Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám. Část I

První část výtahu diplomové práce Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám objasňuje základní pojmy z autorskoprávní oblasti pro lepší pochopení souvislostí při plnění právních podmínek vedoucích k uvolnění díla. Ukazuje rozdělení a druhy autorských děl a autorství. Vzájemná souvislost díla k autorovi ve spojení s majetkovými právy.

Poznámka redakce: jedná se o první část výtahu z bakalářské diplomové práce: OBSTOVÁ, Gabriela. Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. 51 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Věra Jurmanová Volemanová.

Úvod

Bakalářská diplomová práce představuje v uceleném přehledu problematiku zjišťování a naplňování právních podmínek vedoucích nejen k uvolnění díla, ale také různé možnosti užití díla knihovnami v autorskoprávním kontextu. Přesto, že problematika se jeví jako obecně známá i v knihovnické obci domnívám se, že je tento ucelený soupis na místě, neboť samotný proces zjišťování je velice časově náročný a jakýkoliv přehled, umožňující krácení celého procesu, by mohl být vítaným pomocníkem nejen pro knihovny.

Ačkoli se práce okrajově dotýká všech druhů děl, jde v této práci převážně o díla literární a s nimi spojené možnosti užití ve veřejných knihovnách.

Autorské právo

V této části podrobněji vysvětlím jednotlivé pojmy, které vedou k lepšímu rozhledu v dané problematice autorského práva a měly by být nápomocny při hledání odpovědí na otázky, které je třeba řešit při zkoumání majetkových práv autorů a práv souvisejících s právem autorským.

1.1 Autorský zákon

Základním právním předpisem je autorský zákon - zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), dále jen AZ[1]. Ten zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a změny zákonů související s tímto zákonem v letech 2005 - 2008.  

Zatím poslední novelizace AZ proběhla v roce 2008 na základě zákona č. 168/2008[2], který stanovil opětovné placení odměn autorům a jiným nositelům autorských práv
z poplatků rozhlasových a televizních přijímačů na pokojích hotelů a jiných ubytovacích zařízení, na základě sporu vedeného u Soudního dvora ES. Dříve mělo toto provozování přijímačů výjimku z AZ a nepovažovalo se za sdělování díla veřejnosti, v důsledku čehož nepřipadly autorům žádné odměny.

Příští novelizace AZ je právě v přípravě, byla zahájena koncem roku 2009. Během roku 2010 budou probíhat jednání a poté bude návrh novely předložen vládě. Předpokládané datum nabytí účinnosti je 1. 1. 2012. Novela by měla řešit, jak uvádí Faladová[3]

především osiřelá díla, transparentnost kolektivní správy a zpřesnění úpravy zpoplatnění provozovatelů tiskových rozmnožovacích služeb.                                                                

AZ je postaven na koncepci převážně dualistické tzn., že právo autorské obsahuje odděleně jak výlučná práva osobnostní tj. morální, tak i výlučná práva majetková. 

Vychází ze zásady teritoriality a prakticky znamená, že autorské právo stanovené autorským zákonem se vztahuje na díla autorů nebo výkony výkonných umělců, občanů ČR, k  jejichž užití došlo na území ČR, ať byly vytvořeny nebo zveřejněny kdekoli jinde. Územní působnost autorského práva stanovená autorským zákonem tak platí jen na území ČR.[4]

1.2 Autorské právo k dílu

Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.[5]

Autorské právo k dílu (dále jen AP) vzniká v okamžiku vzniku díla ve smyslově vnímatelné podobě; můžeme také říci, že autorské právo k dílu vzniká tehdy, pokud dílo splňuje všechny pojmové znaky autorského díla. AP je právem absolutním, tzn., že nikdo jiný než autor sám (popřípadě více autorů) nemůže být nositelem autorských práv k dílu. AP je ze zákona nezcizitelné, neboť ochrana autorských práv podle AZ tuto možnost vylučuje na základě dualistické koncepce rozdělující AP na výlučné právo osobnostní a výlučné právo majetkové.

Ve světě se uplatňují dva systémy autorského práva, kontinentální a anglo-americký (též nazývaný anglosaský)[6], přičemž oba mají více či méně původ v římském právu. Rozdíl mezi kontinentálním evropským systémem autorského práva a anglo-americkým systémem copyrightu je následující:

  • systém copyrightu: autorské právo v tomto systému se nejčastěji uplatňuje v anglicky mluvících zemích, má vlastnickou, tj. majetkovou povahu, což znamená, že se může prodat, koupit či jinak přejít na druhou osobu. Je to autorské právo založené na právu zvykovém, tj. na ustálené společenské zvyklosti nebo pravidlu, které může mít psanou i nepsanou podobu.[7] Na základě zvykového práva náleží autorská práva podle zákona každému, kdo se o ně přihlásí, což bývá podmíněno formální registrací díla (právo na autorství). Pokud nebylo dílo registrováno, stává se tzv. volným dílem. Kořeny tohoto autorského práva nalezneme v zákoně královny Anny z roku 1710[8] (Statut of Anne), který podmiňoval ochranu díla na základě jeho registrace a touto registrací vzniklo právo na pořizování a rozšiřování kopií (copyright).[9]
  • kontinentální systém: evropský systém autorského práva je založený na tom, že právo náleží dané osobě (osobám) autora (autorům) a vzniká na základě výsledků jeho (jejich) tvůrčí činnosti. Chrání autora a jeho dílo a nemá vlastnickou povahu, jako je tomu v anglo-americkém pojetí práva.

