Proč se nám nelíbí připravovaná novela autorského zákona

6. 9. 2010

Příloha č. 15/2010

Tentokrát je prostor magazínu přednostně věnován  chystané novelizaci Autorského zákona, proti které se tímto vymezujeme a vyzýváme komunitu knihovníků a informačních profesionálů, aby ji podrobila HLASITÉ veřejné kritice. A nepolevovala v ní, ať už příjde "na pořádek dne" dříve či později. Protože ono to "později" může být také dobře promyšlená taktika.

Za pracovní skupinu "AntiAZ:-)", Eva G. 

Přechodná magazínová skupinka "AntiAZ:-)" má toto složení: Tomáš Bouda, Jan Kříž, Tereza Matýsová, Laďka Suchá, Edita Vališová, Gabriela Šimková, Petr Škyřík. Akci inicioval a hnal kupředu Martin Krčál, kterému tímto velmi děkujeme za šťouchnutí.

 

Co v magazínu najdete?

Slovo šéfredaktorky na úvod 

Chystaná novela autorského zákona (AZ) vzbudila svým pracovním zněním veliké rozpaky téměř ihned po jejím neoficiálním zveřejnění Pirátskými novinami. Ještě před tímto počinem, který odstartoval řadu tiskových reakcí a veřejných aktivit  (např. iniciativa odpůrců  AZ na Facebooku), bylo možné v této věci na Inflow zaznamenat první avízo upozorňující na možná úskalí plánovaných změn:

Panují obavy, že nová úprava by mohla poškodit poskytování informačních služeb v knihovně a svěřit kolektivním správcům rozhodování v oblasti osiřelých děl. (Pirátské noviny)


Nyní zdá se můžeme konstatovat, že uniklý návrh novely tyto obavy skutečně potvrzuje. Přijetí navrhovaných změn (odvod paušálních plateb za poskytování reprografických služeb kolektivnímu správci, sjednocení pravidel poskytování internetového vysílání s televizní a rozhlasovou produkcí, ...) by se dotklo jak tvůrců, tak zejména uživatelů informací (tedy nás všech) a jejich veřejných zprostředkovatelů a poskytovatelů, především knihoven (viz např. tiskové prohlášení Městské knihovny v Praze z 11. srpna 2010).

Korespondují nová ustanovení autorského zákona s realitou moderního způsobu e-publikování a vizí informační společnosti? Jak dalece mohou navrhované změny ovlivnit působení neziskových institucí zajišťujících rovný přístup k informacím, potažmo ke vzdělání? Sledujte s námi konkrétní dopady i společenské důsledky různých aspektů těchto změn v podání jednotlivých ve věci zainteresovaných stran, na Inflow je budeme pro vás postupně sbírat a uveřejňovat.

Témat a otázek nám před očima vyvstává celkem hodně, nezbývá proto, než se začít ptát ...

Edita Vališová (redakce Inflow)

Aktuálně k novele

Novela autorského zákona se zřejmě posouvá. Podle připravovaného legislativního plánu vlády by měl být návrh novely AZ předložen vládě v prvním čtvrtletí roku 2012. Účinnost se předpokládá od července roku 2013.
Vít Richter, NK, konference Knihovna

Odborně a z praxe

Jak to vidí různí informační profesionálové?

 

Zamyšlení VŠ knihovníků, kteří se zabývají automatizací a digitalizací

Komu tím prospějete? Tuto otázku pokládá tatínek Miroslav Donutil svému synovi ve filmu Pelíšky a nás tato řečnická otázka napadá v souvislosti s chystanou novelizací autorského zákona. Knihovny byly od nejstarší historie vždy centrem vzdělanosti, nositeli vědomostí, které se předávaly z generace na generaci a tím i motorem rozvoje lidstva. Zatímco v minulosti se knihy přepisovaly ručně, dnešní technologie nám umožňují šířit informace daleko rychleji. Život bez tiskáren, skenerů a kopírovacích strojů si již neumíme představit.

Proč zmiňujeme reprografické služby poskytované knihovnami v souvislosti s chystanou novelou autorského zákona? Důvod je prostý. Pokud projde novela v takové podobě, jak je prozatím navržena, tvrdě to dopadne na každou knihovnu poskytující reprografické služby. Konkrétně jde o odvody poplatků za využívání reprografické techniky společnosti DILIA. Pomineme-li poplatek, který je zahrnut již v pořizovací ceně každé kopírky, odvádí knihovny v současnosti 70 % z celkového počtu zhotovených kopií a to 0,20 Kč za černobílou kopii a 0,40 Kč za kopii barevnou. V návrhu novely autorského zákona se nově objevuje revoluční myšlenka, aby se neplatilo za zhotovené rozmnoženiny, ale odváděl se měsíční paušál za každou kopírku, tiskárnu nebo skener, na kterém jsou poskytovány placené kopie pro uživatele. Tento paušál není nikterak malý. Jen pro zajímavost jsme provedli orientační propočet v naší knihovně a zjistili jsme, že meziroční nárůst odvodů by přesáhl 150 %. Obecně platí, že na tento model nejvíce doplatí knihovny, kde se kopíruje jen minimálně, tedy malé obecní knihovny. Jak asi budou postupovat? Přenesou náklady na čtenáře nebo budou službu dotovat? Při představě, jak jsou financované, je jejich řešení jasné. Přestanou tyto služby poskytovat. Přitom právě tyto knihovny představují v malých obcích někdy pouze jedinou možnost, jak si okopírovat informace nejen z fondu knihovny.

Stále se mluví o tom, že knihovna má šířit zdarma informace mezi své uživatele. Má být jakýmsi centrem vzdělanosti. Jenže jde to bez moderní techniky a technologií? Ano můžeme se vrátit na začátek a přepisovat informace z knih. Nejde ale také o jakýsi komfort? Je špatné poskytovat služby čtenářům? Je špatné mít kopírky? Nebo se dokonce v  budoucnu čtenáři dočkají toho, že se budou chodit na knihy do knihoven pouze dívat, aniž by je mohli prolistovat? Paradoxní na tom je, že pokud novela projde, autoři nebudou mít více financí, ale bude to mít přesně opačný sestupný efekt. Méně peněz se vybere a méně se přerozdělí autorům. Jde zde ještě vůbec o čtenáře? A o autory…

Jan Kříž a Martin Krčál (Ústřední knihovna Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity)


Pohled referenční knihovnice v Ústřední knihovně Filozofické fakulty Masarykovy univerzity


Jako knihovnice ve službách velmi často lidem pomáhám právě s obsluhou kopírky. Při tom si všímám i toho, co vlastně lidé kopírují (a skenují nebo tisknou). Kromě knih to bývají i poznámky z přednášek, materiály od vyučujících, formuláře, doklady, letenky... za každou z těchto kopií nyní každý odvede poplatek, jak popsali kolegové výše. Už v tomto systému je zřejmé, že platit autorský poplatek za kopii letenky nebo potvrzení o studiu je nesmyslné (nemluvě o stovkách zahraničních titulů, diplomových pracech a titulech s vypršenými autorskými právy), nicméně nějak onen systém nastavený být musí. Ovšem platit paušálně pouze za přítomnost stroje, bez ohledu na to, co a jak často je na něm rozmnožováno, to už je daleko za hranicí potřeby nastavit nějak systém. To je účelové řešení, které nás (jako knihovnu) buď donutí omezit služby, nebo přenést část finanční zátěže na uživatele, pro kterého tím pádem začne být výhodnější navštěvovat copycentra. Má to ale háček: velká část materiálů knihovny je jedinečná a z tohoto důvodu dostupná pouze prezenčně. V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že i když by se knihovnám podařilo přesvědčit zřizovatele k účelovým dotacím kvůli plnění nové litery autorského zákona, tito zřizovatelé hospodaří výhradně s veřejnými rozpočty a tyto dotace pro soukromé sdružení by tak byly ze zákona placeny z peněz daňových poplatníků.


Moderátorka a zakládající členky knihovnického internetového studentského rádia LibRa (si) myslí ... 


Už když jsme jako studentský projekt LibRu zakládali, setkali jsme se s tím, že ani v případě vysílání výhradně vlastního autorského obsahu bychom se nevyhnuli nákladům ve prospěch sdružení zastupujících držitele autorských práv v řádu tisíců korun měsíčně. Celou věc jsme řešili tím, že jsme namísto vysílání zvolili streamování a nakonec metodu jednotlivých publikování v e-zinu, jak je popsáno např. v tomto článku. Pokud by měla pro internetová rádia začít platit stejná pravidla jako pro rozhlas a televizi, bylo by to likvidační pro řadu projektů, které se prozatím udržely. Myslím si, že většina internetových rádií nejsou ziskové projekty a zákon by měl vzít spíše na vědomí jejich odlišnost a tím i rozvoj médií a technologií, a ne se snažit vytvořit co nejširší kategorie platičů paušálních poplatků.

Tereza Matýsová (Ústřední knihovna Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a redakce internetového rádia LibRa)

 Rozhovor s Janem Motalem (nejen) o internetových rádiích

 

 


Svobodné licence

Pracovní návrh autorského zákona přináší novou úpravu povinnosti nositelů autorských práv, kteří se rozhodnou své díla publikovat pod veřejnou licencí (např. Creative Commons), vůči kolektivním správcům za účelem vyloučení účinků kolektivní správy.

Úprava je uvedena  § 101a na konci:

Projeví-li smluvně nezastupovaný nositel práv vůli vyloučit účinky hromadné smlouvy při poskytnutí bezúplatné licence, jsou účinky hromadné smlouvy v rozsahu poskytnuté licence vyloučeny vůči kolektivnímu správci v okamžiku, kdy se o poskytnutí licence prokazatelně dozví.


Ustanovení se týká pouze tzv. rozšířené kolektivní správy, jejímž předmětem jsou např. tato užití díla (všechna užití jsou uvedena v § 101a současného znění autorského zákona):

  • vysílání děl rozhlasem nebo na internetu (nejčastější způsob užití);
  •  živá nedivadelní provozování literárního díla (např. veřejná čtení v knihovnách);
  • sdělování díla počítačovou nebo obdobnou sítí (např. služba elektronického dodávání; dokumentů v knihovnách).

V současné době má tuto oznamovací povinnost autor sám, a to prostřednictvím dopisu adresovanému konkrétnímu kolektivnímu správci. Dokud tak neučiní, licence Creative Commons „nefunguje“ tak jak má.

Navrhovaný text tuto povinnost přenáší na osobu uživatele (tedy např. na provozovatele internetového rádia nebo knihovny) a formu doručení vyrozumění kolektivnímu správci nespecifikuje. Prosté nahlášení souboru licencovaných děl určených k užití by tak mělo nahradit stávající povinnost odvádět kolektivnímu správci poplatky i za díla pod licencí CC.

To vnímáme jako pozitivní posun a zároveň maximum možného do doby, kdy nedojde ke změně celého systému kolektivní správy. To je ovšem otázka změny mezinárodních smluv, která přesahuje možnosti nás a nutno dodat, že i ministerstva kultury.

Lukáš Gruber, Petr Jansa (Creative Commons Česká republika)

 


 

Anketa: Knihovníci a archiváři dostali tři stejné otázky:

1) Seznámili jste se s pracovním zněním novely autorského zákona? Jaký je váš názor na zamýšlené změny ve způsobu plateb za poskytování kopírovacích služeb?

2) Jak moc zasáhne změna způsobu odvodu poplatků za pořizování kopií dokumentů do rozpočtu vaší knihovny? O kolik se vám ročně zvýší částka za odvody?

3) Mohou zvýšené výdaje ohrozit kvalitu a nabídku dalších vámi poskytovaných služeb?

Knihovníci

Odpovědi se skládají z vyjádření různých typů knihoven (knihovny městské, vědecké i univerzitní).

 

Tomáš Gec  (vedoucíMoravské zemské knihovny v Brně)

1) Ano, měl jsem možnost se s pracovním návrhem novely seznámit. Zamýšlené změny ve způsobu plateb za poskytování kopírovacích služeb jednoznačně poškozují většinu knihoven a jejich čtenáře.

 

2) MZK není v tomto případě zcela vhodný reprezentant veřejných knihoven. MZK do dnešní doby nekopírovala pro veřejnost na vlastních zařízeních, ale na zařízeních patřících soukromé firmě, která také odváděla peníze Dilii. Bohužel díky tomu nevíme, kolik se v MZK přesně prokopírovalo. Od září zprovozníme pro veřejnost vlastní kopírovací a tisková zařízení v počtu 5 kusů samoobslužných a na dalších cca 2 budeme provádět kopírovací služby s obsluhou.

Odhadujeme, že dosavadní kopírování činilo cca 1.200.000 stran ročně, vše formát černobílá A4. Kdybychom tedy kopírovali vlastními silami, odvedeme ročně 168.000 Kč. Podle nového návrhu by to pak bylo 12 x 9.800 Kč, tedy 117.600 Kč.

 

3) Dle výše uvedeného by byl nový režim pro nás výhodnější, zvlášť proto, že 4 z nových kopírek budou barevné. Ovšem jak zmiňuji, knihoven velikosti MZK je pouze několik.


 

Lenka Hanzlíková (tisková mluvčíMěstské knihovny v Praze)

 

1) Ano, všechny přípravy této novely sledujeme, a proto nám nemohlo uniknout ani zveřejnění její neoficiální připravované verze. Pro provoz knihoven mají změny ve způsobu plateb za poskytování kopírovacích služeb zásadní význam.

 

 

2) Navrhované poplatky za každou tiskárnu a kopírku by pro celou síť knihoven MKP znamenaly výrazné navýšení nákladů, přibližně v řádu mnoha set procent!

 

 

3) Tak velká částka by nepochybně mohla zatížit rozpočet MKP a pravděpodobně by mohla znamenat možné omezení počtu kopírek i tiskáren v našich knihovnách, v krajním případě by mohla ovlivnit i nákup nových knih.


 

 

Ondřej Fabián (vedoucí Knihovny Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně)

 

1) Se zněním novely jsme se v knihovně seznámili a musíme konstatovat, že spíše než o zjednodušení výběru poplatků se jedná o snahu autorskoprávních institucí vyinkasovat od knihoven více peněz.

 

2) Kopírky v knihovně (i na celé univerzitě) provozuje externí firma, která také řádně odvádí poplatky. S jejími zástupci jsme spočítali, že schválení novely by znamenalo nárůst poplatků řádově o desítky procent.

 

3) Těžko předjímat, ale pokud se opravdu bude jednat o citelné zvýšení poplatků, tak je pravděpodobné, že firma, která u nás kopírky provozuje, to bude chtít kompenzovat vyššími cenami za kopírování a tisk nebo redukcí počtu kopírovacích zařízení.


 

 

Lenka Málková (vedoucí odboru služebStudijní a vědecké knihovny v Hradci Králové)

 

1) Paušální platby podle počtu kopírovacích přístrojů jsou dle mého názoru nespravedlivé až nemorální. V naší knihovně je např. zhruba polovina kopírovacích zařízení určena pro veřejnost ke kopírování za úplatu, ale druhá polovina slouží pouze ke služebním účelům. Platit bychom však museli ze všech přístrojů.

 

 

2) Změna ve způsobu odvodu poplatků za pořizování kopií by v případě, že bude novela přijata, velmi citelně zasáhla do rozpočtu naší knihovny. V současné době jsou rozpočty organizací našeho typu kráceny a ani v nejbližší budoucnosti se neočekává jejich navýšení. Na poplatcích za kopie bychom zaplatili o cca 100.000 Kč více, a to je kritické.

 

 

3) Samozřejmě bychom museli hledat cestu ven. Pokud by nám zřizovatel navýšil rozpočet, našich služeb by se to nedotklo. Ale jistě sami uznáte, že toto elegantní řešení je málo pravděpodobné. Dále se nabízí možnost snížit počet kopírovacích zařízení, abychom se dostali do kategorie s nižším paušálem. To už by pochopitelně kvalitu služeb ovlivnilo a uživatelé by jistě nebyli nadšeni. V úvahu by přicházelo i zvýšení ceny kopie. Nebo kombinace obou posledně jmenovaných postupů.


 


Stanislava Kavanová (vedoucíMěstská knihovny Jevíčko)


1) Na návrh novely autorského zákona se mi reaguje velmi těžce. Nechce se mi věřit, že by bylo možné vrátit čas, otočit směr vývoje a prosadit tak nesmyslnou novelu. Nevím, co ochraňuje, vidím v ní jen divoký hon na všechny, kdo si dovolí využívat a sdílet informace. Informační mafie? Jak jinak porozumět?

 

2) Naše knihovna by zaplatila za tiskárny za rok 117.600 Kč, tedy nekoupíme jedinou knihu. V rámci regionu jsme zaváděli s podporou grantů počítače do Místních lidových knihoven, tedy 8.400 Kč ročně pro jednu knihovnu na odvodech za tiskárnu? Nemyslitelné. V rámci internetizace knihoven je počítač s tiskárnou ve všech Místních lidových knihovnách. Jistě chvályhodný počin pro rovný přístup k informacím všech občanů, nechci být v kůži metodiček, až budou starostům vysvětlovat, že jejich rozpočet bude takto zatížen. Nebo bude následovat dotační politika, která bude ze státních peněz vyrovnávat tyto propasti v rozpočtech? To by byl ovšem velmi lukrativní byznys na úkor nás všech.

 

3) Ano, tyto výdaje budeme cítit velmi znatelně. Nebudeme nakupovat nové knihy a pokusíme se přežít.
Dopad na sdílení informací nebudu ani rozvádět, stále si myslím, že něco tak šíleného nemůže nikdo myslet vážně. A má-li to být pravda, potom horší než výplod novely mě děsí to ticho institucí, které nás zastupují.

 

Archiváři

 

Daniel Doležal (vedoucí Státního oblastního archivu v Praze)

 

1) Seznámení s připravovanými změnami autorského zákona proběhlo neoficiální cestou prostřednictvím kolegiální výměny informací mezi paměťovými institucemi. Platby v návrhu novely jsou koncipované paušálně ve stylu „máš kopírku, tak plať“. To považujeme za velmi nemravný návrh, který vychází z pochybné úvahy, že jedna skupina obyvatelstva má větší právo než druhá. Jediná zájmová skupina obyvatelstva si tímto zákonem uzurpuje právo na peníze ostatních obyvatel, aniž by prokázala, že její nárok je podložený. Navíc bez ohledu na to, zda se autorská díla na té konkrétní kopírce skutečně kopírují. Přitom ale vůbec není jisté, že se tak děje.

 

V našem archivu je například kopírování autorských děl zakázané závazným rozhodnutím ředitele. Žádný badatel či čtenář nesmí být obsloužen tímto způsobem, nebude mu za žádných okolností vyhotovena kopie z takovéhoto díla. Je to takto řešeno právě z důvodu, abychom se vyhnuli platbám Dilii a dalším podobným sdružením zastupujícím autory. Jednoduše na to nemáme peníze. Jsme čistě státní rozpočtová organizace, která nedisponuje příjmy, které by se nám vracely do vlastního rozpočtu a mohly být přefakturovávány těmto sdružením. Veškeré poplatky vybrané od badatelů jsou příjmem státu a státního rozpočtu jako celku. V důsledku novely tohoto zákona bychom nakonec platili za to, co ani nemůžeme využívat.

 

2) Zasáhne nás citelně. Navíc v nejnevhodnější dobu, v době významných škrtů v rozpočtu z důvodu úsporných opatření, v době rozpočtové krize. Dosud jsme neplatili nic, protože nekopírujeme autorská díla (viz výše). Jako organizační složka státu fungující pouze na základě přidělených finančních prostředků ze státního rozpočtu nemůžeme mít žádné další příjmy, kterými bychom náklady na paušální poplatky pokryli. Pokud bude navrhovaná novela zákona přijata v současném předkládaném znění bez možnosti se z platby vyvinit (např. formou závazného prohlášení o tom, že kopie z autorských děl neposkytujeme), budeme peníze pro Dilii muset ušetřit na péči o historické archiválie a na službách veřejnosti. Podle stávajícího návrhu očekávám platbu ve výši minimálně 34.000 Kč ročně za nic.

 

3) Samozřejmě. Bude to znamenat, že badatelé nedostanou vůbec žádné kopie, knihy nebudeme vůbec půjčovat a nakonec ani nakupovat apod. V době minimalizovaných rozpočtů to odnese veřejnost v každém případě.


 


Oldřich Pakosta (vedoucí Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli)

K Vašemu dotazu velmi obecně sdělujeme, že v archivech se xerokopie publikací, resp. periodik (až na skutečné výjimky) neprovádějí; drtivá většina badatelů si zhotovuje fotokopie literatury vlastní digitální technikou (digitálními fotoaparáty). Děje se tak právě kvůli autorskému zákonu.

 

Poznamenáváme, že pokud se jedná o zpoplatněné reprografické služby poskytované naším archivem, tak ty se řídí zcela jinou legislativou, a to novelou archivního zákona č. 190/2009 Sb., vyhláškou č. 192/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 645/2004 Sb., a dále interním pokynem ředitele SOA v Zámrsku. Tato legislativa je z našeho pohledu nadřazena autorskému zákonu.

 

Pokud se jedná o roční rozpočet, jeho rozdělení a čerpání, pak vězte, že Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli je vnitřní organizační jednotkou Státního oblastního archivu v Zámrsku, není tedy samostatně hospodařící jednotkou.

 


Návrh novelizace AZ týkající se ROZMNOŽENIN - REKAPITULACE v podání Mgr. Hanuše Karpíška, vedoucího Městské knihovny Antonína Marka Turnov

Stávající úprava definuje pro knihovny, muzea, galerie, školy, vzdělávací zařízení, ... odvést poplatek ze 70 % rozmnoženin z celkového počtu zpoplatněných, a to:

  • 0,20 Kč za 1 rozmnoženinu formátu A4 černobílou,
  • 0,40 Kč za 1 rozmnoženinu formátu A4 barevnou,

ceny jsou bez DPH. Platba se provádí 1x ročně.

Pro ostatní subjekty se postupuje stejně, jen poplatek se odvádí z 20 % z celkového počtu zpoplatněných rozmnoženin.

Dle navrhované novelizace autorského zákona pro knihovny, muzea, školy, ...:

Dle navrhované novelizace autorského zákona pro archivy, úřady, copy centra, ...:

Knihovní zákon (KZ) - ne/musí knihovny poskytovat službu kopírování a tisk?

Otázkou je výklad KZ, dle § 4 odstavce 3 písmena d) je poskytování reprografických služeb nepovinné ovšem s výjimkou plynoucí z kombinace odstavců 1 a 2 téhož paragrafu KZ, kdy pravděpodobně jsme povinni poskytovat reprografické služby, abychom splnili ustanovení odstavce 2 písmena b) „zpřístupňování  knihovních  dokumentů  z  knihovních  fondů  jiných   knihoven  zprostředkováním  jejich  rozmnoženin  v rámci meziknihovních reprografických služeb", která může být zpoplatněna. A právě pokud je tato zpoplatněna náklady na kopírování (reprografii), splňujeme povinnost úhrady poplatku z rozmnoženiny dle platného AZ i dle navrhované novely?

Reakce na návrh novelizace AZ : důsledky a úvahy na příkladu naší knihovny (počty kopií a tisků 2007-2010)

Turnov: cca 15.000 obyvatel

Knihovna: cca 2.000 registrovaných uživatelů + anonymní návštěvníci

Počet tiskáren/kopírek (na 9 se zhotovují rozmnoženiny, z toho na hl. budově 4, ve 3 odděleních a na každé z 5 poboček po jedné):

Počet zpoplatněných kopií veřejnosti, z toho odvedených popl. dle stávajícího autor. zákona:

Návrh znamená u nás konkrétně v odvodech Dilii:

A. za stávajícího stavu při 9 zařízeních (na kterých jsou zpoplatněné rozmnoženiny poskytovány veřejnosti) nesmyslných 117.600 Kč pravděpodobně bez DPH ročně - jasně - neakceptovatelný nesmysl;

B. zredukujeme počet kopírek a tiskáren, které smí mít veřejnost na třech odděleních a 6 pobočkách sveřejným internetem po městě na 1 stroj na hlavní budově (pokud tedy tuto platbu zřizovatel akceptuje, abychom službu nezrušili úplně), uhradíme 8.400 Kč bez DPH ročně;

C. službu kopírování přestaneme oficiálně poskytovat, ročně nezaplatíme nic.

Dle mého názoru „C je správně", pokud „nenasytnost nenasytných" jde nade všechny přijatelné meze, a pokud poskytovat službu kopírování/tisk/reprografie nestanovuje KZ.

V případě B - co s cenou za kopii uživateli? Má tato zohlednit vynaložené náklady, amortizaci stroje, dokonce přiměřený zisk generovaný na nákup nového? V našem případě byť při jednom stroji vychází cena kopie, aby alespoň vydělala jen na poplatek Dilii 8.400 Kč/1.360 kopií (rok 2009) = 5,15 bez DPH. Při takové ceně se domnívám, zájem o kopírování a tisk ještě poklesne a přesto bude nutno hradit paušální poplatek z naší režie, potažmo z veřejných peněz. Proč z veřejných peněz přesunovat takto nehorázně navýšené částky do rozpočtů polo-podnikatelských občanských sdružení a „eseróček" ochranných svazů? Dále navrhnu u nás vyvěsit velké cedule informací typu:

Vážení naši čtenáři, uživatelé a návštěvníci,
výrazně zvyšujeme cenu za 1 kopii/výtisk na X Kč, která pokrývá dle platného autorského zákona pouze paušální platby odváděné autorským ochranným svazům autorským - konkrétně Dilii ...

V případě C pak:

Vážení naši čtenáři, uživatelé a návštěvníci,
rušíme poskytování služby kopírování/ tisk z PC a internetu z důvodu novelizace autorského zákona, kdy je poskytování této služby pro knihovnu příliš nákladné s ohledem na malý počet provedených kopií, neboť musíme platit vysoké paušální poplatky ochranným svazům autorským - konkrétně Dilii (700 Kč měsíčně za 1 kopírku či tiskárnu)...

A následuje společný zakončení informační cedule pro B i C:

...Nejste-li spokojeni s tímto stavem, kontaktujte Vašeho poslance (pro Turnov pan XY, kontakt) i senátora (pro Turnov pan XY, kontakt), aby inicioval úpravu/změnu autorského zákona, který stanoví přijatelnější podmínky pro poskytování výše uvedené služby.

 

Stávající systém je jednoduchý

Navrhovatelé novely AZ prý operují pojmem zjednodušení úhrady za kopírování - pro naši knihovnu stávající systém je jednoduchý. Náš automatizovaný knihovní systém při jednoduchém nastavení ceníku služeb (2 Kč za A4 ČB, A3 dvojnásobek, oboustranná rozmnoženina dvojnásobek apod.) umí počítat peníze i počet kopií vybraných za tisk/kopírování odděleně ČB a barvu), a umožňuje tak v každém okamžiku zjištění aktuálního stavu provedených zpoplatněných rozmnoženin za vybrané období a pracoviště. Vyplnění výkazů pro Dilii na webu je záležitostí několika minut.

Stávající systém je spravedlivý

Návrh novely AZ týkající odvodu paušálních poplatků za zpoplatněné rozmnoženiny je vyloženě nespravedlivý. Ochranné svazy se zde chtějí chovat jako např. energetické a telekomunikační společnosti - chtějí paušální platby. Vždyť ale neprovozují užitečné rozvodné a datové sítě, které prakticky všichni potřebujeme, a paušály tedy více méně jsou logické. Kancelářské pracovníky, právníky, manažery polo-podnikatelských ochranných svazů autorský zdaleka ne všichni potřebujeme, ale máme je vydržovat paušálními platbami, navíc jak to leckde vypadá ještě platbami z veřejných prostředků (neboť sami koneční uživatelé rozmnoženin náklady na poplatky nepokryjí)?! Navrhovaná novela vůbec nezohledňuje, kdo kolik poskytuje rozmnoženin. Tvrdím, že stávající systém je spravedlivý, a tudíž je správné se bavit spíše o výši poplatku z jedné rozmnoženiny. Připusťme, že 20/40 haléřů za stránku je málo.

Šedá ekonomika a kdo na to doplatí

Jedním z cílů novely, jak se jeví, bude snížení počtu rozmnožovacích strojů, na nichž se provádí kopírování za úplatu. Tak se jistě stane. Kopií ovšem z tohoto důvodu mnoho neubude, jen se kopírování a tisk přesune do zóny šedé ekonomiky, vždyť téměř každý známe někoho, kdo má přístup k nějaké té kopírce a když něco nutně potřebujeme či chceme mít v kopii, tak to prostě mít budeme. Domácí tiskárna či multifunkční zařízení je naprosto běžnou záležitostí. Šedou ekonomiku a domácí rozmnožování žádný zákon nezastaví ani ochranné svazy prostě nedokáží zkontrolovat a sankcionovat, nechceme-li se dostat k praktikám běžným v totalitních státech.

Přijde mi nemravné, když obecně příjmy z kopírování Dilii asi klesají, protože zájem o papírové kopie kvůli internetu aj. musí také zákonitě klesat, aby se tito ochránci autorských práv snažili „vytřískat" co nejvíce prostředků prostřednictvím jistějších paušálních plateb od těch, které dokáží zkontrolovat (knihovny, školy, muzea, archivy, copy centra, úřady, ...) Kdo na to doplatí, v případě knihoven sociálně slabší vrstvy obyvatel, které si nemohou dovolit mít doma počítač, tiskárnu nebo s těmito zařízeními už pracovat nechtějí (často senioři), těm vytisknou a zkopírují na méně místech, ale za to dráž.

Na závěr nezbývá než doufat, že navrhovaná novela neprojde a nebude schválena, a to i kvůli dalším ustanovením, která obsahuje (netýká se jen rozmnoženin). Kéž by se našlo mnoho nespokojených, ale aktivních lidí, kteří by mediálně viditelně vystupovali a ovlivňovali netečný dav veřejnosti proti novele AZ jako celku. Co nějaká pěkná, ale věcně laděná Facebooková iniciativa, neexistuje?

Hanuš Karpíšek (vedoucí MKAMT)


Rozhovor s ředitelem společnosti DILIA Doc. JUDr. Jiřím Srstkou

 

 

 

Komentář Doc. JUDr. Jiřího Srstky k rozhovoru:

Kolega Barták, ředitel kolektivní správy DILIA, mi postoupil Vaše otázky. Pokusím se na ně odpovědět, pokud možno stručně. Problematika autorských práv a návazně i Vaše otázky je poměrně složitá záležitost, což nezavinili autoři, ale obrazně řečeno kopírovací technologie, jejichž rozvoj byl v nedávné minulosti enormní. To platí i pro současnost. Tedy vyčerpávajícím způsobem odpovědět na Vaše otázky je téměř objektivně nemožné, odpovědi by zabraly několik desítek stran.

V této souvislosti však musím zdůraznit ještě jednu věc, a sice tu, že nároky nositelů práv (autorů a jejich dědiců), byť jsou odvozovány z odměn vybíraných neadresně, chcete-li paušálně, mají soukromoprávní charakter. Nejedná se tedy o veřejnoprávní prostředky a vyjma poskytování informací, o nichž hovoří autorský zákon v příslušných ustanoveních, není kolektivní správce povinen sdělovat o odměnách autorů cokoli. Na jednu z Vašich otázek z těchto důvodů proto neodpovím, jedná se pochopitelně o otázku č. 7.

1) Proč se vlastně poplatky vybírají?

S ohledem na množství nejrůznějších poplatků není divu, že jsou občané tohoto státu hákliví na jejich placení. To se týká též tzv. náhradních autorských odměn, kdy v ceně některého druhu zboží či služeb platí nakupující i odměnu pro autory. Jde hlavně o nejrůznější elektronická zařízení, jež umožňují kopírování autorských děl či o poskytování reprografických služeb. Často se proto ve sdělovacích prostředcích rozvine polemika ohledně těchto náhradních odměn, která však téměř nikdy nesměřuje k meritu věci, tedy jaký účel takové náhradní odměny mají. Jelikož je do legislativního plánu vlády ČR zahrnuta i novela autorského zákona, dá se další diskuze o náhradních odměnách, útočící většinou jednostranně na autory a kolektivní správce, očekávat.

Argumentem odpůrců placení náhradních odměn je především to, že autor je odměněn po vzniku díla, tak proč by měl dostávat ještě další peníze. Chci podtrhnout, že tomu tak ve většině případů není. Autor za vytvoření díla nedostane nic a odměny mu plynou až z užití jeho děl a to buď od toho, kdo primárně šíří jeho dílo a kdo do něj investuje (kupř. nakladatel) nebo přímo od toho, kdo dílo užívá (kupř. vysílatel). Často je možné se setkat s tvrzením, že by bylo nejlepší, kdyby finální odměnu autorovi zaplatil při prvním uveřejnění jeho díla právě zmiňovaný investor, vykoupil tak všechna práva autora a ten by již nedostal nic. To je ovšem z hlediska ekonomického dosti iluzorní, protože investor chce peníze získat právě z exploatace díla stejně jako autor.

Jádro věci je však v tom, že v případě autorských práv nejde o nic jiného než o ochranu vlastnictví, byť nehmotného s tím, že autorská díla se dají kopírovat donekonečna bez újmy na své podstatě. Tedy i kopie děl jsou vlastnictvím autora. Česká veřejnost však stále vnímá autorská díla jako „celospolečenské vlastnictví", pojem známý z nedávných dob. K tomu je nutno připočíst fakt, že technologie umožňující kopírování a užívání děl se v posledních letech rozhojnily do té míry, že celá problematika výběru odměn pro autory značně zesložitěla, laik nemá šanci ji rozkrýt a tak se uchyluje k povrchním tvrzením.     

Do této množiny patří i tzv. náhradní odměny. Ty jsou vybírány v ceně zboží a služeb tam, kde existuje předpoklad, že zboží či služba bude použita též pro kopírování děl v případech, kdy autorský zákon takové kopírování povoluje. Jde především o užití děl pro osobní potřebu. Jinými slovy řečeno v těchto případech autorský zákon vyvlastnil práva autorů ve prospěch společnosti a to za náhradu. Dlužno podotknout, že v mnoha jiných případech vyvlastnil autorský zákon práva autorů i bez náhrady. Mechanismus pak spočívá v tom, že každý, kdo nakupuje či užívá zmíněných služeb, platí nikoli vysokou paušální odměnu, byť třeba autorská díla vůbec kopírovat nebude. Opačné řešení je jen jedno. Každý, kdo by chtěl kopírovat díla i pro svou osobní potřebu, by musel uzavřít smlouvu s autorem a zaplatit mu odměnu. V dnešní době je to zjevně nereálné.

2) Můžete nastínit mechanismus přerozdělování odměn?

Vybrané neadresné, tedy paušální odměny, se v součtu vztáhnou k dílům zaevidovanými autory za tímto účelem v DILIA. Rozúčtovací řád DILIA, který si odsouhlasují sami autoři na valných hromadách DILIA (DILIA je občanské sdružení), stanovuje, kolik bodů podle nejrůznějších vlastností zaevidované dílo vykazuje. Tak kupříkladu vědecké dílo má koeficient 3, což znamená, že obdrží třikrát větší počet bodů než dílo krásné literatury a to z toho důvodu, že se vědecká díla kopírují více než díla krásné literatury. Body zohledňují mnoho dalších vlastností, třeba rozsah díla. Všechna zaevidovaná díla se tedy obodují, body se sečtou a jejich počtem se vydělí celková odměna určená k rozdělení. Tak se stanoví hodnota jednoho bodu, kterou se vynásobí všechny body, jež vykazují jednotlivá díla. Ta se poté přiřadí k jednotlivým autorům či jejich dědicům a souhrnná odměna se jim pak vyplatí. Pro ilustraci uvádím, že v současné době DILIA eviduje 228.482 děl od 3.314 nositelů práv. Do těchto počtů nejsou zahrnuti zahraniční nositelé práv, jejichž nároky jsou vypořádávány na základě recipročních smluv uzavřených mezi DILIA a zahraničními kolektivními správci. Pokud má někdo o tuto problematiku větší zájem, najde rozúčtovací řád DILIA včetně příloh na webových stránkách DILIA pod adresou www.dilia.cz ve formátu pdf.

3) Jak velký podíl z vybrané částky jde na režii společnosti DILIA?

DILIA si ponechává skutečné náklady, které byly vynaloženy na výkon kolektivní správy. Jejich výši kontroluje dozorčí rada DILIA a valná hromada DILIA. Za rok 2009 činily tyto náklady 11,23 % vybraných odměn.

4) Zveřejňujete podrobná čísla o vybraných a přerozdělených financích na internetu?

Podrobné, a to nejen ekonomické údaje, jsou obsahem výroční zprávy DILIA, která je dostupná na webových stránkách DILIA.

5) Jaké autory zastupujete?

V kolektivní správě zastupujeme autory děl slovesných, režiséry audiovizuálních děl a scénáristy, ale třeba i choreografy. V okruhu zastupovaných autorů v rámci kolektivní správy jsme vázáni vydanými rozhodnutími Ministerstva kultury ČR o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy. DILIA však ještě vykonává tzv. agenturní činnost, která nemá s kolektivní správou nic společného. V agentuře zastupujeme autory i jejich dědice na základě smlouvy o zastoupení a uzavíráme pak za ně licenční smlouvy v oblastech, kde není výkon kolektivní správy přípustný (tzv. velká práva). Zastupujeme tak kupříkladu Václava Havla, Pavla Kohouta nebo Milana Kunderu.

6) Co by měli udělat studenti, kteří napsali diplomovou práci, aby měli právo na odměnu z rozmnoženin? Lze říci, jaká odměna jim může být za kalendářní rok vyplacena? (alespoň orientačně)

Odměny se rozúčtovávají na díla, která jsou veřejně rozšiřována za obchodním účelem. V tom je obsažen samotný princip náhradních odměn, jež jsou kompenzací za ušlé autorské odměny, kterých autor nenabude v důsledku kopírování jeho děl pro osobní potřebu. Pokud by měli studenti naplnit tento předpoklad, museli by být jejich díla za prvé zveřejněna za obchodním účelem a za druhé prodávána v knihkupectvích nebo úplatně na internetu. Ani orientačně nelze říci, jaká odměna by jim mohla být za splnění této podmínky vyplacena, to závisí na mnoha faktorech. Pokud se student dostaví do DILIA a přinese práci s sebou, tak ji můžeme hypoteticky obodovat a orientačně spočítat, kolik by za ni dostal odměnu v tom kterém roce, jelikož z mé odpovědi na otázku číslo 2 vyplývá, že cena bodu je v každém roce jiná a ještě navíc se často novelizuje rozúčtovací řád DILIA.

7) Jaká je nejvyšší částka, kterou vyplácíte jednomu autorovi?

Na tuto otázku si dovolím neodpovědět, viz můj komentář v úvodu.

8) Jaký je Váš pohled na připravovanou novelu AZ?

Já se domnívám, že novelu autorského zákona je zapotřebí přijmout co nejdříve, jelikož u kopírování autorských děl, obecně řečeno, dochází ke změně okolností, které na kopírování autorských děl pochopitelně včetně internetu mají vliv daleko rychleji než v jiných oblastech, jež jsou zákony upraveny. Jde navíc i o jiné problematické okruhy, třeba o tzv. osiřelá díla, kde není znám autor či jeho dědic a kde z tohoto důvodu není možno v současnosti poskytnout licenci k užití jeho děl...

9) V jakém duchu se nesou jednání o novele AZ? (pro upřesnění dotazu, jde o věcnou argumentaci a dialog všech zúčastněných stran nebo spíše hra na city apod., je zde vůle najít kompromis nebo každá strana úzkostlivě hájí své zájmy -  jde mi o to, zda byste nám mohl popsat atmosféru jednání z Vašeho pohledu).

Tak novela AZ je v tom úplně prvním stupni tvorby zákonného předpisu připravena. To znamená, že by mohla pokračovat do připomínkového řízení na MK ČR, poté do mezirezortních připomínek, pak do Legislativní rady ČR, pak do Vlády ČR a poté do Parlamentu ČR. Z výčtu jednoduše seznáte, že vypracování novely AZ je skutečně na začátku. Ta dosavadní jednání byla ryze pracovní, bez emocí, účastnily se na nich právnické osoby, které jsou s autorským právem v přímém a každodenním kontaktu. Tedy nejen kolektivní správci, ale i kupříkladu asociace podnikatelů v branži, která platí náhradní autorské odměny. Kupodivu s těmito asociacemi jsme našli společnou řeč a většina návrhů ohledně náhradních odměn jsou společné návrhy kolektivních správců a těchto asociací. Jednání řídil ředitel příslušného odboru MK ČR a při nich dominovaly především názory tzv. expertů, což byli a jsou akademičtí pracovníci Ústavu práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního. Bohužel v závěru prací někdo vynesl pracovní text novely AZ na veřejnost a byla zahájena poměrně nahlouplá kampaň, jež ovšem obsahovala úplné nesmysly. Bylo kupříkladu tvrzeno, že novela AZ neumožní licencování zjednodušenou cestou, (tzv. cc - creative commons) přes ten fakt, že znění příslušné části novely AZ bylo přesně takové, jaké si je do slova a do písmene nadiktovali zástupci cc. Nyní záleží na novém ministrovi kultury, zdali posune současné pracovní znění novely AZ do dalšího kola. O tom nemám žádné informace.

Jiří Srstka (ředitel DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentury)


 Výstava Copyright a české autorské právo

 


Odkazy, které jsou podle nás "k věci"

 

Fotogalerie

V kategorii: PDF příloha
Štítky: Inflow magazín
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

16 komentářů

Obrázek uživatele Emily

Dilia už jedná "logicky" dlouho.

Pokud se dobře pamatuju z dob brigádničení v městské knihovně, dělala jsem pouze "čárky", nevedla seznamy, kdo kopíroval jakou knihu. 

Dilia vybírá za počet kopií pořízených v knihovně. Neptá se, co přesně kdo kopíroval. Uživatelé malé knihovny si nejčastěji kopírují občanky, školní zápisky, úmrtní listy, recepty, vysvědčení a noty. A zaplaceno dostane Kundera. Nu vlastně je to hezké, že próza života je mecenášem poezie literatury.

Obrázek uživatele Lotyna

... a taky nějakej potulnej autor harlekýnek z horní dolní. Sice je to tak trochu "komunistický" přístup, ale to by mi ještě tak nevadilo.

Vadí mi ale, že nikdo nebere v úvahu, kdo za ty kopie (z knihoven) vlastně platí. Dle statistiky jsou procentuálně největší částí návštěvníků knihoven děti a studenti... tedy nevýdělečná část populace naší republiky. Ti, pokud přijdou do knihovny, kde mají k dispozici knihu, kterou si mohou půjčit, si tuto knihu pravděpodobně půjčí a nebudou si ji kopírovat (proč by to dělali?) Pokud si budou něco kopírovat, bude to pravděpodobně spíš něco, co si odnést nemohou - například tedy (již zmiňované) různé poznámky z hodin apod. anebo prezenční knihy - či spíše jen jejich části, které pravděpodobně nutně potřebují přečíst, jelikož jim to zadal jejich (výdělečně činný) učitel.

Takže si to zhodnoťme:

  • děti a studenti většinou nevydělávají žádné peníze.
  • učitelé jsou výdělečně činní.
  • učitelé vyžadují po dětech a studentech aby si doplňovali své poznámky (pokud byli třeba nemocní) a aby četli zadanou literaturu.
  • děti a studenti jsou nuceni kopírovat si poznámky z hodin a části knih, aby mohli studovat (a to dělají aby si jednou mohli vydělávat).
sečteno podtrženo:
Výdělečně činní nutí ekonomicky chudé aby platili
... a pak že u nás není školné - je, akorát že ho pobírá jen Dilia  
 
 
  • Poznámka na závěr:
Novela aut. zákona  (stejně jako dosavadní autorský zákon) je podle mě naprosto šílená, jelikož je založena na presumpci viny, což je podle mého názoru protiústavní... (proč ještě nikdo nepodal žalobu na ústavní soud?)

 

Obrázek uživatele Stáňa

A co já? Já kopíruju velké množství propagačních materiálu na naše /knihovní/ akce. Prosím, vlastnoručně vyrobených. Prosila bych připsat na seznam, číslo účtu na požádání zašlu.

Stáňa

Obrázek uživatele Lotyna

Doporučuji zaplatit si sama a poslat kolektivnímu správci jen provizi 

Jarek Nohavica to dělá obdobně...

 

Obrázek uživatele tvaishar

To je naprosto logický krok. Tím se ovšem stane celý systém blbým na kvadrát, ale aspoň bude držet pohromadě.

Jinak by totiž mohl být tento zlatý důl kolektivních správců nařčen z toho, že trpí něčím, co bych eufemisticky nazval "krizí legitimity".

Obrázek uživatele admin
Anonym
8. 9. 2010

Zjednodušeně - presumpce neviny není prolomena, protože ji špatně chápete. Presumpce neviny jako pojem, znamená, že obžalovaný je považován za nevinného, do doby vynesení pravomocného rozsudku.
To o čem se tu bavíme je přenesené důkazní břemeno.
Navíc presumpce je věc v trestním řízení, nikoliv civilním. (A i tak není formálně prolomena).

HowG!

Obrázek uživatele admin
Anonym
8. 9. 2010
To, že není použit korektní právnický termín na věci myslím nic nemění. A nejsem právník, ale přenesené důkazní břemeno bych chápal tak, že obžalovaný musí dokázat, že není vinný (funguje to tak myslím už sexuálního obtěžování). Nicméně při výběru autorských poplatků v současné i navrhované podobě nikdo nic dokazovat nemusí. Každý je prostě "potrestán" poplatkem, který musí odvádět i když nekopíruje autorské dílo.
Obrázek uživatele admin
Anonym
8. 9. 2010

Nejde tu o slovíčkaření, ale o vysvětlení, proč tento postup není žalovatelný u ústavního soudu. (a ano funguje to tak nejen u sex. obtěžování, ale třeba i diskriminace apod.).

O tom, že tento postup je nesprávný a nekorektní, není třeba diskuze.

Obrázek uživatele admin
Anonym
8. 9. 2010

Reagoval jsem právě proto, že jste nic nevysvětlil. Jen jste opravil termín. Nějaké vysvětlení, jaký je rozdíl mezi presumpcí neviny a přeneseným důkazním břemenem nebo proč není presumpce neviny/přenesené důkazní břemeno v tomto případě prolomeno, ve vašem komentáři podle mne chybí. Proto jsem jej označil za slovíčkaření.

Obrázek uživatele Lotyna

Prográmku, bohužel je mi jasný, že je to tak jak to je, a že by to u ústavního soudu neprošlo...

... jen jsem chtěla říct, že je to vážně stejnej princip... prostě se dopředu předpokládá že jsi vinný...

I KDYŽ! Když se nad tím zamyslím, tak je to vlastně ještě mnohem horší - protože dokonce ani nemáme šanci dokázat svou nevinu a i kdyby se nám to podařilo, tak nám stejně nikdo nic nevrátí  Zkrátka jsem trestáni za něco, co jsme nespáchali a to ať se bráníme nebo ne. 

 

Obrázek uživatele admin
Anonym
10. 9. 2010

Zhruba jsem dělal součet bruto příjmů DILIA dle výroční zprávy za rok 2009 a tipněte si, kolik na poplatcích vybrala. Pokud jsem se někde neseknul o nulu, tak ... držte se ... kvůli 3300 lidem bylo vybráno okolo 115 milionů korun! Došli jste ke stejnému číslu? Skutečně to je pro autory odpovídající náhradní odměna?

Mimochodem, když se před lety začínalo s elektronickýma diplomkama, Dilia odpověděla, že za stránku je ročně asi 2,5 Kč. Doposud jsem neslyšel, že se to musí vztahovat na díla komerčně vydaná, tj. např. na Internetu prodávaná. Neměl bych mít právo na odměnu i tehdy, pokud výsledky svého bádání zpřístupním na Internetu odborné veřejnosti zadarmo?

Obrázek uživatele Lotyna
115 milionů korun které šlo do kapsy autorům, nebo čistě jen do kapsy DILII?
Obrázek uživatele admin
Anonym
13. 9. 2010
Částka je za vybrané odměny celkem. Dle rozhovoru výše, odměna=náklady DILIA: "Za rok 2009 činily tyto náklady 11,23 % vybraných odměn.". Kolik z toho je plat ředitele nevím :-)
Obrázek uživatele admin
Anonym
15. 9. 2010
Když si kopíruje někdo moje dílo, které je zdarma na netu, tak mi neuchází žádný možný zisk, takže mi nemá nikdo nic platit.
Obrázek uživatele admin
Anonym
7. 11. 2010
Dilia si jen ulehčí práci. Přijde poskok do copyshopu, spočítá stroje a vystaví fakturu. Doposud musel buď věřit, že to plátce dobře spočítal, nebo procházet účetnictví a vypisovat kopie, které se opravdu prodaly. Kdybych se měl chovat stejně, bude na dveřích do krámu kasička a kdo nevhodí pade tak se mu dveře neotevřou. Proč rovnou nezdaní papír? U prázdných CD to je dávno - prostě za kus!

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback