateboardu poslal pusu a nějaká paní ji poradila, kde mají nejlepší šampaňský krém s rozinkami. Za celý den se ji v hlavě zrodil plán. Ale nebyl to jen tak obyčejný plán. Každý den se někoho zeptá, co má rád a vyzkouší to. Jo. Skvělý plán. 

 Když v noci vešla do knihovny a zadními dveřmi do Jezevcova domova, vlastně už i jejího, Kočička věděla, koho se zeptá jako prvního. Těšila se na zítřek. Těšila se, až zjistí, co má nejradši. 

Kdo? A co ten dotyčný má rád? Co to zítra Kočička vyzkouší? Teď nastala Tvoje chvíle, milý čtenáři. Co bude dál závisí jen na Tobě. Koho se Kočička zeptá? A co jí odpoví? Dávám Ti možnost napsat, co bys rád, aby Kočička zažila.