Rozdíly mezi oběma systémy autorského práva shrnuje Srstka[10] takto:

Mezi kontinentálním a americkým systémem je totiž jeden zásadní rozdíl, který nejde překonat. Americká legislativa chápe autorské právo jako ryze majetkovou záležitost, se kterou se volně a na smluvním podkladě obchoduje. Evropa akcentuje vzhledem ke své tradici oblast osobnostních, lépe řečeno morálních práv autora, která nelze obejít a která se musí dodržovat.

Základní principy autorského práva[11]:

  • princip neformálnosti - AP vzniká k výsledku jedinečné tvůrčí činnosti autora a na základě této jedinečnosti tvůrce není nutná formální evidence práva, jako je tomu u systému copyrightu, protože se předpokládá, že nemohou vzniknout dvě stejná tvůrčí díla.[12],[13]
  • autorský princip - původním subjektem AP je vždy autor jako fyzická osoba a jakákoli jiná osoba je vždy pouze odvozeným nabyvatelem práva.
  • princip teritoriality (územní charakter) - autorskoprávní vztahy vzniklé na území určitého státu se řídí vždy autorským právem tohoto státu.

1.3 Autorské dílo

Dílo ve smyslu autorského zákona je výsledkem duševní nebo tvůrčí činnosti autora, dočasně nebo trvale objektivně vnímatelné smysly (sluch, zrak, hmat). Můžeme je také označit jako originální výtvor autora. Autorské dílo je předmět, k němuž se váže autorské právo. Literární a jiné dílo umělecké nebo vědecké, tj. výtvor duševní nebo tvůrčí činnosti, je dále v AZ definováno jako autorské dílo, které však musí splňovat pojmové znaky díla. Autorský zákon tyto pojmové znaky přímo neuvádí, ale pouze definuje díla, která jsou autorskými díly[14] podle AZ.           

Zda může být výtvor autorským dílem, určují podle Telce[15] tyto pojmové znaky díla:

  • výsledek tvůrčí činnosti autora - tvůrčí vyjádření myšlenky, tvůrčí projev osobnosti a fantazie autora - jedinečnost díla.
  • svou povahou je za autorské dílo považováno dílo literární a jiné umělecké nebo vědecké dílo, jako jedinečný výsledek tvůrčí činnosti - vlastnost díla.
  • vyjádření ve vnímatelné podobě - znamená, že je pochopitelné zrakem, sluchem či hmatem nezaujaté osoby, přičemž nezáleží na tom, jestli je vnímáno dočasně nebo trvale - forma díla.
  • nevyloučení z rozsahu AZ - díla takové povahy, která mají zaručenu ochranu podle AZ a nepatří mezi díla vyloučená z ochrany AZ, mezi která náleží díla úřední a jiná díla podobné povahy[16]- absence vyloučení z ochrany autorských práv.
  • původnost - nižší forma pojmového znaku, podřazená znaku jedinečnosti. Znamená, že dílo je původním, originálním duševním výtvorem autora.

1.4 Druhy děl  

Tato kategorizace děl je určena k lepšímu rozpoznání a určení autorských děl, která jsou chráněna AZ a s kterými souvisí případné činnosti (např. knihoven) spojené s užitím autorských děl. Díla uvedená podle AZ se rozdělují na díla literární a jiná díla umělecká a díla vědecká. Výčet jednotlivých děl vyjmenovaných v AZ jsem zařadila pod příslušné kategorie děl uměleckých a vědeckých.[17]

Ke každému typu díla je v závorce uveden alespoň jeden praktický příklad z mnoha.

Dílo - literární, tj. dílo literárně umělecké

  • slovesné, vyjádřené slovem mluveným (projevy, přednášky) nebo vyjádřené slovem psaným tj. písmem, tiskem, elektronicky (beletrie, poezie),
  • odborné, tj. odborné dílo literární (příručky).

Dílo - umělecké, tj. jiné umělecké dílo než dílo literární

  • hudební s textem (píseň) nebo bez textu (koncert, symfonie). Tvůrčí myšlenka je vyjádřena zvukovým projevem,
  • divadelní, tato kategorie není v AZ přímo nazvána, ale zahrnuje díla v AZ vyjmenovaná: dramatické (činohra, loutkohra), hudebně-dramatické (opera, muzikál), choreografické (balet, tanec), pantomimické (divadelní pantomima),
  • fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii je dílo jednak splňující pouze znak původnosti (původní fotografie) nebo dílo umělecké, vyjádřené postupem podobným fotografii a vytvořené tvůrčí činností autora (umělecké fotografické dílo),
  • audiovizuální - u těchto děl je třeba uvážlivě posoudit pojmové znaky díla k uznání výtvoru jako autorského díla (nebude jím např. svatební videonahrávka). Zahrnuje následující dílo: kinematografické, tj. film, televizní a jiná díla audiovizuální,
  • výtvarné - tvůrčí myšlenka těchto děl je vizuálně zachycena na statický podklad. Do této kategorie AZ řadí a vyjmenovává dílo: malířské (malba, kresba, črt, graffiti), grafické (rytina, lept, ale také pohlednice, omalovánky a jiná drobná grafika), sochařské (plastika, skulptura), jejich tvůrčí myšlenka je vyjádřena trojrozměrně, jiná díla výtvarná (např. počítačová grafika, umělecké mapy).

K uvedenému výčtu uměleckých děl ještě patří díla architektonická.

Dílo - vědecké, tj. dílo vyjadřující vědeckou tvůrčí činnost, zahrnuje dílo slovesné (vědecké
monografie, disertační práce) a dílo kartografické (zeměpisné plány a mapy)

Počítačové programy, fotografie a databáze jsou díly fiktivními. Aby jim jako takovým byla poskytnuta autorskoprávní ochrana pro autorská díla,[18] jsou počítačové programy, podle současného AZ, chráněny jako dílo literární; databáze mají povahu souborných děl a fotografie má povahu uměleckého díla. Tato díla splňují alespoň některé pojmové znaky autorského díla, např. původnost díla nebo vyjádření díla objektivně vnímatelným způsobem. Není jim přisouzena tvůrčí jedinečnost autorských děl.

V další části přiblížím rozdělení děl z hlediska způsobu jejich zpracování, z hlediska podílu autorů, z hlediska zveřejnění nebo vydání a podle jiných možných kritérií.[19],[20]

Dílo původní je autorským dílem jednoho nebo více autorů, je původním, originálním, tvůrčím a duševním výtvorem. Prvotní umělecké nebo vědecké dílo, které může být předlohou pro dílo odvozené.

Dílo individuální - pravojmenné, uváděné pod pseudonymem nebo anonymně je autorské dílo jednoho autora, který uvedl své pravé jméno, tudíž jeho totožnost je známa. V případě díla uváděného pod pseudonymem může a nemusí být známa totožnost pseudonymu. Když u díla není uvedeno žádné jméno autora, jde o dílo anonymní.

Dílo volné, které je volné původně (na základě výjimky z AZ) nebo následně (po uplynutí doby trvání ochrany majetkových práv) a nevztahují se k němu autorská práva.

Dílo zveřejněné nebo vydané je takové dílo, které bylo jakýmkoli způsobem představeno veřejnosti (přednes, předvedení, vystavení), popřípadě poprvé vydáno, pak se jedná o dílo oprávněně zveřejněné. Ve smyslu užití díla je dílo vydané tehdy, pokud na základě licence dojde k veřejnému rozšiřování jeho rozmnoženin. AZ ve smyslu užití díla rozlišuje užití díla zveřejněného nebo vydaného, proto je rozlišení děl v tomto smyslu důležité. Ve vztahu ke knihovnám bychom se mohli řídit informací, že dílo zveřejněné je většinou dílem poprvé vydaným.

1.4.1 Díla odvozená

Dílo zpracované - tvůrčím způsobem zpracované dílo, které vznikne přepracováním původního díla jako dílo zcela nové (př. filmový scénář, dramatizace románu). Zpracování je možné pouze se souhlasem původního autora a odvozený autor takového díla se nazývá zpracovatel.

Dílo přeložené - dílo přeložené do jiného jazyka, u kterého se jedná o umělecký tvůrčí překlad díla. Odvozeným autorem přeloženého díla je překladatel. Překlad je možný pouze se souhlasem původního autora. V obou případech se může jednat i o původní dílo volné, které bude přeložené nebo jinak zpracované.

1.4.2 Díla kolektivní

Dílo kolektivní (ve smyslu díla zaměstnaneckého) vytvořilo více autorů pod vedením fyzické nebo právnické osoby, jednotlivé příspěvky do takového díla nelze samostatně užít (např. kartografické dílo).

Dílo souborné (časopis, sborník) je jediné dílo, které vzniklo tvůrčím uspořádáním samostatných děl. Z tohoto hlediska je dílo souborné i dílem odvozeným a jediným autorem díla je uspořadatel. Samostatně mohou být jednotlivá díla užita i mimo daný soubor, na základě práv jednotlivých autorů. Dílo souborné může být uspořádáno i z děl neautorských nebo z nechráněných čili volných.

Dílo spojené - dílo, v němž jsou samostatná díla z (různých) uměleckých oborů spojena účelově v jedno dílo, které však netvoří dílo nové. Součinností autorů tak nevzniká jedno právo k dílu, ale zůstávají obě práva rovnocenná (př. spojení hudby a textu = opera, textu a ilustrace = komiks, ilustrovaný román nebo připojení předmluvy k volnému dílu). Jednotlivá díla mohou být samostatně užita.

 Dílo spoluautorů je jediné dílo, kterému náleží jediné a nerozdílné autorské právo, ačkoli vzniklo vzájemnou spoluprací více autorů, která trvá pouze do doby dokončení díla.            

1.4.3 Úřední díla

Tzv. úřední díla mají podle AZ udělenu výjimku z ochrany autorských práv ve prospěch veřejnosti. Jsou to díla, která svou povahou nejsou autorským dílem, protože nesplňují některý pojmový znak díla, hlavně ten o nevyloučení z rozsahu AZ.

Mezi tato díla náleží - právní předpisy, rozhodnutí, veřejné listiny, veřejně přístupné rejstříky, jiné úřední dokumenty a materiály včetně jejich překladu, státní symbol a jiná podobná díla, která jsou v zájmu veřejného prospěchu vyloučena z ochrany.[21]

1.4.4 Neautorská díla

Tzv. neautorská díla jsou taková díla, která nesplňují pojmové znaky autorských děl, protože nejsou výsledkem tvůrčí činnosti nebo svou povahou nejsou díly uměleckými či vědeckými. Jedná se o samotný námět díla, denní zprávu, myšlenku, postup, princip, metodu, objev, vědeckou teorii, matematické vzorce, statistické grafy apod.[22]

1.4.5 Osiřelá díla

Zvláštní problematikou děl jsou tzv. osiřelá díla, jež jsou autorskými díly, u kterých ještě neuplynula doba trvání ochrany majetkových práv. Autor takového díla je buď neznámý, nebo nejsou známi jeho dědicové či jiní držitelé autorských práv. Dále není známo místo, kde se autor či jeho dědicové nacházejí, a tudíž není možné získat souhlas k užití díla v případech, kdy je souhlas k užití díla nutný. Případem užití se souhlasem autora je např. užití díla (sdělování) prostřednictvím internetu nebo v rámci digitálních knihoven. Výjimkou jsou možnosti volného užití a zákonných licencí, kde není třeba souhlasu autora. Obecná právní úprava osiřelých děl dosud není v autorském zákoně zakotvena.[23] Problém osiřelých děl je nejenom evropskou záležitostí. Knihovny z hlediska právní nejistoty, zda je dílo skutečně volné, zpřístupňují osiřelá díla pouze v prostorách knihovny.[24]

1.5 Autorství

Autorem, držitelem autorských práv k dílu, může být pouze fyzická osoba, která vlastní tvůrčí činností dílo vytvořila. Právnická osoba nemá tyto tvůrčí schopnosti. Autorství je v českém pojetí práva neformální, tzn., že není potřeba formálních úkonů k potvrzení autorství. To vzniká ze zákona v okamžiku vzniku tvůrčího díla autora.            

1.5.1 Druhy autorství  

Na jednotlivých druzích autorství je přiblížen vztah autora k dílu. S objasněním vzájemných vztahů mezi autory, jejich díly[25],[26] a případně s majetkovými právy autorů, souvisí také kapitoly Druhy děl a Trvání majetkových práv.

Autor je fyzická osoba vlastnící autorská práva k dílu, které svou tvůrčí činností vytvořila. Zpravidla se jedná o osobu, jejíž totožnost je známa, na rozdíl od autora, který publikuje pod pseudonymem (krycím jménem) nebo anonymem (bez udání pravého nebo krycího jména). Znalost totožnosti je důležitá, neboť na ní závisí eventuální ochrana majetkových práv. Buď totožnost autora, skrývající se pod pseudonymem či anonymem známe nebo se k ní autor dodatečně přihlásí, nebo neznáme a pak je rozhodujícím okamžikem zveřejnění nebo nezveřejnění díla (viz zveřejnitel).

V případě vzájemné autorské součinnosti, spolupráce dvou a více autorů, fyzických osob, které společně tvoří jedno jediné dílo, až do doby jeho ukončení se jedná o spoluautorství. Spoluautoři společně sdílí jedno autorské právo, které je nedělitelné a týká se pouze jejich společně vytvořeného díla. O díle rozhodují všichni společně, nikoli většinově. Společné jednání a tvoření po celou dobu vzniku díla je základním rysem díla spoluautorů. Spoluautorství je možné pouze ve stejném oboru autorské činnosti, jinak by šlo o dílo spojené. Naproti tomu spojené dílo vznikne spojením samostatných děl různých autorů (spojených autorů), které netvoří dílo nové. Autoři spojeného díla jsou nositeli samostatných práv k dílu a své dílo mohou dále i jinak užít. Příkladem spojených autorů je hudební skladatel a libretista nebo spisovatel a ilustrátor. Oba případy autorské spolupráce jsou založeny na smluvních podmínkách.

Autoři odvozených děl, kteří svou tvůrčí činností zpracovali původní dílo se souhlasem autora v dílo nové, jsou majiteli autorských práv k takto vytvořenému dílu, přičemž souběžně trvají autorská práva i původních autorů, pokud nejde o zpracování díla volného. Užitím zpracovaného díla se zároveň jedná i o užití díla původního. Mezi odvozené autory patří zpracovatel, který původní dílo tvůrčí činností zpracoval v dílo nové, např. z románové předlohy vytvořil filmový scénář.[27] Překladatel je autorem odvozených děl přeložených do jiného jazyka. Podkladem musí být dílo, které splňuje pojmové znaky autorského díla dle AZ a musí jít o dílo literární nebo jiné umělecké nebo vědecké.

Uspořadatel díla souborného je autor, který uspořádal tvůrčím způsobem jednotlivá díla. Souborné dílo je samostatné dílo a jeho autor má samostatné autorské právo, taktéž autoři jednotlivých děl v souboru obsažených mohou v rámci svých práv dílo dále samostatně užít. U autorů všech odvozených děl platí, že mají samostatná autorská práva k dílům takto vytvořeným a v rámci těchto práv mohou rozhodnout o užití díla, ovšem se souhlasem původního autora[28], vyjma případů zákonného bezesmluvního užití.[29] Autoři děl původních, která jsou podkladem pro zpracovaná díla, mohou v rámci svých práv k původnímu dílu, rozhodnout o jejich dalším samostatném užití nesouvisejícím s dílem zpracovaným nebo uspořádaným.

Zveřejnitel je fyzická nebo právnická osoba, jež poprvé zveřejnila volné dílo dosud nezveřejněné a které tímto okamžikem náleží majetková práva zveřejnitele. V tomto případě se jedná o právo související s právem autorským.[30] Dalším nositelem práva souvisejícím s právem autorským je nakladatel, který získal od autora svolení na pořízení a šíření rozmnoženin díla (prostřednictvím vydavatele). Toto právo nakladatele je vymezeno licenční smlouvou.

1.6 Osobnostní práva

Tato práva, jako součást autorských práv, náleží výlučně autorovi, dotýkají se pouze jeho osoby, a proto se nazývají výlučná osobnostní autorská práva. Tato práva jsou nezcizitelná, nepřevoditelná, tzn., že se nedají převést na jinou osobu, čímž ani nepodléhají dědictví. Autor se nemůže těchto práv vzdát, jsou mu připisována, i když je nebude vykonávat. Smrtí autora práva zanikají, ale některé prvky osobnostního práva, např. ochrana osobnosti autora a nedotknutelnosti díla, jsou zahrnuty v postmortální ochraně díla.

Současný AZ[31] poskytuje ochranu následujícím výlučným autorským osobnostním právům:

a) právo rozhodnout o zveřejnění díla - právo prvního zpřístupnění díla veřejnosti a určení způsobu zveřejnění. Autor se může rozhodnout, zda dílo zveřejní pod svým pravým jménem, pseudonymem nebo anonymně. Další zveřejnění díla je již předmětem majetkového autorského práva dílo užít

b) právo osobovat si autorství - autor může bránit své autorství před přivlastněním jinými osobami, může trvat na označení autorství při užití díla a určit jeho označení

c) právo na nedotknutelnost díla - autor může svolit ke změně či zásahu do díla (souhlas se zpracováním nebo překladem díla), určit způsob užití díla nesnižující jeho hodnotu, použít autorský dohled na užívání díla uživatelem, zda nesnižuje hodnotu díla

1.6.1 Postmortální ochrana díla a zánik osobnostních práv

Postmortální ochrana není časově omezena, vzniká po smrti autora a nahrazuje zaniklé výlučné osobnostní právo autorské. Doba trvání ochrany výlučných autorských práv majetkových ji neovlivňuje. Postmortální ochrana nemusí souviset s osobou, která ochranu výlučných autorských majetkových práv vykonává. Postmortální ochrana může trvat i po uplynutí doby ochrany majetkových práv, pokud o ni někdo požádá, např. kterákoliv osoba autorovi blízká, právnická osoba sdružující autory nebo kolektivní správce.[32]

Pro uživatele tato ochrana díla znamená, že si nebude osobovat autorství k dílu, vždy uvede jméno autora při užití díla a dílo užije způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.

1.7 Majetková práva                                                                

Další součástí autorského práva, vedle práv osobnostních, jsou výlučná majetková autorská práva, která jsou právem k užití díla. Výlučně náleží autorovi, který však může na základě smluvního ujednání udělit jiné osobě (nabyvateli) právo k výkonu těchto práv. Poskytnutím práva k užití díla jinou osobou nezanikají osobnostní práva autora. Majetkových autorských práv se autor nemůže vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná, jsou však předmětem dědictví. Pokud nejsou známi dědicové nebo dědictví odmítnou, právo připadne státu jako odúmrť po dobu trvání ochrany majetkových práv.[33]     

Současný AZ poskytuje ochranu následujícím výlučným majetkovým autorským právům autorů:

Právo dílo užít:

  • právo na rozmnožování díla, tj. právo na vytváření kopií původního díla v hmotné podobě;  
  • právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla, tj. zprostředkování díla prodejem nebo jiným způsobem prostřednictvím licenční smlouvy;
  • právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla, tj. zprostředkování díla za účelem finančního prospěchu např. z podnikatelské činnosti (př. videopůjčovny);
  • právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla, tj. zprostředkování díla bez získání finančního prospěchu, bezúplatné půjčování (př. knihovny či jiná kulturní a vzdělávací zařízení);  
  • právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla, tj. vystavení díla v rámci umělecké výstavy;
  • právo na sdělování díla veřejnosti, tj. zprostředkování díla v nehmotné podobě a způsobem sdělování je živé provozování, ze záznamu, po drátě a jinak či prostřednictvím počítačové sítě.[34]

Jak se zmiňuji výše, k poskytnutí těchto uvedených práv autora jiné osobě je nutné autorskoprávní smluvní ujednání (licence).

1.7.1 Trvání majetkových práv 

Smrtí autora majetková práva přechází na dědice nebo na stát (odúmrť) a stále trvá po určitou dobu jejich ochrana. Po uplynutí této ochranné doby majetková práva zanikají a dílo, ke kterému byla práva vázána, se stává volným. K uvolnění díla dochází vždy následující rok po roce, ve kterém skončila doba trvání ochrany majetkových práv.[35]

a) obecná doba trvání majetkových práv autora se počítá po dobu života autora a 70 let od smrti autora

b) u spoluautorských děl platí obecná doba trvání majetkových práv počítající se od smrti posledního ze spoluautorů, neboť jde o jedno nedělitelné autorské právo. Při úmrtí některého z autorů (nikoli posledního) přechází na dědice pouze závazky dané smlouvou spoluautora s ostatními spoluautory

c) jestliže u anonymních a pseudonymních děl není známa totožnost autora anonymního nebo uvedeného pod pseudonymem, počítá se doba trvání ochrany majetkových práv 70 let od prvního zveřejnění díla, popřípadě prvního vydání jako forma zveřejnění díla, poté se stává dílo volným. Pokud se autor během této doby přizná k dílu nebo se odkryje jeho totožnost, počne se počítat obecná doba trvání ochrany majetkových práv autora

ca) dílo anonymní, nezveřejněné, u kterého se doba trvání majetkových práv nemůže řídit smrtí autora a dílo nebylo zveřejněno, se stává po uplynutí 70 let od jeho vytvoření volným dílem

d) pokud dojde k prvnímu zveřejnění volného díla (po uplynutí doby trvání majetkových práv) vzniká zveřejniteli právo k tomuto dílu, které trvá 25 let od prvního zveřejnění

da) pokud se dílo zveřejňuje po částech, dílech či svazcích, pro počítání doby trvání majetkových práv je důležitá doba zveřejnění díla. Platí, že pro každou část, dílo či svazek se počítá zvlášť samostatná doba trvání majetkových práv příslušná dané části, dílu či svazku. Platí pouze pro díla, u nichž se doba trvání majetkových práv počítá od doby zveřejnění. (viz bod c a f)

e) pro souborná díla (sborníky, časopisy, encyklopedie), jejichž autorem je uspořadatel, platí obecná doba trvání majetkových práv pro uspořadatele. Pro autory zařazené do souborného díla platí samostatné obecné doby trvání majetkových práv. Rozhodná je doba trvání ochrany uspořadatele i jednotlivých autorů zařazených do sborníku.

f) pro kolektivní díla v případě, že je známa totožnost autorů díla, platí obecná doba trvání majetkových práv. V případě, že nelze určit totožnost autora nebo autorů platí pro tato díla právní úprava jako pro díla anonymní nebo pseudonymní, tj. 70 let od prvního zveřejnění díla

g) u odvozených děl (zpracovatel, překladatel) se jedná o souběžnou dobu trvání majetkových práv autorů děl původních a autorů děl odvozených. Pro oba případy platí obecná doba trvání majetkových práv

h) v případě spojených děl (ilustrátor, spisovatel) jde o rovnocenná nezávislá autorská práva, pro něž platí obecná doba trvání majetkových práv jednotlivých autorů

i) ochrana majetkových práv nakladatele jako práva souvisejícího s právem autorským, trvá 50 let od následujícího roku po roce vydání díla

Shrnutí důležitých bodů pro výpočet doby trvání majetkových práv[36]:

1) smrt autora - počítá se posmrtná doba trvání ochrany majetkových práv, která činí 70 let,

2) zveřejněné dílo - počítá se 70 let od prvního zveřejnění anonymního či pseudonymního díla, u kterého již nelze zjistit totožnost autora, nebo díla kolektivního, jehož autoři nejsou při zveřejnění díla označeni,

3) nezveřejněné dílo, pouze vytvořené - počítá se 70 let od jeho vytvoření u děl anonymních a pseudonymních bez zjištění totožnosti autora a u děl kolektivních, u nichž nejsou autoři označeni při jeho vytvoření,

4) zveřejněné volné dílo - počítá se 25 let po zveřejnění díla volného, kterému uplynula doba trvání ochrany majetkových práv,

5) vydané dílo - počítá se 50 let od následujícího roku po roce vydání.

Zdroje

Monografie

Autorské právo; Průmyslová práva: podle stavu k 27. 10. 2008. Ostrava: Sagit, 2008. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), s.7-60. (Úplné znění; č. 697). ISBN 978- 80-7208-712-9.

HOLCOVÁ, Irena. Ochrana autorských práv. Irena Holcová, Veronika Křesťanová, Martin Voborník. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005.  59 s. (Učebnice). ISBN 80-244-0960-7.

ŠALOMOUN, Michal. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 196 s. (C. H. Beck pro praxi). ISBN 978-80-7400-097-3.

TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. Komentář napsali Ivo Telec, Pavel Tůma. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 989 s. (Velké komentáře). ISBN 978-80-7179-608-4.

TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1994. 344 s. (Edice učebnic právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně; sv. 82). ISBN 80-85765-11-X.

Články z časopisů, sborníků

Faladová, Adéla. Autorské právo a digitální knihovny: osiřelá díla. Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 [cit. 2010-05-27]. Dostupné z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/falad.htm>. ISSN 1801-5948. 

GRUBER, Lukáš. Manifest o volných dílech. Ikaros [online]. 2010, roč. 14, č. 6 [cit. 2010-06-19]. Dostupné z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/6255>. ISSN 1212-5075.

Gruber, Lukáš. Licence Creative Commons v českém prostředí. Knihovna [online]. 2009, roč. 20, č. 1, s. 88-94 [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna91/gruber.htm>. ISSN 1802-8772.

GRUBER, Lukáš. Knihovny a licence Creative Commons. In Knihovny současnosti 2009: sborník ze 17. konference, konané ve dnech 23.-25. června 2009 [online]. Brno: SDRUK, 2009 [cit. 2010-06-20]. Dostupné z WWW: <http://www.sdruk.cz/sec/2009/sbornik/>. ISBN 978-80-86249-54-4.

Matušík, Zdeněk. K některým autorskoprávním otázkám činnosti knihoven v současnosti. Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 [cit. 2010-05-27]. Dostupné z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/matus.htm>. ISSN 1801-5948.

Srstka, Jiří. K některým aspektům novely autorského zákona. Knihovna plus [online]. 2006, č. 1 [cit. 2010-05-27]. Dostupné z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus61/srstka.htm>. ISSN 1801-5948.

Srstka, Jiří - tichý, Zdeněk A. Nové technologie můžou podlomit základy autorského práva. Knihovna plus [online]. 2006, č. 1 [cit. 2010-05-27]. Dostupné z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus61/srstka2.htm>. ISSN 1801-5948.  

ŠEBELOVÁ, Marie. Autorské právo a smlouva o užití díla. Automatizace [online]. 2009,
roč. 52, č. 11 [cit. 2010-05-27]. Dostupné z WWW: <http://www.automatizace.cz/article.php?a=2589>.

Elektronické zdroje

Anglo-americké právo. In Iuridictum : encyklopedie o právu [online]. 2010 [cit. 2010-06-15]. Dostupné z WWW:<http://iuridictum.pecina.cz/w/Angloamerick%C3%A9_pr%C3%A1vo>.

BOHÁČEK, Martin. Autorské právo a knihovny [online]. [cit. 2010-05-16]. Dostupné z WWW: <http://nb.vse.cz/~bohacek/pra202/matp202/knihovny.doc>.

Citarny.cz Dobre knihy [online]. 2004-2009 [cit. 2010-07-01]. Dostupné z WWW: <http://www.citarny.cz/>.

Creative Commons [online]. 2010 [cit. 2010-06-22]. Creative Commons Search. Dostupné z WWW: <http://search.creativecommons.org/>.

Dillia [online]. 2004 [cit. 2010-05-27]. Autoři a jejich vztahy k DILIA. Dostupné z WWW:
 http://www.dilia.cz/view.php?cisloclanku=2004080406.

Ministerstvo kultury [online]. 2007 [cit. 2010-06-30 ]. Autorské právo. Dostupné z WWW:
http://www.mkcr.cz/autorske-pravo/default.htm.

RICHTER, Vít - MATUŠÍK, Zdeněk. Služby knihoven ve světle novely autorského zákona. [online]. [cit. 2010-06-10]. Dostupné z WWW: <www.knihovna.upm.cz/prezentace/richter06.ppt>.

Sagit [online]. 1996-2010 [cit. 2010-06-08]. Zákony. Dostupné z WWW:
 <http://www.sagit.cz/pages/zakony.asp?id=3&typ=r>.

SKIP [online]. 2009 [cit. 2010-07-01]. Kopie obálek a anotací. Dostupné z WWW:
<http://skip.nkp.cz/akcObalky.htm>.

U. S. Copyright Office [online]. 2010 [cit. 2010-07-01]. FAQs about Copyright. Dostupné z WWW: <http://www.copyright.gov/help/faq/>.

U. S. Copyright Office [online]. 2010 [cit. 2010-07-01]. Copyright Law of the United States. Dostupné z WWW: < http://www.copyright.gov/title17/>

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i. [online]. 2010 [cit. 2010-06-08]. Biografie českých literárních osobností. Dostupné z WWW: <http://www.ucl.cas.cz/cs/databaze/biografie-ceskych-literarnich-osobnosti>.

Zvykové právo. In Iuridictum : encyklopedie o právu [online]. 2010 [cit. 2010-06-15]. Dostupné z WW:
<http://iuridictum.pecina.cz/w/Zvykov%C3%A9_pr%C3%A1vo>.


Poznámky


[1] Autorské právo; Průmyslová práva: podle stavu k 27. 10. 2008. Ostrava: Sagit, 2008. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), s. 7-60. ISBN 978- 80-7208-712-9. 

[2] Sagit [online]. 1996-2010 [cit. 2010-05-30].  Zákon č. 168/2008 Sb - anotace. Dostupné z WWW: <http://www.sagit.cz/pages/zpravodajtxtanot.asp?cd=3&typ=r&zdroj=../_anot....

[3] Faladová, Adéla. Autorské právo a digitální knihovny: osiřelá díla. Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 [cit. 2010-06-15]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/falad.htm>. ISSN 1801-5948.   

[4] AZ, §107, odst. 4 - Ustanovení závěrečná

[5] AZ, § 9, odst. 1 - Vznik práva autorského

[6]Anglo-americké právo. In Iuridictum : encyklopedie o právu [online]. 2010 [cit. 2010-06-15]. Dostupné z WWW:<http://iuridictum.pecina.cz/w/Angloamerick%C3%A9_pr%C3%A1vo>.

[7] Zvykové právo. In Iuridictum : encyklopedie o právu [online]. 2010 [cit. 2010-06-15]. Dostupné z WW:
<http://iuridictum.pecina.cz/w/Zvykov%C3%A9_pr%C3%A1vo>.

[8] ŠALOMOUN, Michal. Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 4.

[9] BOHÁČEK, Martin. Autorské právo a knihovny [online]. [cit. 2006-02-06]. Dostupný z WWW: <http://nb.vse.cz/~bohacek/pra202/matp202/knihovny.doc>.

[10] Srstka, Jiří - tichý, Zdeněk A. Nové technologie můžou podlomit základy autorského práva. Knihovna plus [online]. 2006, č. 1 [cit. 2010-05-27]. Dostupné z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus61/srstka2.htm>. ISSN 1801-5948.     

[11] TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1994. s. 69-70.

[12] V opačném případě je druhé dílo plagiát, nebo se obě díla nestanou předmětem autorského práva.  

[13] TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 20-22.

[14] HOLCOVÁ, Irena. Ochrana autorských práv. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. s. 10.

[15] TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1994. s. 82-85.

[16] AZ, §3, a) b) - Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu

[17] TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 27-32.

[18] TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 34.

[19] TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1994. s. 88-102.

[20] TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 56-62.

[21] AZ, §3, a), b) - Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu

[22] AZ §2, odst. 6

[23] Faladová, Adéla. Autorské právo a digitální knihovny: osiřelá díla. Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 [cit. 2010-05-27]. Dostupné z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/falad.htm>. ISSN 1801-5948. 

[24] Matušík, Zdeněk. K některým autorskoprávním otázkám činnosti knihoven v současnosti. Knihovna plus [online]. 2010, č. 1 [cit. 2010-05-27]. Dostupné z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/matus.htm>. ISSN 1801-5948.

[25] TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 91-123.

[26]HOLCOVÁ, Irena. Ochrana autorských práv. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. s. 16-17.  

[27] HOLCOVÁ, Irena. Ochrana autorských práv. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. s. 11.  

[28] AZ, §12 - Právo dílo užít

[29]T ELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 168.

[30] AZ, §1 - Předmět úpravy

[31] AZ, §11 - Osobnostní práva

[32] TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. s. 158.-160.

[33] AZ, §26, odst. 2 - Společná ustanovení pro majetková práva

[34] TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007.  s. 165-221.

[35] TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007.  s. 326-328

[36] TELEC, Ivo. Autorský zákon: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007.  s. 331.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

5 komentářů

Obrázek uživatele admin
Anonym
7. 5. 2011

Nezlobte se, ale jestli tento kompilát stačí jako diplomka na bakaláře, tak to jde s úrovní vysokoškolského vzdělání velmi z kopce. Toto není diplomová práce, ale rešerše z externích zdrojů.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
15. 12. 2013

Co je to za nesmysly? Hlavně se nikdo tímto článkem neřiďte. Nejsem právník, ale toto je hrůza.

Např. věta "Odvozeným autorem přeloženého díla je překladatel." Vždyť ta věta nedává smysl! Co je to "odvozený autor"?

Nebo nadpis "Dílo odvozené". Co to znamená? Kde je definice takového pojmu? V autorském zákoně není jediná zmínka o takovém termínu.

Myslím, že bych mohl pokračovat dál.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
18. 12. 2013

 

Jako autorka diplomové práce musím reagovat na komentář Anonyma ze dne 15. 12. 2013

 

 Tyto nesmysly (jak uvádíte) jsou čerpány z výkladů paragrafů zákona č. 121/2000 Sb., …, (AZ).

Informace o odvozené tvorbě (§ 2, odst. 4, AZ 121/2000 Sb.), o odvozených dílech a jejich autorech najdete v publikacích pánů Telce a Tůmy (např. Přehled práva duševního vlastnictví, 2.; Komentář k autorskému zákonu), nebo v Komentáři k autorskému zákonu od Chaloupkové a Holého a také v jiných publikacích s výkladem autorského práva. Jinak řečeno je tzv. odvozené dílo autorským dílem z hlediska způsobu jeho zpracování (jak uvádím v práci). Samozřejmě při četbě strohého výčtu paragrafů zákona (např. ÚZ) se tato upřesnění nedozvíte, proto je třeba sledovat i výklady zákona pro lepší pochopení jednotlivých paragrafů (což bylo smyslem diplomové práce – sdělit to, co není čitelné v prostém znění zákona).

 

A nechte prosím na posouzení čtenářů Inflow zda si tento článek zaslouží jejich pozornost či nikoliv.

 

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback